Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vladislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16086, komentáře < 7 dní: 223, komentářů celkem: 389962, adminů: 60, uživatelů: 5030  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 157 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106911862
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Mají křesťani dávat desátky? Zeptejme se u Svědků.
Vloženo Sobota, 16. duben 2005 @ 23:49:42 CEST Vložil: Bolek

Zajímavosti poslal pastýř

  „TŘEBA si řeknete, že jsem žebrák, ale to mi nevadí. Žebrám pro Ježíše.“ Tato výmluvná slova jednoho protestantského duchovního jsou dokladem sporu, který se rozvířil kolem financování náboženské činnosti. Zdá se, že náboženské organizace se mohou udržet při životě pouze díky značné finanční podpoře. Potřebují finanční prostředky na platy, na stavbu a údržbu kostelů i na evangelizační kampaně. Kde na to vzít peníze?

Mnohé církve vidí řešení v podobě vybírání desátku. * „Vybírání desátku je způsob, jak Bůh financuje své království na zemi,“ tvrdí evangelista Norman Robertson. „Je to Jeho ekonomický systém, kterým je umožňováno kázání evangelia.“ Tento muž se neostýchá připomínat svým stoupencům, že dávání je jejich povinností. Důrazně přitom prohlašuje: „Desátky dáváte ne proto, že si to můžete dovolit. Je to projev poslušnosti. Jestliže někdo desátek neodvádí, výslovně tím porušuje Boží přikázání. Je to zpronevěra.“ (Tithing—God's Financial Plan, Odvádění desátků — Boží finanční plán) Velmi pravděpodobně budete souhlasit s tím, že dávání patří ke křesťanskému uctívání. Ale nevadí vám, a nezdá se vám dokonce urážlivé, jestliže od vás někdo neustále žádá peníze? Brazilský teolog Inácio Strieder obviňuje církve, že se uchylují k vybírání desátků proto, „aby tím vyřešily problémy spojené se svou činností“, a označuje takové praktiky za „nelegitimní, hrubé a z teologického hlediska nesprávné“. Poukazuje na důsledek takových praktik. „Nezaměstnaní, vdovy, obyvatelé chudinských čtvrtí a lidé, kteří nejsou schopni logicky uvažovat, mají pocit, že je Bůh opustil a že jsou povinni dávat ‚kazateli‘ příliš mnoho, a jejich vlastní rodina potom hladoví.“ Napadají vás možná otázky: ‚Jednají církve podle Písma, když vymáhají desátky? Nebo snad některé církve vyvolávají v lidech strach před Božím trestem, aby pak mohly ze svých oveček ždímat peníze? Skutečně od nás Bůh očekává, že budeme dávat nad své možnosti?‘ GENIVAL žije v jednom chudém městečku v severovýchodní Brazílii. Pracoval jako strážný v nemocnici a ze své ubohé mzdy živil manželku a děti. Měl těžký život, ale desátky odváděl svědomitě. „Někdy měla rodina hlad,“ vzpomíná s výmluvným gestem, „ale Bohu jsem chtěl za každou cenu dávat to nejlepší, co jsem měl.“ Potom o práci přišel, ale desátky dával dál. Farář Genivala nabádal, aby Boha vyzkoušel tím, že dá církvi velký dar. Zaručil mu Boží požehnání. A tak se Genival rozhodl, že prodá svůj domek a výtěžek daruje církvi. Genival není jediný, kdo dává z upřímných pohnutek. Mnoho zoufale chudých lidí svědomitě dává desátky, protože je církev učí, že odvádění desátků je biblický požadavek. Je tomu skutečně tak? Odvádění desátků a Zákon Přikázání odvádět desátky bylo součástí Zákona, který dal Jehova Bůh před více než 3 500 lety dvanácti kmenům starověkého Izraele. Tento Zákon nařizoval, že desetina výnosu z půdy a ovocných stromů a desetina přírůstku stád měla být dána kmenu Levi na podporu jejich služby ve svatostánku. (3. Mojžíšova 27:30, 32; 4. Mojžíšova 18:21, 24) Jehova Izraelity ujistil, že Zákon ‚pro ně nebude příliš obtížný‘. (5. Mojžíšova 30:11) Pokud věrně zachovávali Jehovova přikázání, včetně odvádění desátků, platil pro ně Boží slib, že budou sklízet bohatou úrodu. A každý rok pravidelně dávali stranou pro případ potřeby ještě další desátek‚ který se za normálních okolností použil v době, kdy se národ sešel ke svým náboženským slavnostem. Tak se mohl nasytit „cizí usedlík a chlapec bez otce a vdova“. (5. Mojžíšova 14:28, 29; 28:1, 2, 11–14) Pro toho, kdo desátek neodvedl, nebyl v Zákoně uložen žádný konkrétní trest, ale tento způsob podpory pravého uctívání měl každý Izraelita považovat za závažnou morální povinnost. Vždyť Izraelity, kteří v Malachiášově době zanedbávali odvádění desátků, Jehova dokonce obvinil, že ho ‚okrádají na desátcích a obětech‘. (Malachiáš 3:8, Ekumenický překlad) Mohlo by být stejné obvinění vzneseno i proti křesťanům, kteří neodvádějí desátky? Ukažme si to na příkladu. Zákony, které platí v určité zemi, již nemusí platit za hranicemi této země. Například zákon, podle něhož motoristé v Británii jezdí vlevo, se nevztahuje na řidiče ve Francii. Podobné to je i se zákonem, který vyžadoval odvádění desátků. Byl součástí smlouvy, která byla uzavřena výlučně mezi Bohem a izraelským národem. (2. Mojžíšova 19:3–8; Žalm 147:19, 20) Tento zákon byl závazný pouze pro Izraelity. Dále je třeba vzít v úvahu, že Jehovovy požadavky se někdy mění, i když on sám se nemění nikdy. (Malachiáš 3:6) Bible jednoznačně říká, že obětní smrt Ježíše Krista v roce 33 n. l. ‚vymazala‘ neboli ‚zrušila‘ Zákon a s ním i „přikázání vybírat desátky“. (Kolosanům 2:13, 14; Efezanům 2:13–15; Hebrejcům 7:5, 18) Postoj křesťanů k dávání Stále však bylo nutné hmotně podporovat pravé uctívání. Předtím Ježíš přikázal svým učedníkům, aby byli jeho ‚svědky do nejvzdálenější části země‘. (Skutky 1:8) Počet věřících rostl, a proto bylo stále více zapotřebí, aby křesťanští učitelé a dozorci navštěvovali sbory a posilovali je. Čas od času bylo nutné starat se o vdovy, sirotky a jiné spoluvěřící, kteří byli v nouzi. Jak křesťané v prvním století kryli náklady, jež s tím byly spojeny? Kolem roku 55 n. l. byla nežidovským křesťanům, kteří žili v Evropě a v Malé Asii, rozeslána naléhavá prosba o pomoc pro sbor v Judeji, který se ocitl v bídě. Ve svých dopisech sboru v Korintu apoštol Pavel popisuje, jak se má tato ‚sbírka pro svaté‘ zorganizovat. (1. Korinťanům 16:1) Možná vás překvapí, co se z Pavlových slov dozvídáme o postoji křesťanů k dávání. Apoštol Pavel své spoluvěřící nepřemlouval, aby na sbírku přispěli. Naopak, makedonští křesťané, kteří byli „v trápení“ a v ‚hluboké chudobě‘, ho dokonce museli ‚velmi snažně prosit o výsadu, aby mohli laskavě dávat a podílet se na službě určené pro svaté‘. (2. Korinťanům 8:1–4) Je pravda, že zámožnější Korinťany Pavel povzbuzoval, aby své štědré makedonské bratry napodobili. Jeden výkladový slovník uvádí, že ani v tomto případě ‚nic nenařizoval, ale spíše žádal, dával podněty, povzbuzoval anebo naléhavě prosil. Kdyby něco vynucoval, nemohli by Korinťané dávat spontánně a ze srdce.‘ Pavel věděl, že „Bůh miluje radostného dárce“, a ne člověka, který dává „s nechutí nebo z donucení“. (2. Korinťanům 9:7) Korinťané měli oplývat vírou, poznáním a také opravdovou láskou ke spolukřesťanům, a to je mělo podněcovat, aby dávali spontánně. (2. Korinťanům 8:7, 8) ‚Jak se rozhodl ve svém srdci‘ Pavel nestanovil konkrétní obnos ani určité procento z příjmu, ale dal pouze podnět, aby si „vždy první den v týdnu každý ... dal stranou nějaký peněžní obnos podle svého příjmu“. (Kurzíva od nás; 1. Korinťanům 16:2, New International Version) Pokud by si Korinťané plánovitě a pravidelně odkládali stranou určitou částku, neměli by pak při Pavlově příchodu pocit, že je na ně vyvíjen citový nátlak a že dávají s nechutí. Rozhodnutí o výši daru mělo být soukromou záležitostí každého křesťana — věcí, k níž ‚se rozhodl ve svém srdci‘. (2. Korinťanům 9:5, 7) Pokud chtěli Korinťané sklízet bohatou úrodu, museli štědře rozsévat. Nikde však není ani zmínka, že by měli dávat nad své možnosti. ‚Tím nemíním, aby to bylo pro vás těžké,‘ ujistil je Pavel. Příspěvky byly ‚zvláště přijatelné podle toho, co kdo měl, ne podle toho, co neměl‘. (2. Korinťanům 8:12, 13; 9:6) V jednom z pozdějších dopisů apoštol varoval: „Jestliže se někdo nestará o ty, ... kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Pavel křesťany nevybízel, aby dávali tolik, že by porušovali tuto zásadu. Je významné, že Pavel dohlížel na ‚sbírku pro svaté‘, kteří byli v nouzi. V Písmu se nikde nemluví o tom, že by Pavel nebo jiní apoštolové organizovali sbírky nebo přijímali desátky, aby získali finanční podporu pro svou vlastní službu. (Skutky 3:6) Dary, které mu posílaly sbory, Pavel vždy vděčně přijímal, ale přitom se svědomitě snažil, aby na své bratry nevkládal „nákladné břemeno“. (1. Tesaloničanům 2:9; Filipanům 4:15–18) Dávání dobrovolných darů působí radost Dávání dobrovolných darů v dnešní době Je zřejmé, že v prvním století Kristovi následovníci neodváděli desátky, ale dávali dobrovolné dary. Možná vás však napadne, zda lze i dnes tímto způsobem účinně financovat kázání dobré zprávy a péči o křesťany, kteří jsou v nouzi. Zamysleme se nad následujícími skutečnostmi. V roce 1879 vydavatelé tohoto časopisu veřejně prohlásili, že nebudou „nikdy prosit o podporu od lidí nebo se jí dožadovat“. Bylo snad úsilí svědků Jehovových, kteří se snaží rozšiřovat biblickou pravdu, tímto rozhodnutím utlumeno? Svědkové Jehovovi nyní rozšiřují Bible, křesťanské knihy a jiné publikace ve 235 zemích. Biblický vzdělávací časopis Strážná věž původně vycházel v jediném jazyce, a to měsíčně v nákladu 6 000 výtisků. V dnešní době vychází dvakrát měsíčně v nákladu více než 24 000 000 výtisků. K dispozici je ve 146 jazycích. Celosvětové biblické vzdělávací dílo musí být organizováno, a proto svědkové Jehovovi vybudovali nebo jinak získali správní ústředí ve 110 zemích. Kromě toho postavili na mnoha místech sály, v nichž se shromažďují. Vybudovali také velké sjezdové sály pro ty, kdo mají zájem o další biblické vzdělávání. Z dobrovolných darů je financováno kazatelské dílo, humanitární pomoc a výstavba míst ke shromažďování Svědkové Jehovovi pečují především o duchovní potřeby lidí. Přitom však nezanedbávají ani hmotné potřeby spoluvěřících. Když jsou jejich bratři postiženi válkami, zemětřeseními, suchem nebo bouřemi, rychle pro ně zajistí dodávku zdravotnického materiálu, potravin, oblečení a dalších nezbytných věcí. To vše je financováno z darů od jednotlivých křesťanů a sborů. Dávání dobrovolných darů je účinné, a navíc snímá těžké břemeno z beder chudých křesťanů, jako je například Genival, o němž zde byla zmínka. Dříve než stačil prodat svůj dům, navštívila ho Maria, svědkyně Jehovova, která je v celodobé službě. Genival vzpomíná: „Tento rozhovor ušetřil mé rodině mnoho zbytečných starostí.“ Genival zjistil, že Boží dílo nezávisí na desátcích. Odvádění desátků již není biblickým požadavkem. Poznal, že křesťané mají požehnání, jestliže jsou štědří, ale že nejsou povinni dávat nad své možnosti. Dávání dobrovolných darů působí Genivalovi skutečnou radost. Říká o tom: „Bez ohledu na to, zda deset procent dám, nebo nedám, můj příspěvek mi působí uspokojení, a jsem si jist, že s ním je spokojen i Jehova.“ Zdroj:http://www.watchtower.org/languages/czech/library/w/2002/12/1/article_02.htm


"Mají křesťani dávat desátky? Zeptejme se u Svědků." | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Mají křesťani dávat desátky? Zeptejme se u Svědků. (Skóre: 1)
Vložil: oskar v Neděle, 17. duben 2005 @ 15:24:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kněží z rodu Léví byli kněžími Boha Jahve a jejich kněžská služba byla ustanovena Zákonem. Víme, že Zákon je "stínem" věcí budoucích, které jsou vyšší, nadpozemské, chcete-li duchovní, a v žádném případě ne doslovné. Jakékoli pseudokřesťanské naplňování Zákona slepým papouškováním úkonů, které kdysi ve starověku prováděli Izraelci, není k ničemu. Jestliže se ptám, komu má kdo odvádět obrazné "desátky" dnes (či v budoucnu), pak si musím nejprve zodpovědět následující otázky:

1. Kdo jsou oni praví kněží? Kdo jsou Áronovci a Levíti v konečném, úplném naplnění Písem?
2. Kdo jsou Izraelci neboli lid Boží?
3. Co znamenají desátky, když ne doslovné peníze, úrodu, zboží a jiné hmotné věci?



Re: Mají křesťani dávat desátky? Zeptejme se u Svědků. (Skóre: 1)
Vložil: vladik v Pondělí, 18. duben 2005 @ 15:34:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
všichni ukazujete že desátky jsou dány zákonem, jenže samotné desátky nevyšli ze zákona, první totiž kdo dal desátek byl Abraham ale ne na základě zákona, ale osobního rozhodnutí abrahama.

Genesis 28:22 Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."

Židům 7:1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu
Židům 7:2 a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.



v příspěvku je psáno:
Genival zjistil, že Boží dílo nezávisí na desátcích. Odvádění desátků již není biblickým požadavkem. Poznal, že křesťané mají požehnání, jestliže jsou štědří, ale že nejsou povinni dávat nad své možnosti.

co potom znamená slovo písma:
Marek 12:41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."

Lukáš 21:3 a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.

ta žena dala vše co měla na živobytí, Ježíš ji neřekl ty bláznivá ženská neblbni...on řekl dala více než všichni...jsem si 100% jistý že hlady nezemřela.

Co se týče desátků tak to je jediná oblast kde bůh říká vyzkoušejte si mě :

Malachiáš 3:8 Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování.
9 Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!
10 Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.
11 Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů.

od doby co jsem uvěřil dávám věrně desátky když jsem byl na škole bylo to 50 kč dnes když pracuji je to více, nikdy jsem jsem neměl nouzi vždy mi Bůh požehnal.

desátky nadávám zákonicky ale s radostným srdcem že moje peníze mohou být použity na boží dílo. Je totiž úlet zvívat ve spolču vše co mám Pane je tvé, ale když Bůh řekne a co peníze? tak se lidé vymlouvají nejsme pod zákonem přece že...

Bůh říká kdo je věrný v malé věci je věrný i ve velké, kdo je v málu nevěrný je nevěrný i ve velkých věcech.

Víte jsem jeden z těch kteřý si uvědomil že evangelium je sice zadarmo, ale jaksi věci kolem, pronájem budovy a další jaksi ne.

vladimír



Stránka vygenerována za: 0.17 sekundy