Grano Salis - Hledá se ideální podoba reformované církve

Karels poslal:

Hledá se ideální podoba reformované církve

Na téma tohoto článku mě přivedlo poslední dění na Grano Salis. Zvláště pak, děkuji za příspěvek od bratra Manciny – klikni zde

Proč moje volba na název tohoto článku padla zrovna: „Hledá se ideální podoba reformované církve“. Pokusím se vám, bratři a sestry, něco přiblížit z mého uvažování.

Zatímco má katolická církev více méně ucelenou systematickou teologii, protestantismus ji nemá! V naší, protestanty, často kritizované katolické církvi je učitelský úřad, který však v protestantismu chybí! Naši bratři a sestry z katolické církve, mají ve svých naukách jasno. Pokud si čtou Bibli, tak pro povzbuzení a pro případné apologetické rozhovory, například s námi protestanty.

A co my protestanté? Z věroučného hlediska protestantismus nemá a nikdy mít nebude nějaký učitelský úřad. Ve své podstatě každý sbor, každá denominace, hledá ideální podobu reformované církve. Všichni jsou přesvědčení o tom, že by se tado podoba měla blížit podobě první křesťanské církve. Církve, která se scházela po domích. Ale je tady jistý rozdíl od našich bratří z první církve. Od té doby totiž uběhlo bezmála 2000 roků.

Není to jen každý sbor, či konfese, která hledá ideální podobu křesťanství. Ale také každý hloubavější bratr, nebo sestra. Viz například náš bratr pastýř. Pokud by si někdo dal práci, jaké články vkládá na Grano Salis, potom by si mohl udělat celkový obrázek o bratru pastýři. Ale není to jenom vnímání bratra pastýře a jeho teologický pohled, to je pohled bratra pastýře na ideální reformovanou církev. Bez kurzů Alfa, bez charismatickýh excesů atd. Nemám mu to za zlé, protože já nejsem jiný.

Martin Luther dal návod pro všechny nespokojence, kteří chtějí reformovat stávající církev. A nejenom katolickou. Svým výrokem „Sola scriptura“ tento přední reformátor dal vlastně návod všem, kdo si chtějí založit nějakou skupinu, církev. Některé z mých myšlenek jsem už mohl objasnit v tomto článku – Pravidlo Sola scriptura příčinou anarchie v církvi

Oč mi teda jde? Ideální podoba reformované církve není a nebude. Je to kvůli absenci učitelského úřadu u nás protestantů. A který z učitelů je respektovaný všemi spektry všech protestantských vyznání? Žádný.

Tento stav však má na jednu stranu výhodu, jako na druhou stranu nevýhodu. Výhoda je, že se snažíme přiblížit ve svém křesťanství podobě, která tady byla v prvních stoletích existence církve. Nevýhoda je ta, že díky hledání této ideální podoby, mnohdy nevražíme na naše bratry a sestry katolíky. Ba co víc, někdy jsou nám trnem v oku i naši bratři a sestry ze spřátelených reformovaných církví. A to jenom proto, že odmítají naši podobu „ideální církve“.

Jaké řešení tohoto stavu? Možná se víc zaměřit na lásku, na milování bližního svého. Pročíst celou 13. kapitolu ke Korintským. Dále se jednou provždy smířit s tím, že ideální církev tady asi nebyla ani, když žili apoštolé. A proto je zbytečné ji hledat. A pokud si myslím, že ji hledám já a že jsem ji asi nalezl, nenutit tuto svou podobu druhým. Zřejmě v našem reformovaném prostředí budou tyto konflikty neustále. Zdrojem konfliktů je paradoxně ono hledání ideální podoby křesťanství. Pokud by existoval nějaký učitelský úřad, potom by možná soupeření ustalo.

Nebrojím tady proti samostatnému čtení Písem svatých Bible. Vždyť je to Boží slovo. Ale je pro mě skutečně otázkou, zda na nás neulpěl ten závan učení o „Sola scriptura“. Každý nespokojenec teďka může argumentovat s Biblí v ruce, že jeho domovská církev není dostatečně biblická. A proto si ten dotyčný rozhodl založit svoji církev, která je "bližší" biblické podobě církve.

Možná právě proto, Manciny postrádá u evangelikálů lásku, normální lidskou lásku, chcete-li kamarádství, obyčejný zájem o druhého. A jak píše bratr Manciny dál, „stal jsem se katolíkem a našel normální lidské vztahy, jaké jsem u evangelikálů nikde nenašel. V evangelikálních církvích panuje zvláštní atmosféra podezírání z duchovní nečistoty, různý stupeň manipulace a duchovní rivality, přetvářka a strach se otevřít, nepřejícnost.“ Ale tady v tomto bych tomuto bratru oponoval, protože to bude sbor od sboru a konfese od konfese jiné.

Uznávám, že je to hodně diskutabilní téma. Ale v určitém smyslu nese reformace „pachuť“ nespokojenosti a zřejmě se jí nezbaví už nikdy.

Závěrem znovu cituji z příspěvku bratra Manciny: „Už jsem nechtěl být protestant a stále proti něčemu protestovat, stále se proti něčemu a někomu vymezovat, pořád s něčím bojovat.“ Což zůstává bez komentáře.

S pozdravem Karels

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace