PETICE k „Reality show“ Nevím zda se k vám již dostala petice proti vysílání Reality show, ale tato věc stojí za pozornost. Na uskutečnění petice jsme se povzbudili minulý týden ve středu 5. 10. 2005 na mezidenominačním setkání na Černém Mostě. Stalo se tak jako reakce na dopis Ing. Mgr. Marie Novákové, který předtím již zaslala do redakce Učitelských novin, a který nám na setkání přečetla. Jednohlasně jsme se shodli na tom, že je potřeba, aby ti, kdo jsou Bohu blízko, zaujali k této problematice jednoznačné veřejně slyšitelné stanovisko.

Ezechiel 33:8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. 9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. Přikládám petiční arch a původní objasňující dopis. Víte-li o někom, kdo by mohl petiční arch rozšířit v rámci svého okruhu působnosti, přepošlete mu prosím tento e-mail info@ihopp.org.. Děkuji S přáním Božího pokoje Martin Kouklík, Nadace pro mezinárodní dům modliteb v Praze www.ihopp.org   Reality show Realita, která vychovává   Do života nám vtrhla nová “ realita“, reality show. Naše diskuze se točí okolo ní, tříbí naše postoje a vyzývá k zaujetí stanoviska. Už v srpnu zazněly první dotazy pedagogů a rodičů: Co s tím? Jaké my pedagogové, my rodiče, máme zaujmout postoje? Televize, naše nejvlivnější médium nám, ať chce nebo ne, pomáhá vychovávat. Podívejme se na to, čím přispívá k vývoji další generace, pak bude jistě jasné, kde my, jako učitelé, my jako rodiče, stojíme. Do života nám vstupuje nová reality show. Předkládá nám “reálný život“ bez příkras. Jaký je to život ? Je to život zachycující starosti nás všedních lidí? Těžko. Život ukazující starosti a problémy různých generací a jejich soužití? Setkáváme se v ní s generací jedinou. Je to skupina vytvořená průměrem reálné populace co do názorů, postojů, zájmů? Ani to ne. Naši VyVolení, naši velcí i malí bratři jsou všechno, jen ne jedni z nás, běžných lidí. Naše reality show totiž není reálná. Nastiňuje problémy? Jistě. Ale jaké? Vztahy mezi přáteli, manžely, rodiči a dětmi, dospívajícími nebo vztahy mezi generacemi? Hovoří snad o lásce, ideálech, zklamáních , výhrách i prohrách života? Ne. Hraje si na něco, čím není. Je totiž umělou show. Ale navzdory tomu vychovává. Staví nám a naší mladé generaci před oči nereálnou realitu. Ukazuje hrubost bez příkras, snad abychom si my, i naše děti, uvědomili, že existuje a dá se vystavovat na odiv. Předkládá žádoucí životní styl luxusních vil, plných vulgárních projevů ve vztazích mezi lidmi, svět nadměrné, zcela přijatelné konzumace alkoholu, časté konverzace o sexualitě téměř s rysy obscénnosti, agresi, sobectví. Klíčem k podstatě člověka je symbol. Jeden obraz vydá za tisíce slov. Naše reality show staví před oči veřejnosti, dětí, dospívajících, obrazy. Tyto obrazy výrazně nahrazují slova. Bez váhání překračují hranice soukromého a veřejného. Nenápadně, téměř neviditelně, přivykáme ztrátě intimity. Vedeme další generaci ke ztrátě jednoduché senzibilizace, citlivosti k druhému, k okolnostem života, jeho výzvám. Ztráta intimity potlačuje důstojnost člověka, zbavuje ho identity. Chování zbavené identity vede ke stavu znecitlivění podobného stavu sociální hypnózy, lhostejnosti, manipulovatelnosti. „Vím, že je to nemorální, ale člověka to baví…“, říká jeden ze studentů SŠ.. „Dívám se. Víte co mě štve nejvíc? Díváme se všichni a přestáváme žít svým vlastním životem, žijeme životem jejich. …“ Normou chování se stává show, která nezná bratra, potlačuje spolupráci, porušuje intimitu, vyzdvihuje individualismus, boj o moc..Za realitu vydává pokřivený obraz skutečnosti. „Sex má své dno…“, říká Dr. Plzák. „Pod ním je prázdno, protože sex má své limity“. Sex vystavovaný na veřejnosti vede k zbanálnění. Není jen faktorem budujícím, ale i faktorem rozvratným. Na dně sexu je jeho zošklivění. Příliš lehce zaměňujeme lásku za sex, překračujeme hranice soukromí člověka a snižujeme tak důstojnost jeho vztahů. Intimita patří k identitě člověka. Ztráta identity sebou nese v důsledku ztrátu zdravého sebevědomí, sebejistoty. Neschopnost žít vlastní život podkopává vnitřní sílu zejména mladého člověka, který pracně svou identitu buduje. Reality show tak v důsledcích vytváří podmínky pro vznik faktorů rizikového chování. Povinností naší generace je vychovávat, vést, chránit mladou generaci. Děláme to formou velkých show, VyVolených, Velkých bratrů, Výměny manželek, pokřivených obrazů reality, které za realitu vydáváme. Média věří, že mladí lidé se „chytí“ a za našeho tichého souhlasu se tak děje. Co zasejeme, to budeme sklízet. Naši mlčením k podobným „realitám“ vychováme generaci neznající bratra, ztrácející citlivost, pochopení pro druhé, narážející na dno lásky, která přibližuje sex bez citu, vztahy bez rodin a rodiny bez vztahů. Cestou působení nás rodičů, pedagogů není prostá cesta zákazů příkazů. Je to zejména cesta vlastního příkladu, vlastních postojů. Pokud chci své dítě dostat dál, než jsem sám, pak je musím „tlačit“. To však není výchova, ale „u-tlačování“. Naše postoje by měly být jasné. Klaďme si otázky a hledejme odpovědi a veďme k tomu naše děti a mládež. Výměnou za reality show, za trochu pobavení, ztrácíme citlivost, chuť a sílu žít svůj život. Posláním SMS zdánlivě rozhodneš o životě druhých, ale pod rukama ti utíká tvůj život. Pozorováním a sledováním vztahů druhých ztrácíš vztahy svoje. Prostá výměna manželek je zároveň výměnou maminek, změnou vztahů v rodině, rodičů a dětí, narušením soukromí. Show jsou důkazem toho, že pro peníze lze obětovat mnoho, ale to neznamená, že hluboké vztahy a hodnoty jsou na prodej. Ti, se kterými se setkáváme v realitách nejsou zástupci naší populace. To, co je vydáváno za normální, nemusí být normou pro mne, pro tebe… Zdánlivě si dnes náš svět hraje. Teprve v důsledcích poznáme, že jsme si hráli s ohněm a naší hračkou se stali ti, které zdánlivě milujeme, naše děti a naši mladí lidé, naše nová generace. Láska není především záležitostí slov, ale postojů a činů. Kdy se zasadíme o to, aby média, která ať o to usilují nebo ne, vychovávají, skutečně přinášely vyšší hodnoty, než modely , které představují naši VyVolení a velcí bratři? Toužíme opravdu tolik po světě, kde nikdo nezná bratra? Ne? Proč si potom na to hrajeme? Už nyní vytváříme budoucnost nás a našich dětí plnou vulgarismů, obscennosti, alkoholu bez míry, lhostejnosti k druhému …. a…. Nebo snad to není přesně to, co chceme? Co s tím tedy hodláme udělat?  

Ing. Mgr. Marie Nováková
učitelka i matka místopředsedkyně Etického fóra ČR