poslal Nepřihlášený V minulých dnech mi byla předložena k podpisu mzdová inventura administrativy v ústředí (Církve českosloveské husitské) a duchovních za rok 2004, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu. Poněvadž se jednalo mj. o anonymní výčet úvazků tzv. administrativy v ústředí církve, který je součástí ročního výkazu pro ministerstvo kultury ČR, církevní odbor, a já měl potvrdit podpisem, že je vše v pořádku a že souhlasím, požádal jsem o doplnění konkrétních jmen k úvazkům. Jedná se totiž o úředníky, kteří pracují ve vedení církve nejen v ústředí, ale i v jednotlivých diecézích. Teprve po delším čase (přes týden) mi byl doručen jmenný seznam všech administrativních pracovníků.
Musím konstatovat, že z uvedeného seznamu je zřejmé, že za státní peníze, určené pro financování administrativy ve vedení církve, jsou v některých diecézích placeny i tzv. pomocné síly, např. uklízečky a pokojské v ubytovně hotelového typu, čili o provozní pracovníky ubytovacích zařízení, které jsou výdělečně činné, apod. Dále je z uvedeného seznamu patrné, že zatímco na ústředí církve byly direktivním opatřením církevního zastupitelstva v prosinci 2004 zrušeny tzv. nadúvazky pracovníků, kteří vykonávali více funkcí, a nyní tuto práci musí vykonávat zdarma (z lásky k církvi), stejný postup není uplatňován např. v případě faráře pražské diecéze, který byl v roce 2004 v nadúvazku z peněz administrativy placen za práci vedoucího pastoračního odboru na pražské diecézi. Ve stejném roce, kdy byly nadúvazky v ústředí církve vyhlášeny za nešvar, je totéž v diecézi pravděpodobně považováno za normální postup.
Už jako venkovský farář jsem žil v iluzi, která se v církvi zakořenila, že náboženské obce financují ze svých poplatků i provoz ústřední rady. Je to všeobecně rozšířená nepravda. Úřad ústřední rady nejen že nedostává ani korunu z církve na svůj provoz, ústřední rada se naopak dělí o svou státní dotaci na provoz ústředí církve s diecézemi. Ač by nemusela. K rozdělování této dotace došlo poprvé až za ředitele ing. Jeřábka v roce 2002. V současné době chybí v ústředí církve cca 60 000 korun měsíčně na platy administrativy, tj. účetních, ekonoma, ad, které platíme z příspěvku na provoz úřadu. Další účetní a sekretářky vedeme jako kazatele z povolání ve služebním poměru, což je podvod vůči státu.
Jestliže se diecézní rady v CČSH považují za součást ústředí církve, což je jediný možný způsob, jak realizovat redistribuci státního příspěvku na administrativu až do diecézí, je nutné užívat tyto peníze k pokrytí administrativy a nikoliv jiným způsobem. Protože mi bylo sděleno, že mám tento výkaz mezd urychleně podepsat, neboť dalším otálením ve věci parafování formuláře vystavuji církev nebezpečí z prodlení, které může mít za následek sankci ze strany ministerstva kultury, obrátil jsem se na ředitelku odboru církví PhDr. Janu Řepovou s dotazem. Paní ředitelka mi potvrdila, že uvedený stav v pořádku není a že bychom měli ze státního příspěvku platit pracovníky skutečné administrativy i na diecézních radách. Rozhodně nikoli provozní pracovníky na ubytovnách a rekreačních zařízeních.
Z tohoto důvodu odmítám podepsat výkaz za rok 2004. Dále konstatuji, že ačkoliv stále pracovaly a pracují revizní orgány církve, které dvakrát do roka podávají zprávu o hospodaření církve, došlo v letech devadesátých k nesrovnalostem v tomto hospodaření, které se řešily se zpožděním několika let a údajně i v rozporu se zákonem. Tuto skutečnost mi oznámil před svědky a později i před církevním zastupitelstvem ekonom ústřední rady ing. M. Zahrádka, za doby jehož působení byl v církevním účetnictví vytvořen umělý deficit, čímž měly být zapraveny chyby z let minulých. Odtud informace v sumáři usnesení církevního zastupitelstva ze dne 11. 12. 2004, kde je v bodě 7 zapsáno – CZ přijalo informaci o podání dodatečného daňového přiznání na Finanční úřad Praha 6 ze dne 8. 12. 2004 za hospodářský rok 2003, jehož schodek činí 6 789 729 korun.
V náboženských obcích a na vikariátech některých diecézí je již léta vyvolávána averze proti ústředí, poukazuje se na nešvary v hospodaření. Často právem. Jako patriarcha církve však nemohu podobné způsoby hospodaření se svěřenými finančními prostředky krýt svým podpisem. Ani před státem, ani před církví. Nemohu souhlasit s argumentem, že odmítáním svého podpisu poškozuji církev, která bude muset vrátit ministerstvu kultury státní dotaci. Vinen není ten, kdo odmítá podepsat hlášení, které není v souladu s dobrými mravy.
Žádám proto, aby z případných ztrát byly vyvozeny důsledky u kompetentních pracovníků, kteří nesou osobní zodpovědnost za nakládání s finančním státním příspěvkem.
Žádám kompetentní pracovníky církve v diecézních radách i ústřední radě, aby pro rok 2005 došlo k okamžité nápravě a správnému užívání státního příspěvku pro církevní administrativu. Věřím, že je to jediná cesta k posílení hodnověrnosti naší služby, kterou bychom neměli devalvovat před zraky veřejnosti a daňových poplatníků, zvláště pokud se jedná o financování provozu církve a církevních orgánů.
Pro řešení této situace jsem svolal na sobotu 19. 2. 2005 mimořádné zasedání ústřední rady. Protože se z tohoto jednání omluvili někteří biskupové a zástupci diecézí, kterých se záležitost týká, upozornil jsem, že jejich nepřítomnost může mít nedozírné následky. Vzhledem k závažnosti jednání jsem se poté rozhodl zveřejnit toto vyjádření.
Jan Schwarz, patriarcha Církve československé husitské
Zdroj: http://www.ccsh.cz/new/patriarcha.asp
