poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 5. Záhada - Babylón .
Na jejím čele bylo napsáno: Záhada, Veliký Babylón.
Apokalypsa 17:5.
A tak, jako měsíc dostává své světlo od slunce,
tak královská moc odvozuje od papežské autority
nádheru své důstojnosti.
Stav světa bude obnovený naší pílí a péčí....
protože papežská autorita a královská moc
je dostatečná k tomuto cíli.
Papež Innocent III - 1198-1216
Proč záhada? Že by se o Babylónu, o tom starodávném městě, jehož ruiny jsou pokryté pískem pouště po víc jak 2300 let, počalo hovořit tak prominentně v předpovědích, které se týkají posledních dnů - to je ta záhada. Všeobecně se učí, že ta žena představuje oživený starý Babylón. Skutečnost, že sadistický vůdce Iráku, Sadám Hussein, počal rekonstrukci Babylónu již před několika lety, přidává důvěryhodnost tomuto názoru.. Ale starý Babylón - i kdyby se stal opět obývaným a funkčním městem, by nemohl v žádném případě splnit kritéria, která staví Jan! Tato kritéria, která budeme podrobně zkoumat ustavují totožnost ženy - a jak uvidíme - není to ten starodávný Babylón....
Sadám sní o sobě jako o novodobém Nebúkadnesarovi - možná že se domnívá, že je reinkarnací vládce toho starého Babylónu. Co Sadám na Nebúkadnesarovi obdivuje nejvíce je skutečnost, že zničil Jerusalém, odvedl obyvatelstvo do Babylónu, a Jerusalém zůstal v ruinách a dezolaci. Jako „nový Nebúkadnesar,“ Sadám sní o stejném zničení dnešního Israele, kterého vidí jako svého úhlavního nepřítele. Ovšem, samotný Babylón byl později poražený Médo-Peršany. A za toto Sadám pohlíží na Irán, (dřívější Persie) jako na svého dalšího nepřítele a proto s ním bojoval poslední osmiletou válku.
Sadám nechal vytisknout své jméno na každou cihlu, která byla použitá na obnovu starodávného Babylónu. Jednoho dne bude Sadám Hussein, kterého se bojí a zároveň nenávidí jeho vlastní lidé, svržen - jak se ostatně nakonec stane všem tyranům. Nebylo by překvapující, kdyby Iráčané, ve snaze se zbavit jakékoliv vzpomínky na něj, jednoho dne nesrovnali buldozery všechny ty pyšné budovy, které nechal vztyčit na místě starého Babylónu. Ale ať se to stane nebo ne, není možné aby toto město, které leží v ruinách po víc jak 2000 let, si mohl někdo splést s Babylónem, o které píše Apokalypsa 17 a 18...
BABYLÓNSKÁ SPOJKA.
Je samozřejmé, že existuje spojení se starým Babylónem. To jméno na čele ženy to utvrzuje. Co to může být za jméno - ve světě „posledních dnů“ těsně před Příchodem Krista? Zřejmě musí poukazovat na dominantní rys, společný všem čtyřem říším - hlavní prvek prvního Impéria Babylónu, který je dominantní i v tom posledním - Římě. Vrcholnou vlastností všech byla jednota mezi trůnem a oltářem, mezi králem a knězem. „Oddělení církve od státu - o tom nikdo v té době ani neslyšel! Právě opak byl pravdou. Pohanští kněží, astrologové, čarodějové, kouzelníci, věštci a jim podobní, byli nejbližšími rádci vládce, a často v pozadí vykonávali svůj vliv na dění v zemi. A tak princip, charakteristický pro tu ženu bude její cizoložný styk se světskou vládou.
Jednota mezi náboženstvím a vládou trvala od dob Babylónu až za vrchol římské slávy - čtvrté světové impérium ve vizi Daniela. Jak už jsme viděli, římští císařové, právě tak jako starodávní vládci, byli hlavou pohanského kněžství a uctíváni jako bozi. A pokud tedy bylo náboženství dominantním rysem každé té říše, podívejme se blíže na náboženství Babylónu.
VĚŽ DO NEBE.
Nebúkadnesarův Babylón byl vybudovaný kolem zbytků babylónské věže, která byla postavená krátce po Potopě potomky Noeho, pod vedením Nimroda. (Genese 10:8-10, Micheáš 5:6) Její původní účel byl jasně prohlášený staviteli:“Postavme si město a věž, která dosáhne až do nebe; udělejme si jméno, nebo budeme rozprášení po celém povrchu země.“ (Genese 11:4) “Město“ v tomto případě znamenalo politicko/občanská unie obyvatel země té doby. „Věž“ na druhé straně, byla jasně záležitost náboženská - pokus dosáhnout nebe. Bábel tak představuje spojení státu a církve, zahrnující celé lidstvo v pokusu pozdvihnout člověka na úroveň Boha. (Název Bábel = Zmatek, vznikl v Genesi 11:9)
Toho mělo být dosaženo věží, postavenou pomocí lidského génia a energií, která jasně reprezentuje lidskou náboženskou snahu. A jelikož celý bývalý svět byl spojený v tomto úsilí, máme zde příklad první světovlády a světového náboženství spojené jako jeden! A jak Člověk v této formě začal svou dráhu, také v ní jednou bude končit - to potvrzuje zpráva na čele ženy. ...Věž byla mánií, posedlostí obyvatel - smysl života, který jak sjednocoval tak i zotročoval. Tímto náboženství dominovalo ve společenství církve a státu. A tak to bude v novém řádu světa pod *****m - alespoň po nějakou dobu, protože vidíme, že žena řídí to zvíře..... Bábelská věž stojí v přímém kontrastu k cestě spásy, kterou Bůh - důsledně a neměnně - ohlašoval od dob Ábela.
Odmítnutí Boží vůle Adamem a Evou oddělilo člověka od Boha. Žádné usmíření s Bohem či přístup do nebe nebyl možný, bez plného zaplacení pokuty, kterou nekonečná Boží spravedlnost požadovala. Pro člověka jako konečného tvora, bylo zcela nemožné zaplatit nekonečnou pokutu. Jednoho dne, ve slitování a milosti, Bůh Sám přijde jako čistý, perfektní člověk a zemře za hříchy světa a zaplatí sám tu nekonečnou pokutu, kterou si Jeho spravedlnost žádala! On sám se stane „Beránkem Božím,“ (Jan 1:29, 36), jedinou přijatelnou obětí. V očekávání přicházejícího Mesiáše měla být obětována zvířata, jako typ Toho, který „sejme hříchy světa“ tím, že se sám obětuje. (Židům 9:26). Do té doby než přijde, jediný přístup k Bohu byl jasně vyznačený. (Exodus 20:24-26) Zvířecí oběti měly být nabízeny na oltáři země. Pakliže půda byla příliš kamenitá, aby se dalo naškrábat dostatek hlíny, oltář měl být postavený z navršených kamenů, které nesměly být nijak lidskou rukou upravené. Dále nesměly být natolik vysoké, aby se k oltáři muselo přistupovat po schodech.
Prostě žádná lidská práce nemohla hrát jakoukoliv roli ve spáse člověka! Musí to být dar od Boha NEZASLOUŽENÝ A NEODPRACOVANÝ! Ale lidská pýcha se vždy snažila odporovat Boží milosti. Vidíme jasné porušování Božího Slova jak pokračuje i dnes - v bohatě ozdobených a okázalých, zdvižených oltářích jak protestantských, tak i katolických právě tak jako v rituálech a „dobrých skutcích“, o kterých se člověk bláhově domnívá že ho učiní přijatelným Bohu. TO VŠECHNO POČALO V BÁBELU!
VZOR PŘEVZATÝ ŘÍMEM.
Město a věž Bábelu uvedly na scénu vzor nesvatého spolku mezi civilní vládou a náboženstvím „dobrých skutků“ a rituálů, které pokračovaly po tisíce let a byly zvýrazněny jak v pohanském Římě, tak i v „křesťanském“ Římě po „konverzi“ Konstantina. „Odluka církve od státu“ je celkem moderní myšlenka - hlavně od protestantské Reformace - něco, čemu Římsko-Katolická církev, - jako náboženské pokračování Římské Říše - vášnivě a brutálně odporovala. Dr.Browson, vysoce uznávaný katolický žurnalista devatenáctého století vyjádřil katolickou pozici v Browson Quarterly:
„Žádná civilní vláda, ať už je to monarchie, aristokracie či demokracie ...nemůže být moudrou, spravedlivou, výkonnou a trvalou vládou, která se snaží o dobro celku - bez Katolické církve a bez papežství nemůže být Katolická církev.“ (January 1873)1
Vatikán bojoval vytrvale proti každému demokratickému postupu od absolutních monarchií k vládě lidu již od anglické „Magny Charty“ (15 červen 1215) - „matky evropské ústavy.“ Tento dokument byl okamžitě odsouzený papežem Innocentem III. který jej prohlásil za neplatný. Exkomunikoval všechny barony, kteří jej získali, (Ignaz von Dollinger „The Pope and the Council,“ 1869)2 a absolvoval krále z jeho přísahy baronům. (R.W. Tompson:“The Papacy and the Civil Power,“ 1876)3 Povzbuzen papežem, král Jan si naverboval v cizině žoldnéře proti baronům a přivedl tak velké ničení na celou zemi. Následující papežové udělali vše co bylo v jejich silách, aby pomohli Janovu nástupci Jindřichu III. anulovat Magnu Chartu. Země zchudla papežskými daněmi. Platy početných italských kněží, představovaly trojnásobek daňových příjmů královské koruny! Přes to všechno nakonec zvítězili baroni.
Papež Lev XII. vyčinil Ludvíku XVIII za schválení „liberální“ Francouzské ústavy, (French Constitution) a papež Řehoř XVI odsoudil Belgickou ústavu z r. 1832. Jeho nestydaté encyklické „Mirari vos,“ ze srpna 15 1832, (který byl později potvrzen papežem Piem IX v jeho 1864 „Syllabus Errorum“) odsoudil svobodu svědomí jako „šílený nesmysl,“ a svobodu tisku jako „zhoubný omyl, kterým nemůže být dostatečně opovrhováno. (Dollinger)4 Znovu potvrdil právo církve použít sílu, a jako nespočetní papežové před ním žádal, aby civilní autority okamžitě uvěznily každého ne-Katolíka, který by se odvážil kázat a i praktikovat svou víru. Jeden známý historik devatenáctého století komentoval Vatikánské odsouzení Bavorské a Rakouské ústavy takto:
Náš absolutistický systém, podpořený Inkvizicí, nejpřísnější cenzurou, potlačením veškeré literatury, beztrestnosti kněžstva a samozvanou mocí biskupů, nemůže přežít nic než absolutistické vlády. (Dollinger)5
Historie Jižní Ameriky nám plně prokazuje toto hodnocení. V katolických zemích papežové nenáviděli svobodu a spojovali se s tyranskými vládami, kterými často manipulovalí pro své cíle. To je notoricky známá historie. Ať už byly motivy církve jakékoliv, historie je svědkem faktu, že kdykoliv to bylo možné, Římsko-Katolická církev otevřeně potlačovala a odsuzovala taková základní lidská práva, jako svobodu tisku, proslovu, náboženství a dokonce i svobodu svědomí. Před revolucí, kterou vedl Benito Juarez v 1861, římský Katolicismus ovládal životy Mexického lidu a ovládal vládu po 350 let. Byl státním náboženstvím a žádné jiné nebylo dovoleno. Jak jeden autor prohlásil po jednom důkladném vyšetřování záznamů:
Útisk státu a církve byly tak společně svázané, že nebylo možné poznat který je který. Hierarchie římsko-Katolické církve podporovala španělský režim a exkomunikovala, skrze Inkvizici Nového světa každého, kdo odporoval moci státu. Vláda na oplátku prosazovala „církevní“ zákony a jako „světská moc“ fungovala jako autorita a dokonce i jako kat za církev.6
Následky státniho naboženství.
Potom co armáda Napoleona III. porazila Juareze a dosadila Maxmiliána jako císaře Mexika, Maxmilián poznal, že už není žádná cesta zpět ke staré totalitní vládě. Papež Pius IX byl rozhořčený a napsal pobouřeně Maxmiliánovi že „Katolické náboženství musí především být nadále „slávou a hlavní podporou mexického národa, pro vyloučení jiného nesouhlasného uctívání,“ a že „vyučování - ať už veřejné či soukromé, musí být řízené a kontrolované římsko-katolickou autoritou,“ a že církev nesmí být pod autoritou světské vlády“7
Chudoba a nestabilita, která trápila Jižní Ameriku, měla původ v unii mezi církví a státem, a v moci nad civilní vládou, kterou Řím prožíval v Evropě po staletí přinesl do Jižní Ameriky ve jménu Krista. Římské kněžstvo bylo jako malí bohové, kteří vládli nad lidmi, kteří se stali jejich sluhy. Revoluce v jihoamerických zemích byly povětšině vyvolané rozdílem mezi chudobou lidu, bohatstvím církve a zlých diktatur, které církev podporovala. Teologie osvobozenectví počala v Jižní Americe katolickými knězi a jeptiškami, jejichž svědomí už nemohlo ospravedlnit potlačování lidu církví a státem...
Máme mnoho dalších příkladů - dostaneme se k nim později. Co jsme zde chtěli ukázat je skutečnost, že nečisté spojení mezi církví a státem - kde církev dominuje - jde zpět až k Bábelu. Nimrod založil první světové impérium, církev a vláda byly jeden a ten samý. A to je to ideální impérium, které chtěl římský Katolicismus ustavit všude, kde to bylo možné. Jak „Catholic World“ poznamenal v době Vatikánu I:
„Zatím co stát má nějaká práva, má je pouze zásluhou a z dovolení vyšší autority a tou je církev“. (The Catholic World“, July 1870).8
Antipatie Vatikánu vůči základním svobodám člověka, vytvořila další nečistá spojení s vládou jak Hitlera, tak Musoliniho, kteří byli vychvalováni papežem a dalšími katolickými vůdci jako lidé vybraní Bohem. Katolíci měli zakázáno odporovat Musolinimu - ale naopak - byli vyzváni, aby ho podporovali. Církev ve skutečnosti pomohla fašistickému diktátoru do úřadu, tak jako o pár let později pomohla Hitlerovi. Na oplátku Musolini, uzavřel Konkordát s Vatikánem v r. 1929, a tím dostal Římský Katolicismus opět oficiální titul státního náboženství a každá kritika spadala pod trest vězením. Vatikán obdržel další výhody, včetně vysoké sumy peněz a cenných papírů.
KOŘENY MODERNÍHO KLAMU.
Satanův slib Evě, že se může stát jedním z bohů, se stal bází pohanských náboženství celosvětově. K dosažení takového cíle, se člověk nejprve musí prosadit a potom tvrdě pracovat. Tak se zrodilo náboženství skutků. Ve skutečnosti „skutky namísto milosti,“ vždy bylo a stále je náboženstvím, jehož Římský Katolicismus je předním příkladem. Postavení věže v Bábelu dodalo důvěryhodnosti tomu grandióznímu klamu, že se člověk může dostat do nebe vlastním úsilím. Nimrod byl pravděpodobně prvním zbožštěným císařem a tím předchůdcem Antikrista. Bábel a později město Babylón, postavené na jeho ruinách byly kolébkou víry ve „vyšší předurčení“ pro celé lidstvo. Později byl tento sen omezen na speciální rasy, jako na příklad Árijci. Hitler potom uskutečňoval tento sen tím, že nechal povraždit 6 milionů Židů. A jako ozvěnou lži hada z Edenu, Hitler rád opakoval: „Člověk se stává bohem... potřebujeme svobodné lidi, kteří cítí a vědí, že mají v sobě Boha“... Ovšem Židé podle Hitlera, byli pouze „Untermenschen“, které hodlal vyhubit pro prospěch Árijské rasy.
Hitlerova teorie „čisté krve“, kterou zamýšlel udržovat vyhubením Židů (bez jakékoliv opozice z Vatikánu), má své kořeny ve starodávném okultismu, který zahrnuje mytickou nordickou Zahradu Eden kdesi daleko na severu, známou jako Hyperborea. Árijská rasa boho-lidí tam prý byla počata bohy, kteří navštívili naší planetu. Nietzche, jehož myšlenky silně ovlivnily Hitlera, začal své klíčové dílo „Anti-Christ“ větou: „Viďme v nás to co jsme. My všichni jsme přece Hyperboreánští bozi“. A opět ta stejná lež starého hada z Edenu... Známý historik, vyznamenaný Pulitzerovou cenou, Petr Viereck nachází kořeny nacistického snu o nad-rase boho-lidí vládnoucích světu nejenom v Hegelovi a Nietzchovi ale i ve Wagnerovi a množství romantických spisovatelů kteří papouškovali Satanovu lež. Následující výňatek je ze závěru Viereckovy nádherné knihy „The Roots of the Nazi Minds“ z r.1940. Je to závěr, který vydavatel odmítnul vytisknout jako příliš extrémní. Dnes je vidět, jak přesný ten pohled byl:
Mein Kampf byl „best seller“ dávno před tím, než německý lid - zcela dobrovolně - ve svobodných volbách Reichstagu, v září 1930, zvýšil počet Nazi křesel z 12 na 107 a udělal z nich největší stranu v Německu. Hitler řekl v Mein Kampfu (jednu typickou vyhrůžku namátkou) „Kdybychom na počátku války (První Světová) otrávili 12 až 15 z těch hebrejských rozvracečů našeho lidu, potom oběť milionu Němců na frontě by nebyla zbytečná... Včasná eliminace těch vandráků ...
Německá hádanka: Jaký druh chování mohou tito pro-Hitlerovští voliči očekávat od takové monstrózní reality, která píše něco podobného? Jeho kniha nebyla nějakým tajemstvím! Miliony Němců ji mělo doma, někteří museli tu knihu alespoň trochu pročíst! A těch několik muselo také být mezi jásajícími davy obyvatelstva a mezi vlivnými osobami s přístupem k tisku, rádiu a jiným prostředkům k varování národa. ...Jednou přijde den, kdy ti stejní Němci, kteří dnes tleskají hitlerovské armádě, pochodující pod Vítězným Obloukem v Paříži, budou říkat: „My jsme nevěděli co se dělo“ .. a potom, až přijde ta chvíle „vůbec-nic-nevěděli“ pak bude v Pekle slyšet smích... (Peter Viereck, „Meta-Politics, The Roots of the Nazi Mind,“ 1941)9
ADOLF HITLER, BOHEM VYVOLENÝ?
Přece Mein Kampf musel být znán alespoň některému z 30 milionů německých katolíků, právě tak jako vůdcům Římského Katolicismu jak v Německu, tak i v Římě! A přesto církevní hierarchie vychvalovala Hitlera, někdy i v extravagantních termínech! Papež Pius IX řekl vice-kancléři Fritz von Papenovi, který sám byl vedoucím Katolíkem, „jak potěšen je tím, že německá vláda má nyní ve svém čele muže, který je nekompromisním odpůrcem komunismu.“ (Franz von Papen, „Memoirs“, 1952).10 Ani slovo o zlu, které Hitler na Německo přivedl.
Biskup Berning vydal knihu zdůrazňující spojení mezi vlastenectvím a Katolicismem a zaslal kopii Hitlerovi jako „výraz mé oddanosti.“ Monsignor Hartz chválil Hitlera za to, že zachránil Německo od „jedu liberalismu“ a „moru komunismu.“ Katolický publicista Franz Taeschner chválil „Vůdce nadaného géniem,“ a prohlásil že Hitler byl „poslaný Prozřetelností“ aby dosáhl splnění „katolických sociálních idejí.“ (Guenter Lewy, „The Catholic Church and Nazi Germany,“ 1964).11 Většina německých Katolíků byla ve stavu nadšení po uzavření konkordátu mezi Hitlerem a Vatikánem. Katolická mládež byla vyzvána aby „zdvihla pravou paži v pozdravu a vyvěšovala prapor s hákovým křížem.“
Organizace Katolická Mládež „Neue deutche Jugend“ ... povolaná k „plné spolupráci mezi totalitním státem a totalitní církví.“ Němečtí biskupové hromadně slíbili věrnost a solidaritu Nacionálnímu Socialismu. Biskup Bornewasser prohlásil: „Se zdviženou hlavou a pevným krokem jsme vstoupili do nové Říše a jsme připraveni ji sloužit celou silou jak těla tak i duše“.. (Guenter Lewy: “The Catholic Church and Nazi Germany,“ 1964).12 Biskup Vogt z Aachenu v gratulačním telegramu slíbil Hitlerovi, že „diecéze a Biskup se rádi zúčastní výstavby nové Říše.“ Kardinál Faulhaber v ručně napsaném dopise Hitlerovi vyjádřil přání „přicházející ze srdce: Nechť Bůh zachová Říšského Kancléře pro náš lid“ V Německo-amerických novinách se objevila fotografie Generálního Vikáře Steinmana, jak vede katolickou mládež na přehlídce před Hitlerem a opětuje Vůdcův pozdrav zdvižené pravice. Když odpovídal na rozhořčenou kritiku amerických Katolíků, Steinman prohlásil že „němečtí Katolíci skutečně považovali vládu Adolfa Hitlera za Bohem danou autoritou, a že jednou celý svět „vděčně uzná,
že Německo postavilo hráz proti bolševismu.“ (G. Lewy)13 A co Mein Kampf a zlo Nacismu?
Profesor University Massachusetts, Guenter Lewy uprchnul z rodného Německa jako patnáctiletý chlapec v r.1939. Vrátil se v roce 1960 a strávil několik let zkoumáním oficiálních dokumentů. Lewy napsal v „The Catholic Church and Nazi Germany“ toto :
Pius XI nazval v roce 1933 Hitlera prvním státníkem který, společně s papežem, jasně rozpoznal bolševické nebezpečí... Biskup Landersdorfer vynášel pochvalně „harmonickou spolupráci církve a státu“ (přesto že Nacisté již uvěznili mnoho kněží a jeptišek z °politických°důvodů.“ 29 dubna 1936, 45 a půl milionů Němců - nebo-li 99 procent oprávněných voličů šlo volit. Z těchto, 44 a půl milionů čili 98 procent volilo Hitlera - (katolický hlas pro Hitlera, byl téměř stoprocentní). Společný pastorální dopis od všech německých biskupů, který byl čtený ze všech kazatelen 3 ledna 1937 oznamoval, že „němečtí biskupové považují za svou povinnost podporovat hlavu Německé Říše všemi prostředky, které církev k disposici má.. Musíme mobilizovat veškeré spirituální a morální síly církve abychom posílili důvěru ve Vůdce.“ (Guenter Lewy).14
V té době již nikdo nemohl pochybovat o Hitlerově bezohlednosti a skutečných cílích. A přesto katolické vedení - právě tak jako většina protestantského - pokračovaly navršovat chválu na jejich katolického Führera. Dvě knihy „Říše“ a „Církev“ vydané s církevním povolením, nazvaly „prohlubující se porozumění pro velké dílo obnovení Německa, ke kterému nás Vůdce povolal, tou největší spirituální úlohou současného německého Katolicismu.“ Karl Adam, světoznámý katolický teolog, dokazoval že Nacionální Socialismus a Katolicismus nejsou v konfliktu, protože patří k sobě jako „příroda a milost,“ a že v Adolfu Hitlerovi našlo Německo pravého lidového kancléře.“ (Lewy).15 Menšina statečných mužů (jak Katolíků tak i Protestantů) Hitlerovi oponovala - někteří otevřeně, jiní v tajných skupinách. Několik hlasů se zdvihlo. Jeden z nich patřil knězi, Fr. Muckermann, který se odvážil vyjádřit své ohromení:
..“navzdory nelidským brutalitám, které jsou běžné v koncentračních táborech, navzdory osobních urážek proti jednotlivým princům církve, proti Svatému Otci a celé církvi ...biskupové nacházejí obdivná slova pro to, co vedle bolševismu je naším největším nepřítelem“...16
ODPOVĚĎ NA ZÁHADU.
Záhada Německa zůstává záhadou Ruska, Číny, Vietnamu, Kuby, Haiti, Jugoslávie, Jižní Afriky a celého světa našich dnů.. Na druhé straně to nejsou záhady, přijmeme-li svědectví Bible. Nalezli jsme odpověď v Bábelu - věži, která nikdy nepřestala být budována! Jenom lokace a vnější vzezření se čas od času mění, ale převrácené ambice a ten nemožný sen - zůstává.. Konečný výsledek - Boží soud - který na lidstvo přijde, je jasně v Bibli předpověděný. Nemylte se: Rychle se k tomu dni blížíme. Mezitím, žena která jede na zvířeti, jejíž jméno je : ZÁHADA BABYLÓN, musí zahrát hlavní roli. Ta skončí tím, že ochutná Boží soud dříve, než zbytek světa pozná Jeho plnou a hroznou sílu... Ve své důležité analýze v roce 1940 Viereck varoval, že nacismus je náboženství, které nakazilo německou mládež. Bylo to pohanské uctívání přírody - a přesto tvrzení, že je „křesťanské,“ oklamalo miliony, (jak se to odehrává dnes ve Spojených Státech, tím stejným prostředkem). Tato perverze se vynořila v pokřiveném myšlení nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse, který obdivoval
Krista jako jednoho „z dlouhé řady Arijských hrdinů, jdoucí od Wótana a Siegfrieda k Wagnerovi a Hitlerovi.“17 Tento pohled byl adoptován Dr. Ley, hlavou Nacistické Fronty Práce: „Naší vírou je Národní Socialismus.“18 Hans Kerrl, nacistický ministr pro církevní záležitosti, posunul dále tu stejnou lež, kterou přijala většina Katolíků a Protestantů: „Pravé Křesťanství je representované Stranou. Vůdce je oznamovatelem nového poznání!“ (William L. Shirer „The Rise and Fall of the Third Reich,“ 1959)19 Nové? Vierech nazval nacismus novým pohanstvím. Ano, nátěr byl jiný, ale pod ním byl stále Bábel. Janova vize ženy na zvířeti to činí zcela jasným.
NÁBOŽENSTVÍ VLASTNÍCH SKUTKŮ.
Bůh zmátl jazyky stavitelů Bábelu a rozehnal je do světa aby nemohli sdělovat své zlé plány jeden druhému. Ale pyšné náboženství vlastních skutků, vedoucí k božství nadřazené rasy vytrvalo. Poznáváme to z množství podobných věží, nazvaných zigguraty nacházejících se po celém světě. Žádná z těch věží ale nedosáhla velké výšky s jejich primitivní technologií. Nebe bylo stále mimo lidský dosah. A tak se zigguraty staly okultními oltáři každé zvrácenosti. Na jejich vrcholcích počala astrologie s uctíváním nebeských těles, o kterých se věřilo že mají moc nad lidskými osudy.... Daleko od vymření, Babylónské náboženství sebe-záchrany se stalo v Babylónu a v celém impériu, institucí. Je to Pohanství, pravá „trvalka,“ která přežívá až podnes. Nežije pouze u primitivů, kteří uctívají přírodní duchy, ale kvete také mezi univerzitními profesory, kteří připisují podobnou inteligenci „silám“ přírody. Pohanství bylo charakterizováno celosvětově během staletí záhadnými rituály oslavovanými kolem ozdobně vyřezávaných a dekorovaných vysokých struktur, jako jsou pyramidy, které
nacházíme od Egyptu až po Jižní Ameriku. Přesto že je Bůh varoval před takovým zlem, Israel také podlehl pohanskému svodu. Tato korupce pravdy, kterou je Bůh učil, přinesla nakonec Boží soud na Jeho vlastní lid.
Starý Zákon se několikrát zmiňuje o „vysokých místech,“ která byla v Israele postavena. Tato porušovala zákaz „vystupovat na schody“ k Božímu oltáři a stala se tak středem modloslužebnictví. (Levitikus 26:30, Numbers 22:41) V dobách pokání a „oživení,“ byla tato místa i s jejich modlami zničena králi a knězi, ale Israel se toho nikdy nezbavil úplně. Jak Ortodoxní tak i Katolíci a dokonce někdy i Protestanté přijmuli tu stejnou korupci jejich vysokými stavbami zvýšené oltáře ozdobné obleky a složité liturgie, které mají potěšit Boha a otevřít dveře nebes. Použité cihly a malta nám připomínají že Bábel byl nejenom náboženskou a politickou záležitostí, ale také využívá nejpokročilejší technologii a vědu v pokusu pozdvihnout člověka do božství dobýváním vesmíru, atomu, nemocí a jednou i smrti.
BÁBEL BABYLÓN NAŽIVU.
V Bábelu Bůh rozehnal lidstvo a zmátl jejich jazyky, aby se nemohli domluvit na svých plánech. Na Aeropagu v Aténách, Pavel prohlásil, že Bůh rozdělil rasy a národy, aby se mohli soustředit na hledání Boha. (Skutky 17:26-27) Dnes je lidským názorem právě opak: Řešení lidských potíží spočívá v přepracování všech jazyků v jeden, ve spojení celého vědeckého snažení, které nakonec změní planetu opět v ráj. Takové bylo prohlášení nedávného inzerátu Lockheed Corporation v „Scientific American.“ Přidali k tomu ilustraci Bábelské věže. Vynášeje technologické úspěchy Lockheedu, inzerát se vychluboval, že „odstraňuje efekt Bábelu“ tím, že přivádí lidstvo dohromady a umožňuje aby všichni mluvili jedním jazykem. Jinými slovy Lockheed „kontruje“ Boha, toho jediného zodpovědného za to, čemu se říká „Bábelský efekt.“
Bábelská věž vyplňuje oficiální plakáty pro 12ti členou Spojenou Evropu, jejíž nové bankovky zobrazují ženu jedoucí na zvířeti. Nad nedokončenou věží tančí 12 hvězd. Na rozdíl od hvězd na vlajce USA, jsou tyto obrácené a tak vytvářejí pentagram klasického okultu. Pentagram se dvěma „rohy“ trčícími vzhůru a „bradou“ dolů, je také známý pod jménem „Kozel z Mendés,“ či Baphomet, Satanův symbol. International Business Machine (IBM) používá také Bábelskou věž pro některé ze svých inzerátů, s moderní stavbou vystupující z nedokončené věže. Proč takový stesk po návratu k něčemu, co většina lidí odmítá jako mýtus? Zdá se, že existuje vrozená sympatie vůči Bábelu, něco v čem moderní člověk pokračuje se stejnou ambicí dosáhnout nesmrtelnost vlastní silou a inteligencí... Ano, Bůh rozprášil stavitele Bábelu, ale dnešní snaha jde opačným směrem: Spojit všechny národy do nového věku a pořádku. Bůh popletl jejich jazyky - dnešní technologie pracuje na tom, aby toto zvrátila a překonala jazykovou bariéru. Brzy budou existovat telefony, do kterých budete mluvit anglicky v Los
Angeles, a v Tokiu z toho vyjde japonština. Můžeme si dovolit tvrdit, že je v tom něco vadného? Proč nepodpořit a neužít to, co lidský intelekt je schopen dokázat? Dokonce i Bůh uznal neomezené hranice lidských možností, když řekl: „cokoliv si usmyslí, toho jsou schopní dosáhnout“..
Ovšem už před tím Bůh prohlásil, že „představy lidského srdce jsou zlé už od jeho mládí“. A tak lidská vynalézavost, jak Bůh věděl dopředu, bude vytvářet stále větší zlo, až přežití celého lidstva bude viset na vlásku. Vidíme dnes, že všechno co ohrožuje přežití, přišlo pomocí vědeckého génia. A chceme-li být poctiví, musíme přiznat že vzrůst urbanizace - dokonce už ve starověku, přispěl k přílivu zla, které hrozí pohltit celý svět. Janova vize poukazuje na to, že Bábel/Babylón bude velmi naživu v posledních dnech. Jakoby ohněm vypálená jsou slova na čele ženy, která jede na zvířeti: Záhada - Babylón. Ta žena představuje oživené pohanství. Ovšem nejzajímavější na tom je ta skutečnost, že zosobňuje zpohanštělé Křesťanství. Tato žena představuje celosvětový náboženský systém, který má základnu v Římě, a prohlašuje se za křesťanský, ale jeho kořeny jsou v Bábelu a Babylónu. Tato konkluse se stane nevyvratitelnou až prozkoumáme další Janovu vizi....
