Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ondřej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 315, komentářů celkem: 388050, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 198 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Frantisek100
luteran
Alfa
rosmano
martino

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106546640
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů
Vloženo Neděle, 18. září 2005 @ 22:42:04 CEST Vložil: Bolek

Kritika bludů poslal Pastýř

Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů.                                            Dobrý Ustašovec umí nožem vyříznout dítě z matčina těla...                                                                                                      Ante Pavelič, "Vůdce" Chorvatů 1 Ante Pavelič, jako Vůdce Chorvatska, a Štefan Hefer, guvernér kraje Baranja, si zajistili svá místa v historii na hromadě zohavených těl milionu obětí..... Oba byli římští Katolíci středního věku, členové Parlamentu. Podíleli se na genocidě svých krajanů, na vraždách vykonaných se sadismem, který šokoval dokonce i Nacisty...... Oba dva uprchli po válce do Argentíny,  vatikánskou "krysí cestou"

                                                                       Scott and Jon Lee Anderson, Inside The League Vatikánská podpora Hitlera a Musoliniho a loutkový režim Francie  za Druhé Světové Války byl zcela konzistentní s jeho touho vzkřísit  Svaté Římské Impérium, kde by světští vládci byli pod kontrolou  Říma. Takový je ten starý sen Vatikánu až podnes. Francie, kterou  Pius XI. nazval "prvorozenou veliké katolické rodiny" společně s Německem a Itálií, byly přední katolické země Evropy, kde církev  držela velikou moc. Jejich vlády byly ochotné spolupracovat  s církví a dokonce ustavit formální svazky skrze konkordáty. Agresivní ateismus sovětského komunismu a jeho bezohledné ničení  kostelů, z něj učinil největšího nepřítele, jakého Katolicismus ve své historii kdy poznal. Také kapitalistické demokracie, se svými  prapory svobody svědomí, náboženství a tisku, nebyly také slučitelné s římským Katolicismem. A tak se stalo, že Fašismus  dvacátých a třicátých let vypadal jako něco, co by mohlo opětně spojit katolickou Evropu, jako hradbu proti komunismu a rostoucí hrozbě demokracií. Vatikán si uvědomoval, že válka proti Marxismu Leninismu byla válkou na život a smrt. Zdálo se být výhodné spojit  se s nastupující silou fašismu v Západní Evropě. Konkordát z r. 1929 s Musolinim a konkordát v 1933 s Hitlerem, byly částí této politiky. Důležitá spojení odrážela šikovnou diplomacii Eugenia Maria Giuseppe Giovanni Pacelli, který byl vatikánským ministrem  zahraničí, na nejlepří cestě nastoupit po Piovi XI, jako papež Pius  XII, těsně před začátkem Druhé Světové Války v roce 1939. Jak Musolini, tak i Hitler byli Katolíci, a jejich vedení posílí  evropský Katolicismus. Vatikánský imperialismus tak rostl bok po boku Německa a Itálie.   MEZIMOŘSKÉ PLETICHY. V posledních dnech První Světové Války,  Pacelli - nová rodící se hvězda v očích Vatikánu, byl papežským pověřencem v Mnichově. Vyjednával tajně za Vatikán s Centrálními Mocnostmi (Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Turecko) aby zachránil Německo a Rakousko-Uhersko před porážkou. Tyto katolické země byly životně důležité pro vatikánské zájmy v Evropě. Jejich rozpad na menší  státní útvary by znamenalo formaci zemí, kde by Katolíci byli  v menšině a církev by tím ztratila svou dominantní pozici, která  byla (a stále je) tak důležitá pro ambice Vatikánu. Prezident Wilson byl ale již rozhodnutý dát nezávislost  Jižním Slovanům. A tak se zrodily nezávislé státy jako Československo a Jugoslávie. Pojednou chorvatští Katolíci shledali,  že jsou menšinou v nové zemi,  kontrolovanou Východní Ortodoxní církví. Aby změnil tuto nepříjemnou situaci, Vatikán počal kampaň 1) Za zničení Ortodoxie v Jugoslávii, 2) Za zastavení rostoucí  hrozby komunismu v Jugoslávii. Ve sledování těchto cílů, Vatikán  udělal v roce 1920 kontakt se skupinou "Bílé" ruské inteligence, která uprchla před bolševickým nástupem k moci, a byla rozhodnutá  se vrátit zpět a "Rudé" porazit. Jak tato konspirátorská klika rostla, stala se známou pod jménem "Intermarium" - mezinárodní podzemní komitét pro spojení lidí "Intermare" oblasti, které ležely  u Baltického, Černého, Egejského a Adriatického moře. Tato hráz by potom teoreticky stála mezi komunisty Východní Evropy a novou, sjednocenou Evropou katolickou... Jak tak rostla síla Intermaria, tak rostla i podpora Vatikánu - i když už v r. 1930 byla vlastně  fašistickou skupinou, která prováděla mezinárodní terorismus. Mezi jimi snad největším sadistou byl muž jménem Ante Pavelič.  Byl to  člověk, který byl předurčený osudem, aby poskytnul veliké služby jak Hitlerovi, tak i Vatikánu, jako hlava nacistického loutkového režimu v Jugoslávii, známým po jménem Ustaša. Světový Komunismus byl zlem mimo lidskou představivost, odpovědný za povraždění nesčetných milionů a nezákonné věznění a mučení mnohých. Bohužel, mezi lidmi, kteří si dali za smysl  života boj s komunisty, byli takoví, kteří byli právě tak sadističtí a suroví, jako jejich nepřátelé. Po Druhé Světové Válce,  byla Světová Ani-Komunistická Liga  infiltrovaná "teroristy,  Nacisty, a Latinsko-Americkými popravčími (bývalí Ustašovci) (Scott Anderson a Jon Lee Anderson:"Inside the League", 1986)2   ANTE PAVELIČ A KATOLICKO-CHORVATSKÉ PODZEMÍ. Zvolení vůdci Chorvatska i když Katolíci, měli v podezření  politické ambice Vatikánu, a oprávněně neprojevili nijakou ochotu pomáhat jeho snahám. A tak bylo třeba vytvořit ilegální armádu pro-vatikánských teroristů. Byla to skupina Ustaši, vedená hlavou Intermaria Ante Paveličem, ve spojení s chorvatským arcibiskupem Aloysiusem Štepinačem. Tito dva super-zločinci byli odpovědní za  početné atentáty, včetně jugoslávského krále Alexandra a Barthoua,  francouzského ministra zahraničí, (1934)  právě tak jako hlavu Chorvatské Strany Zemědělské, Radiče v r. 1928. Tento varoval před machinacemi Vatikánu a musel být odstraněn. Jako hlava vražd ve Francii na Alexandrovi a Barthouovi, byl  Pavelič odsouzený k trestu smrti, ale podařilo se mu uprchnout. Už dříve byl odsouzený k smrti v nepřítomnosti jugoslávskými soudy. Musolini, z loyality k Vatikánu dal Paveličovi asyl v Itálii a odmítnul Paveliče vydat jak do Francie, tak i do Jugoslávie.   Po celé Evropě, pod Paveličovým velením, byli Ustaši odpovědní za vraždy, za bomby na veřejných místech, vyděračství, pohrůžky a jiné  teroristické činy, zaměřené na vyvolání chaosu v Jugoslávii, s cílem zformování nezávislého chorvatského katolického státu. Vatikánská diplomacie pracovala na svém podílu v oblasti  diplomacie. S finanční podporou - jak od Musoliniho, tak i od Vatikánu, Ustaša rostla jak v počtu, tak i v síle. A tak, když Hitler vtrhnul do Jugoslávie, byl schopen okamžitě vytvořit  loutkový režim s Paveličem v čele. Ante Pavelič a jeho Ustaši, měli mašinérii propagandy, která obrátila nacionalistickým chorvatským historickým revizionismem náladu národa do rasistické nenávisti a uvedla předsudky  a pověrčivost na tu nejnižší možnou úroveň. Počet obyvatelstva Chorvatska v roce 1920  byl:  3 miliony Katolíků, téměř 2 miliony  Srbů Východo-ortodoxních, asi milion Muslimů a 50 tisíc Židů. Ustašovci měli lákavý plán pro ty, kteří snili o kontrole země Chorváty: Odstranění ne-Katolíků a ne-Chorvátů ať už deportací nebo  likvidací. K dosáhnutí tohoto, by muselo Chorvatsko dosáhnout nezávislosti od Jugoslávie. K takovému cíli měl Pavelič už od 1929  zřízené tréninkové tábory pro své jednotky Ustaši, jak v Itálii,  tak v Maďarsku. Z těchto bází pořádali Ustašovci teroristické výpravy proti jugoslávské vládě. Byli trénováni italskou fašistickou milicí, nosili černé uniformy, opičili se stejným husím  pochodem, pozdravem vztyčenou paží a dychtivě očekávali den, kdy "osvobodí" svou zemi. Ten den přišel v okamžiku, kdy německá armáda  vstoupila do Záhřebu a povolala Paveliče z Itálie.             Nacisté splnili přání Vatikánu.  Prohlásili nezávislost  Chorvatska a ustavili Ante Paveliče jako hlavu loutkové vlády. Pavelič okamžitě začal svůj exterminační program. Jeho přítel  Štejpan Hefer se stal guvernérem kraje Baranja, kde horlivě vynucoval krédo Ustašovců. „Znamenalo to, že povraždění Srbů  a deportace Židů (do nacistických koncentráků) bylo oficiální  státní politikou, kterou prováděly chorvatské teroristické bandy projíždějící hory a údolí v hledání ne-Katolických rodin.“ 3 Pavelič dokonce vytknul Hitlerovi přílišnou laskavost v jeho  postupu k Židům a chlubil se,  že v Chorvatsku kompletně vyřešil  "židovský problém." Těch 50 tisíc Židů, kteří v zemi žili při vypuknutí války bylo rychle zlikvidováno a nebo transportováno do německých táborů, hlavně do Osvětčíma. KATOLICKÁ KONEKCE. Většina chorvatského katolického duchovenstva, byla fanaticky za Paveličem a za jeho neuvěřitelně zlým režimem. Dokonce Pavelič  uděloval vyznamenání jeptiškám a kněžím, a tím vlastně odhalil tu  pravou podstatu věci, i to že mnoho z nich hrálo aktivní úlohy po boku Ustaši. Františkánští mnichové - na příklad - se stali členy ustašiovských jednotek. Co se týká Paveličova vztahu ke špičce  duchovenstva, dva vyšetřovatelé píší: Když Němci uvedli Ustašovce na legální platformu, chorvatský arcibiskup Štepinac okamžitě nabídnul své blahopřání Paveličovi  a udělal banket, aby oslavili zrod nového národa. Jako hlava  chorvatských biskupů, nařídil proklamaci o nezávislém státu, ze  všech kazatelen katolické církve v Chorvatsku, na Velikonoční  neděli a zařídil, aby byl Pavelič přijat papežem Piem XII. v Římě.  (Scott Anderson, Jon Lee Anderson, "Inside the League", 1986)4 Arcibiskup Štepinač řekl:" Bůh, který rozhoduje o osudech národů a kontroluje srdce králů, nám dal Ante Paveliče a řídil  vůdce spřáteleného národa, Adolfa Hitlera, aby použil svá vítězná vojska a rozprášil naše nepřátele. Bohu sláva, vděčnost Adolfu Hitlerovi a věrnost našemu vůdci Ante Paveličovi. (Nedalja, 27 duben 1941)5 Bylo to otevřené spojenectví mezi církví a státem. Takové, jaké Vatikán nepožíval po 300 let. Paveličovy narozeniny byly příležitostí pro speciální ceremonie na jeho počest ve všech  katolických kostelích.  Bývalý BBC komentátor Avro Manhattan, odborník na vatikánskou  politiku napsal: ....zde katolická církev postavila stát v dokonalém souladu s nájemníky. Jako výsledek vzniknul netvor, stojící na ozbrojené  moci dvojího totalitarismu: Totalita bezohledného fašistického Státu a totalita Katolicismu. Co dává takovému "stvoření" vatikánské diplomacie zvláštní důležitost, je katolická církev realizující veškeré své principy, bez jakékoliv opozice nebo strachu před světovým míněním. Jedinečnost nezávislého  katolického chorvatského státu, leží přesně v tomto: Dává nám model toho, co by katolická církev, ráda viděla na Západě a vlastně  všude. A jako takové to musíme skutečně prozkoumat... je to životně  důležité pro všechny lidi světa, kteří milují svobodu! (Avro  Manhattan, "Vatikánský Holocaust", 1986)6 Jakmile Pavelič převzal moc, arcibiskup Štepinač vydal  Pastorální dopis kde nařídil, aby chorvatské duchovenstvo podporovalo nový Ustaši Stát. Účast katolického duchovenstva, ať už  aktivně, či pouze v požehnání holocaustu, který vedli Ustašovci, je dobře dokumentovaný. Jeden františkánský mnich Miroslav Filipovič, byl po dva roky velitelem koncentračního tábora v Jasenovači. Během toho času řídil vyhubení 100 tisíce lidí, povětšinou srbské ortodoxní Křesťany. Arcibiskup Štepinač byl hlavou rady, která byla  odpovědná za nucené "konverze" na římský Katolicismus pod hrozbou smrti, a byl také "Svrchovaným Apoštolským Vikářem armády  Ustašovců, která vykonávala vraždy těch, kteří konverzi odmítli.  Štepinač byl známý pod jménem "Otec Zpovědník" pro Ustašovce  a stále dával požehnání "Svaté Matky Církve" na její členy a činy. Po zahájení Parlamentu Ustaša, Pavelič navštívil katedrálu v  Záhřebu, kde arcibiskup Štepinač proslovil speciální modlitby za  svého dobrého přítele a nařídil aby se zpívalo slavnostní "TE DEUM,"  jako díkuvzdání Bohu za zřízení nového režimu. Reakce katolického  biskupa z Mostaru na probíhající vyvraždění Srbů a Židů nebyla  lítost nad statisíci obětmi, které byly systematicky mučeny  a zabíjeny, ale lítost nad tím, že nekonvertovaly na Katolicismus: "Kdyby tak Bůh dal autoritám více moudrosti v postupování při  konverzi ke Katolicismu, počet Katolíků by vzrostl nejméně o půl  milionu! (Anderson & Anderson).“7 Mezi těmi nechvalně známými duchovními církve kromě arcibiskupa Štepinače byl Otec Vilim Cecelja, (pozdější klíčová postava ve vatikánské útěkové "krysí  stezce" pro nacistické zločince)  který byl předsedajícím knězem u slavnostní přísahy Paveliče, a biskupů Řehoře Rozmana z Lubljany a Ivana Šariče ze Sarajeva. Cecelja sloužil jako Vojenský  Místo-Vikář při Ustašovské milici v hodnosti plukovníka. Jeho přezdívkou bylo "Kat Srbů." Šarič prohlásil, že Všemohoucí Bůh stojí za ustašovským hnutím a že Jeho požehnání bylo obzvláště na  jejich rozhodnutí zbavit svět od Židů.  Jako odměnu od Vatikánu za svou činnost, Štěpinač byl později povýšen na kardinála. A přesto že jeho zločiny byly velmi dobře známé, Pavelič byl ve Vatikánu přijat a obdržel požehnání od papeže  Pia XII. Když britský ministr pro Vatikán, v soukromé audienci  u papeže, se snažil upozornit Pia XII. na události v Chorvatsku, ten mluvil o Paveličovi, jako o "mnoho pomlouvaném muži." (Linklater)8   POVRAŽDĚNÍ SRBŮ. Na rozdíl od Němců, jejichž hlavním cílem byla rychlá masová  exterminace, katoličtí Ustašovci, za účasti biskupů a knězů, kteří  se zúčastňovali a žehnali, se vyžívali v „mučení obětí před jejich  zabitím. Většina obětí nebyla zastřelena ale uškrcená, utopena,  upálena či ubodána k smrti. Srbové byli nahnáni do ortodoxních  kostelů, milice zabarikádovala dveře a kostel zapálila. Jedna  zachycená fotografie ukazuje Ustašu smějícího se na kameru před  stolem, kde je vystavené tělo srbského obchodníka, kterého  vykastrovali, vyřezali z něho vnitřnosti, rozčtvrtili noži  a spálili k nepoznání.“9  Odhad počtu obětí přesahuje jeden milion! To je pravděpodobně realistický odhad. V Jugoslávii, v poválečných procesech se  odhadovalo mezi 700 až do 900 tisíci obětmi, které "byly mučené a povražděné" ve dvaceti čtyřech koncentračních táborech Chorvatska  (Los Angeles Times, 19 leden 1988)10  a desetitisíce, které se do táborů nedostaly. Bylo mezi nimi hodně Židů, ale většina patřila  k ortodoxním Srbům, kteří dostali volbu: Katolictví, nebo smrt!  Jak v Jugoslávii, tak i na Ukrajině, římsko katoličtí duchovní, biskupové a kardinálové se s plným vědomím Vatikánu zúčastňovali a dávali svá požehnání některým těm nejkrvavějším masakrům války,  zamířené na získání katolické kontroly nad zeměmi. Fitzroy Maclean, britská vojenská spojka k proti-ustašovským partyzánům napsal tuto zprávu: Opravdové masakry počaly koncem června 1941 a pokračovaly po celé léto. Rostly jak na rozsahu, tak i na intenzitě až v srpnu dosáhnul teror svého vrcholu. Celá Bosna byla rudá krví. Ustašovské bandy se potloukaly krajinou s noži, obušky a samopaly. Vraždili  srbské muže, ženy a malé děti. Znesvěcovali srbské kostely,  vraždili srbské kněze, srovnávali vesnice se zemí, mučili,  znásilňovali, upalovali. Zabíjení se stalo mánií. Ustašovci mezi sebou soutěžili kolik "nepřátel" jsou schopní  zabít. Aby udělali dojem na vůdce - Paveliče, aby byli povýšeni nebo vyznamenáni za "hrdinství," Ustašovci pózovali před kamerou se svými obětmi. Zachycené fotografie - příliš příšerné, než aby se daly uveřejnit - ukazují Ustašovce jak usekává Srbovi hlavu sekyrou, druhý jak odřezává jinému hlavu pilou, jak si nese hlavu po ulicích Záhřebu. Na všech těch obrázkách se Ustašovci smějí, a tlačí se před kameru, jako by chtěli dokázat, že na tom mají také  podíl. Někteří Ustašovci sbírali oči Srbů, které zabili, a když  jich měli dost, posílali je Paveličovi aby se na ně podíval, či je  hrdě ukazovali spolu s jinými lidskými orgány po hospodách Záhřebu. 11   Dokonce i Nacistům se udělalo špatně ze zvěrstev páchaných Ustašovci a občas intervenovali aby oběti zachránili! V roce 1942 rozpustili Němci jeden regiment Ustašovců, aby zabránili dalším  krutostem. Některé italské jednotky ukryly Židy a Srby před Ustašovci. Ale Hefer, jako guvernér veliké oblasti byl schopen  umožnit další zabíjení.   POVÁLEČNÉ ÚTĚKY A DEZINFORMACE. Po válce byl arcibiskup Aloysius Štepinač zatčen jugoslávskými  orgány a odsouzen k 17 letům vězení za válečné zločiny. Vatikánská  propagační mašina zobrazila Štepinače jako "odvážnou oběť  komunistické perzekuce" - obraz, který se objevil i v sekulárních  médiích jako "Newsweek". (Newsweek, 8 únor 1954).12 Papež Pius XII  povýšil po válce Štěpinače na kardinála. V Chorvatských komunitách  po celém světě se formovaly "Cardinal Štepinač Association", aby  bojovaly za osvobození tohoto "trpícího mučedníka". Tento tlak měl  úspěch. Štěpinač byl po několika málo letech z vězení propuštěn. Andrija Artukovič, Ustašovský ministr vnitra a později ministr spravedlnosti pod Paveličem,  (LA Times,19 ledna 1988)13  měl  velení v genocidní politice Chorvatské vlády, dohlížel na koncentrační tábory, a v roce 1986 byl popsán jako "pravděpodobně ten nejdůležitější válečný zločinec, který je ještě naživu."14 Přesto všechno byl omylem propuštěn britskou výzvědnou službou v Rakousku v roce 1945, dostal se ilegálně do USA pod jménem Alois Aniča žil bez nesnází v Jižní Kalifornii pod vlastním jménem, až do svého zatčení za účelem deportačního řízení v roce 1984. Artukovič byl obhajován svými přáteli Katolíky, jako chorvatský kněz  Fr. Cuturič,  citovaný v chicagském tisku: "A co chtějí udělat jednomu z našich skutečných vůdců - Chorvatovi a Katolíkovi - který je obhajovaný skutečnými bojovníky za svobodu, spravedlnost a pravdu proti bezbožným Židům, Ortodoxním, Komunistům a Protestantům? Nazývají ho  "vrahem". Ne, my Ustašovci si musíme zachovat svou důstojnost"15 Když byl konečně navrácen do Jugoslávie v roce 1985, Artukovič  byl souzen a shledán vinným za mnohé válečné zločiny včetně "rozkazu k pobití celého obyvatelstva města Vrgin Most a sousední vesnice." (L.A. Times, 24 leden 1988)16 Odsouzený k trestu smrti zastřelením, Artukovič zemřel 16 ledna 1988, ve věku 88 let ještě  před tím, než mahl být vykonán rozsudek. Až do konce ho jeho  obránci portrétovali jako nevinnou oběť komunistické propagandy. Jména jako Bosna-Hercegovina a Sarajevo poznal celý svět. Srbové jsou zaslouženě odsuzováni za jejich agresi a zvěrstva, ale  nikdo se nezmíní o masakrech srbských civilistů v letech 1941-43,  které provedli katoličtí Ustašovci, a za co dnes Srbové hledají  odplatu. Jeden článek v Reader°s Digest, který napsal žurnalistický  odborník v Jugoslávii, se zmiňuje o Ustašovcích, aniž by se slovem  dotknul jejich vraždění Srbů. Nazývá je "Křesťanskými Chorváty a Srby."17 Přitom zcela ignoruje fakt, že Chorváti jsou Katolíci, Srbové Ortodoxní - a existuje mezi nimi hluboká nenávist. Těsně před touto novou válkou, Srbové se počali v Chorvatsku obávat dalších čistek. "Etničtí Srbové, kteří čítají 12 procent ze 4.75 milionu obyvatel Chorvatska, obvinili národní administraci  ze  vzkříšení ducha a politiky Ustašovského režimu." (Seattle Times,  8 srpen 1991).18 Noviny Slobodna Dalmacija se dostala pod přísnou  cenzuru v lednu 1993 za tvrzení, že "v nové státě Chorvatska je zakázáno nebýt chorvatským Katolíkem". (L.A.Times, 14 březen 1993).19 My truchlíme s arcibiskupem Vinko Puljičemk kvůli úmyslnému zničení katolických kostelů a povraždění Katolíků Srby, které publikoval během své tří-týdenní návštěvy v USA v dubnu 1994. (Our Sunday Visitor, 10 duben 1994).20 Je ale od něho velmi nečestné, že se nezmínil o katolických Ustaši masakrech na téměř jednom milionu  Srbů! Hříchy na obou stranách musí být přiznány a litovány, má-li  být někdy dosaženo míru. Vatikán, který hrál hlavní roli v ustašovském masakru Srbů, a potom většinu masových vrahů propašoval na svobodu, popírá krev na svých rukou a poučuje svět o pravdě a morálce. Ve svém projevu "stav světa", v lednu 1993 papež prohlásil, že "válka  v Bosně-Hercegovině ponížila Evropu a že mezinárodní společnost má  povinnost „odzbrojit agresora,“ pakliže jiné prostředky selžou,"  Přesto že se nezmínil přímo o Srbsku, naznačil Srbsko bylo tím agresorem, kterého měl na mysli. Jasně, vatikánské pokrytectví nezná mezí. V posledních dnech Druhé Světové Války, jak už se sovětské  armády přibližovaly, Pavelič udělal svůj útěk. Převlečený za  katolického kněze, Hitlerův loutkový vládce se vyhnul jak sovětským  tak i spojeneckým rozvědkám a dostal se do Říma, kde byl Vatikánem  ukryt. Tam se také často sešel se zástupcem ministra zahraničí,  Montinim, který se později stal papežem Pavlem VI. Montini po léta  věděl přesně, co Ustašovci prováděli. Už v září 1941, jeden  Jugoslávec předal Montinimu veliké záznamy evidence, včetně  hrůzných fotografií, a výpovědí očitých svědků, které dokumentovaly  zvěrstva Ustašovců. Vatikán neviděl žádné důvody pro změnu své  politiky a podporoval svého muže v Chorvatsku i jeho ustašovskou  milici. Potom, co se autority Vatikánu dozvěděly  o Sovětském Svazu, svém úhlavním nepříteli vše, co se od Paveliče  dozvědět mohly, byl Pavelič poslán po "krysí stezce" do Argentiny.  Tam se tento sadista a masový vrah znovu vynořil - tentokráte jako  bezpečnostní poradce Juana Peróna, katolického diktátora, který  přivítal katolického válečného zločince pro Matičku Církev.


"Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů" | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Středa, 16. leden 2008 @ 12:18:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mne je z tohto clanku zle, je to hnus a malo by sa to zakazat. Neviem ci sa nedaju voci autorovi vyvodit pravne restrikcie. Ziadam redakciu GS aby clanok stiahla. Ktori nevychovanec to sem vlozil? Kto to napisal? Nemodlil sa predsa Kristus aby sme boli "jedno" ?


Olin, kde si? Ty to takto nechas?



Re: Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Neděle, 16. březen 2008 @ 19:17:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Pastýři,


Díky za umístění ukázky ze zajímavé knihy. Věřím, že bude užitečné uvést níže odkaz na celou knihu i na její jednotlivé kapitoly dostupné na Granu.


Celá kniha Žena jedoucí na šelmě? od Dave Hunta zdarma ke stažení: http://nkz.reformace.cz/docs/Zena_jedouci_na_selme.zip


Kapitoly z knihy "Žena jedoucí na šelmě?" od Dave Hunta; stačí kliknout a číst:

Žena jedoucí na šelmě? - 2. Důvody pro uvěření.

Žena jedoucí na šelmě? - 3. Velikonoční Spiknutí?

Žena jedoucí na šelmě? - 8. Nepřerušená linie apoštolské posloupnosti?

Žena jedoucí na šelmě? - 9. Neomylní heretici?

Žena jedoucí na šelmě? - 10. Neomylnost & Tyranie

Žena jedoucí na šelmě? - 11. Na které skále?

Žena jedoucí na šelmě? - 12. Nečistá matka

Žena jedoucí na šelmě? - 13. Svůdce duší

Žena jedoucí na šelmě? - 14. Neuvěřitelná metamorfóza

Žena jedoucí na šelmě? - 15. Nečistá Aliance

Žena jedoucí na šelmě? - 16. Vláda nad králi

Žena jedoucí na šelmě? - 17. Krev mučedníků

Žena jedoucí na šelmě? - 18. Pozadí Holocaustu

Žena jedoucí na šelmě? - 19. Vatikán, Nacisté a Židé

Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů

Žena jedoucí na šelmě? - 21. Vatikánské krysí stezky

Žena jedoucí na šelmě? - 22. Sola Scriptura?

Žena jedoucí na šelmě? - 23. Otázka Spásy

Žena jedoucí na šelmě? - 24. „Oběť“ Mše

Žena jedoucí na šelmě? - 25 Zrazená Reformace

Žena jedoucí na šelmě? - 26.  Apostásie a Ekumenismus

Žena jedoucí na šelmě? - 27.  A co Marie?

Žena jedoucí na šelmě? - 28. Přichází Nový Světový Řád

Jak obdržíte spasení???


LUTHER O MŠI: Mše v papežství je největší a nejhroznější ohavnost


DNES JE 8.11. – PŘIPOMEŇME SI OBĚTI ŘÍMSKÉHO KATOLICISMU


STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA


KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.


VZPAMATUJTE SE!!! PÁN JEŽÍŠ KRISTUS UŽ SE VRÁTIL FYZICKY NA ZEM!!!


ŘKC chystá v Assisi synkretistické setkání s pohany !!! Papež to podporuje !!!


Stránky http://prokrestany.sweb.cz/ pomáhají naší ekumenické káře


Ježíš Kristus už nestačí? Aneb ”Kde se uctívá Maria tam není Církev Kristova II.


KDO JE MATKOU VŠECH KŘESŤANů? Je to stejná matka, jakou vyznává katolicismus?


Římsko-katolická církev neexistuje! Existuje pouze tento protimluv! A co je BVC?


Něco více, než náboženství


Co je to Láska? Postavit se za pravdu, nebo bližnímu do očí lhát?


Zakládá se římskokatolické učení na biblické pravdě?




Téma související s ospravedlněním - předurčení:























Odkazy na zajímavé webové stránky:

http://www.reformace.cz/

http://nkz.reformace.cz/

http://prokrestany.sweb.cz/



Užitečný odkaz na rychlé vyhledáváni v Bibli:
 
http://www.biblenet.cz/bible/





Přeji požehnané studium

r



Re: Žena jedoucí na šelmě? - 20. Povraždění Srbů (Skóre: 1)
Vložil: JanMiloslav v Středa, 31. srpen 2011 @ 17:29:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odpověď na tuhle snušku antikatolické propagandy, které se propůjčilo protestantské Grano Salis


http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6389&mode=&order=0&thold=0

 O "krisí" stezce: Vatikán, jmenovitě papež Pius XII., organizoval po válce obrovskou humanitární akci vydávání pasů lidem, kteří prchali před sovětskou genocidou z Pobaltí, Ukrajiny a balkánských zemí. Šlo o tutéž humanitární akci, jakou vyvíjel Vatikán za války pro Židy, aby mohli vycestovat a vyhnout se tak deportacím. Sověti páchali stejná zvěrstva jako nacisté. Že se v tom množství skryli i nehodní, že se s tím "svezli" i někteří nacističtí váleční zločinci, je jistě smutné, ale určitě to nebylo záměrem vatikánských míst, to šlo obtížně kontrolovat. Spíše je třeba naopak maximálně ocenit tuto humanitární akci Sv. stolce a ne spekulovat, kolik že nacistů se pod ni skrylo.

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5191&mode=&order=0&thold=0


...Sv. stolci, kardinálu Stěpinacovi a chorvatským biskupům se tedy nedá nic vytknout. Pravdou též je, že aktivní katolíci, úzce spjatí s církví, poslouchali své biskupy a neúčastnili se ustašovských masakrů, mnoho klášterů a dalších církevních institucí ukrývalo pronásledované Židy a Srby, sám kardinál Stěpinac poskytl azyl několika židovským rodinám přímo ve své rezidenci. Ustaša nebyla katolickou organizací, nýbrž nacionalistickou. V jejích řadách bojovalo též mnoho bosenských muslimů a také ateistů, vyznávajících nacistický světový názor. Katolicismus prezentovala Ustaša jako národní dědictví, nikoli jako náboženství s morálně závaznými požadavky
.Nicméně je smutnou pravdou, že vraždy a krutosti páchané v Chorvatsku vůči pravoslavným Srbům a Židům se děly ve jménu katolicismu a někteří kněží a řeholníci je schvalovali navzdory hrozbám církevních trestů. Naskýtá se otázka, jak mohli, když přece znali Kristovu nauku o lásce k bližnímu včetně nepřítele? Nadřazovali ve své hierarchii hodnot nacionalismus (či lépe řečeno šovinismus-pozn. EUportal) a nenávist k jinému etniku nad náboženskou víru – a to je vždycky zradou křesťanství.
V zájmu objektivity je ale třeba vzít v úvahu, že stejných krutostí se dopouštěla i druhá strana. Krom toho nutno také říct, že po válce komunistická Jugoslávie zločiny ustašovců maximálně
přeháněla, aby zakryla masakry bolševické Titovy armády. Před komunistickými soudy se octla řada chorvatských kněží a řeholníků, jejichž vina nebyla řádně prokázána, mnozí byli naopak zcela nevinní, přesto však je Titovy soudy odsoudily k smrti nebo k dlouholetému vězení za údajné „válečné zločiny“.

I kardinál Stěpinac, jenž proti ustašovským zvěrstvům aktivně vystupoval, byl po válce nespravedlivě odsouzen do vězení. Zemřel r. 1961, aniž se směl vrátit do své arcidiecéze. Papež Jan Pavel II. ho zařadil mezi blahoslavené.

Radomír Malý
Immaculata 3/2006 http://euportal.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/5756--klerofasismus-na-slovensku-a-v-chorvatsku-.aspx —




Žádný "konkordát s nacisty" neexistoval. V Německu existovaly do té doby konkordáty s jednotlivými zeměmi, které do sjednocení Německa r. 1870 byly samostatné. Byl zde konkordát s Pruskem, Saskem, Bavorskem atd. Tak to zůstalo i po sjednocení a Řím se marně snažil, aby německá vláda (císařská i poválečné Výmarské republiky) místo toho s ním uzavřela jednotný celoněmecký konkordát. Mohl Řím za to, že teprve Hitlerova vláda byla k tomu ochotna? Samozřejmě tím sledovala své zájmy, Vatikán ovšem také: ty spočívaly ve snaze právně zabezpečit postavení Katolické církve, neboť v Římě si byli jasně vědomi, že nacismus je protikřesťanskou a zločinnou ideologií. Bylo to marné, nacisté stejně konkordát nerespektovali a Církev krutě pronásledovali. Uzavření konkordátu ovšem nijak neznamenalo právní uznání hitlerovského režimu, kdo to tvrdí, tak neví, co konkordát je. Konkordáty uzavírá papež s každým režimem, který je k tomu ochoten, samozřejmě si klade k jeho podpisu své požadavky, jež se týkají na prvém místě respektování náboženské svobody. Konkordát z července r. 1933 byl navíc pouhou unifikací stávajících dílčích konkordátů s jednotlivými zeměmi, nikoliv konkordátem novým, který zde ještě nebyl.




Stránka vygenerována za: 0.32 sekundy