poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 18. Pozadí Holocaustu.
"Svatá Boží Prozřetelnost tak zařídila, aby v rozhodující hodinu jemu (Hitlerovi),
bylo svěřeno vedení německého lidu"..
Z článku v "Klerusblatt, orgán
Bavorské Asociace Diocézských kněží, oslavující
Hitlerovy padesátiny 20/4 1939.1
---- * ----
"Nacistické Hnutí, které osvobozuje svět od Židů, je hnutím za renesanci lidské důstojnosti.
Všemoudrý a Všemohoucí Bůh je za tímto hnutím.......
Páter Franjo Kralik v katolických
novinách v Záhřebu 1941.2
Souhlas katolických prelátů s Adolfem Hitlerem a jejich prohlášení o "osvobozování světa od Židů" se zdá být šokujícím. A přesto pouze odráží historický nakládání Katolické církve se Židy. Hitler ospravedlnil své "konečné řešení" poukazem na to, že církev utlačovala a zabíjela Židy po staletí. Jak ohromující je že ti, kteří se prohlašují za stoupence Krista a za následníky Petra, mohou perzekvovat rasu, ze které Petr - a Ježíš - vyšli. (Peter de Rosa, "Vicars of Christ: The Dark Side of Papacy")3 A přesto tak jednali ve jménu Krista a tím se cítili být v právu!
Římští Katolíci byli učeni, že právě oni, Katolíci, se stali tím "vyvoleným lidem," namísto Židů. Země Israel, zaslíbená Bohem potomkům Abraháma, Izáka a Jakuba, nyní patřila "křesťanskému" Římu. Církev se stala "Novým Siónem." "Věčným Městem" a "Svatým Městem" - všechny ty tituly, které Bůh dal pouze Jerusalému. Papežské armády bojovaly za rozšíření "Božího království". Historik devatenáctého století připomíná:"Teritoria pod přímou vládou papeže byla rozšířena kdykoliv a kdekoliv válka či smlouva je rozšířit mohla, a obyvatelé byli nucení platit tak vysoké daně, jak jen mohli snést." (G.T.Bettany,"Popular History of the Reformation and Modern Protestantism," 1895)4
HANBA, VRŽENÁ NA JMÉNO KRISTA.
Ti, kteří se nazývají "vikáři Krista," přinesli velikou hanbu na jméno Ježíše Krista, jejich zacházením se Židy. Židé omylem považovali Katolicismus za Křesťanství. Židé, kteří byli perzekvováni římsko katolickou církví po staletí si neuvědomují, že byly doslova miliony Křesťanů mimo tuto církev. Křesťané, kteří Židy nepronásledovali a kteří sami byli pronásledováni a zabíjeni Katolíky VE VĚTŠÍM POČTU NEŽ ŽIDÉ!
Zamyslete se nad následujícím obviněním "Křesťanství," které bylo napsáno v rabínském pojednání o Holocaustu. Povšimněte si, že je kritizovaný římský Katolicismus - ne evangelické Křesťanství, o jehož existenci jak autor, tak i čtenáři možná nemají potuchy. Toto je z kapitoly s názvem "Křesťanská Role v Holocaustu":
„....Bez Křesťanství, by byl úspěch Nacismu nemožný.... kdyby nebylo skutečnosti, že tucty evropských generací měly naroubovanou náboženskou nenávist. Bez této, by byl růst rasistické nenávisti vůči Židovství nemožný a nikdy by nevznikla.
Dále - po celou dobu Holocaustu se Vatikán zdržel protestů nad vraždami, povětšinou stál stranou a zachránil pouze malou část Židů. Do dnešního dne odmítá Vatikán plný přístup k dokumentům z toho období. Na druhé straně je bezpečně známo, že Vatikán byl jeden z prvních, kteří měli znalost o této genocidě a neudělal nic, aby tyto informace uveřejnil. (Walter Laquer, "The Terrible Secret")
Je velmi obtížné se vyhnout závěru, že absence jakékoliv papežské akce, poukazovala na tichý souhlas... Dokonce i v případech, kdy se církev angažovala v izolovaných záchranách, motivem se zdálo být přivést zachráněné Židy do klína Křesťanství. Tisíce židovských dětí bylo ubytováno v klášterech a mnoho z nich nebylo navráceno po skončení války k jejich lidu a k jejich víře, i když příbuzní žádali o jejich vydání.
S cynismem, který nemá sobě rovného - mnoho Křesťanů stále vidí Holocaust jako Boží trest Židů za to, že odmítli přijmout Křesťanství! (Rabbi Joel Schwartz and Rabbi Yitzchak Goldstein: "Shoah, A Jewish perspective on tragedy in the context of the Holocaust", 1990)5
Rabíni pokračují analýzou "Křesťanství," jak to vidí, všechno co znají, je římský Katolicismus! v pokuse porozumět důvodům pro morální fiasko s ohledem na Holocaust. Jejich pozorování a argumenty jsou ničivé - přesto ale oni nemají tušení, že existují miliony pravých Křesťanů, kteří budou souhlasit s kritikou falešného Křesťanství Říma. Jeden má pocit, že nikdy neslyšeli o Reformaci a o Protestantech, kteří nemají "mnichy" a jejichž duchovní se žení:
"Kněžstvo Křesťanství (Katolicismu) má zákaz ženění a jeho mniši žijí život v sebeodříkání a v isolaci od společnosti. Toto náboženství nelze snadno uvést do praxe. Domněnka, že to jde, vede k nezměřitelnému pokrytectví.....“
Za ta léta Křesťanství (Katolicismu) dalo zrod početným mystickým kultům, některé z nich se "vyznamenaly" tou nejnižší formou morálního hnusu. Křesťanský (Katolický) proces lítosti vedl také ke spáchání velkých zločinů. Pakliže je odpuštění hříchů dáno automaticky po jejich vyznání před knězem, pokušení hřešit se tím zvětšuje.
Zatím co vražda, loupež a znásilnění byly zcela neznámé uvnitř středověké židovské obce, tyto byly zcela běžné ve zbožné křesťanské (katolické) Evropě. Spása duše nabízená v Křesťanství, nenašla žádné konkrétní vyjádření." 10
ANTISEMITISMUS V PRAXI.
Rabínská kritika Katolicismu je přesná. Hroznou tragedií je, že se autor domnívá, že jedná s Křesťanstvím! Od okamžiku kdy papeži počali vládnout Římu, utrpení Židů ve jménu Ježíše Krista bylo mnohem horší, než za pohanských vládců. Pohané vinili za vše Křesťany. Nyní katolická církev dává za všechno vinu Židům. Obviněni z "Černé Smrti" (moru) Židé byli upalováni a topeni po deseti tisících!
Občas - i když jen vyjímečně - se nějaký papež snažil zmírnit židovské utrpení. Řehoř I. zakázal nucenou konverzi Židů a udržel jejich právo na římské občanství v zemích pod jeho vládou. Napsal biskupovi do Neapole: "Nedovolte, aby Židé byli obtěžováni při výkonu jejich náboženských obřadů!" Alexander III. byl k Židům přátelský, a jednoho z nich zaměstnával pro správu svých financí. Innocent III. podpořil Čtvrtý Lateránský Sněm v žádosti, aby Židé nosili veřejně odznak či symbol a vyslovil princip, že "Židé jsou odsouzeni k věčnému služebnictví, protože ukřižovali Krista," ale potvrdil zákaz nucené konverze a nařídil, aby "žádný Křesťan neučinil Židům osobní ublížení, aniž je připravil o jejich majetek." (Přesto zmasakroval deseti tisíce Křesťanů!) Řehoř IX., přesto že založil Inkvizici, "vyjmul Židy z její jurisdikce kromě případů, že by se snažili požidovštit Křesťana, zaútočili proti Křesťanství, nebo se dali zpět na Judaismus po tom, když už Křesťanství přijmuli". V roce 1235 vydal bulu, která odsuzovala davové násilnosti proti Židům. Innocent IV ”odmítnul legendu o rituálních vraždách křesťanských dětí Židy.“(Durant).7 Navzdory tomu všemu, všeobecný obraz byl: Perzekuce Židů církví. Početné sněmy a papežské buly jednaly s tímto problémem, jak lze ilustrovat:
Sněm Vídeňský v roce 1311, zakázal jakékoliv styky mezi Křesťany a Židy. Sněm v Zamoře v 1313 nařídil, že Židé musí být drženi v přísném poddanství a porobě. Sněm v Baselu 1431-33 obnovil kánonský dekret, zakazující styk Křesťanů se Židy... Nařídil světským úřadům, aby držely Židy v oddělených bydlištích, aby tito nosili odznak své rasy, a aby zajistily jejich přítomnost u křesťanských bohoslužeb za účelem jejich konverze.
Papež Eugenius IV. 1431-47 přidal, že Židé nemohou zastávat jakýkoliv veřejný úřad, nemohou zdědit majetek po Křesťanech, nesmějí stavět žádné nové synagogy a musí zůstat ve svých příbytcích za zavřenými okny a dveřmi během Velikonočních svátků, což bylo moudré nařízení proti křesťanskému násilí.
V pozdější bule Eugenius nařídil, aby každému italskému Židu, který bude přistižen při čtení talmudské literatury, byl zabaven veškerý majetek. Papež Mikuláš V. pověřil Sv. Jana z Capistrano aby dohlédl na to, že toto represivní nařízení bude ještě zpřísněno o to, že každý židovský lékař, ošetřující Křesťana, ztrácí veškerý svůj majetek. (Durant) 8
Víc než 100 anti-Semitských dokumentů bylo vydáno římsko katolickou církví, mezi šestým a dvacátým stoletím. Anti- Semitismus se stal oficiální katolickou doktrínou. Jejich logika: "Ukřižovatelé Krista" nemají žádná práva na Boží svaté království. Země Israel už nepatří Židům ale Křesťanům, a církev musí tuto zemi vyrvat z rukou jak židovských a i arabských.
KATOLICKÁ CÍRKEV VŮBEC NECHÁPE BIBLICKÉ PŘEDPOVĚDI, KTERÉ SE TÝKAJÍ NÁVRATU ŽIDŮ DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ, A VLÁDY MESIÁŠE Z DAVIDOVA TRŮNU V JERUSALÉMĚ! Řím se nazývá "Novým Jerusalémem"; Starý Jerusalém a Židé již v Božím plánu nejsou. V roce 1862, polo-oficiální hlas Vatikánu, "La Civilta," zobrazuje víru, drženou po staletí tím že prohlásila:"Jak kdysi byli Židé Božím lidem, dnes to jsou římští Katolíci Novou Smlouvou." Je pouze přirozené, že takové učení živí a rozšiřuje anti-Semitismus!
HISTORICKÉ PODKLADY.
Aby složil armádu pro První Křižáckou Výpravu, papež Urban II. slíbil okamžitý vstup do nebe bez očistce pro ty, kteří padnou v boji za tento veliký cíl! Rytíři i pacholci, kteří reagovali s nadšením na tento podvodný slib, zanechali za sebou po celé cestě stopu chaosu, drancování a vražd na pochodu do Jerusaléma, kde zmasakrovali všechny Araby a Židy. Jedním z jejich prvních činů po vjezdu do Jerusaléma, bylo zahnání Židů do synagogy, kterou potom zapálili. Již na cestě do Svaté Země dali Křižáci Židům volbu: Křest, nebo smrt. De Rosa píše:
V roce 1096, polovina Židů ve Wormu bylo pobita, jak tak Křižáci projížděli městem. Zbytek uprchnul do biskupské rezidence, kde Židé požádali o ochranu. Biskup souhlasil pod podmínkou, že požádají o křest. Židé si vyžádali krátký čas na rozmyšlenou. Když potom dveře do audienčního sálu byly otevřeny, všech 800 Židů leželo na zemi mrtvo. Někteří byli bez hlavy, otcové zabili své děti, ženy a posléze sami sebe; ženich zabil svou nevěstu. Tragedie Masady z prvního století byla opakována všude v Německu a později ve Francii.10
Během svého krátkého pontifikátu papeže Pavla IV (1555-9), římská populace - z hlavní části Židé, byla zdecimována na téměř polovinu. O tři sta let dříve, zahnala církev Židy do ghett a uložila jim "aby nosili na hrudi, pro veřejnou hanbu žlutý látkový kruh, (Gerard Dufour, "La Inquisición Espanola," 1986) ale dohled na toto byl velmi laxní. Papež Pavel IV. vydal 17 července 1555 historickou anti-Semitskou bulu "Cum nimis absurdum." Ta vrátila Židy do ghett, přinutila je prodat svůj veškerý majetek s velikou ztrátou a zredukovala je na statut otroků a obchodníků s hadry.
Manželství mezi Židem a Křesťanem se trestalo smrtí. V každém městě byla povolena pouze jedna synagoga, ostatní byla zničeny, v Římě to znamenalo sedm z osmi. Když byl ještě kardinálem, Pavel IV. nechal pálit židovské knihy, včetně Talmudu - náhrada nebyla povolena. Toto jsou pouze některé z potup, které Židé na základě této buly trpěli. Tato bula se stala šablonou, příkladem pro příštích 300 let.
Papež Řehoř XIII. vyhlásil, že "vina Židů na ukřižování Ježíše Krista roste do hloubky každou následující generací a míří k věčnému otroctví." Následní papežové pokračovali v perzekuci:
Po sobě jdoucí papežové staré předsudky proti Židům ještě zesílili a jednali s Židy jako s malomocnými, kteří si nezaslouží ochranu zákona. Pius VII. Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX. - všichni velmi dobří žáci Pavla IV. Jedenáct dní potom co Řím padnul, druhého října 1870, Židé na základě královského výnosu získali svobodu, kterou jim papežové odpírali po více než 1500 let! V tomto čase končilo poslední ghetto v Evropě. (De Rosa)12
NUCENÉ KONVERZE.
Katolická doktrína o křtu nemluvňat zničila pravdu, že člověk se stává Křesťanem ne skutky či nějakým rituálem, ale přijmutím nabídky Boží milosti, skrze osobní víru v Ježíše Krista! Jelikož křest "automaticky spasí," Papež Lev III. nařídil nucený křest Židů. Občas Židé dostali na výběr: Vyznat víru v Krista a nebo smrt. Někdy opět to bylo zmírněné na vězení nebo vyhnání ze země. Slavný rabín, filosof a lékař Maimonides uprchnul ze Španělska do Maroka před takovým ediktem. Později (1135) žil v Egyptě. Dnešní návštěvníci židovských ghett ve Španělsku obdrží letáky jako tento z města Girona:
31 března 1492, Ferdinand a Isabela z Kastilie a Aragonu, známí pod názvem "Katoličtí monarchové," vydali edikt, který nařídil vyhnání všech Židů ze španělského území. Židé neměli jinou možnost než buď se vzdát své víra a nebo nuceně odejít. Ti Židé, kteří se rozhodli přijmout Křesťanství aby se vyhnuli vyhnání, padli ihned pod plnou moc a hrůzu Inkvizice, která již počala soudit heretiky v Gironě v roce 1490.. Některé židovské rody byly doslova vyhlazeny rukou Inkvizice.
Pokřtění nevěřícího zaručovalo cestu do nebe tomu, kdo křtil! Židovské děti byly násilně pokropené vodou a prohlášeny za "Křesťany" těmi, kteří se domnívali, že si tím zajistili přímou cestu do nebe. Benedikt XIV., (1740-58) podpořil tento teror výnosem, že "dítě, i když je pokřtěno proti vlastní vůli, i proti vůli jeho rodičů, se přesto stává římským Katolíkem." Když potom tito nedobrovolní "Křesťané" později svou novou "víru" zapřeli, stávali se tím heretiky se všemi následky tohoto postavení.
Podobné zločiny pokračovaly po staletí. Na příklad v roce 1858 Pius IX, nařídil své papežské policii, aby odvedla sedmiletého synka z bohaté židovské rodiny od jeho rodičů a umístila ho v katolickém penzionátu. Katolická vychovatelka, bez dovolení rodičů, chlapce pokřtila a tím ho údajně učinila členem římsko katolické církve.
Když později rodiče prosili papeže, aby jim dítě vrátil a poukazovali na nepříznivou publicitu v tisku, kterou případ vyvolal, papež odvětil: "Kašlu na celý svět!" Hasler pokračuje:
Papež jednal s mladým sekretářem židovské obce tak opovržlivě a krutě, že tento utrpěl prodloužené nervové zhroucení. O dva roky později, Pius IX ukázal Edgara Mortara (toho chlapce) v obleku semináře, římským Židům. (August Bernhard Hasler, "How the Pope Became Infallible", 1981)13
ZÁKLADY PRO HOLOCAUST.
Autoři "Shoah," (Holocaust) rabín Schwartz a Goldstein jsou velmi přesní v tom, když píší, že římský Katolicismus (i když se domnívají že je to Křesťanství) svou perzekucí po staletí položil základy k tomu, co mělo přijít později - nacistický Holocaust. Katolická církev nese velkou odpovědnost za tento strašný zločin. Většina z dohlížitelů a katů Židů, byli Katolíci. Dlouhá staletí perzekucí, jim pomohla obhájit a ospravedlnit jejich jednání.
Vlny šoků proběhly mezinárodními médii v květnu 26. 1994, když se velikými písmeny objevila v Associated Press telegramu tato slova: Vatikán na sebe bere odpovědnost za Holocaust! Tento šokující článek, datovaný z Jerusaléma prohlašoval: "Římsko-katolická církev dává dohromady dokument, ve které přiznává staletí anti-Semitismu a vinu na nezastavení Nacismu." ......Rabín David Rosen, israelský zástupce při Vatikánu, uvedl tuto zprávu během svého vyjednávání v Jerusalémě... "Není to jen důležité - zůstává nad tím stát rozum!" Zpráva také oznamovala že tento dokument přizná, že "tradice teologického a církevního anti-Semitismu, byla důležitým faktorem na cestě k Holocaustu.."14
Následujícího dne přišlo popření zprávy z Vatikánu, připomínající, že "zatím co papež Jan Pavel II. opakovatelně odsoudil anti-Semitismus ...vždy obhajoval předcházející papeže proti obvinění, že mlčeli o Holocaustu." Hlavní vatikánský mluvčí Joaquin Navarro vysvětlil, že tento dokument, o kterém ta zpráva jednala, nebyl náčrtek dokumentu připravovaného Svatou stolicí, ale polskou a německou Episkopální konferencí. (Jerusalem Post, květen 27, 1994)15 A tak i nadále Vatikán pokračuje v popírání toho, o čem celý svět ví, že je to pravda.
Mohli bychom předvést mnohem více důkazů o tom, že Katolicismus připravil cestu Holocaustu, ale musíme se omezit jen na několik. Katolický kostel v Deggendorfu, Bavorsku, měl po staletí vystavený obraz, který znázorňoval historické pobití všech Židů "v oprávněném úsilí zalíbit se Bohu." Nápis pod obrazem zní: Dej Bůh, aby byla naše otčina navěky zbavena těchto pekelných ničemů!" (Guenter Lewy, "Katolická Církev a Nacistické Německo")16 Tento obraz nevzbudil pohoršení ani u duchovenstva, ani u členů už jen proto, že byl zcela konzistentní s historickým zacházením katolické církve se Židy. Francouzský židovský učenec došel k závěru, že Katolicismus vlastně připravil německé Katolíky na Hitlera:
"Bez staletí křesťanského (římsko katolického!) katechismu, bez hanobení a tupení Židů, hitlerovské učení, propaganda nenávisti proti nim - by byla zcela nemožná." (Jules Isaak, "Jesus et Israel", 1948)17
HITLERŮV NÁSTUP K MOCI.
Z počátku byla církev proti Hitlerovi. "Po překvapujícím velkém vítězství Nacistů v r. 1930, se sešli zástupci všech důležitých katolických organizací, aby prodiskutovaly způsob jak zastavit hrozbu hnědého přílivu." (Lewy)18 Ale po volbách Reichstagu v červenci 1932, během kterých "Národní Socialisté dostali 34.4 procent populárních hlasů a zvolili 230 zástupců, což je učinilo největší stranou v Reichstagu," katoličtí biskupové počali svou kritiku potlačovat.
Navzdory faktu že "všechny diecéze prohlásily členství v Nacistické partaji za nepřípustné," statisíce Katolíků do strany vstoupilo a pravděpodobně několik milionů ji podporovalo. Proč vyhánět tyto dobré Katolíky z církve? Konec konců, papež a kardinálové v Itálii chválili a podporovali Musoliniho stranu fašistů - tak proč ne v Německu?
13 března 1933, na konferenci bavorských biskupů, kardinál Faulhaber, který právě přijel z Říma, prohlásil, že "Svatý Otec Pius IX, veřejně pochválil Hitlera za jeho protikomunistický postoj." A znovu se objevovaly zprávy, že Vatikán by přivítal přátelskou spolupráci německých Katolíků s Hitlerovou vládou.
23 března stejného roku Hitler prohlásil, že "vláda Říše, která považuje Křesťanství (Katolicismus) za neotřesitelnou základnu morálního kódu národa, vysoce oceňuje přátelské vztahy se Svatou Stolicí a hledá způsob jak je rozšířit." O pět dnů později němečtí biskupové veřejně stáhli jakoukoliv svou dřívější opozici vůči nacistické straně. (Lewy)19 Strategie, kterou Hitler již dříve nastínil Rauschningovi fungovala:
"Duchovenstvo získáme jejich notorickým hladem po bohatství a samolibostí. Tak budeme moci zařídit všechno v dokonalém míru a harmonii. Proč bychom se měli hádat? Oni spolknou všechno, jen aby si udrželi své materiální výhody." (H. Rauschning, "The Voice of Destruction", 1940)20
CÍRKEV A TŘETÍ ŘÍŠE.
Katolíci, ve stále větším počtu přicházeli k podpoře Hitlerovy Třetí Říše. Organizace jako "Kreuz und Adler," (Kříž a Orel) byly vytvořené vedoucími katolickými profesory teologie, jako Otto Schilling a Theodor Brauer, novináři, jako Emil Ritter a Eugen Kogon. Další katoličtí vůdci se zavázali podpořit nový nacistický režim. (Lewy). Hitler ujistil katolickou církev o tom, že se nemá čeho obávat - pokud bude plně spolupracovat. Biskupové volali po spolupráci s vládním programem "spirituální, morální a ekonomické obnovy." (Lewy)22
Fakt, že Hitler byl Katolíkem v dobrém vztahu k církvi, činil jeho slib spolupráce s církví dosti důvěryhodným. Byl vychovaný v katolické rodině, pravidelně navštěvoval mše, sloužil jako ministrant, snil o tom, že se jednou stane knězem, a navštěvoval školu Benediktýnského kláštera v Lambachu. Opat kláštera byl velmi aangažovaný v okultu a východním mysticismu, a bylo to právě v tomto klášteře, kde se Hitler seznámil s hinduistickou swastikou hákového kříže, kterou později adoptoval. Dokonce i když se již dostal k moci, neopomínal navštěvovat katolické bohoslužby.
G.S. Graber, odborník na historii SS, nás informuje že "Katolicismus byl pro Himmlera důležitý. Pravidelně navštěvoval kostel, chodil ke zpovědi i k přijímání a modlil se." (Lewy)23 Himmlerův zápis do jeho deníku 15 prosince 1919 zněl:"Ať přijde co přijde, vždy budu milovat Boha, budu se k Němu modlit, zůstanu věrný katolické církvi a budu ji vždy hájit." (G.S.Graber, "The History of the SS, 1978)24
Po válce tím nejdůležitějším cílem pro členy SS, (z nichž čtvrtina byli Katolíci)25, byl útěk do bezpečí. Mnohým z nich se podařilo vyhnout se spravedlnosti Spojenců a dosáhli bezpečí v Jižní Americe. Deseti tisíce těch nejhorších válečných zločinců cestovalo tajnou "Ratlines" (krysí stezkou) do nového života. Hlavním agentem jejich útěku byl Vatikán.
Himmler byl schopen si "rozškatulkovat" svůj život tak, že jako hlava SS mohl řídit smrt milionů lidí škrtem pera, nebo slovem svým podřízeným v celé té ohromné organizaci, ale nikdy by nemohl stisknout spoušť vlastní rukou. Byl ochotný vymazat ze světa miliony Židů, nebo jiné skupiny, které se mu zdály být pro svět nežádané. Ale "on sám nechtěl vidět téct krev, protože to by potom mohlo znamenat výčitky svědomí, zkoumání duše - nemluvě o křečích v žaludku".26
Audio záznam a na stroji napsaná kopie s ručně psanými Himmlerovými poznámkami na jeho řeči v říjnu 4 1943, v Poznani ke stovce generálů německé tajné policie, která byla nedávno objevená a je vystavená v Museu Holocaustu ve Washingtonu. Himmler říká:
"Chtěl bych vám také říci něco velmi vážného. Mezi námi by se o tom mělo mluvit zcela otevřeně, přesto že o tom nikdy nebudeme mluvit veřejně.
Mám na mysli vyhlazování Židů. Toto je stránka v historii, která nikdy nebyla napsaná a nikdy napsaná nebude!" (Los Angeles Time, 17 duben 1993)27
SS plukovník Rudolf Hoess, velitel Osvětímského tábora a jeden z největších vrahů v historii lidstva, byl také vychovaný ve zbožné katolické rodině, která si přála, aby se stal knězem. Měl svou rodinu velmi rád, měl rád i zvířata a byl fanatickým přívržencem Hitlerova nacistického náboženství. Ve své autobiografii píše:"Ať si o mně myslí, že jsem krvežíznivé zvíře, krutý sadista ...oni nikdy nepochopí že velitel Osvětíma měl srdce a nebyl zlý."(Citát Hansem Askenasy: Are We All Nazis?)28
Organizace SS, v mnoha ohledech, byla řízena podle vzoru Jezuitského Řádu, který Himmler studoval a obdivoval. Mimochodem, přísaha SS končí "a k tomu mi pomáhej Bůh!" Úžasné, co? Jejich katechismus se skládal ze série otázek a odpovědí jako: Proč věříme v Německo a Vůdce? Odpověď: Protože věříme v Boha, věříme v Německo, které On stvořil ve svém světě, a ve Vůdce Adolfa Hitlera, kterého nám poslal.
Židé mohli být vyhlazeni ve jménu Boha dobrými Katolíky, protože po staletí jejich církev demonstrovala, že je to Jeho vůle tím, že neúnavně pronásledovala a zabíjela tyto nenáviděné "odmítače Krista!"
Od samého začátku Hitler, který si dobře uvědomoval dlouholetý Katolický postoj k Židům29, nedělal nijaké tajnosti se svými plány pro Židy. Když se setkal se zástupci církve, biskupem Berningem a Monsignorem Steimanem 26 dubna 1933, "připomněl svým návštěvníkům, že církev již po 1500 let považovala Židy za parazity. Vykázala je do ghett a zakázala Křesťanům aby pro ně pracovali. On Hitler, pouze to zamýšlí udělat mnohem efektivněji, než jak se o to pokoušela církev tak dlouho."30
Není důvod pochybovat o tom, že s ním katoličtí preláti plně souhlasili. Jak by také mohli, aniž by vzbudili pochybnosti o mnoha neomylných papežích a jejich neomylné církvi?
