poslal katolik Kdy za nás zemřel
Kristus na kříži?
Pavel Rafael Konzbul
Evangelista Jan nám podává zprávu: „Byl den přípravy před svátky
velikonočními, kolem poledne. Pilát židům řekl: „Hle váš král!“ Oni
se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ ... Tu jim ho
vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel
z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali ...
.“(Jan 19, 14-18) Evangelista Marek popisuje poslední okamžiky Ježíšova
pozemského života slovy: „O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem:
Eloi, Eloi, lama sabachtáni?, což přeloženo znamená: Bože můj, Bože můj,
proč jsi mne opustil? (Mk 15,34) Potom Ježíš na kříži skonal. Totéž
potvrzují další dva evangelisté. Můžeme tedy s jistotou říci, že Ježíš
zemřel na kříži kolem třetí hodiny odpoledne v pátek o velikonocích, přesněji
v pátek na židovské velikonoce.
Tyto svátky Velké noci - pesach (přejití) byly vyvoleným národem slaveny
každoročně a začínají v předvečer 15. dne židovského měsíce nisanu a
trvají sedm dní. Židé si při nich připomínali a připomínají jednak to,
že Bůh „přešel“ izraelské domy, než udeřil na egyptské prvorozené (Ex
12, 23-27) a dále také oběť pasechového beránka před východem Izraelitů
z Egypta (Ex 12, 3). Hlavním názvem velikonoc byl ovšem „svátek nekvašených
chlebů“ zdůrazňující to, že podstatný je předpis jíst macesy tj.
nekvašené chleby, které jsou rovněž symbolem spěšného odchodu z Egypta,
kdy židé ve spěchu pekli „nevykynuté placky“.
Vzhledem k tomu, že veliká noc tj. 14. den měsíce nisanu, tedy den jarního
úplňku, připadal na pátek v letech Pilátova úřadu pouze v roce 30 nebo 33
po narození Krista, lze tak datum Ježíšovy smrti přiřadit v našem kalendáři
buď na 7. dubna roku 30 a nebo 4. dubna roku 33 po Kr. Jako základ pro různé
slavnosti je většinou bráno druhé datum, protože rok 33 je tradičně v církevních
dějinách považován za rok Kristova ukřižování.
Pravděpodobnější je ovšem datum první. Klíč k tomu je třeba hledat v
tzv. našem letopočtu. Jak je známo, po dobu trvání Římské říše se události
datovaly ab Urbe conditia (a.U.c) - od založení Říma. Když se Římská říše
rozpadla, navrhl jeden římský mnich jménem Diviš (Dionysius) reformu kalendáře
s tím, že se budou události datovat od Kristova vtělení, což bylo v krátké
době přijato. Opat Diviš při výpočtech postupoval takto: od předpokládaného
roku Ježíšova ukřižování tj. 786 a.U.c. odečetl Ježíšův věk v době
ukřižování tj. 33 let, který nelze biblicky podložit a je spíše věcí
tradice a takto získaný rok tj. 754 a.U.c. prohlásil za rok 1 našeho letopočtu.
Z řady dějinných souvislostí dnes ovšem historikové a biblisté soudí, že
Ježíšovo narození se událo v letech 4 až 6 před naším letopočtem.
Na zdánlivý rozpor můžeme také narazit i pokud jde o hodinu Kristovy smrti,
zvláště když budeme číst některé starší překlady evangelií. Tehdy je
třeba si uvědomit, že židé dělili den na dvanáct hodin a začínali jej
počítat od východu slunce do západu, takže v poledne tj. v našich 12 hodin
byla v Jeruzalémě hodina šestá, v polovině mezi ránem a polednem byla
hodina třetí a v polovině mezi polednem a večerem hodina devátá. Tyto
hodiny tj. první, třetí, šestá a devátá se také z chrámu ohlašovaly
troubením, což se dělalo s ohledem na oběti a služby v chrámu. Vzhledem k
tomuto dennímu rytmu ohlašovanému zvukem chrámových trub se tak i počítání
času pro běžného izraelitu zjednodušovalo. V tomto duchu pak lze správně
pochopit i slova evangelisty Marka, v překladu bible z konce minulého století,
kde se píše: „A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým: Eloi!
Eloi! Lamma sabakthani? ... “ (Mk 15,34) - smrt Ježíše Krista je tak určena
na hodinu devátou tj. pro nás na hodinu třetí odpoledne.
Pro křesťany není ovšem ani tak důležité, kdy přesně Kristus na kříži
zemřel, ale spíše to, že jako Boží Syn zemřel za nás za všechny. Koncil
v Quierzy formuloval r. 853 tuto pravdu naší víry takto: „Není, nebyl a
nebude žádný člověk, pro něhož by nebyl Kristus trpěl.“ Toto velké a
pro lidstvo nejdůležitější tajemství je v Písmu označováno pojmy usmíření,
vykoupení, pokání, výkupné a pod. V tragedii Kristovy smrti se tak naplňuje
náš vlastní život a dějiny celého lidstva. Velikonoční svátky jsou pro
nás výzvou, abychom se zastavili a ponořili do toho, co nám odhaluje
Kristova smrt. Zamysleli se nad tím, zda se Kristův život a smrt staly pro nás
opravdu vzorem a podnětem pro náš život.
