Hledání: Mnoho informací vede k otupělosti
Vloženo Pondělí, 11. červenec 2005 @ 07:30:44 CEST Vložil: Karels |
Karels poslal:
Mnoho informací vede k otupělosti
Co je příčinou deziluze a lhostejnosti dnešní mladé generace? Proč mnoho lidí touží po návratu starého režimu? Když jsem si tyto otázky sám položil, přišel jsem na překvapující zjištění.
V dnešní době žijeme v tzv. demokratické společnosti, která je charakteristická svojí názorovou pluralitou. Názorovou pluralitou, která je jednou z hlavních znaků každé moderní společnosti. Paradoxně je „mnohost názorů“ jednou z příčin vzniku deziluze a lhostejnosti nejen dnešní mladé generace.
Jak to můžu doložit? V záplavě mnoha názorů a myšlenek si dnešní jedinec udělá jenom velice obtížně vlastní názor. Je to pro mne nové zjištění, ale k deziluzi a lhostejnosti vede lidi obtížné stanovení toho, co je dobré a co je zlé. Překvapivě k tomu přispěla také demokracie.
Ve stanovení povahy, co je dobro a zlo v historii lidstva, to byly různé instituce. Vzpomeňte si jenom, vážení čtenáři, na dobu nedávnou. Kdy to byla Komunistická strana, která určovala jasného nepřítele – západ. Se vším co k němu patří. Ve středověku určovala dobro a zlo církev a vládci, králové. Člověk tak měl ve svém životě jasně „nalajnováno“, co by měl a neměl dělat. Rámec v životě takového člověka byl dán autoritou, která jasně stanovila, tohle je dobré a tohle není dobré.
Když si takový Lojza Novák zapnul před 20 roky televizi, tak viděl v televizních novinách „že západní imperialisté“ ohrožují mír. Kdežto Sovětský svaz je naším „zářným“ příkladem. Myšlenkový svět Lojzy Nováka byl rozdělený na nepřítele – což byl západ. A inspirací, vzorem mu byl Sovětský svaz s celým východním blokem. Takový Lojza Novák si potom mohl zanadávat, že zase západní Německo zbrojí a málem se rozbrečet, když v televizi sledoval pohřeb Brežněva. Kdo byl tím, který určoval, co je dobré a zlé? Byla to vláda, respektive Komunistická strana.
V okamžiku, kdy režim padl, tak se situace změnila. Začala se budovat demokracie. A už tady není ten, kdo by podával výklady o tom, na čem záleží a nezáleží. Lojza Novák zestárl a byl zvyklý ve svém životě na ledacos. Ale to, že by vzor demokracie měla být Amerika a Rusko není tak „zářným příkladem“, nemohl „překousnout“.
Domnívám se, že je to ztráta vědomí člověka o tom, co je dobré a co je zlé. Která každého jedince posléze dovede k beznaději, lhostejnosti. Zatímco dříve bylo tady to rozlišování více zřejmé, v současné době tomu tak není. Dříve se dalo horlit, protože bylo jasné pro koho a pro co horlím (i když mnohé hodnoty byly zcela mylné). Člověk trpěl pro nějakou věc, protože se o ní, domníval, že za to stojí. Vážení čtenáři, tímto neobhajuji minulý komunistický režim!
Uvažuji, že jsou to média, která v současnosti převzala autoritu institucí z dob minulých. Je to rozhlas, televize a internet, který vychrlí denně na člověka záplavu informací. Informací, kde je mu například řečeno, že Jan Palach byl významný člověk a neměli bychom na něho zapomenout. A po jisté chvíli je mu sděleno někým jiným, že Palachův čin je odsouzeníhodný. Teď promluvím o novinářích, kteří určují, nad čím by se měl člověk zastavit a přemýšlet. A na druhou stranu, co by měl zavrhnout a odsoudit. Tímto ovšem nesnižuji zodpovědnost každého čtenáře, aby si udělal svůj vlastní názor. Ale jistě se mnou budete všichni souhlasit, že jsou to novináři, kteří jsou ohledně informací o krok dál, než jejich čtenáři. A tak záleží jenom na interpretaci těchto informací.
Názorová pluralita, která je hlavním rozpoznávacím znakem každé demokratické společnosti, je paradoxně příčinou oné lhostejnosti, otupělosti věřit čemukoliv a komukoliv. V naší společnosti se i dnes najdou lidé, kteří touží po návratu starého režimu. Samozřejmě ví, že se napáchalo mnoho chyb, křivd, bezpráví. Ale to po čem touží, asi není tolik režim sám, jako spíš ono jednoznačné rozlišení – pro tohle bojujte, horlete, protože je to dobré, ale tady to odsuzujte, ignorujte, protože je to špatné.
Možná by pro nás, občany 21. století, více než kdy jindy, mohla být živá slova Bible. Konkrétně slova o moudrosti. Symbol moudrosti ve starověku byl Šalamoun. Šalamoun se v modlitbě prosí Boha o moudrost. Jako jeden aspekt moudrosti, kterou posléze i obdržel, je schopnost rozlišovat dobré od zlého. להבין בין־טוב לרע [lehavín bejn tóv lerá] Samotné sloveso rozlišovat je v tomto případě odvozeno od jiného hebrejského slova – bína בינה , které znamená rozumnost mezi. Mezi tím a mezi oním, to je význam onoho slova. Prosba Šalamouna je stanovit jasnou „demarkační linii“ mezi dobrem a zlem. Vědět na čem záleží a na čem nezáleží. Kam ještě mohu zajít a kam nemohu, to byla prosba Šalamouna, se kterou se s důvěrou obrátil k Bohu. A ten jej vyslyšel.
Inspirace, která je aktuální i dnes. Protože ne na všechno najdeme odpověď ze zkušeností a rad naší starší generace. Žijeme v době, která více než kdy jindy bude vyžadovat zodpovědná rozhodnutí – „ano, jděte touto cestou, pokud půjdete jinudy, zabloudíte a ztratíte se“.
Karel Sýkora
|
