poslal Lupus
Ještě k uctívání ostatků
Dovolil jsem si z jiného diskusního fóra převzít odpověď Ivana O. Štampacha na otázku po smyslu uctívání ostatků. Nedávno jsme tu o tom diskutovali, když se slavil sv. Václav. Myslím, že odpověď I. O. Štampacha má co říci i nám.
Křesťané, milá Lucie, věří, že dlužníkem vůči Bohu i zachráněným, uzdraveným a osvobozeným, proměněným a posvěceným je celý člověk. Některé předkřesťanské a mimokřesťanské myšlenkové proudy štěpí člověka na duši, která by měla být duchovní a proto vždy dobrá, a tělo, které je nepodstatné, porušené, víceméně zlé. Tyto proudy v kontrastu ke křesťanství míní, že tělo a duše jsou spojeny jen náhodně, vnějškově, že netvoří jeden celek.
Podle křesťanské víry vykoupený člověk zůstává vykoupeným (obnoveným, posvěceným) člověkem i ve smrti. Čeká na vzkříšení v nepřirozeném stavu, kdy duše setrvává v očekávání vzkříšení a tělo trouchniví v hrobě. Očekáváme vzkříšení celého člověka. (I když tělo vzkříšeného člověka bude zduchovnělé, sóma pneumatikon).
Tělo zemřelého člověka není "něco", "nějaká věc", "nějaký předmět". V civilizované společnosti se s ním nakládá s pietou. Chápe se celistvost člověka a jeho tělesný aspekt se od něj neodděluje a nepovažuje se za něco zbytného. Proto hřbitovy, pohřební obřady nejen křesťanů, ale všech náboženství a dokonce i lidí bez náboženství. I státy mají přísné předpisy ohledně nakládání se zemřelými.
Ostatky připomínají zemřelého, podílejí se na jeho posvěceném a milostí obnoveném lidství, budou proměněny při druhém příchodu Kristově a stanou se tělem duchovním. Ctíme naše zemřelé bratry a sestry, o kterých věříme, že odešli do nebeské slávy. Tuto úctu k nim projevujeme mimo jiné i péčí o jejich tělesné pozůstatky a symbolickými projevy úcty (např. úklona, postavení květin nebo svíce před ně ap.) před nimi.
