Grano Salis - Respektují církve principy lidských práv?

Po hrozných zkušenostech světových válek se v roce 1947 přijala Všeobecná deklarace lidských práv. Nikdo se tehdy zřejmě netajil, že jejím principem je křesťanský světonázor. V evangeliích jsme vybízení k tomu, abychom hledali Boží království a spravedlnost. Učiňme proto malý test a podívejme se na tuto deklaraci, jak by vypadala, kdyby její principy byly vztaženy na církev. Byla by v této, parafrázované podobě přijatelná, nebo by i toto právní minimum ve Vašem společnství neobstálo? Všeobecná deklarace náboženských práv

Jakožto společný cíl pro církve a všechny sbory za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společenství, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními, vnitrocírkevními i mezicírkevními, jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi křesťany, tak i mezi společenstvími, jež jsou pod jejich pravomocí. článek 1 Všichni se skrze Kristovu oběť znovu rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. článek 2 (1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle služebnosti, vyznání, věku, rasy, barvy, pohlaví, jazyka, nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu právního nebo církevního, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o denominaci nebo sbor pod poručenstvím nesamosprávným nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. článek 4 Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. článek 5 Nikdo nesmí být manipulován nebo podrobován nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. článek 6 Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost. článek 7 Všichni jsou si před Bohem a jeho Slovem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci. článek 8 Každý má právo, aby mu příslušné církevní instituce poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána Písmem a ústavou, či řádem církve. článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zbaven funkce, kázněn nebo vyloučen. článek 10 Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu. článek 11 (1) Každý, kdo je obviněn z hříchu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. (2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle taxativně vymezeného výkladu Písma. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo lze použít v době, kdy byl hřích spáchán. článek 12 Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. článek 13 (1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit sbor a církev. (2) Každý má právo opustit kteroukoli církev a sbor, i svou vlastní, i vrátit se do původního společenství. článek 14 (1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiném společenství a požívat tam azylu. (2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně odůvodněného hříchu nebo jednání, které jsou v rozporu s cíli a zásadami této deklarace. článek 15 (1) Každý má právo na církevní příslušnost. (2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého členství ani práva svou církevní příslušnost změnit. článek 16 (1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnoti rasové, národnostní, uzavřít sňatek a založit rodinu.. (2) Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů. (3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany církve. článek 17 (1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu sjinými. (2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku nebo nucen jej jinak, než dobrovolně rozdávat. článek 18 Každý má právo na svobodu myšlení a svědomí; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své učení, jakož i svobodu projevovat svoji víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů. článek 19 Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, příjímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice. článek 20 (1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování. (2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. článek 21 (1) Každý má právo, aby se účastnil vedení své církve přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. (2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své církve. (3) Základem vládní moci budiž Boží vůle; ta musí být vyjádřena správně prováděnými volbami, které se mají konat v pravidelných, či jinak upravených obdobích na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování a které umožní rozeznání Bohem povolaných zástupců celým společenstvím, či církví. článek 22 Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpeční a nárok na to, aby mu byla církevním úsilím i mezisborovou součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušné církve zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. článek 23 (1) Každý má právo na službu, na – v souladu s jeho povoláním - svobodnou volbu úřadu, na spravedlivé a uspokojivé služební podmínky a na ochranu proti svévolné suspendaci. (2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci. (3) Každý pracující v církvi má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany. (4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat s jinými církevní organizace a přistupovat k nim. článek 24 Každý pracovník na částečný, či úplný úvazek má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. článek 25 (1) Každý služebník má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. (2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti požívají stejné sociální ochrany. článek 26 (1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Vzdělání je pro pracovníky církve povinné. Technické a odborné vzdělání budiž všeobecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností. (2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi církvemi a všemi křesťanskými, ortodoxními skupinami, jakož i k rozvoji činnosti ostatních společenství pro zachování pokoje a jednoty Ducha. (3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti. článek 27 (1) Každý má právo svobodně se účastnit církevního života, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích. (2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby. článek 28 Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny. článek 29 (1) Každý má povinnosti vůči církvi, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost. (2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví písemný dokument za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachovávání práv asvobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti. (3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami této deklarace. článek 30 Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace