|
Právě je 316 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120935045 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Zednáři ve Vatikánu
Vloženo Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 11:26:39 CEST Vložil: gojim |
Zednáři ve Vatikánu
Po dlouhá léta se zabývám církevní a církevně politickou problematikou. Proto bych se rád
podělil s čtenáři o svůj názor na současný stav vatikánské hierarchie; začnu tedy nejdříve o
posledních papežích.
Pius XII. (1938-1958), Jan XXIII. (1858-1863), Pavel VI. (1963-78), Jan Pavel I. (1978-33
dní pontifikátu), Jan Pavel II. (1978-2005). To je stručně přehled papežů, o nichž bude zmínka.
Papež Pius XII byl geniální muž Církve a svatého života, asketa. Byl zvolen papežem krátce
před vypuknutím druhé světové války. Věděl velmi dobře, že za jeho pontifikátu je již Kristova
Církev podkopávána protibožskou a proticírkevní zednářskou infiltrací, především na těch
nejvyšších místech. Proto také velmi dlouho nejmenoval žádné nové kardinály, jichž tehdy
mělo být kolem sedmdesáti, jako při jeho vlastní volbě papežem. Když papež Pius XII. zemřel,
zůstalo jen 45 kardinálů. Pius XII. byl posledním ještě skutečně vládnoucím papežem,
který brzdil zednářské plány ve svaté Církvi. Proto měli všichni zrádci Církve zájem na jeho
bezživotí. Asi čtyři roky před tím, než skutečně zemřel, ohlásil jinak dobře informovaný Hlas
Ameriky jednoho večera, že papež umírá a sotva se dožije příštího rána. K ránu se papež při
plném vědomí modlil modlitbou sv. Ignáce: „Anima Christi, santifica me… (Duše Kristova,
posvěť mne…)“, a když došel k prosbě „in hora morfia voca et iube me venire ad Te… (v hodině
smrti povolej mne a rozkaž mi přijíti k Tobě)“, zjevil se mu Kristus. Vatikánský rozhlas
pak citoval jen poslední dvě slova Kristova: „Sequere me!“ (Následuj mne!) – což znamenalo,
že jako Kristus nezemře přirozenou smrtí…
Pius byl nejspíš otráven svým osobním lékařem (papežská kurie byla tehdy ještě bez zrádců
ve vlastních řadách), který za velké peníze rozprodával nepřátelům Církve fotografie agonií se
svíjejícího papeže. To je skutečnost.
Za svého zástupce navrhl Pius XII. janovského kardinála Siriho. Shromážděné konkláve
dlouho nebylo schopno se sjednotit na volbě nového papeže. K volbě totiž nestačila pouhá
většina, ale dvoutřetinová většina plus jeden hlas. Volba se neúměrně protahovala, a tak nakonec
kardinálové zvolili papežem 77letého a nemocného kardinála Roncalliho jako „papeže
přechodného období“. (Zřejmě se počítalo s tím, že nebude dlouho žít, a pak se situace nějak
vyjasní).
Zvolený kardinál Roncalli přijal jméno protipapeže doby velkého západního církevního
schismatu Jana XXIII. Předním na tuto tradici nenavázal žádný z papežů… Celý „světový“, tj.
Zednáři kontrolovaný tisk jásal... Ve Vatikánu byla provedena nekrvavá revoluce: Začalo
se „smýčit a větrat, všechny brány až do té doby nedobytné vatikánské pevnosti se otevřely
Židům, zednářům, a všem ostatním nepřátelům Kristovy Církve.
Tuto „revoluční“ změnu neomylně vyjadřují dvě hesla: Apertuta a ministra (otevření doleva)
a Aggiornamento (něco jako zevšednění)! Měl to být vznik nové, moderní církve, vycházející
vstříc „požadavkům“ nové doby! Vznik církve, která ztratila svou tisíciletou tradici a
tím ztratila svou totožnost! A tak se mohli později progresisté chlubit, že kdyby Pius XII.
vstal z mrtvých, že by svou Církev nepoznal…
Hned poté začaly být kazatelům dávány otevřené pokyny, držet se „úrovně horizontální“ (tj.
láska k bližnímu) a aby zanedbávali „úroveň vertikální“ (tj. láska k Bohu), což se i skutečně
děje! Znamená to, že se Kristova Církev má vzdát biblického, Bohem zjeveného náboženství,
a má se zapojit do zednářského úsilí o L Eglise Universala, všeobecnou církev, vyznávající
náboženství humanity a sociálního vykoupení lidstva, tak jak to bylo naplánováno v příšeří
zednářských lóží na konci minulého století, a tím má Kristova Církev spolu se zednáři budovat
New Age, tedy Nový věk!
New Age, jenž má propuknout hned počátkem třetího tisíciletí… Pak by se Církev mohla
uplatnit jen na poli charitativním, to znamená, že by se měla namísto katechizování starat
prakticky jen o ubytování bezdomovců, jak se dnes také děje.
Kardinál Roncalli byl (tedy pozdější papež Jan XIII.) nunciem v Paříži. V této
funkci byl navštěvován židovskými rabíny, a kdykoli k tomu byla příležitost, dával rabín při
vstupu do místnosti přednost slovy, že Starý Zákon byl dříve než Nový… Když byl nunciem
v Turecku, vstoupil podle tvrzení italského žurnalisty Carpiho do mystické sekty Bratrstva
Růže a Kříže (Rosenkruciáni). Je to zednářská odnož, která si vytkla za cíl zničit papežství.
Carpi to napsal v knize „Proroctví papeže Jana“. Pokud by toto tvrzení bylo pravdivé, a mnohé
tomu nasvědčuje, pak by šlo doslova o hroznou věc, protože automatická exkomunikace
„ipso facto“ podle can. 2335 se vztahuje nejen na zednáře, nýbrž i na zednářské neregulérní
odnože.
„Mozkem“ papeže Jana XXIII. byl kuriální kardinál Augustin Bea, pocházející ze staré židovské
rodiny, vypovězené před staletími ze Španělska a později usazené v Německu.
Nicméně Jan XXIII. byl pravověrný a konservativní. O tom svědčí např. to, že založil v Římě
fakultu pro výuku latiny, jež však nakonec pro odpor biskupů neuspěla. Když viděl, jak situace
na koncilu (Druhý Vatikánský koncil 1962) vypadá, trpěl strašnými výčitkami svědomí. Na
Boží hod svatodušní umírá v hrozném duševním rozpoložení… Dal svolat všechny, o nichž se
domníval, že jsou jeho přáteli, a zapřísáhl je, aby vyřídili jeho nástupci, že nemá v koncilu
pokračovat, protože on si to takhle nepředstavoval… Přítomní to umírajícímu slíbili, aby mu
ulehčili odchod na věčnost, i když příliš dobře věděli, že přání umírajícího o zastavení koncilu
již nelze splnit.
Jako svého nástupce navrhl papež Jan milánského arcibiskupa Montiniho, který pak byl
skutečně zvolen a přijal jméno Pavel VI. Montini byl původně kuriálním kardinálem, když se
však Pius XII. dozvěděl, že Montini za jeho zády jednal se Sovětským svazem, odstranil ho
z kurie podle zásady „promoveatur ut amoveatur“ (budiž povýšen, aby byl odstraněn) a jmenoval
ho arcibiskupem milánským. Pavel VI. byl slabý a pod vlivem progresivistů, zejména
zpočátku svého pontifikátu.
Jmenoval progresivity na mnohá důležitá místa a svým tajemníkem a státním sekretářem
jmenoval francouzského kuriálního kardinála Jeana Villota, který mu zadržoval korespondenci
a pozměňoval jeho písemné projevy. Papež Pavel VI. zemřel roku 1978. Po něm nastoupil
papež Jan Pavel I.
Ve třicátý druhý den jeho pontifikátu mu byl předložen kompletní seznam vatikánských
zednářů. (Bylo to právě v době, kdy v Itálii propukla aféra se zednářskou lóží a při ní vyšlo
najevo, že ve Vatikánu je kolem stovky zednářů). Nový papež řekl týž den večer poněkud nediplomaticky
kardinálu Villotovi, že na jeho služby dále nereflektuje. Dále ať už mluví jen
fakta. Když druhý den ráno nepřišel papež sloužit mši svatou, šli se podívat do jeho ložnice, a
nalezli papeže mrtvého. Byl okamžitě přivolán kardinál Villot, který papeže v době jeho nepřítomnosti
zastupoval, a postaral se o to, že nebyla zjištěna žádná stopa příčiny úmrtí. Přátele
papeže, kteří měli podezření na otravu, žádali lékařské ohledání těla, ale tomu Villot z titulu
své moci zabránil. Dovolte malou osobní vzpomínku k této události: V únoru roku 1979 jsem
se ptal na tuto záležitost českých kněží v Římě. Řekli mi tolik: „To už i vy za železnou oponou
víte, že Jan Pavel I. byl otráven?“ Jejich přesvědčení o nepřirozené smrti Jana Pavla I.
bylo pevné – viděli totiž v jednom roce mrtvá těla dvou papežů. Tělo Pavla VI. vyhlíželo docela
normálně, mrtvola Jana Pavla I. byla nepřirozeně promodralá…
Bankéř boží, zednáři a Vatikán
Během nekritických mediálních orgií kolem
úmrtí Jana Pavla II. a volby jeho nástupce nepozorovaně
proklouzla drobná agenturní zprávička, jež ale může pro
katolickou církev znamenat velké problémy. Ze stínů
minulosti se vynořil přízrak smrti Roberta Calviho, svého
času nazývaného Bankéř boží. Právě v den zahájení
kardinálského konkláve zatkla britská policie v rámci
obnoveného vyšetřování případu, který před čtvrtstoletím
vyrazil dech Itálii i celému světu, čtyři podezřelé.
Jménem, kolem něhož se celý případ točí, je
Roberto Calvi. Milánský rodák, věřící katolík, a
především finanční talent. Těsně po skončení druhé světové
války začíná pracovat pro Banco Ambrosiano, jednu ze sítě
bank katolické církve. Schopný finančník a obratný
kariérista rychle postupuje, až se dostane do vedení banky.
Na počátku šedesátých let se pod jeho vedením stává z Banco
Ambrosiana jeden z největších finančních ústavů Itálie.
Takové úspěchy nezůstanou dlouho bez odezvy spokojeného
Vatikánu. Mladého bankéře bere pod patronaci vatikánský
finanční mág a osobní přítel papeže Pavla VI. Michael
Sindona. Tento muž není jen důvěrníkem vatikánské elity,
je také bývalou spojkou mezi CIA a sicilskou mafií. Jeho
dlouhé prsty mu umožňují ilegálně investovat vatikánské
finance v zámoří a jinou cestou přivádět zisk zpět ve
prospěch třetího důležitého muže celého případu, biskupa
Paula Marcinkuse. Jako další osobní přítel papeže Pavla
VI. stojí chicagský biskup od začátku sedmdesátých
let v čele Vatikánské banky. Calvi, Sindona a biskup
Marcinkus uzavírají tajný obchodní pakt. Cílem
není nic menšího než
vybudování tajného finančního impéria Vatikánu mimo
dohled italských finančních úřadů.
Biskup Paul Marcinkus s
Janem Pavlem II.
Čtvrtým mužem
do partie je Licio Gelli, velmistr zednářské lóže
Propaganda Due neboli P-2.
PROPAGANDA DUE
P-2 byla lóží zřízenou na konci 19. století pro
zahraniční svobodné zednáře, kteří dlouhodobě pobývali v
Itálii. Licio Gelli, bývalý člen Mussoliniho černých
košil a později Obersturmführer SS, se do jejího
čela postavil v polovině šedesátých let. Pod jeho vedením
se z P-2 rychle stává tajná organizace spolčující
nejvýznamnější muže tehdejší Itálie. Dobrovolně či na
základě Gelliho vydírání do ní vstupují přední právníci,
obchodníci, vojenští velitelé, důstojníci tajné služby a
také bankéři. Jména Calvi a Sindona mezi nimi nesmějí
chybět. Tajné bankovní impérium, které budují pro Vatikán,
se stává součástí rozsáhlé sítě kontaktů, ilegálních
obchodů, praní špinavých peněz organizovaného
Gellim a jeho lóží.
P-2 buduje své
pobočky také v Argentině, kde ji údajně řídí sám prezident
Juan Domingo Perón, a v dalších jihoamerických zemích - zde
jsou jejími členy důstojníci vojenských junt podporovaných CIA a také drogové kartely.
Velmistru Gellimu ale nestačí pouze bohatnout. Má
veliké ambice. Při pozdějším vyšetřování Calviho vraždy
nalezne policie v jeho domě detailně vypracovaný dokument
nazvaný "Plán na znovuzrození demokracie," který by cestou
nenásilného převratu zavedl v Itálii jakousi autoritativní
formu demokracie v čele s elitou - členy P-2. Nepřátelé
státu - mají být internováni, volební
právo omezeno.
Licio Gelli, velmistr zednářské
lóže
V Gelliho vile nalézá policie také tajný seznam asi tisícovky členů P-2, mezi nimiž nechybějí ani tak zvučná jména jako dnešní premiér Silvio Berlusconi či Vittorio Emanuele, člen bývalého královského rodu. V reakci na tato odhalení zavádí Itálie na počátku osmdesátých let zákaz tajných společenství, obzvláště přísný pro členy uniformovaných složek.
VYŠETŘOVÁNÍ A SEBEVRAŽDA
S jídlem roste chuť, na druhou stranu ale
klesá obezřetnost a na konci sedmdesátých let stále
bohatší finanční síť Vatikánu a P-2 začíná přitahovat
pozornost italských vyšetřovatelů. Objevují se i první
finanční obtíže. V důsledku příliš velkorysých
zahraničních investic se v roce 1976 hroutí Sindonovo
bankovní impérium. Na Gelliho upozornění vatikánský
bankéř na poslední chvíli uniká zatčení a prchá z Itálie. Roberto
Calvi ale odmítá použít finanční prostředky Banky
Ambrosiano ve prospěch svého bývalého ochránce.
Čtyřlístek se trhá. Mračna se však už stahují i nad
Banco Ambrosianem, které je v té době suverénně největší
soukromou italskou bankou. Calvi žádá pomoc svých
vatikánských ochránců. Šéf Vatikánské banky Marcinkus,
který je mezitím povýšen na arcibiskupa, mu poskytne
krytí Svatého stolce. Je však pozdě. V roce 1981
oznamuje Banco Ambrosiano krach. Podle vyšetřovatelů se
v nepřehledné změti investic, nastrčených společností a
peněz Vatikánu, katolických bank a mafie ztratilo jeden
a čtvrt miliardy dolarů.
Hlavní odpovědnost nese pochopitelně její šéf
Roberto Calvi. Média mu brzy vymyslí přiléhavou
přezdívku -Bankéř boží.
Problémy mají i dva právě
jmenovaní nejvyšší představitelé církve - papež Jan
Pavel II. a šéf kongregace pro církevní nauku Joseph
Ratzinger. Oba čelí silnému tlaku na okamžité očištění
církevních financí a propuštění všech vatikánských
úředníků, kteří se do skandálu namočili, především
arcibiskupa Marcinkuse. Události dostávají rychlý spád.
Roberto Calvi je odsouzen za korupci a defraudaci.
Odvolává se ale a je propuštěn na kauci. Tajně prchá
přes Jugoslávii a Rakousko do Londýna. S sebou má kufřík
plný kompromitujících materiálů. O osm dní později je na
lešení pod londýnským mostem Blackfriars nalezeno
oběšené tělo muže s asi patnácti tisíci dolary a
rozbitými cihlami, symbolem odpadlého zednáře, v kapse.
Policie brzy zjistí jeho totožnost - Roberto Calvi,
Bankéř boží. Oficiální závěr vyšetřování zní -sebevražda
v důsledku životního krachu.
DRUHÉ VYŠETŘOVÁNÍ A VRAŽDA
V následujících letech pokračuje vyšetřování
finančního skandálu. Svému osudu nakonec neunikne ani
bývalý Calviho ochránce. Po zatčení v USA a následném
vydání do Itálie je ve vězení zavražděn Michael Sindona.
Velmistr P-2 Licio Gelli prchá do zahraničí, jen
arcibiskup Marcinkus zůstává pod ochranou Vatikánu i v
čele Banco Vaticana ještě další desetiletí. Dnes se, i
nadále pod diplomatickou ochranou Svatého stolce, stará o
malý kostel v americkém Sun City. O tom, co se před
čtvrtstoletím stalo, odmítá mluvit.
Kauza Bankéře božího ale usnula jen dočasně.
Před třemi lety dospěli britští vyšetřovatelé k závěru,
že Calvi byl ve skutečnosti zavražděn. Britská i italská
policie případ znovu otevřely a osmnáctého dubna tohoto
roku zatkla v souvislosti s Calviho vraždou italská
policie čtyři lidi. Mezi nimi i Flavia Carboniho,
bývalého vatikánského prostředníka s mafiánskými styky.
Obnovené italsko-britské vyšetřování má k dispozici
techniku 21. století a údajně i řadu nových důkazů o
zapojení Vatikánu do Calviho špinavých obchodů. Jisté
je, že pokud tato bomba vybuchne, bude mít Vatikán
obrovské problémy.
"KATOLICKÝ" ZEDNÁŘI V ČECHÁCH
Bývalý dominikán Odilo Štampach se v televizním pořadu přiznal, že je už více než deset let svobodným zednářem. Uvedl také, že současný biskup Dominik Duka půjčoval svícny k zednářským praktikám. Jaký je současný vztah katolické církve k tomuto spolku? Může v něm být katolík kněz nebo laik? Jsou informace o biskupovi Dukovi pravdivé?Jak je to s dalšími knězi, není třeba Tomáš Halík také v tomto spolku? Proč se vlastně Štampach takto veřejně přiznává?
Pokusím se odpovědět osobně i obecně k pořadu ČT Vertikála, kde mj. vystupoval i Ivan Štampach, dříve řeholní dominikánský bratr Odilo O.P. V prvé řadě mne mrzí formulace "proč se Štampach veřejně přiznává", která snad nevědomky užívá policejní a soudní terminologii.
Není to okrajová záležitost, svědčí o postoji mnoha lidí jak k zednářům, tak k Ivanu Štampachovi. Ani oni, ani on však nejsou zločinci. Štampach se veřejně k zednářům hlásí a své důvody zná sám, pisatelka se jej může zeptat na jeho elektronické adrese, není na mně, abych se dohadoval důvodů.
Řekněme však rovnou to, co bylo řečeno i v uvedeném pořadu - není v naší zemi obvyklé takto veřejně se k příslušnosti v lóži hlásit. Pokud vím, učinil to herec a bývalý moderátor Svobodné Evropy Štěpánek po svém návratu z německé emigrace.
Nejen tento dotaz, ale mnohem více reakce řady
církevních představitelů na uvedený pořad ČT svědčí o
tom, jak málo pozorně dokážeme naslouchat médiím.
Ivan Štampach rozhodně neřekl, že biskup Duka je zednář,
ani neuvedl, že on jej se zednáři seznámil. Štampach
vyprávěl oblíbenou historku prvního setkání se zednářem,
historku, která je roztomilá, ale nepozornými posluchači
může být (a je) interpretována pomlouvačně a nebezpečně.
Pro ty, kdo Vertikálu neslyšeli, nebo ji poslouchali nesoustředěně, shrnu: do dominikánského kláštera v Praze po revoluci přišel neznámý člověk, který si potřeboval půjčit svícny. Neřekl k čemu, neřekl ani, že se jedná o zednáře. Dominik Duka, tehdejší provinciál, mu svícny půjčil, ale opsal si pro jistotu číslo auta, v němž byly odváženy. Od půjčovatele dostal vizitku s normálním jménem.
Během dalších událostí, které Štampach nezmínil, např. zpráv v tisku o návštěvě jedné americké delegace a znovuobnovení zednářské lóže, se provinciál domníval, že se jednalo právě o tuto akci. Řekl to Štampachovi jako religionistovi a zájemci o sekty a různé náboženské a polonáboženské organizace. Svícny byly už vráceny, vizitku Dominik ztratil. To vše bylo v pořadu řečeno. I to, že se Štampach dostal k zednářům přes manžela své známé, které po čase právě tuto historku vyprávěl a ona na ni zareagovala tak, že vlastně zednáře zná.
Podle církevních předpisů, které se ovšem léty měnívají,
by kněz neměl být v zednářské lóži. Církev k tomuto
nařízení vedly zřejmě dva hlavní důvody: některé lóže
jsou zaměřeny spíše ateisticky a kněz by neměl sloužit
dvěma pánům.
Zda jsou či nejsou v českých lóžích další kněží, to není známo. Podle mých informací v naší zemi kněží respektují nařízení Vatikánu v této věci. Nemohu mluvit za Tomáše Halíka, ale nic nebrání zeptat se jej, je to veřejně činná osoba a velmi
otevřený člověk, který jistě odpoví.
Zdroje: Reflex 18/2005, Týdenník Politika 1992.
K téme:
Cíle Iluminátů, dosadit na místo papeže svého
člověka, se zdá být dosaženo ! Tajné dějiny jezuitů Zoznam slobodomurárov v katolíckej
cirkvi
Nové dogmatické učenie rímsko-katolíkov, prijaté II.
vatikánskym koncilom
Svetovláda slobodomurárov a iluminátov
EU v biblických proroctvách?
Pyramída na jednodolárovej bankovke
a Veľká pečať USA
Ilumináti
Stručné dejiny slobodomurárstva
|
Re: Zedníci ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 15:30:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Zedníci ve Vatikánu?
Přirozeně, že zedníci byli potřeba všude...
Tím pádem jich bylo potřeba i ve Vatikánu, vždyť těch staveb, který museli postavit a toho materiálu, který spotřebovali!
Já si myslím, že zedníci ve Vatikánu nesměli chybět...
S přáním pokoje Karels
|
Re: Zedníci ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: Ucednik (ucednik@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 17:13:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Karle,
jistě není třeba být paranoický a vidět za každým rohem zednáře. Na druhou stranu jsou např. okolnosti kolem Vatikánské Banky dost podezřelé a příliš nepřispívají k dobrému jménu katolické církevní instituce.
Byl bych nerad zaškatulkován jako ustrašený příznivec konspiračních teorií vidící za vším spiknutí temných sil. Přesto musím říci, že některé skupiny lidí jako ilumináti jimž tvoří zednáři nižšího řádu spíše zástěrku, mohou být poměrně silně ovládáni silami Zla. Také iniciační rituály, pokud lze věřit zprávám o nich, obsahují mnohé prvky, které se staví proti Křesťanské víře a obsahují okultní prvky.
Adam Weishaupt, zakladatel svobodných zednářů, kdysi řekl: 'Křesťanství může být zničeno jedině prostřednictvím těch, kteří ho mají udržovat, totiž samotnými duchovními, těmi, kteří mají zodpovědnost.
Nedávno jsme zde probírali bývalého presidenta Havla a jeho postoje bořícím křesťanskou morálku a tradiční rodinu. On je zednářem 33. řádu a tedy i iluminátem.
s přáním pokoje
Ucednik Petr |
]
Re: Zedníci ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 18:52:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jasně,
ale nedovedu si představit, že třeba takový přispěvovatel na Granosalis, katolík - Noname byl svobodným zednářem.
Tak jsem zvolil tuto formu, zlehčení - zednář - zedník - není to sice typické homonymum (slovo stejně foneticky znějící, ale s jiným významem).
S přáním pokoje pro všechny křesťany bez rozdílu přeje Karels
|
]
Re: Zedníci ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: noname v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 22:06:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Karle, děkuji za projevenou důvěru, i když co Ty víš? Budu nad tím přemýšlet . Dík za humor.
S přáním pokoje všem
noname |
]
Re: Zedníci ve Vatikánu věčná hra (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pátek, 31. březen 2006 @ 06:00:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kluci si hrají a když jsou velcí, chtějí více. Už ne plechová hračka mašinky, ale sednout do bouráku.
Hra vede k složitějším celkům. Jen škoda, když to zasahuje do cizích osudů. To nemohou být na písečku? Ale to by je nebavilo. Proto ty velké plány.
Jako dohazovačky pro sňatky, dojednávat osudy. Nevěsty se alespoň zeptají, až jestli řekne "ano". Lidí se nikdo neptá, když někteří dohazují politické činy. |
]
|
|
Re: Zednáři ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: JHS v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 17:07:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | :o))))))))))))))))) Tak takle sem se dlouho nezasmál! |
|
|
Re: Zednáři ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: reader v Čtvrtek, 30. březen 2006 @ 20:36:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | hm hm ... skoro mam pocit ze se tu nekdo bavi hledanim "konspiracnich teorii" ... nebo snad tu na GS ma nekdo neco proti svobodnym zednarum? ... to snad ne, ja myslel ze GS je krestansky server, ne protizednarsky ... |
|
|
Re: Zednáři ve Vatikánu (Skóre: 1) Vložil: Ivan v Pátek, 31. březen 2006 @ 12:13:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | S úžasem jsem našel na stránkách Grano salis článek, který o mně mluví jako o zednáři. Děkuji autorovi článku za snahu popsat věci podrobněji a diferencovaněji. Tak se to na Grano salis sluší. Štampach vnitrocírkevní zednář, židozednář ap., to by se spíše hodilo na www.katolikrevue.cz. Nebudu do této diskuse nějak zvlášť vstupovat. Jen stručně konstatuji, že jde o o omyl a že se ke svobodnému zednářství nehlásím. |
Zednáři si církví váží a spolupracují s jejich členy... (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Pátek, 31. březen 2006 @ 13:40:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Urobte si názor sami...
Přenesl jsem záznam ostré diskuse z partnerského webu ThDr. Ivana Štampacha, kdysi OP.
Trochu drsný dotaz - ale férový
Otče, proč na svých stránkách odkazujete na "Svobodné zednářství"?
Jistě víte že to je organizace, vycházející z gnosticko-okultního pozadí, která pomocí intrik během dějin bojovala a stále neguje katolické křesťanství. Societas infernalis. Neveřejná organizace mající např. ve "skotském rituálu" 33 stupňů, plné blasfemie a magie (ve 3 stupni urážka "Tetragramu", a co teprve 27 ("rytíř Slunce") či 30 (Kadosh). Existuje nespočet encyklik od různých papežů, které toto hnutí zavrhují (např. Providas, Humanum genus atd.) I současný postoj katolické církve ke SZ je negativní. Možná řeknete, že vycházím třebas z publikací Baum - Prantner - Svobodné zednářství, či - Nowakovski - Masonerya Kosciolna - morderstwo Ducha, či ThDr. Cahill S. J. (m. j. religionista - přednášel v Dublinu )a další,ale ruku na srdce - sluší se na kněze, aby odkazoval na tyto piráty ducha?
Lenka N.
Autor dotazu : Lenka Nováková
Vloženo dne : 17.05.2001
pro odpovědi jak šly za sebou sestupte až dolů. příspěvky jsou časově řazeny ne sestupně ale vzestupně
odpovědi:
Pane Holube, děkuji!
Díky. Tento hlas tu měl zaznít. Navrhuji pomalu přestat. Myslím, že ta polemika je marna. Vhodny by byl dialog, ale ten neni možný. Už první příspěvek byl o konfrontaci. Ja jsem spise pro bratrství, bohužel se ale někdy musím bránit. To pokládám za věc cti. ALe láska, kterou připomněl pan Holub, je určitě na první místě.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 19.06.2001 , 00:56:17
Lid tento ústy mne ctí...
Tak jsem si se zájmem přečetl tuhle debatu a je mi z ní smutno. Nejsem ani fundamentalista, ani "zednář". Připadá mi však, že by nás všechny mělo mnohem víc zajímat, abychom "nebyli srdcem vzdálení od Boha", než šermovat dogmaty a "nařízeními lidskými". Nesuďme abychom nebyli souzeni, milujme, abychom byli milováni. :-)))
Autor odpovědi : Jiří Holub
Vloženo dne : 18.06.2001 , 19:35:55
Pane Nový, vzpamatujte se!
Zednářské obřady nejsou tajné. Jsou popsány v zednářské i jiné odborné literatuře. Já se tím tak podrobně nezabývám, takže je doma všechny nemám a nemohu posloužit podrobnými bibliografickými údaji, ale v každé knihovně najdete knihy věnované zednářství. Před sebou mám např. Lobkowicz: Legenda svobodného zednářství, Kadeřávek: Geometrie a umění v dobách minulých a dále zvlášť podrobný zednářský popis symbolů a obřadů pod názvem Symbolika svobodných zednářů. Přemýšlejte, prosím, příště, než začnete na někoho dštít síru a oheň. Nebo aspoň pomalu napočítejte do deseti. Nedělejte si uměle nepřátele. Zednáři nejsou nepřátely, nýbrž jsou Vám spíše bratry. Zkuste je tak vnímat.
Autor odpovědi : Ivan O. Štampach
Vloženo dne : 17.06.2001 , 19:51:21
Tajné společnosti
Každé společenství má své "tajemství". Svůj "metajazyk". V době otevřené svobodné společnosti však "utajení obřadu" působí značně zvláštním dojmem. Jestliže třebas "skotský rituál" má 33 stupňů (a na cizojazyčných stránkách se můžeme dozvědět i jak se jmenují (takový Rytíř komander, Pruský rytíř, či Inkvizitor Komtur či Kadoš - mistr černo-bílého orla) to zní až bombasticky hrdě-:),
pak se vtírá otázka, co vlastně adepti v těchto stupních konají. Zasvěcení? Kletby? Přísahy? Tak třebas pater Cahill z Dublinu tvrdil, že v 30 stupni se rouhá proti sv. otci a přirozenému řádu. Přednášel religionistiku v Dublinu.
Mám jisté pochopení pro to, že v diktaturách musí být jistá činnost jakékoliv společnosti utajená. V otevřené společnosti začátku 21. století je je však činnost tajné společnosti rachotinou, která zde nemá co pohledávat. Buď se zednáři za své rituály stydí a proto je nezveřejňují. Anebo, v horším případě ony obřady obsahují cosi nekalého. Ďábel se přece tak rád skrývá, ne?
Karel Nový
Autor odpovědi : Karel Nový
Vloženo dne : 17.06.2001 , 13:22:55
Otče Štampachu, máte smysl pro nadsázku?
Vedl mě trochu hněv, když jsem viděl, jak diskutující jiných názorů deklasujete hned jako nějaké "-isty". Tak jsem se "hrdě přihlásil:) k těmto přívlastkům. Nechápu, jak něco takového můžete brát vážně.
Karel Nový
Autor odpovědi : Karel Nový
Vloženo dne : 17.06.2001 , 11:52:29
Pane Nový, zařadil jste se sám.
Děkuji Vám, pane Nový, za upřímnost, s níž se sám zařazujete. Mrzí mne, že se k něčemu tak odpornému může někdo otevřeně hlásit. Podotýkám, že nejsem a nikdy jsem nebyl farářem.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 17.06.2001 , 00:59:12
Krachy "pokoncilních nadějí po roce 1978?
Vážený pane faráři. Co myslíte těmi pokoncilními nadějemi a krachem po roce 1978? Snad si myslíte, že s nástupem současného papeže nastala doba temna? Já osobně vidím "krach" spíše v pokoncilním "duchu", či spíše "puchu" v církvi. Od r. 1960 do současnosti odešel ze služby v katolické církvi téměř každý pátý kněz. Jen v USA je to pokles o polovinu. Já nemám nic proti koncilu (četl jsem všechny jeho dokumenty a jsou kompletně "fundamentalistické"-:). Ale právě ten "pokoncilní vývoj", je z části pohroma. Dle mé zkušenosti právě po roce 1978 (tedy s nástupem současného papeže) krizové jevy opadávají.
S pozdravem církevní fašista, fundamentalista, fanatik a obyčejný věřící
Karel Nový
Autor odpovědi : Karel Nový
Vloženo dne : 16.06.2001 , 19:37:01
Nic tajného.
Vážený pane Tomane, o námitkách církve proti zednářství se skutečně v této diskusi nedočtete. Jí se neúčastní "církev", nýbrž jednotliví fundamentalisté. Jde o jejich soukromý názor. Mohu Vám odpovědně říci, že žádné zednářské námitky vůči církvi či církvím, na něž se ptáte, neexistují. Zednářství nezaujímá žádná taková souhlasná nebo nesouhlasná stanoviska k jiným organizacím. Zednáři si církví váží a spolupracují s jejich členy. - Pokud máte opravdu zájem o dokumenty, myslím, že jich mnoho najdete v knihovnách, archivech a muzeích. Kni***** Národního muzea má, pokud vím, rozsáhlé materiály k tomuto tématu. Pražské městské muzeum má, pokud vím, rozsáhlý depozitář k zednářství. Chystá se výstava o zednářství v Národním muzeu. Při Společnosti Národního muzea působí odborná společnost pod názvem Společnost Ignáce Borna, která pořádá přednášky na toto téma. V archivech je jistě mnoho dokumentů. K téamtu zednářství je četná literatura v češtině z posledních desti let. V každé knihovně Vám ji vyhledají. Na Internetu najdete nepřeberné informace pomocí vyhledávačů v češtině i v jiných jazycích. Lze použít např. vyhledávač AltaVista nebo Dogpile. Pod heslem Freemasonry najedete stovky dokumentů. Na nedostatek informací pro ustavení osobního názoru na zednářství si nemůžete stěžovat.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 16.06.2001 , 00:12:49
Proč je to tajné ?
Vážený pane Štampachu a ostatní diskutující,
zajímalo by mě, proč se s příslučností k zednářům dělají takové tajnosti. Dnes za to nikoho neupálí ani nevyhodí z práce a kdyby si každý mohl přečíst stanovy a zjistit si, kdo je členem té které organizace, sám by si udělal obrázek. Z této diskuse si udělat obrázek nejde. Ti diskutující, kteří zednářství hájí, nedávají odkazy na CELÉ dokumenty k případnému studiu, ti, kteří to odmítají, se odvolávají pouze na to, že to někdo zakázal a nikoliv na nějakou analytickou studii přístupnou na internetu.
Jestli někdo odkazy na nějaké materiály máte, tak je prosím sdělte, ať si počtu. Já se rád seznámím s námitkami církve proti zednářům i zednářů proti církvi, ale vlastní názor si raději udělám po prozkoumání "slov a skutků" těch i oněch.
Děkuji.
Jaroslav Toman
Autor odpovědi : Jaroslav Toman
Vloženo dne : 15.06.2001 , 15:26:27
Bůh se směje
Trošku jsem si to tady pročetl. Zajímavé. Škoda, že nemám momentálně více času toto téma spolurozvést. Musím se tedy uskromnit a vyjádřit jen podporu bratru Ivanovi (Odilovi) a jeho přístupu k tomuto tématu. Myslím, že angažovanost XYkatolíka v některém typu zednářské lóže není dnes skutečným problémem. Naopak, věřím, že jde o pseudoproblém hierarchie, která si masochisticky a anachronicky konzervuje jakýsi "Libanon" ve svých hlavách. Tedy faktický předmět "nepřátelského střetu" - jak řekl správně (tuším) Nietze: "Jediné přehrady jsou ty které vystavíme ve své mysli." Hierarchové ŘKC tedy vystavěli. Vystavěli církev jako něco mezi "boží" policií, tureckou šortou a jednotkou rychlého nasazení. Takové "vatikánské barety", ale určitě ne milující a chápající matka. Věřím, že Lenka Nováková hlásící se k ultrakonzervativní katolické úderce nazývané "Ortodoxie" je schopna a připravena vysypat z rukávu nesčetné dogmatické definice a stovky, ne-li tisíce stoprocentně závazných echtřímských směrnic... ale o tom to přesně je - veškerá ta intolerance - o tom, že to vůbec není potřeba! Svoboda božích dětí je svou důstojností a významem vysoko povznesena nad všechny ty farizejské směrnice a kurialní žabomyší půtky... A Bůh? Ve filmu "Karel Veliký" se panovník zeptá svého příručního mnicha Alkvina co Bůh soudí o úspěšíš jeho "křesťanského tažení". Mnich odpověl: "Bůh se směje..."
Autor odpovědi : Karel Halama (Glum)
Vloženo dne : 13.06.2001 , 11:26:43
oprava
za osvobozeni cirkve od zednaru
Autor odpovědi : nonik
Vloženo dne : 13.06.2001 , 08:17:01
Zednari a Jizni Amerika
to Jan Horsky... Jestliže se desetitisíce lidí na stadionech (při charismatických kázáních)modlí, aby Bůh osvobodil Církev od "ducha zednářství", co k tomu dodat? ........Argumentovat tim ze kdyz se desetitisice lidi modli za osvobozeni cirkve zednarstvim mi pripada trochu out.V iranu zase desetitisice lidi nemaji v lasce svetoveho imperialistu USA.Je snad proto cele USA zavrzenihodne?
Autor odpovědi : nonik
Vloženo dne : 12.06.2001 , 16:59:33
Otče Štampachu, loučím se a přeji požehnání
Odjíždím z ČR. Domnívám se, že další diskuse na téma "zednářství" by byla kontraproduktivní. Po Vašem vyjádření o těch z církve, kterých si velmi vážím, jako o byrokratech, vidím, že jsme asi, ač oba děti stejného Boha, někde úplně jinde. Já vím svoje, Vy také. Zednářství je (minimálně v Jižní Americe - Brazílii, Kolumbii a pod.) mnohem radikálněji odmítáno, než ve středoevropských podmínkách. Biskupové se dokonce netají i odporem k tzv. "Rotary klubům", které jsou označovány za jedno ze "zednářských bratrstev", které sdružuje "zednáře i nezednáře k jejich společnému cílu, určenému vyšším vedením zednářské lóže". Jestliže se desetitisíce lidí na stadionech (při charismatických kázáních)modlí, aby Bůh osvobodil Církev od "ducha zednářství", co k tomu dodat?
Jsou opravdu všichni "netolerantní fundamentalisté?" Pokud ano, pak já jím musím být též. Pro spásu nesmrtelných duší. Žehnej Vám Bůh. Mám Vás rád, a modlím se za Vás.
In Domino
Jan Horský
Autor odpovědi : Jan Horský
Vloženo dne : 12.06.2001 , 13:31:52
Slučitelné!
Neopověděl jsem na celý příspěvek pana Horského. Tedy ještě o slučitelnosti: Zdá se, že členství v těchto organizacích slučitelné je. Přinejmenším znám několik římských katolíků, kteří jsou zednáři. Prokázali slučitelnost podle prosté metody: Zkusili, a šlo to. Otázkou ovšem je, zda jsou a nakolik v katolické církvi jsou ti římští byrokraté, kteří neustále chtějí někomu něco nařizovat nebo zakazovat. Možná, že jsou od srdce katolické církve, tj. církve Kristovy dále, než zednáři - katolíci. A dále: Je od Vás sice hezké, že nám tady předvádíte, jak Vaše církev zakazuje být zednářem, ale je to jaksi neproduktivní. Ono se ví, že např. kardinálu Ratzingerovi se zednářství nelíbí. Ale ví se také, že po krachu koncilních nadějí po roce 1978 Vaše církev pořád někomu něco zakazuje, někoho trestá, komanduje a sekýruje. Totiž ne ta církev, ale ti, kdo se odvažují jménem jedné, svaté, všeobecné apoštolské církve Kristovy mluvit a jednat. Naštěsti většina katolíků (a ostatních křesťanů) tyto diktátorské tendence ignoruje. Naštěstí máme svobodu Božích dětí. Bohudíky nejsme pod zákonem, ale jsme svobodni podle ducha evangelia.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 11.06.2001 , 19:57:39
Nepřijatelná přísaha?
Milý pane Horský, v zednářském rituálu se nepřísahá, ale slibuje se s rukou položenou na Bibli. Otevřená Bible leží na stolci uprostřed templu. Je Vám tento způsob slibu opravdu tak nepřijatelný?
Autor odpovědi : Ivan O. Štampach
Vloženo dne : 11.06.2001 , 19:41:45
Otče Štampachu, vím že Bůh miluji zednáře
miluje i moonisty, vyznavače magie či skinheady.
Nicméně je současné členství v katolické církvi a v zednářské lóži neslučitelné a je to oficiální postoj církve (to jsem zde již uvedl). Ti "integristé" jen více křičí a rádi na sebe upozorňují. Vést lze "dialog" s kýmkoli (třeba i s marxisty), ale vždy obezřetně. Ostatně např. v zednářském rituálu se praktikuje přísaha. Už její podoba je značně těžko slučitelná s křesťanskou vírou. Nic na tom nemění, že někteří duchovní bohužel vstoupili do lóží - u nás naštěstí mizivé procento.
V úctě
Jan Horský
Autor odpovědi : Jan Horský
Vloženo dne : 11.06.2001 , 15:20:17
Bůh miluje i zednáře
Milý pane Horský, děkuji Vám za péči o milost pro mou duši a o mou věčnou spásu. Můj vztah k lóži Most je velmi dobrý stejně jako jiným zednářským lóžím. O mé příslušnosti k zednářství už se tu diskutovalo. Vraťte se, prosím, k prvním příspěvkům této diskuse. Nerad bych se opakoval. Jakýkoli vztah mezi příslušnosti k zednářství a Boží milostí odmítám. Bůh miluje stejně zednáře stejně jako římské kaotlíky, pravoslavné, starokatolíky, protestanty, Židy, muslimy, humanisty a kohokoli jiného. Konzervativci na tom nic nezmění. Chtěl bych věřit, že se jim nepodaří v této význammné, velké a úctyhodné křesťanské církvi prosadit obraz Boha, který miluje ty, kdo poslouchají římské byrokraty a který všechny ostatní vrhá do pekel. Domnívám se, Naprostá většina římských katolíků u nás i jinde ve světě usiluje o bratrský dialog s jinými náboženskými a světonázorovými společenstvími. Jen nepatrná ultrakonzervativní, integristická skupina, která se silně projevuje v této diskusi, spásu omezuje a činí církev autoritářskou, ba totalitní organizací. Ona sama taková není a ze své podstaty ani být nemůže.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 10.06.2001 , 17:55:50
Důstojný otče jaký je Váš vztah k lóži Most?
Když člověk v kázání slyší "pater Śtampach vstoupil do lóže Most a dělá jim tam ceremoniáře, musíme se za něho modlit, protože mu tím hrozí ztráta milosti posvěcující....je to tragédie, jedině zázrak jej může navrátit do katolické církve. Ten člověk ztratil víru. Nemějme vůči němu nenávist, ale modleme se, ať jím otřese Duch Svatý, aby byl zachráněn"..., tak se Vás ptám - když už to zde diskutující nakousli - jak to je. Jestli nechcete odpovídat, nemusíte. Přesto - pokud jste zednář, tak Vás ve Jménu Ježíše Krista a Panny Marie prosím - vraťte se. Jste na zlé cestě.
In Domino
Jan Horský
Autor odpovědi : Jan Horský
Vloženo dne : 10.06.2001 , 13:32:58
Zednáři naletěli (ad. Netolerantní katolíci)
Děkuji za Vaši odpověď. Nakonec každá diskuze, pokud není zatížená tvrdým postojem na stranách zúčastněných, může pomoci prolomit bariéry mezi lidmi a dát vzniknout porozumění.
Je mi sympatická Vaše otevřenost, na druhou stranu se mi nelíbí formulace "A mysleli to asi dobře (zednáři)". Chudáci malí, naletěli, udělali možná leccos dobrého, ale do pekla s nimi, nemluví totiž jako my, kteří jsme s Bohem více než jiní, kteří se Bohem jenom zaštiťují.
Je lehké rozeznat, kdo o Bohu jenom mluví a kdo je s Bohem. Tam, kde je neporozumění, nenávist, rozdělování, oddělování, ponižování, povyšování, tam se jenom mluví ("vaše Gott mit uns."). Tam, kde je pochopení, porozumění, sjednocování (hledání jednoty), tam se činí.
V tomto kontextu nechť se každý zamyslí a koukne kolem sebe, kdo je opásán "Gott mit uns" a kdo usiluje svým snažením o jednotu s Bohem. Ano, kdo mluví o Bohu, nemusí být křesťan a ptám se, pouze křesťan má výsadní právo?
Padl na mne trochu smutek. Nevím, zda mám pravdu, ale tato debata mi trochu připomíná diskuzi otevřené mysli a farizejství. Budu vděčen, pokud budu přesvědčen o opaku. Přeji všem zúčastněným pokoj v duši.
Autor odpovědi : Jirka Kadlec
Vloženo dne : 07.06.2001 , 22:36:28
S Bohem
Uz vas nebudu trapit. Domnival jsem se sice, ze jsem na nespravnem webu, ale uplne se mi rozbresklo az po precteni komentare "Pro zmenu neco pozitivniho".
Neznam jemne souzneni mezi vedomym a nevedomym Ja (je to sice trochu jako Weinfurter), nerozumim "pruzracnym", "transparentnim" a "autentickym" lidem (obavam se, ze by to nepochopili ani ti Jezisovi rybari ani pod vlivem Ducha sv.)
Vzdycky mi bylo trochu lito tech kontroverznich ci exkomunikovanych teologu, lec je mi stale jasnejsi, ze taci "pohybujici se ve sfere bozskeho" nepotrebuji Cirkev sv. A Cirkev sv. nepotrebuje zase jejich sluzby, aby si zachovala zdravy rozum pro nas, nepruzracne obycejne hrisniky, kteri ji milujeme a potrebujeme.
To radeji zustanu fundamentalistou.
Vsechny zdravim Chvala Kristu!
Autor odpovědi : M.Kaspar
Vloženo dne : 07.06.2001 , 21:49:41
Netolerantni katolici.
1723 ano.(nemohu sice datum zkontrolovat, nemam tady s sebou nektere moje poznamky). Mate zcela pravdu. Ale od te doby se dost zmenilo. Treba Mezinarodni zednarsky kongres (1.-3.11.1872) se rozhodl bibli, pouzivanou pri prisaze v lozich (Pouzival se podle stupne zasveceni nejcasteji Amos 7 nebo casti Izaiase) zavrhnout a usnesl se pouzivat tzv. demokratickou bibli od Renana, ktera ovsem krome jineho naprosto popira bozstvi Kristovo.
Eckert (Die Frage der staatlichen Aberkennung des Freim. Ord., Wien, 1862, s. 51) pise: "Matka Vykupitelova nastoupila na misto Isidy a Alkmeny, slavnost narozeni Vykupitelova nahradila stare saturnalie. Mysterie o smrti a zmrtvychvstani Adonise ustoupily velikonocnimu tydni, misto nehoz bylo drive oslavovano procitnuti prirody".
Nedivte se- kdo miluje Pannu Marii, od tohohle se musi distancovat.
S tim bolsevismem je to take zajimave, modra loze proslula socialistickou cinnosti vice jak pul stoleti. Komu tim pripravovala pudu? Napriklad o radove slavnosti v Antverpach 13.2.1845 recnil br. Emil Grisar; oznacil jako nejucinnejsi prostredek na pokoreni kleru socialismus. Jeho rec byla antverpskou lozi "Perseverance" prijata a kolovala jako socialisticky program (Neut: La Fr.-Mac. soumisse I,288). Nutne prostredky k uskutecneni socialismu jsou nasledujici:
1.Nahrazeni svatostneho manzelstvi obcanskym snatkem.
2. vymyceni krtu.
3.Stat bez Boha.
4.Skola bez vyznani.
5.Spolecnost bez nabozenstvi.
6.Knezstvo bez autority.
7.Popreni ulohy rodiny, deti jsou statnim majetkem.
8. Stat je jedinym reditelem vsech pozemskych i vecnych veci.
(August Nicolas: Der Staat ohne Gott, Mainz 1872).
Zednari se postarali i o propagandu a financni zajisteni internacionaly, ktera byla zalozena 1864 v Londyne. Br. Fribourg, clen francouzske loze L'Avenir vyzyva zednare k financnim prispevkum pro zamysleny kongres internacionaly, ktery se mel konat v Bruselu v srpnu 1865 (La Monde Mac. VIII, str.8, 1865). Fribourg se setkal s velkym ohlasem nejen v lozich francouzskych, ale take nemeckych a skotskych. Kongres se sice konal az o rok pozdeji v Zeneve, ovsem dostalo se mu uhrazeni velkych vydaju zednarskymi penezi .... atd. atd.
Domnivate se, ze tyhle aktivity Vatikanu unikly? (Vzdyt z podobnych kruhu mam vlastne tyhle moudrosti) a proto asi ti papezove zednarstvi odsuzuji stejne jako bolsevismus.
A jeste- to, ze nekdo mluvi o Bohu, jeste neznamena, ze je krestan. Rezim, ktery byl vyvrcholenim pohanske ideologie ve 20. stol. daval svym vojakum na opasky napis "Gott mit uns". Uz jsme si toho uzili dost, abychom museli vsechno zbastit.
Na druhou stranu neni vsechno stoprocentni, toho jsem dalek; take vim , ze zednari v Praze postavili treba kapli Boziho tela na Karlove nam.,udajne take Tynsky chram... A mysleli to asi dobre. (Kupodivu se u nas objevili brzy, uz 1726 a nic proti nim, pokazila je az v r. 1900 infiltrace "Volne myslenky"). Lide jako Fr.Sis, B.Nemec, j.Syllaba, V.Dyk take nebyli zadni garibaldiovci a pozdejsi, treba dr. A Rasin (33.stupen!) byl clovek, ktereho bychom si do vlady mohli jenom prat. To bych vedel take.
Ovsem me slo na tomto webu spise o tvar zednarstvi ve vztahu k Cirkvi sv. Ale poznal jsem, ze se mylim.
Autor odpovědi : M.Kaspar
Vloženo dne : 07.06.2001 , 21:35:09
Souhlas
Nepochopil jsem Vaši nadsázku, omlouvám se.
Asi bychom si mohli povídat dlouho, jak kdo kdy zneužil ideologii či víru na straně křesťanů či zednářů. I když já nejsem ten pravý, který by měl uvádět historické souvislosti na pravou míru. Pokud bych ovšem vycházel jako Vy v případě katolického křesťanství ze spáchaných křivd minulosti, asi bychom se vůbec nedomluvili. Rozdíl mezi námi je, že já přijímám chyby křesťanství jako něco, co se stalo a vidím smysl křesťanství pro současnou dobu a odkaz Krista jako živý.
Kdežto pro Vás jsou myšlenky humanity, svobody a tolerance nepřijatelné, protože byli osobnosti, které prostě využili ideu humanity pro svoje osobní mocenské účely. Vy jste zednářům neodpustil, křesťanům ano.
Když se tedy bavíme o knihách, doporučuji si přečíst Staré povinnosti svobodných zednářů z roku 1723 (již jsem se o nich v této konferenci zmiňoval). Říkáte, že nejraději čtete v originále, budiž alespoň první kapitoly obsahu:
The Charges of a Free - Mason
The General Heads
I. Of God and Religion
II. Of the civil Magistrate supreme and subordinates
atd.
První kapitola tedy pojednává o Bohu a náboženství. Zednáři se hlásí k věřícím. Tolik ke kořenům zednářství.
Bolševici. Základ bolševismu je založen na třídní nenávisti a popírání Boha. Bolševismus mi jaksi nepasuje ani mezi křesťany ani mezi zednáře. Ale pořád mě vrtá hlavou, proč zednáři dnešních dnů jsou více odpouštějící vůči křesťanům (vlastně na jedné lodi) a odmítáni dosti příkře katolíky? Navíc křesťané mají lásku a milosrdenství ve své jaksi programové náplni. A přesto nedokážou najít cestu ke společenství hlásící se k jednomu Bohu s ohromným potenciálem náboženské tolerance (mezi zednáři jsou nejenom křesťané, ale židi, mohamedáni, budhisti atd.). Co říkáte tomuto pohledu (když zapomeneme na historické šarvátky)?
Zdravím
Autor odpovědi : Jirka Kadlec
Vloženo dne : 07.06.2001 , 19:20:39
Zneuziti ideologie
1. Pan Kadlec- Kdyz "Upozorneni na Kaspara", proc ne "Pozor na mne"?
2. Pan Prevoznik: Kazde dilo v historii bylo nekdy zneuzito, bylo jiste zneuzito i zednarstvi - druhy clanek, ktery jsem psal byl o zneuziti zednarstvi jako "pripravky" proverovani a verbovani budoucich clenu karbonarskych militantnich jednotek -vent.
Ovsem srovnani s krestanstvim neni zcela na miste. I kdyz krestanstvi take obcas selhalo ci bylo (a je) zneuzivano v mocenskych zajmech, programove, tj svym zakladem je O.K. Je zalozeno na Evangeliu, tj. na uceni Boziho Syna,na uceni reckych a rimskych Otcu prvnich staleti atd...
Kdezto treba "tajne zednarstvo" -Illuminati spocivaji na nauce sveho zakladatele Adama Weishaupta, profesora prav na universite ingolstadtske, ktery si dal za ukol sjednotit zednarske sily proti krestanstvi. Na kongresu wilhelmsbadskem, ktery svolal r. 1781 velmistr vevoda brunsvicky Ferdinand, se mu to podarilo. Primym programem byla kralovrazda a "zniceni katolickeho zvlaste a kazdeho nabozenstvi vubec". (Dr.Binder:"Geschichte des philos. und revolutionaren Jahrhunderts" Schaffhausen 1845, band II).
(Muzeme pokracovat, jakoz i o Weishaptove nasledovniku Adolfovi Kniggovi, ale sebevetsi mnozstvi udaju nikoho nepresvedci, kdyz nechce). Chci rici neco jineho- pro nevericiho cloveka muze byt myslenka vyhlazeni nabozenstvi pro blaho lidstva akceptovatelna. Ale pro krestana?
Nevim, nakolik je v soucasne dobe Weishaupt mezi zednari v kursu, mozna, ze ho zavrhli - pak jsem vice naklonen verit v jejich dobre umysly. Byl snad bolsevismus take zneuzit - nebo byl programove spatny? (V tehle otazce nema mnoho lidi jasno) Co o tom soudite?
Zdravi M.Kaspar
Ovsem bylo by zcela hloupe, kdyby krestan tvrdil, ze Illuminati byli zneuziti
Autor odpovědi : M.Kaspar
Vloženo dne : 07.06.2001 , 18:49:05
Ad. Pozor na mne.
Jsem zlý a koušu. Co má znamenat tato výhružka? Na koho a na co si kdo má dát pozor? I.O.Š? A proč? Že I.O.Š nedovolí na svých stránkách veřejné výpady na jeho osobu?
Pan Kašpar končí jízlivě. Netuší, že společnost "svobodných a tolerantních mužů" vyznává cenzuru. Tolerance je spojena ruku v ruce v s odpovědností. Pokud někomu dávám prostor k vyjádření se, musím být opatrný a pozorný, aby tento prostor nebyl zneužit k nečistým účelům. Za takovýto nečistý účel mohu považovat útok na svoji osobu (zvláště když se jedná o můj internetový příbytek) a takovýto útok či výpad samozřejmě nebudu tolerovat. A na svých stránkách budu bránit věci, které jsou mi blízké a naopak je podpořím. Je tento základní princip tolerance pochopitelný? V toleranci je také hodně důvěry, pokud si to uvědomujete. Když jsem k někomu tolerantní (a navíc aktivně, že něco někomu poskytuji), mlčky předpokládám, že nebudu zneužit a že mi nebude vražen nůž do zad. Když se tak stane, jedná se o zneužití mé důvěry a končím.
Někdo by mohl říci a sám se tak ptám: Nešlo by uvést článek pana Kašpara na pravou míru a prezentovat své názory formou otevřené konfrontace? Odpověď je takováto: někdy to prostě nějde. Je zajímavé se podívat na způsob psaní těchto napadajících článků. Jsou plny citací a autorit a navíc vytržené z kontextu. Jak se dá manipulovat vytrženými částmi projevu známe všichni dobře z televize. Článku pana Kašpara jsem nerozuměl, nejsem asi dostatečně vzdělaný. Proč je nutné se zaštiťovat autoritami, porovnávat citáty a dokazovat, že světonázor I.O.Štampacha je zavrženíhodný? Proč to nedokáže říci tak, abych to pochopil? A sám za sebe.
Přišla mezitím odpověď p. Kašpara. Mám z ní pocit, že promluvil člověk Miroslav Kašpar a ne nevěrobijec a fundamentalista. Zdravím Vás pane Kašpar a přeji hodně lásky a porozumění v životě.
A rychlá odpověď panu Horskému: je důvodem takovýto zákaz, aby svobodné zednářství bylo zavrženíhodné? Pokud budu ctít autority tak jako je ctíte Vy, tak ano. Pokud dám na svůj vlastní úsudek a vlastní zkušenost, tak ne. Nikdo mi nemůže zakázat, abych si na věc udělal svůj vlastní názor. A ani nemůže přikázat, abych myslel podle jiných! A že se o to komunisti systematicky a důkladně pokoušeli. Vždy mám volbu - poslechnout sám sebe nebo poslouchat jiné. Raději volím sebe.
Autor odpovědi : Jirka Kadlec
Vloženo dne : 07.06.2001 , 17:14:28
Zdroj je něco jiného něž to, co z něj člověk udělá
Vážený pane Kašpare, domnívám se, že k hodnocení ducha nějakého hnutí, bratrstva či řádu je třeba hledat jeho zdroj. Svobodné zednářství – paradoxně tím spíš, že se snaží opravdu být svobodné a ponechat svobodu jiným – nemá možnost cenzurovat příspěvky těch, kteří se cítí být zednáři, jsou jimi, či se za ně prohlašují. Tím chci ovšem naznačit i to, že kdybych na základě vnějších výroků a činů některých představitelů církve v minulosti i současnosti soudil ducha křesťanství, asi bych mu nebyl otevřen tak, jako jsem dnes – kdy si uvědomuji, kde je ZDROJ SVĚTLA a kde jsou stíny, jež vrhá dosud neintegrovaný člověk. Snad by mohlo být pro někoho zajímavé přít se o význam toho či onoho výroku, stejně jako o to, zda právě ta či ona stať či společnost je NITERNĚ zednářská, či se jedná jen o VNĚJŠÍ projev někeho, komu se zednářství stalo spíše zakrývacím manévrem (a leckdy se lidé schovávají za instituce sami před sebou), ale nezdá se mi, že taková polemika by vedla k porozumění. A to proto, že by od samého počátku stavěla na VNĚJŠÍM projevu. Šlo by možná o víceméně zdařilou intelektuální exhibici (na kterou navíc nejsem dostatečně „vyzbrojen“), ale sotva o porozumění. K tomu je zapotřebí mít otevřené srdce. – A znovu opakuji: tak jako se víra v Krista stala zakrývacím manévrem k mnoha hanebnostem, spáchaných se zcela nekřesťanskou krutostí, a není to důvodem k odsouzení křesťanství, tak ani výroky, s nimiž nesouhlasíme, neměly by být důvodem k apriornímu pošlapání zednářství (které ostatně, pokud vím, za sebou zatím žádnou velkou historickou ostudu nemá). Ale nejde mi o toto – vytahovat bolesti a křivdy a šermovat se stylu „kdo je horší a kdo lepší“. Jen chci upozornit, že řeč srdce – a tou k nám promlouvá Bůh – je obvykle blíže pravdě, než literatura, podle které soudíme. A také se říká, že strom poznáme po ovoci. Je pro Vás tím ovocem sbírka časopisů, s jejichž obsahem lze polemizovat, nebo zřetelný kulturní a vědecký přínos osobností, které se k zednářství přihlásily?
Autor odpovědi : Václav B. Převozník
Vloženo dne : 07.06.2001 , 17:01:26
Otče, mýlíte se!
Tyto texty pocházejí z oficiální stránky biskupské konference!DEKLARÁCIA O SLOBODOMURÁRSKYCH ZDRUŽENIACH Je otázka, či sa zmenila mienka Cirkvi o slobodomurárskych združeniach, lebo v novom Kódexe cirkevného práva (CIC) sa už výslovne nespomínajú, ako v starom kódexe. Táto posvätná kongregácia má moc odpovedať, že túto okolnosť treba pripísať kritériu použitému pri redakcii, čo sa zachovalo aj ohľadom iných združení, ktoré sa nespomínali, lebo sa už začlenili do kategórií v širšom zmysle. Teda trvá nezmenená negatívna mienka Cirkvi ohľadom slobodomurárskych spoločností, lebo ich princípy sú stále nezlučiteľné s učením Cirkvi a preto zapísanie do nich je Cirkvou zakázané. Veriaci, ktorí sa zapísali do slobodomurárskych spoločností, sa nachádzajú v smrteľnom hriechu a nemôžu pristúpiť k svätému prijímaniu. Miestne cirkevné vrchnosti nemajú dovolenie vyslovovať úsudok ohľadom slobodomurárskych združení, čo by so sebou prinášalo zrušenie vyššie spomínaného výroku, podľa úmyslu Deklarácie tejto posvätnej kongregácie zo dňa 17. februára 1981 (AAS 73 [1981], s. 240-241). Túto Deklaráciu Svätý Otec Ján Pavol II. schválil a rozkázal zverejniť pri riadnej schôdzi tejto posvätnej kongregácie, počas audiencie, ktorú udelil dolupodpísanému kardinálovi prefektovi. V Ríme, v budove posvätnej kongregácie pre náuku viery, dňa 26. novembra 1983. Jozef kardinál Ratzinger, prefekt + Fr. Hieronym Hamer, O.P., arcibiskup tit. Loriensis, sekretár por. AAS LXXVI 1984, 300 -------------------------------------------------------------------------------- © Oficiálna stránka katolíckej Cirkvi - http://www.rcc.sk
Posvätná kongregácia pre náuku viery zo dňa 19. júla 1974 napísala niektorým biskupským konferenciám list, a iba pre nich určený ohľadom interpretácie kánona 2335 CIC, ktorý zakazuje pod trestom exkomunikácie, aby sa katolíci zapisovali a hlásili do sekty slobodomurárov a do iných podobných združení.(1)
Pretože spomínaný list zverejnili a stal sa príležitosťou falošných a podvodných interpretácií, táto kongregácia, bez predsudku, čo sa týka budúcej revízie tohto CIC, potvrdzuje a vyhlasuje nasledovné:
1) čo sa týka otázky, o ktorú ide, nijakým spôsobom sa nezmenila kánonická disciplína, ktorá má preto svoju úplnú moc a silu;
2) následkom toho ani exkomunikácia ani ostatné predvídané tresty neboli zrušené;
3) čo sa v spomínanom liste týka interpretácie kánona, o ktorý ide, treba prijať, ako to bolo v úmysloch posvätnej kongregácie, iba ako odvolávanie sa na všeobecné princípy, zásady o vysvetľovaní trestných zákonov pre riešenie prípadov jednotlivých osôb, ktoré môžu podliehať úsudku miestneho biskupa. Úmyslom posvätnej kongregácie nebolo, aby zverila biskupským konferenciám dovolenie verejne vyhlasovať úsudok všeobecnej povahy ohľadom podstaty slobodomurárskych spoločností, ktoré by so sebou prinášali zrušenie vyššie spomínaných noriem.
V Ríme, z budov posvätnej kongregácie pre náuku viery, 17. februára 1981
František kardinál Šeper, prefekt
+ Fr. Hieronym Hamer, O.P., arcibiskup tit. Loriensis, sekretár
1) Vznešený pane, viacerí biskupi sa pýtali tejto posvätnej kongregácie na vážnosť a interpretáciu kánona 2335 CIC, ktorý pod trestom exkomunikácie zakazuje katolíkom, aby sa zapisovali do slobodomurárskych a podobných združení.
Po dlhšom skúmaní tejto otázky sa Svätá Stolica viackrát radila s biskupskými konferenciami, ktoré táto vec osobitne zaujíma, aby lepšie poznala dnešnú podstatu tých združení a mienku biskupov.
Veľká pestrosť odpovedí vydala počet z rozličných situácií v každom národe, ktorá však nedovolila Svätej Stolici zmeniť zákonodarstvo doteraz platné, ktoré teda ostáva v platnosti, kým Pápežská komisia kánonického práva neuzná za vhodné zverejniť nový kánonický zákon.
Keď sa uvažuje o osobitných prípadoch, treba mať pred očami, že trestný zákon treba striktne vysvetľovať. Preto sa môže bezpečne učiť a vysvetľovať mienka tých autorov, ktorí predkladajú, že spomínaný kánon 2335 sa vzťahuje iba na tých katolíkov, ktorí sa zapisujú do spoločností, skutočne bojujúcich proti Cirkvi.
V každom prípade však majú klerici, rehoľníci ako aj členovia sekulárnych inštitútov zakázané zapísať sa do akýchkoľvek slobodomurárskych spoločností.
Ostávam v najhlbšej úcte v Pánovi oddaný
František kardinál Šeper, prefekt
+ Fr. Hieronym Hamer, O.P., arcibiskup tit. Loriensis, sekretár
por. AAS LXXIII, 1981, 240-241
Nepleťte věřící názory nezodpovědných theologů.
Chvála Kristu
Jan Horský
Autor odpovědi : Jan Horský
Vloženo dne : 07.06.2001 , 16:32:01
Myslim, ze lzou jini
Nelzu. To co jsem uvedl, byly jenom citaty (i kdyz, priznavam, jsem volil tezsi kalibr, aby rec nestala).Mych vlastnich myslenek (pokud jste si vsiml) tam bylo minimum. Pokud to neni pravda, lzou ony casopisy a publikace. A nejsou zdaleka jedine, sam mam dost velkou zasobu. Se zednarstvim jsem se seznamil v mladi,(kdyz jsem tehdy sympatizoval ze vsemi "tajnymi rady a bratrstvy") a seznamila mne s nim nikoli komunisticka nebo fasisticka literatura, lec zednarska literatura sama. Z te jsem si udelal nynejsi nazor (mam rad vsechno v originale, je to presnejsi). Kdyby mi nekdo dokazal, ze treba "Le Monde Mac. (Fr.)" neexistoval a byl to podvrh jezuitu, nebo ze Neut ("La Fr.-Mac. soumisse") byl cinsky diverzant, beru to. Vsechno je jen otazka verohodnosti informaci (toho jsme si v minulem rezimu uzili i ve skolach).
Dobre, tu cenzuru tedy beru zpet, jsem sice dedek, lec na internetu zacatecnik, a nepochopil jsem zrejme jak je to s temi clanky.
Bohuzel zadne moje stranky neexistuji a asi nebudou, jsem jen chudy vedecky pracovnik a obavam se, ze mi je Akademie neporidi. Doma nemam pocitac, televizi ani SAT ANA, ci jine civilizacni vymozenosti. S mymi detmi si vystacime se sv. Ruzencem, do ktereho jsme pred casem pribrali i Vas.
Zdravi M.K.
Autor odpovědi : M.Kaspar
Vloženo dne : 07.06.2001 , 16:22:17
Pane Kašpare, nelžete!
Vážený pane Kašpare, buďte tak laskav a neznámkujte účastníky této diskuse, které považujete za zednáře, z historie. Sám předvádíte, jak hloupé jsou Vaše řeči o cenzuře, když mne na mých vlastních stránkách smíte urážet a nikdo, jak vidíte Vám v tom nebrání. Znovu se Vás veřejně ptám před očima všech, kdo to čtou: Umožníte mi, abych se svobodně vyjádřil na nějakých Vašich stránkách, tak já to permanentně umožňuji Vám? A to bych ani nedělal, to co děláte
Autor odpovědi : Ivan O. Štampach
Vloženo dne : 07.06.2001 , 13:50:36
Pozor na mne.
Na techto strankach nikde nebylo uvedeno, ze je vlozeni clanku treba konzultovat- "pokud se chcete s nami podelit zajimavym clankem, napiste ho zde" - a jelikoz se tu dost mluvi o zednarstvi, zajimalo mne, jak budou moderni zednari reagovat na citace ze starsi zednarske literatury, zednarskych periodik (napr. Rivista della Massoneria Italiana), publikaci zednarskych a o zednarstvi (Fichte, Findel, velmistr Blummenhagen a j.)
Reakce je pri nejmensim bourliva, prozrazujici zakladni neznalost vlastni historie. Je pravda, ze dost dotycnych publikaci shorelo pri pozarech knihoven - treba v Schoenbrunnu- .
Takze se za vlozeni clanku omlouvam, netusil jsem, ze spolecnost "svobodnych a tolerantnoch muzu" vyznava cenzuru.
Autor odpovědi : Miroslav Kaspar
Vloženo dne : 07.06.2001 , 12:04:37
Opravdu neslučitelné?
Chtělo by se mi, pane Horský, odpovědět jednoduše: Není-li zednářství slučitelné s katolickou vírou, neslučujte je. Je to jaksi Váš problém. Mne to netrápí. Starokatolická církev stejně jako spousta dalším s tím žádné nesnáze nemá. Naše církev nekádruje své biskupy, kněze, jáhny a laiky. Pokládá je za dospělé lidi a nechává je žít podle jejich svědomí. Ale nechci být takhle ironický. Vaše připomínky mají jiný ráz než výpady těch skutečných fašizujících fundamentalistů, kteří zde a na jiných podobných internetových diskusích průběžně objevují. Mám dojem, že Vám to upřímně leží na srdci a že si to potřebujete poctivě ujasnit. Chtěl bych Vás proto upozornit na pár bodů, které by Vám mohly uniknout: V minulém Kodexu kanonického práva (z r. 1917) byla za členství v lóži automatická exkomunikace, v současném Kodexu o tom není ani slovo. V rámci pokoncilního procesu překonávání bariér nalezly oficiální římskokatolické autority cestu k jiným vyznáním, ale i ke svobodnému zednářství. V sedmdesátých a snad ještě v osmdesátých letech minulého století probíhala např. bez námitek Říma oficiální jednání delegací Neměcké biskupské konference a Velké lóže Německa. Výsledkem byl rozsáhlý text nazvaný Schöngenská dohoda. Jsou tam vytipovány tři oblasti možné spolupráce zednářství a římskokatolické církve. Magistr apoštolského paláce (tj. papežův oficiální teologický poradce) Eugene Cottier několikrát veřejně vystoupil s výzvami k nápravě vztahů církve ke svobodnému zednářství a i po těchto prohlášeních nadále plnil svou funkci. Některé biskupské konference, např. ve Skandinávii nebo ve Francii po prozkoumání tamních zednářských organizací vydali prohlášení, že členství v lóžích není v rozporu s členstvím v církvi. Ani v těchto případech žádná oficiální instance Apoštolského stolce neprojevila nesouhlas. Arcibiskup v Kolombu (hlavní město Sri Lanky) veřejně vystoupil se sdělením, že je svobodný zednář a jednou za měsíc pořádá ve své katedrále mši se svými bratry zednáři a za ně. Významný a Římem uznávaný německý teolog Herbert Vorgrimmler veřejně vystoupil v televizi s prohlášením, že nevidí důvod, proč by římský katolík nemohl být zároveň svobodným zednářem... Tak bychom mohli pokračovat dále a byl by to dlouhý seznam. Chtěl bych, abyste si z toho odvodil, že nejde o nic zákulisního, tajného. Že tyto kontakty probíhají naprosto veřejně, odkrytě. V civilizovaných zemích s tím není žádný velký problém. Myslím, že jediná potíž tu je zaostalost postkomunistického Česka. V hlavách lidí ještě pořád straší mentalita totalitního režimu, který zednáře nenáviděl a podařilo se mu zasít semeno nenávisti i do hlav lidí, kteří se za bolševiky nepovažovali a nepovažují. Normální křesťan řeší tyto otázky v duchu bratrského porozumění a dialogu.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 07.06.2001 , 00:50:35
Svobodné zednářství je podstatně neslučitelné s katolickou vírou
Jako oheň a voda. Duchovní, který se stane svobodným zednářem pro mě subjektivně přestává být duchovním (i když vím, že objektivně ze svěcení jím zůstává navěky). Biskup, příslušný k zednářské lóži by měl být exkomunikován, nebo alespoň sesazen ze stolce apoštola.
Jestliže je v církvi postihována účast kněze v politické straně, což teprve v okultní organizaci!
Ne. Nikdy. Otče Štampachu, i kdybyste byl svobodný zednář, neměl bych vůči Vám nenávist a rád bych si s Vámi popovídal. Ale musí být jasno. A pokud zde něco tvrdíte o "fašizujících fundamentalistech" začněte: Joseph Ratzinger, Hoyos, Německý episkopát, Polský episkopát....většina kněží, všchni členové Opus Dei, řády......i moje maličkost-:)
Bez zlosti v pokoře
Jan Horský
Autor odpovědi : Jan Horský
Vloženo dne : 06.06.2001 , 18:07:23
Upozornění na Kašpara
Ti, kdo si chtějí udělat bližší představu o tom, kdo to je Miroslav Kašpar, který teď vstpoupil do diskuse, ať si přečtou jeho vlastní text, který bez konzultace se mnou umístil do rubriky Články. Myslím, že je to text opravdu výživný. Nechtěl jsem věřit vlastním očím! Přeji zájemcům dpobrou zábavu. Spěchejte, článek tam dlouho nebude. Upozorňuji znovu na to, že jde o mé stránky, které prezentují mé názory a názory mých přátel a mě blízkých lidí. Pro diskusi je zcela otevřena právě tato Konference. Články, linky a aktuality pouze recipročně. Pro všechny musí platit stejná svoboda vyjádření.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 06.06.2001 , 02:27:47
Necenzuruji a nenechám se cenzurovat
Přivítám diskusní příspěvky pana Kašpara. Jen v konfrontaci různých mínění můžeme plněji pochopit jev, který teď probíráme, tedy zednářství. Prosím pana Kašpara, aby napsal texty v podobě příspěvků do této konference. Rubrika články na mém serveru je určena pro mé články a pro články jiných autorů, které sám chci dát číst návštěvníkům mých stránek. Můj site vyjadřuje totiž má stanoviska. Ironické poznámky o cenzuře si vyprošuji. Nicméně, mohli bychom se dohodnout. Pokud pan Kašpar bude souhlasit, abych umístil svůj libovolný článek na případných jeho stránkách nebo na nějakých stránkách, s nimiž je názorově zpřízněn, může poslat své diskusní příspěvky ke mně do rubriky Články. Svoboda projevu totiž musí platit pro nás oba a pro všechny stejně. Jistě pan Kašpar jako odpůrce cenzury dává na své či nějaké jemu blízké stránky každému zcela volný přístup.
Autor odpovědi : Ivan Štampach
Vloženo dne : 05.06.2001 , 16:13:25
Kdo ma pravdu?
Domnivam se, ze by bylo nejlepe nechat promluvit samotnou zednarskou literaturu, zednarska periodika. A pokud mozno tu, co neni bezprostredne urcena pro sirokou verejnost. Dost teto literatury se (i pres pozary knihoven) zachovalo, napisu o tom par clanku, pokud projdou cenzurou na tomto serveru. Veci jenom prospeje, kdyz by nekdo zkontroloval autenticnost citatu.
Autor odpovědi : Miroslav Kaspar
Vloženo dne : 05.06.2001 , 08:28:07
Zednářství není choroba, je to spolek svobodných mužů.
Název titulku odpovídá p. Petrovi na jeho otázku. A když se trochu zamyslí, tak odpovídá i na jeho další dotazy, proč se někdo k zednářství hlásí a někdo ne. Svobodný muž si sám vybere za co se považuje a za co je považován.
Například může být hrdý, že si vzal za své stejné ideály jako spousta jiných mužů, o kterých se učíme v knihách a kteří dokázali velké věci. (Uvědomujete si, že toto není důvod, aby se jednalo o elitní spolek, i když někdo by ho mohl z tohoto důvodu za takový označit? Nemyslíte, že to je stejné jako kdyby někdo označil např. Čechy nebo Němce za elitní, protože mezi Čechy a Němce patřilo spousta skvělých mužů a žen?)
Jinému SZ, svobodnému muži, zas tolik nezáleží na tom, kdo patřil mezi SZ a je pro něj důležitý ideál svobody a tolerance právě teď a tady.
Co je na tom špatného? Proč byste se t
Přečíst zbytek komentáře... |
]
Ivan Stampach: Budha a Kristus na procházce - medzináboženský dialog... (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Pátek, 31. březen 2006 @ 18:56:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Buddha a Kristus na procházce -
Mezináboženský dialog
Regenerace 2000
Koncem května proběhl v Praze 1. Festival buddhismu Vesak, pořádaný Pražským buddhistickým centrem Lotus u příležitosti oslav Buddhových narozenin. Festival představíme v reportáži v některém z příštích čísel. Dnes vás pozveme na jednu ze zajímavých akcí, jichž jsme se v Lotusu před časem zúčastnili.
NIC NENÍ ZTRACENO, JSME-LI SCHOPNI DIALOGU
V REGENERACI se snažíme představovat různé cesty, které mohou přispívat k obohacení duchovního života čtenářů, případně se podílet na zlepšení jejich duševního zdraví. Představujeme i duchovní osobnosti a učitele, kteří naši zemi navštěvují, nebo za nimiž ‘hledači pravdy’ jezdí do zahraničí. Vždy mě těší, když mohu čtenářům přiblížit setkání zástupců různých církví a náboženských filozofií. Je to teprve pár let, co spolu vůbec začali veřejně diskutovat. Popud k těmto tzv. mezi náboženským dialogům vyšel v roce 1986 od papeže Jana Pavla II. Ale když jsem v roce 1992 přijela do Liberce na ohlášené setkání nositele jedné z nejvyšších hodností v hinduismu a učitele jógy svámího Mahéšvaránandy s místními představiteli duchovních směrů a církví, dozvěděli jsme se, že neměli zájem. Svámí Mahéšvaránanda se ale nevzdal, aktivně se podílí na organizování mnoha mezi náboženských dialogů. Zástupci různých církví a náboženských směrů se setkávají na různých místech světa a diskutují o významu náboženství v současném světě, náboženské toleranci, vzájemné inspiraci. A také o palčivých problémech současného světa. Třeba o násilí ""ve jménu boha"". I když na těchto setkáních duchovní představitelé vydávají deklarace o tom, že kdo zneužívá jména božího k zabíjení, zneužívá náboženství, takové války se stále ještě vedou.. "Válka je porážkou člověka a urážkou boha," prohlašují. "Ale dokud jsme schopni diskuse, není nic ztraceno."
U nás se zástupci hlavních náboženských směrů z celého světa pravidelně jednou za rok oficiálně setkávají v rámci konferencí Forum 2000. Neoficiálně daleko častěji. My jsme v REGENERACI 12/98 představili pod titulkem "Bůh je také tolerantní a snáší naše hříchy" dvě setkání představitelů různých církví Mezi náboženský dialog ´98. Své názory na náboženskou toleranci tehdy představili katoličtí kněží T. Halík a I. Štampach, svámí Mahéšvaránanda a zástupci církve českobratrské evangelické M. Balabán, A. Kocáb a M. Šimek. Někteří čtenáři se pravidelně účastní mezináboženských dialogů v městské knihovně v Praze. Hostem zde bývá i barmský buddhistický mnich českého původu Ashin Ottama, pokud zrovna pobývá v ČR a okolí. Naši čtenáři Ashina Ottamu znají - první velký rozhovor s ním vyšel v č. 10/97 pod titulkem "Ulpívání vede k utrpení". Jako autor nám představil některé duchovní principy buddhismu v článku "Buddhova střední cesta" v č. 12/98 a 1/99. Ashin Ottama je hlavním učitelem meditačního centra Bodhipála, je jedním z učitelů pražského buddhistického centra Lotus, je duchovním rádcem společnosti Buddha Mangala, která se v Lotusu pravidelně schází vždy v pondělí večer. Na své schůzky Buddha Mangala zve různé zajímavé osobnosti, s nimiž pak přítomní mohou hovořit o buddhismu a životě vůbec. I já občas v pondělí zajdu do Lotusu. Poznámkami z těchto setkání bych mohla zaplnit celou REGENERACI. Dnes se pokusím čtenářům přiblížit jeden večer ve společnosti Buddha Mangala, jehož název se mi moc líbil: ‘Buddha a Kristus na společné procházce’. Pozvání Ashina Ottamy tentokrát přijal ThDr. Ivan O. Štampach. První rozhovor s tímto zajímavým religionistou vyšel v REGENERACI 2/1995 pod titulkem "Léčitelé nemají svatozář". Byl tehdy ještě přednášejícím na teologické fakultě, římskokatolickým knězem a členem řádu dominikánů. Hovořili jsme spolu v galerii Cesty ke světlu, kde téměř celý rok měsíc co měsíc přednášel o křesťanství a jeho vztahu jak k východním filozofiím, tak i k západním ezoterním systémům. Nic nezavrhoval, nic předem neodmítal. Zaujala mě zvláště jeho přednáška Zázraky a léčitelství z hlediska křesťanské filozofie, v níž varoval, aby nemocní nesvěřovali své zdraví do rukou léčitele, který není duchovně na výši. Ivan Štampach vloni způsobil v náboženském světě rozruch svým vstupem do církve starokatolické. Jeho filozofické názory, zveřejněné v knihách Snění v plné bdělosti, A nahoře nic..., Náboženství v dialogu i jeho články řadím mezi to nejzajímavější v současné české duchovní tvorbě.
EVROPA JE POZNAMENÁNA KŘESŤANSKOU FILOZOFIÍ
Mezi náboženských dialogů se zpravidla účastní více osobností. Diskuse na zvolená témata bývají zajímavé a pestré, většinou ale nezbude čas k úvahám na niternější úrovni.. Proto jsem přivítala setkání, na kterém se spolu měli setkat pouze dva zástupci rozdílných náboženství. Nadto buddhismus i křesťanství patří k nejpřednějším duchovním směrům světa, které i dnes výrazně ovlivňují životy stamiliónů lidí.
"Až v Barmě při intenzívní praxi a studiu buddhismu jsem si uvědomil, jak hluboce jsem jako Evropan poznamenán křesťanskou tradicí," reflektoval v úvodu setkání Ashin Ottama. "V Asii snadno získáte dojem, že si s místními lidmi dobře rozumíte: rádi se s vámi dají do řeči, rádi se smějí atd. Až po delší době si ale uvědomíte, že se s nimi v mnoha podstatných oblastech vlastně neustále MÍJÍTE. To, co nám připadá jako samozřejmost oni často vnímají zcela jinak. Jsme hluboce poznamenáni kulturou, v níž jsme vyrostli - mnohem víc, než si uvědomujeme."
V úvodní části besedy Ashin Ottama hovořil o historii vzájemných kontaktů buddhismu a křesťanství. Ačkoliv oba tyto duchovní systémy měly tak výrazný podíl na tvorbě východní a západní kultury, ve svém historickém vývoji se utvářely od sebe zcela odděleně. Až do poloviny 19. století Evropa a Amerika neměly o buddhismu žádný ucelený obraz. Ve starém Řecku se sice zprávy o buddhismu objevily, v principu ale až do 13. století Evropa nevěděla o asijských religiózních systémech skoro nic. V době od 13. do 18 století se jisté kusé zvěsti o buddhismu do Evropy dostaly, byly ale tak zkomolené a povrchní, že evropští intelektuálové a klerikové povýšeně odvrhli buddhismus jako primitivní službu idolům. V polovině 19. století se vlivem kolonialismu buddhismus stává objektem intelektuálního a vědeckého bádání. Mnohé původní texty se stávají dostupné v originálech i překladech. V první polovině 20. století se první hrstka západních lidí kromě studia začíná věnovat i samotné praxi Buddhovy nauky. Jsou to ale teprve šedesátá léta 20. století, kdy se buddhismus dostává do povědomí širších vrstev lidí západního světa. Zásluhou několika zenových mistrů, kteří přesídlili do USA, zásluhou beatnických básníků Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca a dalších, kteří byli zenovým buddhismem zřetelně inspirováni, ale i vlivem čínské invaze do Tibetu a s tím spojeným exodem velkého počtu tibetských lámů se v západním světě probouzí skutečný zájem o buddhismus. Desetitisíce, dnes snad již statisíce Evropanů a Američanů navštěvují kláštery a meditační centra aby studovali a praktikovali různé formy tohoto nezvyklého duchovního směru. Přesto je to jen malé procento obyvatelstva, když uvážíme, že v Barmě nebo Thajsku se k Buddhově nauce aktivně hlásí 85 až 95 % populace. V Asii ale buddhismus plní funkci náboženství. Na západě je Buddhova nauka přijímána spíš jako moudrý životní styl. Kromě religiózního aspektu, Buddhovo učení zde oslovuje lidi i v oblasti filosofie, etiky, psychologie a v jistém přeneseném smyslu i v oblasti nejmodernější vědy.
"Rád bych zdůraznil, že zde nikoho nereprezentuji. Budu hovořit jen sám za sebe," upozornil úvodem Ivan Štampach. Pak promluvil o své osobní cestě k Bohu. Inspirací, učitelem, mistrem a také největší záhadou je pro něj Ježíš Kristus. "Při všem obdivu k němu ale cítím, že on je jiná bytost, než já. Znám lidi, kteří jsou mu podobnější. Jsem křesťanem v lecčems nedogmatickým. To je ale moje cesta, po níž chci jít ve společnosti lidí, jimž jde o podobné hodnoty."
BŮH STVOŘIL ČLOVĚKA A TEN MU TO OPLATIL
"Jsem přesvědčen, že dnešní doba je nejen zralá, nýbrž nás přímo vybízí k intenzivnímu mezi náboženskému dialogu - speciálně k dialogu mezi křesťanstvím a buddhismem" otevřel hlavní část večera Ashin Ottama. "K tomu, aby se tyto dva velké duchovní směry mohly skutečně setkat a položit základní kámen ke smysluplné spolupráci, bude nutné se vzájemně hluboce poznat a mnohé si ujasnit. Aby k něčemu takovému vůbec mohlo dojít, bude asi třeba podívat se na vlastní duchovní systém jakoby z pozice toho druhého, to znamená velmi uvolněně, se zdravým odstupem, snad i s jistým nádechem věcné střídmosti.”
Rozhovor se pak stočil k tématu převedení a interpretace starých duchovních textů do kontextu soudobého života. “Buddhismus oslovil západ nejen svojí exotičností a netušenou hloubkou, ale i svojí nedogmatičností.” promluvil Ashin Ottama. “Jeho Svatost Dalajláma a Chögyam Trungpa Rinpoče mohou sloužit jako zajímavý příklad. Oba vytvořili nanejvýš moderní, a přesto věrnou interpretaci dávných učení. U Chögyama Trungpy lze mluvit o skutečném transpozici originálních tibetských nauk do soudobého amerického stylu myšlení. Zajímalo by mě jak se na novodobé formulace starých náboženských textů dívá křesťanství.”
Doktor Štampach vysvětlil, že k biblickým textům je možno přistupovat různě. Jednak fundamentalisticky, kdy jsou staré texty pokládány za jedinou pravdu ‘nadiktovanou shůry’. Druhou možností je vidět je jako lidská svědectví o vyšší skutečnosti. Podle jeho názoru je třeba pochopit obsah starých náboženských textů (včetně Bible) a vyložit je srozumitelně současnému člověku.
Další téma večera se týkalo chápání boha v různých náboženských tradicích. Pojetí Boha ve Starém zákoně se jevilo Ashinu Ottamovi pro současnou dobu nepřiměřené. Některé pasáže mu příliš připomínaly starořeckého bájného boha Dia - ‘boha-hromovládce’.
"Já bych nekladl starozákonní a novozákonní pojetí Boha proti sobě," chopil se myšlenky doktor Štampach. Je pravda, že ve Starém zákoně Bůh nařizuje útočné války. I když se při setkání Eliáše s Bohem objevilo zemětřesení a vichr, Bůh byl přítomen ve vánku. Mojžíšovi se z hořícího keře představil jako "Jsem, který jsem," což může znamenat: nemám jméno, představuji plnost bytí. Ve Starém zákoně tedy najdeme i tento vznešený obraz Boha. V Novém zákoně se o něm hovoří jako o Pravdě, Světlu, Životě. Svým způsobem Boha vidí křesťanská mystika, podobně židovská kabala... "Stejně tak když čtu v buddhistických textech o nirváně, je to o skutečnosti, která člověka daleko přesahuje," pokračoval doktor Štampach. Dále vyjádřil úvahu, že křesťanství by mělo by být podobně jako buddhismus více zdrženlivé ve výpovědích o božské skutečnosti. Příběhy o Bohu jsou spíše metaforou nebo analogií. Víme-li to, můžeme o něm mluvit. "Ale tam, kde na vojenském opasku svítí nápis ‘Gott mit uns’ (Bůh s námi) nebo při vzpomínce na inkvizici je třeba být zdrženlivý a soustředit pozornost na Ježíše. To je postava, která má hloubku i tajemství. Kdo se nechá vést jeho poselstvím, je na správné cestě."
“Vlastně jsem rád, že různá pojetí Boha se v abrahámovských náboženstvích (židovství-křesťanství-islám) od sebe tak různí a že historicky procházela tak závratným vývojem,” navázal Ashin Ottama. “To svědčí o tom, že jakékoliv lidské pojetí a chápání Boha je pouhým žalostně nepřesným odleskem jeho skutečné nesmírnosti.” Buddhismus existenci vyšších bytostí a bohů zřetelně uznává, přesto žádného z nich neklade do centra své nauky. Ashin Ottama pak upřesnil svůj postoj k různým pojetím toho ‘Nejvyššího’: “Na úrovni teorie původní Buddhismus bude kategoricky odmítat jakékoliv připodobnění Nirvány k osobnímu Bohu-Stvořiteli. Zato na úrovni přímého prožitku nejvyšší reality nalezneme v křesťanské mystice a buddhismu mnoho styčných bodů. Prožitek nejvyšší reality se nalézá daleko mimo dosah pojmů a myšlenek. V současné době, kdy s mezi náboženskými dialogy teprve začínáme, celá tato oblast zatím není dostatečně ujasněna.” Ashin Ottama pak pokračoval: “Jeden fundovaný křesťan se zúčastnil 6ti denního kursu meditace vhledu a pak mi napsal: ‘Vaše pojetí Nirvány je blízké tomu, jak křesťanská mystika chápe Boha. Dokonce bych řekl, že křesťanské mystice by vaše pojetí ‘Nejvyššího’ bylo bližší, než pojetí Boha, jak ho nalezneme v Evangeliích.’ Se zájmem a jistým překvapením jsem četl tato slova. Prozatím bych ale doporučil realizace křesťanských mystiků nepovažovat za zcela identické s buddhistickými realizacemi vhledu.”
"Buddhismus často mluví o osvícení, o tom ‘Nejvyšším’ ale mnoho neříká - v tom je radikální. Místo toho nabádá: ‘prozři a uvidíš sám’. Na opačném konci je Bůh s lidskými rysy, to je pojetí židovsko - křesťansko - muslimských náboženství. Hinduistické pojetí se myslím nachází někde mezi tím. Je tam neosobní Brahman, je tam i modrolící flétnista Krišna, který se baví s lidmi a nechává se opečovávat pastýřkami," usmíval se doktor Štampach.
"Když Ram Dass přednášel o Krišnovi, dokázal upoutat tisícová shromáždění,” připojil se Ashin Ottama, který se s bývalým profesorem Harvardu a pozdějším duchovním učitelem Ram Dassem setkal v Americe. “Ram Dass rád zmiňoval staré hinduistické legendy, podle kterých se bůh Krišna dokázal rozmnožit do deseti tisíce kopií - to aby se s každou pastýřkou mohl milovat individuálně, dle jejího nejniternějšího přání... ’Takové bohy dnes již nemáme...’ končil s úsměvným povzdechem Ram Dass svoje vyprávění."
Pak se Ashin Ottama pokusil shrnout: “Možná, že se mnou pane doktore nebudete zcela souhlasit, ale mě pomalu vyvstává, že v lidových náboženstvích bůh nabírá zřetelně lidské charakteristiky a bývá chápán jako zázračná, mocná osoba někde ‘tam venku’. Naproti tomu v duchovních systémech, které usilují o vlastní prožití nejvyšší reality antropomorfní charakteristiky a personifikace rychle ustupují a to ‘Nejvyšší’, které je stejnou měrou vně i uvnitř, nabírá zřetelně nadosobní charakter.” Zatímco křesťan a hinduista mohou k bohu mít vztah a k němu hovořit, buddhista s Nirvánou rozmlouvat nemůže. Nirvána je v původním buddhismu chápána jako nadosobní stav ‘zahojení’. “V Barmě jsem ale u prostých lidí viděl stejný sklon k devocionalitě jako kdekoliv jinde na světě. Lidé nejenom že se sochám Buddhy klaní, oni se k Buddhovi i modlí, děkují mu, vyjadřují pokoru a podobně. V tomto nábožném rozpoložení pak prožívají velkou vnitřní radost a čistou. Je to přirozená potřeba všech lidí světa,” uvažoval Ashin Ottama. “Ve své podstatě je to trochu paradoxní protože Buddha po odchodu do parinibbány jako osoba vlastně neexistuje.”
"Myslím, že nemožnost oslovit Buddhu je pouze teoretická," odvětil doktor Štampach. "V praxi se asijští buddhisté sklánějí před Buddhou stejně, jako křesťané před Bohem. Je to chápáno symbolicky, v principu se jedná o stejné hledání útočiště. Některé křesťanské církve nemají obrazy, sochy ani svíčky. Vztah k Bohu chápou jako lásku, řečeno křesťansky, nebo mettá - buddhisticky."
"Ano, buddhisté směřují svoje devocionální pocity k ‘trojímu klenotu’ Buddha-Dhamma-Sangha. Zprvu tím byl skutečně míněn historický Buddha Gotama, jeho učení a obec jeho mnichů. Dnes je to chápáno mnohem obecněji. Buddhisté berou útočiště k ‘Buddhovi’ svého vlastního srdce, to znamená k vlastnímu přirozenému potenciálu čistoty, probuzení a osvobození,” upřesnil Ashin Ottama. “Sochy mají v buddhismu - stejně jako v jiných systémech - zástupný charakter.”
"Mezi křesťany se žertuje, že Bůh stvořil člověka a ten mu to vrátil," připojil se Ivan Štampach. "Myslím, že v zobrazování Boha je opatrnost a jistá zdrženlivost na místě. Pro mě je Bůh nevysvětlitelným tajemstvím, které vše přesahuje a vším proniká. Říká-li se, že je to osoba, vyvstane mi na mysli dvojice rozdílných pojmů: individuum a osoba. Individuum je něco vyděleného z celku. Vytváří si hranice, kde si to své hájí, přivlastňuje, koncentruje ve svém egu. Oproti tomu pojetí osoby je jako říše svobody, vědomí a tvořivosti. Jde o to, co se v člověku víc uplatní - vydělování či otevřenost? Čiré vědomí je něco krásně prázdného, co přijímá podněty. Takže mi vychází, že pojetí Bůh - osoba není zas tak vzdáleno od buddhistického pohledu."
“Individualita-vyčleněnost má mnoho odstínů,” rozvedl téma Ashin Ottama. “V buddhismu je sebestředný pocit ‘já’ pokládán nejen za zmýlenost, nýbrž i za jeden z hlavních zdrojů zbytečného utrpení..Všechny duchovní směry budou doufám souhlasit v tom, že sebeposedlost ve všech formách je nežádoucí a duchovnímu pokroku škodlivá. Realizace ‘ne-já’ (anattá) je jedním z důležitých cílů Buddhova učení. Sebestřednost deformuje naše vnímání skutečnosti. Z pozice nejvyšší pravdy sebestředný pocit ‘já’ je pouhou iluzí. Sluší se podotknout, že normální formy sebeidentity jsou k běžnému životu potřebné a psychologicky zdravé. I z duchovního hlediska jednoduché vědomí osobní identity netvoří žádný skutečný problém. I nejvýš osvícené bytosti používali tento druh sebeidentity v kontaktu s okolním světem. Konflikty nevyvstávají kvůli osobní identitě nýbrž kvůli ulpělosti na sebestředném pocitu ‘já-můj-moje-naše’.Osvícený zjistí, že bez ulpění a identifikace s dojmem ‘já’ život se stane mnohem volnější, barvitější a harmoničtější.
STALI BY SE BUDDHA A KRISTUS PŘÁTELI?
Na závěr setkání v pražském Lotusu přicházely otázky i z řad přítomných.
Otázka: Má bůh ego?
"Pokud se shodneme na významu ego = individualita, myslím, že ho bůh nemá," odpověděl Ivan Štampach a hned přesměroval otázku Ashinu Ottamovi:. "A měl Buddha - člověk ego?"
“Buddha měl velmi silnou osobnost, sebestředné ego ale zaručeně neměl. Osoba historického Buddhy je vlastně dobrým dokladem toho, že je možné vést velmi smysluplný, výrazný život bez egocentričnosti. Teď mne ale napadá myšlenka: Co by se asi odehrálo, kdyby se Kristus a Buddha skutečně potkali?” a Ashin Ottama se tázavě podíval na doktora Štampacha.
"Nemůžu se zbavit dojmu, že by se spřátelili," s úsměvem zauvažoval Ivan Štampach. "Moc by toho asi nenapovídali. Oba říkali svým učedníkům, že je třeba žít v pravdě, směřovat k osvobození a pravému poznání."
"Jeden americký učitel meditace nám před 30ti lety vyprávěl vtip o divadelním představení, které se jmenovalo ‘Setkání Krista s Buddhou’," zavzpomínal Ashin Ottama. "Bylo plno. Opona šla nahoru, na pódiu byl velký stůl plný vybraných jídel. Za stolem seděli Kristus a Buddha a mlčky spolu večeřeli. Pět, deset, patnáct minut nepadlo ani slovo. Diváci začali být neklidní. ‘Podej mi kečup,’ požádal po dalších pěti minutách Buddha Krista a dál mlčky večeřeli. Po dalších pěti minutách to už diváci nevydrželi, začali pískat a volali: ‘My chceme divadlo!’ Před oponu sjelo obrovské panoramatické zrcadlo: ‘Tady ho máte!’”
Otázka: Mají to křesťané v životě snazší, když věří v milost boží?
"Křesťanství je postaveno na myšlence spasení z milosti. Křesťané říkají, že buddhista se musí spasit sám. Doktor Eduard Tomáš ale považuje spasení z milosti za samozřejmost - na naší cestě jsme obdarováni," odpovídá doktor Štampach.
"Krásná otázka!" říká Ashin Ottama. "Vidím to jako dvě vinutí v transformátoru, spolupůsobení. To, čemu křesťanství říká milost boží, bych v kontextu Buddhovy nauky označil jako působení pozitivních sil zvaných párami. Jsou to člověkovy vlastní naakumulované karmické síly dokonalosti a moudrosti. Buddhismus vysvětluje věci karmou, kterou jedinec sám tvoří a sklízí.
Otázka: Princip reinkarnace je v rozporu s katolickou teorií. Myslím, že je třeba ji změnit a ne kolem toho opatrně přešlapovat.
"Nekladli jsme dogma proti dogmatu, vyhýbali jsme se tomu. Myslím, že ptát se, zda věřím v převtělení či ne, by bylo takovým kladením dogmat proti sobě," odpovídá Ivan Štampach. "Nestanu se po dnešním večeru buddhistou, ale jsem přesvědčen, že se dokážeme tolerovat. Nadto věřím v buddhismem očištěné křesťanství, nad nímž se teď často zamýšlím."
"Co by se stalo s křesťanstvím, kdybychom opomenuli život věčný?" zajímalo Ashina Ottamu.
"Bez věčného života jako pokračování života po smrti donekonečna se klidně obejde. Věčnost v pravém smyslu je absolutní přítomnost," odpověděl Ivan Štampach.
Otázka: Mého muže oslovuje Buddha a mne Ježíš. Máme dvě děti, snažíme se je vychovávat svobodně. Přesto mi vadí, když jim manžel vypráví o Buddhovi. To, o čem mluvíte vy, je na mě moc složité. Myslíte, že když se budeme modlit a prosit, všechno zvládneme?
"Ano, mluvíme o věcech těžko vyjádřitelných slovy," uznal Ivan Štampach. "Ale v názorech nestojíme proti sobě, spíše se doplňujeme."
Ashin Ottama: "Křesťanství a buddhismus se dívá na skutečnost z různých stran - to ale neznamená, že by nemohli spolupracovat. Dnešní večer ukázal, když se budeme vzájemně respektovat a budeme přistupovat k vlastní nauce bez ulpělosti, že se můžeme vzájemně obohatit. Milujte křesťanství bez ulpělosti - to bude pro vaše děti ten největší dar. A oni pochopí esenci křesťanství i buddhismu jedním dechem.
MF Dnes 2-12-2000
Domníváte se, že mezi křesťanstvím a ostatními světovými náboženstvími dojde někdy k opravdovému smíření?
Ashin Ottama: "Oblast duchovní reality je velmi rozlehlá. Každé náboženství z toho postihuje některou oblast. Lidské srdce může být otevřeno mnoha způsoby. Že tzv. "absolutní realita" je nad světskostí - to víme. Že ta skutečná "absolutní realita" je ale i nad náboženstvími, to nám dochází s obtížemi. Tady nejde o smíření, tady jde především o ujasnění. Náboženství ve své podstatě je jenom pomocným prostředkem. Když inteligentní člověk vidí šipku doprava, podívá se vpravo a možná, že se tam i vydá. Méně inteligentní člověk prostě zůstane celou dobu hledět na tu šipku".
|
]
Ivan Stampach: Pokládám jiná náboženství za nesmírně přínosná a potřebná pro život. (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Pátek, 31. březen 2006 @ 20:15:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepropadám beznaději
ROZHOVOR S RELIGIONISTOU IVANEM ŠTAMPACHEM
Většina našich čtenářů nepochybně zná jméno ThDr. Ivana
Štampacha, religionisty, kněze a publicisty. V REGENERACI
jsme o něm psali už několikrát, většinou ve spojení s jeho
účastí na různých mezináboženských setkáních a diskusích, které
často i řídí a moderuje.
S ThDr. Ivanem Štampachem se naši čtenáři poprvé setkali před
osmi lety, v čísle 2/1995. V ekumenické galerii Cesty ke
světlu Zdeňka Hajného tehdy měsíc co měsíc přednášel
o křesťanství a jeho vztahu k východním filozofiím
a západním ezoterním systémům. Zaujalo mě, že ač byl katolickým
knězem, nic nezavrhoval, nic předem neodmítal. V přednášce,
kterou jsme tehdy zveřejnili (Zázraky a léčitelství
z hlediska křesťanské filozofie), neodmítl dokonce ani
léčitele, i když se mi právě v té době dostal do rukou
spisek jiného teologa a katolického kněze, P. Eliase Vely,
s poutavým názvem Démony vyhánějte a podtitulem
Ze zkušeností exorcisty, vydaný jistým Křesťanským
informačním střediskem. V něm jsem se dočetla, že léčitelství,
astrologie, jóga a akupunktura patří do jednoho čertovského
pytle s černou magií a satanismem. A samoléčení,
k němuž se snažíme vést naše čtenáře, je ďábelská past snad
největší, protože, cituji: „… snahou ďábla je tě přesvědčit, že
nepotřebuješ Boha, protože veškerou moc a energii máš
v sobě…“
VLOHY A CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI JSOU ROZDÍLNÉ VĚCI
• Pamatujete si ještě na svou tehdejší přednášku? Některé
léčitele jste podráždil názorem, že vládne-li někdo nevšedními
schopnostmi, není automaticky také morálně a duchovně vyspělým
člověkem. Dovolím si vás citovat: Někteří lidé se prostě narodili
s léčitelskými schopnostmi, jako se jiní narodili
s vlohami hudebními, které jim umožňují vnímat hudbu, ale
rovněž nevypovídají o jejich lidské kvalitě… Kdo se narodil
s léčitelskými schopnostmi, měl by mít podle vás schopnost
otevřít se Bohu a nechat ho v sobě plně působit, jako to
dělal Ježíš. Varoval jste, aby lidé nevkládali své zdraví do rukou
léčitele, který není duchovně na výši. Za osm let, které od našeho
prvního článku uplynuly, jste jistě poznal další léčitele. Co si
o nich myslíte teď?
• Nehovořil jsem o všech léčitelích ani o všech českých
léčitelích. Znám jich nyní desítky a prakticky se všemi dobře
vycházím. Pravidelná setkání s nimi mne obohacují a rád
bych věřil, že i jim jsou k užitku. Nedělal jsem mezi nimi
žádný výzkum. Naše kontakty jsou spontánní a přirozené. Má
výpověď z roku 1995 se samozřejmě také netýkala žádného
konkrétního léčitele nebo léčitelky. I nadále trvám na tom, že vlohy
pro nějaký obor a charakterové vlastnosti jsou dvě různé věci.
Někteří čestní, moudří a laskaví lidé léčitelské schopnosti
mají a někteří je nemají. Někteří prolhaní, hloupí a
k lidskému utrpení lhostejní lidé tyto schopnosti mají
a někteří je jen předstírají a další to prostě
nezajímá.
Slovo léčitelství zahrnuje širokou škálu přístupů
k lidskému zdraví a nemoci mimo rámec klasické medicíny.
Vezmeme-li v úvahu vše od alternativních medicínských směrů
(psychosomatiky, holistické medicíny, homeopatie
a antropozofického léčebného umění), přes etnickonáboženské
léčebné systémy (čínskou a ájurvédskou medicínu), různé formy
magie, lidovou fytoterapii, biotronické a energetické přístupy
až po prostomyslné zaříkávání, bude se lišit účinnost
i duchovní náplň. Já osobně bych to rozhodně v některých
případech zkusil. Ba vlastně něco jsem na sebe už nechal aplikovat.
Nebál bych se ale ověřit alternativní diagnostiku a terapii
u lékařů. Mám-li přihlížet také k tomu, jaký duchovní
a morální obsah se skrývá za nabídkou léčitele, jsem jako každý
odkázán na sebe a intuici.
ABYCHOM ŽILI PODLE EVANGELIA NETŘEBA VYPLŇOVAT FORMULÁŘE
• Měl jste určité spory s římskokatolickou církví. Protože
jste známou osobností a hodně publikujete, rozvířilo to spoustu
dohadů, které podle mě katolické církvi popularitu nepřidaly. Já
jsem měla štěstí, protože jsem slyšela v rádiu rozhovor,
v němž jste leccos vysvětlil. Ale jiný novinář nám tehdy
sdělil, že jste byl vlastně vyobcován z církve, protože jste
vystupoval velmi otevřeně, kritizoval Katolickou teologickou
fakultu, podporoval spolupráci katolické církve s jinými
náboženstvími a nakonec prý odmítl projít ceremoniálem,
vyjadřujícím oddanost papeži. Je to pravda?
• V létech 1987–1999 jsem byl řeholníkem, členem
dominikánského řádu. Kněžskou službu jsem vykonával vždy vedle svého
zaměstnání. Od ledna 1990 se pohybuji na akademické půdě. Nejvíce
času jsem dosud věnoval bádání a učení v religionistice,
v nezávislé vědě o náboženství. V září 1996 jsem
přenesl spor o pražskou Katolickou teologickou fakultu ze
soukromých diskusí na veřejnost. Podpořil jsem už tehdy reformu
fakulty. Dnes tento můj názor zvítězil, i když já zůstávám mezi
poraženými. Protože jsem promluvil dříve, než si to autority přály,
stal jsem se vyděděncem. Byl jsem nucen odejít (byť ještě jako člen
řádu) z kláštera do soukromí.
Postupně se však ukázalo, že existuje okruh lidí, kterým
vyhovoval můj způsob kázání a celkový přístup. Ti stáli
o to, abych se jim i nadále věnoval. Rok nato otevřela
pražská starokatolická farnost po několikaleté rekonstrukci kapli
sv. Máří Magdaleny pod Letnou u Čechova mostu. Poskytla tehdy
nejen mně, ale celému tomuto okruhu lidí zázemí. Ocitli jsme se tím
vně oficiálního rámce katolické církve? Pokud ne, což si myslím, tak
určitě aspoň mimo dohled a vliv římskokatolických autorit. Můj
řeholní představený na to reagoval neuvěřitelně. Použil středověkého
trestu exkomunikace. Není to exkomunikace z církve, nýbrž spíše
v církvi, a spočívá především v zákazu přijímat
a vysluhovat svátosti. Následně mne vyloučil z řádu. Ještě
na začátku novověku by následovalo upálení. Marně jsem protestoval,
marně žádal provedení důkazního řízení, marně jsem požadoval, abych
se mohl bránit a vysvětlovat.
Starokatolická církev se vloni na jaře pokusila z části
našeho společenství vytvořit »standardní organizační jednotku«, jak
to vyjádřil jeden její oficiální činitel. Administrativní aspekty
církevního života, jakkoli snad nutné, nebyly pro nikoho z nás
důležité. Já jsem nikdy o žádný »přestup« neusiloval
a vždy jsem to veřejně říkal. Církví je pro mne konkrétní živé
společenství, slovo zvěstování, které tam zní, svátosti, jež se tam
slaví. K tomu, abychom žili podle evangelia, nepotřebujeme
vyplňovat formuláře. Jsou možnými, ale nepodstatnými doplňky
církevního života. Sotvakdo z našeho okruhu stál
o byrokratizaci. Původní společenství žije dál. Jsme pražské
starokatolické farnosti vděčni za dosavadní pohostinství
a scházíme se teď k bohoslužbám po bytech. Spojuje nás
katolická tradice a láska ke svobodě a nezávislosti.
Zůstáváme otevřeni různým možnostem. Žádný ceremoniál vyjadřující
oddanost papeži, na nějž se ptáte, neexistuje. Můj někdejší řádový
představený snad chtěl nejprve zabránit nejhoršímu. Přál si před
svými kolegy ve vedení řádu prokázat mou pravověrnost. Měl jsem
odsouhlasit dokument zvaný Professio fidei. Je to, řekněme,
o něco rozšířené krédo, vyznání víry. Bohužel tento hodnostář
nezvládl situaci. Naznačoval, jaká opatření by musel učinit, kdybych
nesouhlasil, což jsem cítil jako jednoznačné vydírání. Vyznat víru
pod hrozbou trestu není čestné. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou,
i proto, že text jsem pokládal za nešťastně formulovaný
a nevhodně autoritářsky prezentovaný. K jeho skutečnému
obsahu ale nemám připomínek.
TO DŮLEŽITÉ SE DĚJE MEZI LIDMI A NEFORMÁLNÍMI
SKUPINAMI
• Několikrát jsme v REGENERACI citovali vaše názory na
toleranci různých náboženství i na vzájemnou inspiraci, které
vyjadřujete na různých setkáních, jež často i moderujete. Sama
jsem psala takové reportáže z moravského Kyjova, Míčovny
Pražského hradu, buddhistického centra Lotus (diskuse Kristus
a Buddha spolu na procházce), ekumenické modlitby za mír na
pražském Střeleckém ostrově, připravuji článek
o mezináboženském setkání v evangelickém kostele sv.
Salvátora v Praze. Proč se tolik angažujete pro spolupráci
různých náboženství?
• Jsem pro to, aby se křesťanské církve vzájemně plně uznávaly,
na základě toho vše sdílely (při zachování jedinečnosti každé
z nich) a aby spolupracovaly při službě lidem. Tak se
uskuteční jejich jednota v mnohosti a rozmanitosti.
Jsem a zůstávám křesťanem. Ona událost, jíž bych nazval
zjevením tvůrčího božského Logu (Slova) v tvorstvu, je nějak
přítomna všem lidem bez ohledu na vyznání. Je Cestou i pro ty,
kdo jsou a zůstávají konfuciány, taoisty, hinduisty, buddhisty,
židy, muslimy či příslušníky jiných, méně známých směrů.
V opravdové mystické hloubce se setkávají ti, jejichž nauky se
zdají být neslučitelné. Na úrovni disputací prostě nevyřešíme, je-li
absolutno osobním Bohem nebo nevyslovitelným tajemstvím, vstupuje-li
každý ve smrti do božské věčnosti a prožívá ji s konečnou
platností tak, jak byl disponován, nebo má ještě další příležitosti,
než spočine v cíli. A podobně ani další otevřené otázky.
K tomu, abychom vedli hluboký, osvobozující spirituální život,
není snad ani potřebné dospět k doktrinálnímu kompromisu nebo
zajistit něčí vítězství a něčí prohru. To podstatné je hlouběji
než takové rozepře.
Diplomatickým kontaktům takových organizací, jako jsou křesťanské
církve, židovské obce, muslimská umma nebo buddhistická sangha,
nepřipisuji příliš velký význam. Myslím, že to důležité se děje mezi
jednotlivci a neformálními skupinami. Pokládám jiná náboženství
za nesmírně přínosná a potřebná pro život. Připomínají nám to,
na co jsme jako křesťané zapomněli. Vlastně se potřebujeme navzájem.
Můžeme se doplňovat a spolupracovat ve službě lidem.
IVAN
ŠTAMPACH se narodil
v Praze 18. 2. 1946. Školní vzdělání ukončené pedagogickou
fakultou získal na Slovensku. Po čtyřech letech učitelské práce byl
v roce 1970 uvězněn na čtyři roky za »podvratnou činnost«,
resp. za přípravu k ní. Po vězení a o rok později po
návratu do rodné Prahy se postupně zapojil do tajných publikačních
a vzdělávacích aktivit. Doplnil si vzdělání o teologii
a byl v roce 1983 tajně vysvěcen za kněze. Roku 1987 též
tajně vstoupil do dominikánského řádu. Podílel se na redigování
samizdatových periodik. V Praze pracoval jako provozní
programátor. Po sametové revoluci záhy doplnil své vzdělání
o potřebné akademické stupně a učí na různých vysokých
a vyšších odborných školách. Do roku 1998 žil
v dominikánském klášteře v Praze, nyní žije
v soukromí a pokračuje v dosavadní práci. Věnuje se
současnému duchovnímu životu ve vztahu k celku kultury.
Publikuje mimo jiné v periodikách jako Lidové noviny, Mladá
fronta Dnes, Literární noviny, Prostor, Souvislosti, Sedmá generace,
Okruh a střed, Dingir, Religio a již nevycházející Baraka.
Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí.
Z knížek lze zmínit studijní materiál Náboženství
v dialogu, rozhovory s Jiřím Hanušem pod názvem Snění
v plné bdělosti. Současnému duchovnímu životu se poprvé věnoval
v publikaci Život, Duch a všechno, Duchovní směry nového
věku. Napsal populární seznámení s jedním z význačných
současných směrů i jako výraz svého hlubokého osobního zájmu
o něj pod titulem Anthroposofie. Dvě poslední publikace
A nahoře nic a Tušili světelné záplavy mají spíše
esejistický ráz. Ivan Štampach se angažuje ve věci lidských práv se
zaměřením na práva náboženských menšin v předsednictvu Českého
helsinského výboru. Je prezidentem Českého institutu pro náboženskou
svobodu a toleranci a členem správní rady nadace Světový
étos – centrum Prokopios zaměřené na publikační a vzdělávací
činnost ohledně spolupráce kultur a hledání etického základu
společenského života. Je členem Bioetické komise při Radě vlády ČR
pro vědu a výzkum a členem Rady vysokých škol
a několika dalších badatelských a občanských uskupení.
NEOSLAZUJME SI NEVYHNUTELNÝ KONEC ÚTĚŠNÝMI BÁCHORKAMI
• Proč dnes tolik »západních« a vzdělaných lidí věří
v reinkarnaci, tj. v duši, jež se po smrti stěhuje do
nového těla? Je to útěk před vidinou nevyhnutelného konce života,
jak ho vidí materialisté?
• Jsme-li upřímní, musíme přiznat, že se všichni bojíme umírání
a smrti. Před smrtí neutečeme do mýtů nebo ideologií.
Směrodatní představitelé dnešní společnosti se tváří, že se
s touto záležitostí vyrovnáváme nějak racionálně. Ale smrt jen
skryli před veřejností. Neumírá se doma, neměli by při tom být
rodinní příslušníci, především děti. Úmrtí se stalo téměř technickou
záležitostí. Moderní lidé hledají řešení, které by jim pomohlo smrt
nějak ošidit, obejít ji. Představa, že jen jaksi spadne opona
a záhy se zase zvedne a v jiných kulisách vše pokračuje
dál, je typický sebeklam. A to v obou případech, kdyby to
další dějství tvořily očistec a pak nebe nebo kdyby měly
následovat další pozemské životy. Obojí jsou to útěky před
skutečností a sebeklamy. Smrt je reálným koncem. A až pak
má smysl se ptát, je-li to vše. Je-li to celá pravda. Můžeme říci,
že člověk skutečně zemřel, ale neznamená to, že je zrušen,
vynulován. Existuje jako mrtvý člověk, dá-li se to tak říci. Teprve
reálné přijetí smrti, třeba už předtím, než k ní fyzicky dojde,
umožňuje v její nicotě a prázdnotě objevit božskou plnost.
Ne za ní a mimo ni, ale skutečně v ní. Jednou tváří téže
smrti je zmar, rozklad, totální ztráta všeho, druhou tváří je vstup
do plné pravdy, spočinutí v Bohu. To je cesta dávných mysterií,
to je niterný obsah různých duchovních škol. Ježíš Kristus před
smrtí hrůzou potí krev a modlí se: „Je-li to možné, ať mne mine
tento kalich,“ a až potom přisvědčuje ke svému údělu.
A když už je přibit ke kříži, říká: „Bože můj, Bože můj, proč
jsi mne opustil?“ To není hladký přechod ze země do záhrobních
světů. To je skutečná smrt a v ní skutečný vítězný život.
Neměli bychom si oslazovat nevyhnutný konec všelijakými útěšnými
báchorkami.
Nikdo z nás nemá prostředky na to, aby rozhodl mezi jedním
nebo více pozemskými životy. Je dost argumentů pro jedno i pro
druhé. Já se netvářím, že jsem tam byl a že je mi to jasné.
Jedinečný život nebo přerozování, to může být zajímavé teoreticky,
ale prakticky mi to připadá okrajové. Jde o to, co udělám
v tomto životě. Vždyť koloběh životů, který si mnozí přejí, by
byl i koloběhem smrtí. Mnoho životů je vyplněno větším objemem
bolesti a utrpení než jeden život. Jde o definitivní
spočinutí a k němu se zaměřují duchovní školy. Smrtí projít
k plnosti božství.
ŽIVÁ VÍRA V BOHA JE POZNÁNÍ OSVOBODIVÉ
A TRANSFORMATIVNÍ
• Učíte na několika školách. Jak vidíte dnešní mladé lidi? Proč,
podle vašeho názoru, tolik z nich sahá po drogách? Myslíte, že
je víra v Boha může před drogami ochránit?
• Neplatí žádné schéma. Lidé jsou různí. Mladí i staří.
Každý jsme jedinečný. Přesto se mi ale zdá, že potkávám více mladých
lidí otevřených pro duchovní hodnoty a skutečnosti.
Přinejmenším jsou dnešní mladí upřímní, hledající, jsou otevřenější
světu, poznávají jiné země, učí se cizí jazyky a s nimi
poznávají kulturu různých zemí.
Myslím, že cigarety kouří méně mladých lidí než za mého mládí.
A cigaretové zplodiny jsou smrtelně nebezpečné. Je to smrtící
droga, účinky se s ní nemůže srovnávat ani heroin. Je
statisticky prokázáno, že kuřáci cigaret žijí průměrně o dvacet
let méně než nekuřáci. Myslím, že minulé generace hojně užívaly
nejdostupnější drogu, alkohol. Někteří kultivovaně podle orientální
zásady Pijme, abychom se pozvedli, ne, abychom padli, jiní se
zpíjeli do němoty. To jsou dnešní tatíkové. Potkávám při svých
cestách zeměmi českými na nádražích (kde je mým údělem trávit víc
času, než bych si přál) nechutné opilce, ale málokdy jde
o mladé lidi.
Experimentování s drogami patří k touze mladých lidí
něco zažít, zakusit, poznat. Vize a pocity poskytnuté
přírodními nebo chemickými produkty jsou iluzorní. Jsou nanejvýš
jakýmsi nahlédnutím za oponu, do vrstev lidského vědomí, které se ve
všedním životě omezují na sny. Jako by byly za bdělého stavu
cenzurovány. Takové prožívání by nám bránilo plnit životní úkoly
a reagovat na situace. Jsou tradice, které vedou
k hlubokým, intenzivním prožitkům, a přitom nechávají
člověka oběma nohama na zemi.
Víra v Boha nemá sloužit k umravnění »zlobivých« lidí.
Bůh, ve kterého věřím já, je spíše na straně hledačů,
experimentátorů. Mystické zážitky vykoupené skutečným úsilím jsou
stálejší a pravdivější než levné zážitky vyvolané drogami. Sama
víra v Boha možná takovou sílu nemá. Hlavně pokud je to jen
teoretická víra, jen názor na svět. Poznal jsem už dost »věřících«
alkoholiků, toxikomanů, ale i cyniků a násilníků. Jak říká
Luther, teprve živá víra, která spočívá v poznání srdcem,
dokáže člověka osvobodit od různých náhražek. V jádře velkých
náboženských tradic je směřování k moudrosti. Ta je něčím jiným
než chytrostí, informovaností či vzdělaností. Je to hluboké poznání,
osvobodivé a transformativní.
NEMÁM SKLENĚNOU KOULI, ALE NEPROPADÁM BEZNADĚJI
• Co je podle vás největším problémem současného světa? Spěje
lidstvo k neslavnému konci, jak varují mnozí ekologové, nebo se
vzpamatuje, zamyslí se nad sebou, přestane sloužit »mamonu
a marnostem světa« a obrátí se ke spiritualitě?
• Obávám se, že v dané chvíli není cesta ven z dilematu
západní civilizace. Neslavně skončil tyranský režim, který začal
masovým násilím, pokračoval tuhou byrokratickou diktaturou
a skončil prolhaným, pokryteckým systémem, ve kterém bylo
rozloženo vše: nic nefungovalo, vše bylo šedé, špinavé, nudné,
zkorumpované. Pak nastoupilo cosi, co jsme mnozí vítali jako
dynamický, nadějný systém blahobytu, občanských práv, přirozené
plurality. Zjistili jsme, že je to poněkud jinak. Že to, v čem
žijeme, je diktatura kupčíků, systém, jehož základní normou je
permanentní boj všech proti všem. Tento systém se programově vysmívá
hodnotám naší civilizace, jako jsou čest, pravdivost, solidarita,
rytířskost či fair play. Nejsou to vlastnosti »tržně konformní«.
Bolševici nezávislou kulturu zakazovali, ve skutečnosti ji však jen
zatlačili do soukromí. V šedé zóně mezi soukromým
a veřejným životem, a občas dokonce i na veřejném
fóru vznikala vynikající díla. Dnešní systém kvalitní kulturu
likviduje efektivněji a podporuje odporné kýčařství. Na náročná
díla nejsou peníze. Na kulturu není čas. Nejde jen o to, že kdo
neslouží politickým zájmům ministra kultury, nemá šanci na veřejnou
podporu. Není špatná jen momentální politika v oblasti kultury.
Tento systém je principiálně antikulturní.
Stav životního prostředí se ale ve srovnání s osmdesátými
lety zlepšil. Nebýt loňských katastrofálních záplav, byly by dnes
vodní toky relativně čisté. Hnědouhelné elektrárny byly vybaveny
filtry. Jejich zplodiny ale i nadále vyvolávají skleníkový
efekt s následky, které začínáme pociťovat jako změnu klimatu.
Nadšení ministři životního prostředí leckdy donkichotsky bojovali
o čisté prostředí, ale obávám se, že spíše zvítězí pojetí,
podle něhož je ekologie třešinkou na dortu.
Abych odhadl, kam se bude lidstvo ubírat, musel bych mít
skleněnou kouli. Vidím dvě možnosti. Podle jedné budeme bezohledně
konzumovat a systém bude produkovat stále více. Bude se
odčerpávat stále více surovin a energie a do vzduchu,
vody, krajiny posílat stále více odpadu. Pak si ovšem musíme připsat
důsledky. Možná dopadnou ještě na nás, ale na naše děti nebo další
potomky jistě. Podle druhé varianty poznáme hloubku krize, uvědomíme
si sociální a přírodní ohrožení a zamyslíme se nad sebou.
Dojde nám, že moderní civilizace vyčerpala své možnosti a je
třeba hledat alternativy. Převzít z ní jen to, co se osvědčilo,
a radikálně se rozžehnat s tím, co dovedlo lidstvo na kraj
duchovní, vzdělanostní, estetické a morální katastrofy. Jistě
se nelze vracet k archaické společnosti, která byla
spirituálnější, a proto i skromnější a šetrnější vůči
životnímu prostředí. Objevili jsme moderní humanistické hodnoty.
Chceme být svobodní, i vnitřně. Ale z této pozice můžeme
začít znovu hledat. Můžeme, a domnívám se, že musíme,
znovuobjevit a novým způsobem zpracovat a prožit tradiční
hodnoty. Cítím se být, jakkoli to vyznívá asi trochu paradoxně,
svobodomyslným tradicionalistou.
Zabývat se záležitostmi světa občas někdo označuje jako »marnosti
světa«. V Bibli (v knize Kazatel) čteme: Marnost nad marnost,
a vše je marnost. Svým způsobem je vše marnost, protože vše je
pomíjivé a prázdné. Na nic se nemůžeme naprosto spolehnout.
Uvědomit si to, to je dobrý start do duchovního života. Ale pro
jistotu dodávám, že takzvané »světské« záležitosti nepokládám za
marnost. Myslím, že život ve světě si vyžaduje, abychom se věnovali
světu a jeho záležitostem. Abychom se věnovali sobě a svým
nejbližším a pečovali o jejich potřeby. Koho běžné
starosti odvádějí od »duc*****«, vůbec netuší, co to je duchovní
život.
Jsem opatrným optimistou. Pozoruji, zejména u mladých,
probuzení zájmu o duchovní život – i když většinou ne ve
formě tradičních náboženských směrů – a pocit odpovědnosti za
svět, ve kterém žijeme. Mnoho lidí se pokouší meditovat, měnit
životní styl, věnovat pozornost veřejným zájmům jako občanští
aktivisté. Zdá se mi, že je to silnější a častější než
v době, kdy jsem sám byl mladý. Rozhodně nepropadám
beznaději.
• Měl byste zájem připravit pro náš časopis seriál
o křesťanské mystice?
• Rád, ale mám toho teď mnoho. Přípravu pokračovacího
magisterského stupně religionistiky v Pardubicích, přípravu
přijímacích zkoušek, běžné vyučování tam a v Praze.
A k tomu dřívější publikační dluhy. Doufám, že se
k tomuto tematicky velmi lákavému návrhu budu moct vrátit někdy
na jaře (rozhovor jsme vedli na přelomu roku – pozn.
autorky). Prozatím děkuji za zájem.
DOBRÁ ZPRÁVA
Jak dr. Štampach slíbil, můžete se těšit na seriál
o křesťanské mystice. Zatím nabízíme ukázku z knihy
Snění v plné bdělosti, kapitola Věk Vodnáře.
• Nová religiozita znamená jen z části návrat
k tradičnímu náboženskému životu. Uvnitř křesťanství získávají
popularitu hnutí široce otevřená ekumenické a mezináboženské
spolupráci, ale nejsou za nimi masy.
• Křesťanské impulsy pronikající naší kulturou i
v odcizené a zesvětštěné podobě nejsou dnešním hledačům
cizí. Konstatujeme ale vzdor vůči tradici a autoritám. Někdy to
ale paradoxně znamená podrobit se autoritám novým. V proudu
nové náboženskosti se vytvořilo široké řečiště čehosi, čemu se říká
necírkevní křesťanství. Jsou to směry, které si berou pouze něco
z křesťanského základu, skupiny, u nichž často postrádáme
něco pro křesťany tak samozřejmého, jako je víra v jednoho Boha
nebo přesvědčení, že Ježíš je Kristus (Mesiáš). Náboženská
seskupení, např. unitáři, grálové hnutí, křesťanská věda,
univerzální život, antropozofové či rosikruciáni, obohacují spektrum
nových proudů. Jiní se ale výslovně vymezují vůči tradičním formám
křesťanství a pokládají se za jediné pravé zprostředkovatele
spásy lidského pokolení: svědkové Jehovovi, Mormoni, Moonovci,
Rodina.
• Vedle atypických skupin navazujících na křesťanství
potkáváme směry, na nichž je jasně vidět, že odkřesťanštění nemusí
znamenat ztrátu zájmu o spirituální témata. Jsou to
mimokřesťanské proudy západního i východního původu. Mám na
mysli zájmy, které se samy charakterizují jako hermetické, ezoterní
nebo okultní. Původní rosikruciánský impuls na začátku 17. století
byl spíše jakousi alternativní spiritualitou uvnitř křesťanství.
Pozdní skupiny se od křesťanských podnětů odpoutaly. Elitní okruhy
jako Řád zlatého úsvitu, Řád východního chrámu nebo Starý mystický
řád růže a kříže, ale i široké kruhy zájemců
a sympatizantů se zaměřují na magii, astrologii, alchymii,
kabalu a tarot…
• Velká náboženství Východu mají dnes v západním světě
tisíce center, vydávají se množství titulů věnovaných těmto
filozofiím a náboženstvím. Jsou zde i skupiny, které
překvapují mírou svého přizpůsobení západní konzumní mentalitě. Jako
plod snadného mentálního cvičení slibují po krátké době neuvěřitelné
výsledky, včetně obchodních úspěchů, slávy a vlivu. Jiné
skupiny si vybírají prvky z různých východních a západních
škol duchovního života a vytvářejí z nich svérázné směsi.
Co vede k obnově spirituální orientace lidí, dokonce
i mladých? Myslím, že je to zklamání z hodnot, na nějž
přísahaly předchozí generace.
• Osobně jsem přesvědčen, že náš hlavní úkol není nové
duchovní směry přetrumfnout. Spíše bychom se měli věnovat lidem,
které ovládl nejhrubší egoismus a cynismus a v zápase
o jejich duše bychom měli hledat spíše spojence než soupeře.
Vždyť mnoha různým vyznáním jde o prolomení tohoto tvrdého
přístupu k životu. Mnoho směrů chce lidem pomáhat, aby byli
přátelští, ochotni posloužit, tolerantní, poctiví, spolehliví,
starostliví o svěřené lidi a o svět.
• Pro nové duchovní směry není typický ani důraz na soukromý
duchovní život, ani posílení společenského rozměru života. Kdybych
hledal společného jmenovatele, viděl bych jej v důrazu na
náboženskou zkušenost. Řekl bych, že je velmi rozšířena touha po
zvláštních, povznášejících pocitech, po vizích, mimořádných
schopnostech a silách. Je to pochopitelné, ale pokládám ve
shodě s tradicí tyto prožitky za riskantní. Když něco takového
přijde, pokládají to nepřipravení jedinci za důkaz duchovního
pokroku. Přitom mohou být od transcendentního cíle ještě notně
daleko. Pohybují se tu spíše na psychické úrovni. Někteří se dokonce
s takovými prožitky spokojí, vytvoří si podle nich svůj
zvláštní obraz světa, který vnucují ostatním. Někdy bohužel
mimořádné zkušenosti vedou k pocitu vlastní důležitosti. Takoví
lidé se pak snadno sami ustanovují do role duchovních učitelů
a rádců. Mohou skončit v pýše a nakonec v hořkém
zklamání.
• Za cestu duchovní zkušenosti, na níž je možné se vyhnout
nekultivovaným pobožným vášním, nástrahám sebeklamu a pýchy,
považuji mystiku. Je to cesta vědomého prožití toho, co je
zakódováno v naukách, obřadech a jiných symbolech. Někteří
mystici (ať už si tak říkají nebo ne) zakusili jako vedlejší produkt
duchovní cesty mimořádné síly a schopnosti, ale pokládají to za
nepodstatné. Doporučuji překročit tyto zkušenosti a rázně
pokračovat na cestě k cíli. Dá se to vyjádřit i tak, že
magie je scestím mystiky, nebo alespoň odbočkou. Přehnaný důraz na
spektakulární charismata, například uzdravování na stadionech, spíše
škodí než prospívá duchovnímu zrání křesťana. Je velmi nesnadné
rozhodnout, kdy je např. při mimořádném uzdravení ve hře Bůh jako
bezprostřední činitel a kdy sehrály svou roli neprozkoumané
stvořené síly. Nevím, jak vy, milí, čtenáři, ale já se na seriál
dr. Štampacha o křesťanské mystice
těším.
Připravila Ilona MANOLEVSKÁ |
]
|
|
Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Sobota, 01. duben 2006 @ 14:51:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Cast clanku nad ktorou ste priamo prejavil udiv, je z tyzdenniku
Reflex. Media o problematike "zednarstvi" bud
priamo mlcia alebo vedome-nevedome prekrucaju fakty, co znamena, ze ci ste
alebo nieste clen "zednarske loze" je skutocne nadalej otaznik...
Vobec k "zednárstvi" sa malokto z
"vyssie" postavených ludí otvorene hlasi, vacsinou to pri priamej
konfrontacii zapieraju a pod nesporne jasnými dokazmi utekaju od temy.
Ja osobne diskusiu o vasom clenstve v
lozi naozaj nepokladam za dolezitu, nakolko po precitani
vasich studii je zrejma
cista filozofia New Age, vase nazory z radostou cituju stranky
zaoberajuce sa vychodnými nabozenstvami, new age, psychotronikou a.i.
Napriklad nieco z Vaseho prologu uverejeneho v Casopise Regenerace, clanok:
Nepropadam beznadeji
Ona událost, jíž bych nazval zjevením tvůrčího božského Logu
(Slova) v tvorstvu, je nějak přítomna všem lidem bez ohledu na
vyznání. Je Cestou i pro ty, kdo jsou a zůstávají konfuciány,
taoisty, hinduisty, buddhisty, židy, muslimy či příslušníky jiných,
méně známých směrů. V opravdové mystické hloubce se setkávají ti,
jejichž nauky se zdají být neslučitelné.
Dalej by som zaujemcom o tuto problematiku odporucal stranku: http://www.buddha.cz/ao3.html
a mnozstvo iných ktore sa daju najst cez vyhladavace...
Dnes ale tezy o zlucitelnosti nabozenstiev ktore propaguje New Age su plne
zlucitelne zo
zavermi II. vatikanskeho koncilu. Takze pre mna osobne je skor
uzas postoj rimsko-katolickej cirkvi smerom ku Vam.
Totiz Vam podobne
nazory tiez zastavaju mnohi, vysokopostavení katolícky hodnostari...
Nakolko - ako ste raz velmi spravne poznamenal - mnoho z
katolickych hodnostarov su priamo clenovia
"zednarskych lozi"
S pozdravom
Kaz - 12,14 Rim 2-16
Gojim.
|
Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Ivan v Neděle, 02. duben 2006 @ 00:14:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dovolím si poznamenat, že "New Age" opravdu nic nepropaguje. New Age je prostě Nový věk. Je to čas, doba - ta nemůže nic propagovat. Nevytvářejte, prosím, fiktivní tajnou organizaci, jakési spiknutí proti civilizaci a proti křesťanství. Neexistuje to. Jsou jednotlivci a časopisy, hudebníci,nakladatelé a obchody, které se výslovně hlásí k Novému věku; mají prostě dojem, že pěstují životní styl odpovídající této době. U nás je to nmapř. Vlasta Marek. Jim nelze připsat nějaká dogmata a zkoumat jejich shodu nebo neshodu s křesťanstvím. Každý si myslí něco jiného. Nic jako závazné učení New Age neexistuje. |
]
Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Neděle, 02. duben 2006 @ 22:19:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
To je zaujimavy nazor.
Oznacovat New Age za isty druh "dobovej atmosfery" alebo "zivotny stil"
cize akoby neskodnu vec zlucitelnu z krestanstvom je loz.
Je to zvlast bolestne pokial podobny nazor prejavy duchovny akejkolvek
krestanskej cirkvi. Najpodstatnejsie na New Age je jeho duchovny rozmer
ktori spontanne usti do spojenia z vedou, ekonomkou, zdravotnictvom
politikou atd., co tvori jeden z jeho zakladnych
charakteristických rysov.
Dogmou je ich vlastna spiritualita napriklad
vsetci ich predstavitelia jednotne tvrdia,
že nadchádza vek Vodnára, v ktorom sa ludstvo dostane na
vyssi stupienok a desiatky iných... ovsem najpodstatnejsi bod ich "dogmy", je
vylucenie zvrchovanej Bozskosti Jezisa Krista. Je pravdou ze su
rozne smery New Age zalozene na gnosticisme, alchymii,
astrologii, slobodomurarstve, neosamanisme, zen-buddhisme, hinduisme,
taoisme a liberálnom kresťanstve. Malo ludi vie ze
skutocny zdroj New Age, je Satanizmus co je dovodom preco je v nom
mnozstvo krestanov. Satanizmus je kostrou tohto hnutia a vsetky
okultne sily z neho vychádzaju.
Mnozstvo jeho byvalých clenov sa zhodne v nazore, ze humanisticka prezentacia navonok je zamer ktori bol
aktivistami new age zformovany aby krestanov odviedol od Jezisa
Krista a plneho evangelia. Je to zvlast joga, astralna projekcia,
levitacia, rozne druhy "krestanskej meditace",
okultizmu a vestenia. A tieto veci su pokusenim. Zacina sa to tvrdenim, ze
krestania by maly byt "tolerantni" k inym smerom, napr. v mene
humanismu a podobne.
Zaujimave je dalej to ze napriek tomuto sa katolicka cirkev najma po
II. Vatikanskom koncile snazi stavat k New Age prijatelne a snazi sa s
nim viest dokonca dialog. /???/ Napriek tomu ze v pisme je jasne
uvedené striktné varovanie. Pre Katolikov sa ale ich
tradicia rovna Pismu a prakticky je mu nadradena takze im unikaju
zakladne biblicke vystrahy:
5.Moj 18 10-12
Nech sa nenajde u teba taky co by
syna alebo dceru prevadzal ohnom, ani vestec, hadac, zaklinac,
carodejnik, vyvolavac duchov, vedomec, ani kto by sa vypytoval mrtvych.
2.Kor 6-14-18
Nedejte se zaprahnout do ciziho jarma
z neverřicimi, co ma spolecne spravedlnost z nepravosti? Jaky souzvuk
Krista z Belialem? Jaky podil vericiho z nevericim? Jaky podil chramu
Boziho s modlami? My sme prece chram Boha ziveho. Jak rekl Buh: Budu
prebyvt a prochazet se medzi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mim
lidem. A proto vyjdete z jejich stredu a oddelte se, pravi Hospodin a
niceho necisteho se nedotykejte, a ja vas prijmu a budu vam Otcem a vy
budete mimi synya dcerami pravi hospodin zastupu.
Leviticus 19,31
Neoracejte se k duchum zemrelych a
nevyhledavejte vedmy a neposkvrnujte se nimi. Ja sem Hospodin vas Buh.
Rimanom 12-2:
A neprisposobujte sa tomuto veku, nibrz promenujte sa
obnovenim sve mysli...
Oficialne zdroje v rkc najma po II. Vatikanskom koncile tvrdia ze
New Age nieje jednotne riadenou organizaciou ale spontannou odozvou
tejto doby. To je dalsia loz. New age je naozaj rozdrobena na
neskutocne mnozstvo uceni a filozofii ale ked si to vsimnete
pozornejsie - pomali sa zacina volat po zjednoteni vsetkých
nabozenstiev do jeneho riadeneho celku.
Povazujete to za spontanny prejav? Preco potom bol nespocetne
krat propagovaný ako hlava noveho svetoveho poriadku Lord Maitreya
ktoreho Benjamin Creme predstavil ako -ucitela sveta-? Ako je
mozne ze ma jednotnu podporu drvivej vacsiny okultných skupin
New Age a New world order ked ako tvrdite - neexistuje nic take ako
dogma?
New Age je riadene samotnym satanom a spojenie s krestanstvom dosahuje
skrze krestanov ktori neurobili tu najpodstatnejsiu vec vo svojom
zivote: neurobili Pana Jezisa svojim osobnym Panom a Spasitelom.
Prijali spasenie ale nevosli do cesty nasledovania poslusnosti Jezisa
Krista.
Ceske stranky "Lorda Maytreyu: "Medzinarodni zdileni
|
]
Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Standa v Pondělí, 03. duben 2006 @ 13:49:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dovolím si poznamenat, že "New Age" opravdu nic nepropaguje. New Age je prostě Nový věk. Je to čas, doba - ta nemůže nic propagovat.
____________________________________
Pane profesore! Nelžete!!! New Age vydává mj. knihy, časopisy a má zastoupení v televizních pořadech v USA. |
]
Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Ivan v Středa, 09. srpen 2006 @ 12:02:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsou to nehorázné nesmysly. Pokud by snad tyto spekulace o zednářích a jejich piklech, tento sektářský hon na čarodějnice (tentokrát pod záhlavím new age) jsou "křesťanstvím", pokud ke křesťanství opravdu neodlučitelně patří inkviziční mentalita, jíž předvádí autoři těchto textů, tak JÁ IVAN ŠTAMPACH NEMÁM A NIKDY NECHCI MÍT S KŘESŤANSTVÍM NIC SPOLEČNÉHO!!! |
]
Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Seraphim v Středa, 09. srpen 2006 @ 16:12:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Bývalý bratře v Kristu, Ivane Odilo ŠTAMPACHU, poté co jste Krista opustil svým členstvím v zednářské lóži (své členství v lóži jste prezentoval v masmédiích), tak s křesťanstvím opravdu už nemáte nic společného. Pouze svou minulost, kdy jste býval katolickým knězem a mnichem dominikánského řádu (tehdy televizně vyzdvihovaným. Avšak lidská sláva, polní tráva!) Podobáte se Ezauovi, který za hmotný pokrm prodal duchovní prvorozenství. Kéž byste mohl alespoň zemřít stylem kajícího lotra na kříži a vyhnul se tím nikdy nekončícímu Peklu. Tomu hroznému žaláři, před kterým Kristus varoval zákoníky, farizee i svého apoštola Jidáše. Nedávno tento žalář spatřil na pouhých 23 minut Bill Wise. Viz zde:
Billova manželka řekla, že uviděla svého muže doslova zděšeného, jak si drží hlavu mezi rukama a křičí. Říká: „Bylo to okolo 3:23 ráno, když jsem se probudila. Pamatuji si to, protože jsem se podívala na naše digitální hodiny a Bill nebyl vedle mě. Slyšela jsem křik, který přicházel z našeho obýváku a tak jsem se rozhodla, že se tam půjdu podívat a našla jsem Billa v pozici, v které jsem ho ještě neviděla.“ Nevěděla, co dělat. Myslela, že dostal infarkt. Tak se začala modlit a Bill brečel a říkal: „Modli se, ať to Bůh vezme z mé hlavy, Bůh mně vzal do pekla. Cítím se, jako bych umíral. Nemůžu to vydržet!“ Byl jako někdo, kdo přežil vážnou autonehodu, ne jako někdo, kdo měl jen špatný sen a probudil se.
Bill viděl V PEKLE všechno černé. Jediné, co slyšel, byl jekot. Bylo to tak hlasité. MILIARDY LIDÍ TAM JEČELY. Bill sdělil, že nějakým způsobem věděl, že jich zde byly miliardy. Říká: „Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když tady ječely miliardy lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. Chceš si rukama zacpat uši, ale je to tam hlasité a nemůžeš se dostat od toho řevu. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný. Protože tam dominuje strach, není tam cítit žádná Boží přítomnost. Musíš prostě vydržet ten strach a mučení v naprosté tmě. Nic nevidíš a nevíš, co přijde potom. Můžeš cítit tu temnotu.“
Nějaké verše mluví o té temnotě Žalm 88, 6-7 „Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložil´s mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.“ Je tam temnota, která jde cítit. Exodus 10,21: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat."
Bill pokračuje: „Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Je to jako, když se díváte na nějaký horor a najednou něco vyskočí a ty cítíš leknutí. Tak vezmi to leknutí v tu se*****u a vynásob ho alespoň tisíckrát. Tak tam v pekle zůstáváš po celou dobu. A já vím něco o strachu. Když jsem byl menší, tak jsem jezdil surfovat. Byly jsme v Coco na Floridě. A jednou, když jsme byli na vodě se najednou kolem nás objevila skupina žraloků. Jeden z těch žraloků se mi zakousl do prkna přesně v půlce, chytil mě za nohu a shodil mě do vody. Měl jsem nohu v čelistech toho žraloka. To jsem ještě nebyl křesťan, ale najednou mě ten žralok pustil. Vím, že Bůh nechal toho žraloka otevřít tlamu, ale ten strach, co máš v tu chvíli je absolutně ohromující. Nevím, kdo z vás někdy viděl film Čelisti, ale to je úplné nic, v porovnání s tím, čím člověk v tu chvíli prochází. Ten strach byl děsný. Tomu chlápkovi, který byl vedle mě, jeden žralok ukousl kus nohy. Vytáhli ho na pláž. Všude byla krev a on křičel. Takže já vím, co je to strach, ale tenhle strach je nic v porovnání se strachem, který jsem cítil v pekle a to si myslím, že jsem zažil jeden z nejhorších strachů, co jdou na Zemi zažít.
Izajáš 24:17-18 „Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země.“
Jeden muž navštívil jisté vězení a strávil tam noc. Nemohl pochopit, jak hlasité to bylo. Nemohl vůbec spát. Lidi tam křičeli ze spaní a brečeli. Celou noc. O co víc v Pekle.
Jób 18:14 „Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy.“
Ďábel je rozhodně Král hrůzy.
PO SMRTI UŽ SE NIKDY ODTAMTUD Z VĚČNÉHO PEKLA NEDOSTANEŠ. Nikdy. Tady na Zemi máme vždycky nějakou naději. I lidi v koncentračním táboře měli naději, že se odtamtud dostanou, nebo přinejmenším zemřou.
Informoval Vás duchovní Pravoslavné církve Mgr. Libor Halík PhD. |
]
Re: Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Ivan (ordo@email.cz) v Neděle, 29. duben 2007 @ 02:19:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane Halíku, vystupující jako údajný duchovní pravoslavné církve. S
pravoslavnou církví jako s původní církví Kristovou, dědičkou
nerozdělené církve prvních staletí nemáte nic společného. Církev
Kristova je církiví evangelia, Vy jste propagátor temnot, pekla,
pomsty, zloby. Jste obdivovatel, propagátor a služebník Smrti. Jste
plný nezdravé vášně, která se zbytečně kryje rouzškou zdánlivé
zbožnosti. Rozšiřujete tu o mně, svém spolubratru ve víře a ve službě
ty nejodpornější pomluvy. Jste také v reozepři se svým biskupem,
vladykou Simeonem, s nímž jsem plně v jednotě. Kdybyste měl cokoli
společného se svatým pravoslavím, věděl byste toto: <b>Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde tvé, peklo, vítězství? Kristus vstal, a tys svrženo. </b>
|
]
Re: Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Ivan (ordo@email.cz) v Neděle, 29. duben 2007 @ 02:26:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane Halíku, vystupující jako údajný duchovní pravoslavné církve. S
pravoslavnou církví jako s původní církví Kristovou, dědičkou
nerozdělené církve prvních staletí nemáte nic společného. Církev
Kristova je církiví evangelia, Vy jste propagátor temnot, pekla,
pomsty, zloby. Jste obdivovatel, propagátor a služebník Smrti. Jste
plný nezdravé vášně, která se zbytečně kryje rouzškou zdánlivé
zbožnosti. Rozšiřujete tu o mně, svém spolubratru ve víře a ve službě
ty nejodpornější pomluvy. Jste také v reozepři se svým biskupem,
vladykou Simeonem, s nímž jsem plně v jednotě. Kdybyste měl cokoli
společného se svatým pravoslavím, věděl byste toto: Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde tvé, peklo, vítězství? Kristus vstal, a tys svrženo.
|
]
Re: Re: Diskusiu o vasom clenstve v lozi nepokladam za dolezitu... (Skóre: 1) Vložil: Ivan (ordo@email.cz) v Neděle, 29. duben 2007 @ 02:28:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obviňujete-li mne ze lži, pošlete mi na adresu ordo@email.cz údaje o
sob+ě, včetně adresy a půjdu si to osobně a ručně s Vámi vyřídit.
|
]
Nech sa paci, posluzte si ... (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Neděle, 29. duben 2007 @ 14:03:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A kto Vam ma poslat tu adresu? Ja? Standa? Serafin? Ak ja, tak si ju zistite sam, web nieje anonymny, trosku skusenejsi hacker to zisti za 25 minut. :-)))
Ci ste, ci nieste Ivan.S, musim Vam povedat ze ste fakt uboziak, normalny clovek sa brani argumentmi, u vas to asi nejde, tak vy pästami.
Nech sa paci, posluzte si ale pravdu tym určite nezahlušíte ...
|
]
Re: Ještě než si naliskáte... (Skóre: 1) Vložil: joker v Neděle, 29. duben 2007 @ 14:50:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...si dovolím malou poznámku, která mě napadla pro přečtení této diskuze. "Když odpadnout od Krista, tak s plnou parádou!" Takhle vnímám aktivity občana Štampacha já. A ačkoliv jsem vtipálek, tohle mi moc vtipný nepřijde. Už proto, že jako zhrzený člen řkc, který se utekl do lůna starokatolíků (jestli mě paměť neklame) na svoji stranu strhává pozornost řady lidí, kteří mají problém a neumí ho řešit. PS: jestli mi taky chcete rozbít ústa, tak si klidně poslužte. Pravdu neumlčíte tím, že budete lidem vyhrožovat násilím, nebo je i fyzicky napadat.
|
]
|
|
|
|