poslal cristiano Od smrti k životu
Svědectví obráceného kněze
Carla Fumagalliho
Můj život byl plný rozporů, zmítán a unášen kdejakým poryvem učení“ (Ef 4,14), až do chvíle, kdy jsem poznal Ježíše, Skálu a Kámen uhelný (Mt 21,42;Sk.4,11;Ef 2,20; 1.P 2,6-7), či spíše do chvíle, kdy Ježíš, můj úžasný Pán a Spasitel, si mě našel. Mohu teď opakovat spolu s Davidem:
Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. (Žalm 40:3-4)
Narozen v Itálii
Narodil jsem se v Olgatě Mogara nedaleko Como v roce 1934. V devíti letech jsem vstoupil do arcibiskupského semináře Mediolanského v Masnagu – provincii Varese. O pět let později jsem přišel k misionářům Klaretýnů v Turíně, kde jsem dokončil gymnázium a prošel jsem noviciátem a také dvěmi lety filozofických a čtyřmi lety teologických studií.
Učení ve vyšším semináři Klaretýnů v Turíně, stejně jako i v každém katolickém semináři a kolégiu, se opírala o Aristotelovu řeckou filozofii. Dokončení takovýchto filozoficko-teologických studií dovolovalo ucházet se o studijní stupně z oblasti Písma Svatého. Římská teologie je vybudována spíše na konstrukci pohanské filozofie, a tak se snaží Bibli, která má jinak neznečištěnou teologii, pošpinit. Je to postoj nepřípustný, protože Božím Slovem nelze volně manipulovat a spojovat jej s filozofickým učením a lidskou naukou (Kol 2,8;2Tm 2,9).
Vysvěcení a Amerika
Po kněžském svěcení v roce 1961 jsem obdržel pozici přednášejícího v semináři Klaretýnů v Beverze (na zámku Brianza). V roce 1966 jsem byl jmenován duchovním otcem semináře a ten úřad jsem spravoval až do roku 1968, kdy jsem dostal nabídku, abych odcestoval do USA k dalším studiím. Předtím jsem se ještě zastavil na několik měsíců v Londýně v teologickém kolegiu.
V září 1969 jsem začal studovat na fakultě antropologie na státní universitě v Buffalo. Byl jsem ponořen ve zkoumání a bádání v oblastech pro mě docela nových, jako jsou obyčeje, kultura, společenská struktura, různé hospodářské a politicko náboženské systémy, jako i archeologie s evolucí. Měl jsem hlavu plnou otázek a pochybností. Porovnával jsem různé aspekty společenského a kulturního života a objevil mezi jiným, že katolické svátosti a magické rituály se vyznačují v zásadě stejnými rysy. Jak jedno, tak i druhé pomocí obřadů a formulí mají zaručovat určitý efekt.
Jóga, Afrika a další
Když jsem viděl, že diskuze s jinými knězi moc nepomáhá v rozřešení mých otázek, začal jsem se poohlížet i do jiných filozofických systémů. Zapsal jsem se do kurzu „kontrola myšlení“, který přede mnou otevřel fascinující a neprozkoumaný svět okultismu, pojmenovávaného dnes v pseudoučenecké hantýrce „parapsychologie“. Cvičil jsem jógu a prohluboval jsem znalost východních náboženství. Očekával jsem, že najdu odpovědi přinejmenším na některé své otázky. Udělal jsem ještě dva univerzitní kurzy, kde jsem obdržel jak bakalářský, tak i magisterský titul, nakonec jsem postoupil k těžkým zkouškám, které byly vyžadovány k doktorátu. Podařilo se. Po tom všem jsem si namluvil, že bych chtěl jet do Afriky. Návrh byl přijat, ale nejdříve jsem strávil několik měsíců v Itálii. Požádal jsem vedení v Římě o dočasné uvolnění od závazků kněžského úřadu a o nějaký čas k posbírání mysli. Utěšovali mě, že krize je přechodná a všechno se brzy navrátí k normálu.
V tomto stavu mysli jsem odjel do Afriky, kde jsem v listopadu 1974 začal zkoumání života kmene Samburu žijícího v severní Keni. Chtěl jsem dokonale prozkoumat jejich kulturu, společenský i hospodářský život. Současně jsem studoval jejich historii a kulturu, přičemž jsem chtěl seřadit činitele rozhodující o společenských a hospodářských změnách ve společenstvích kmenů, které byly pod řadou státních nadvlád.
Rozloučení s Afrikou a s katolicismem
Daleko od břemen a rutiny kněžských závazků jsem měl čas přemýšlet nad otázkami a pozastavovat se nad nepokojem, který svazoval mé srdce s životem, jaký jsem vedl. Z hloubi duše jsem věděl, že čest mi přikazuje odhodit náboženskou organizaci i kněžství. Když jsem začátkem roku 1975 přijal tuto myšlenku, pocítil jsem velký pokoj i volnost. Cítil jsem, že jsem se vytrhl z jednoho z nejtěžších otroctví na této zemi – římskokatolického náboženství a instituce církve. V únoru 1976 po dokončení zkoumání v Africe, jsem se vrátil do USA a volný od závazků vůči římskokatolické církvi jsem se rozhodl jít svou cestou. Stal jsem se agnostikem. Plánoval jsem učitelskou kariéru. V září 1977 jsem dokončil doktorát z antropologie a v listopadu téhož roku mě katolická církev uvolnila od veškerých kněžských závazků.
Nejdříve okultismus, potom Nový Zákon
Pokračoval jsem ve studiích. Zkoumal jsem zvláště okultismus a východní náboženství. Ale v srdci jsem cítil pustinu, kterou jsem neuměl vyplnil, a tak rostl hlad po pravdě, milosti a spravedlnosti, který nemohlo nic uspokojit. Téměř úplně jsem přestal praktikovat náboženství a každý den jsem si četl kousek z Nového Zákona.
Začátkem března 1979 se mi dostala do rukou přeložena knížka „The Late Great Planet Earth (Nebožka nádherná planeta země) od Hala Lindseye, kterou jsem si „náhodou“ koupil v nějakém obchodě v Buffalo.
Když jsem se zajímal o předpojatou a kriticky nastavenou četbu, postavil jsem se tváří v tvář faktu, že různá biblická proroctví, která byla napsána 2500-2600 let předtím, se vyplnila. Věda, kterou jsem se při studiích zabýval, mi pomohla uvědomit si, že žádná myšlenka vůbec nemůže předvídat se stoprocentní jistotou to, co se zítra stane. Došel jsem k závěru, že Bible musí mít pravdu a že jejím původcem může být jen sám Bůh. V té chvíli jsem porozuměl, že jsem hříšníkem a nejsem schopen zachránit sám sebe. Přijal jsem, že Ježíš umřel na kříži za mě a že také jediným způsobem ke spasení je opravdově Jej poprosit, aby mi odpustil hříchy a stal se mým Pánem a Spasitelem. Tak jsem také učinil.
V Kristu jsem našel život
Ježíš odpověděl na mé volání bez prodlevy a úžasným způsobem. Prožil jsem Boží lásku, která očišťuje od všech hříchů, nepravosti a ohavnosti. Plakal jsem radostí, padl na kolena, cítil jsem moc daru milosti a oběti Krista, který chtěl zachránit takového hříšníka, jakým jsem já. Stal jsem se dítětem Božím (J 1,11-13), znovuzrozeným k životu v Duchu (J 3,3-7), skrze neznečištěné zrno Božího Slova (1P 1,23). Obdržel jsem jistotu, že jsem spasen (Ef 2,8; Ř 8,16) a zakusil jsem nádheru duchovní hostiny, jakou slíbil Ježíš všem, kteří Jej přijmou (J 1,12-13)
Od té doby mi nedávala pokoj otázka: „Zpráva o spasení je tak jednoduchá, proč mi ji doposud nikdo neukázal?“ Ani léta studií, ani různé svátosti, ani zpovědi se v nejmenší míře nepřičinily k mému spasení – spasil mě sám Ježíš ve chvíli, kdy jsem přiznal, že jsem ubohým hříšníkem a volal k Němu o pomoc.
Kdokoli by však vzýval jméno Hospodina, bude zachráněn. (Skutky 2,21)
Pravdivými věřícími, lidmi spasenými, jsou ti, kteří jako živé kameny se staly součástí duchovní budovy, kde základem a kamenem úhelným je sám Kristus (1P 2,5-8;Ef4,15-16;5,23;Sk 4,11). Věřící, naplněni Duchem Svatým, s vírou hlásají evangelium (Sk 4,29-31). Já sám jsem se cítil, jako by ve mně plál oheň. Pán mi dal veliký hlad a touhu po Jeho Slově, které uznávám za jediný zdroj pravdy, a tak jsem zasvětil mnoho času jeho prohlubování.
Když jsem se začal sdílet o svém spasení se svými americkými známými a vlastní rodinou, většina nechtěla slyšet. Věděl jsem, že mám jít dále za Ježíšem a být poslušný Jeho Slovu. Upustil jsem od učitelské kariéry a zasvětil svůj život ve službě Pánu. O tři měsíce později, poslušný Božímu Slovu, dal jsem se pokřtít ve vodě. „Potom jim řekl: ‚Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.‘“ (Mk 16,15-16)
Evangelium pro Itálii
Na začátku roku 1981 mi Pán jasně ukázal, že mám odjet do Itálie a zvěstovat tam evangelium zvláště kněžím a katolíkům. Evangelium o spasení. V březnu toho roku jsem tam také odcestoval. Když jsem četl Slovo, zpozoroval jsem, že nebudu-li v něm zakotven naplno, mohu stát na mnoha chybných pohledech a praktikách. Církev katolická volně manipuluje s Božím Slovem a překrucuje jej, přitom v něj vůbec nevěří a nezachází s ním jako s věčnou pravdou. Po celá staletí samovolně vytrhávala pasáže ze Slova a přidávala k němu, a tak vytvořila systém učení a víry, který nestojí daleko od praktik pohanů: vytváření obrazů, soch a relikvií, kult Marie a svatých, modly a mše za zemřelé, obřady a liturgie, prodej požehnání, zpovědi a oběť eucharistie. Církev nadto ustanovila řadu doktrín a dogmat, která jsou v kontradikci s Biblí, když hlásá nauku o křtu nemluvňat, jako o znovuzrození, očistci a odpustcích, o neposkvrněném početí a nanebevzetí Marie, o pozemské vládě papeže a církve, o papeži – jako nástupci Petra a náměstkovi Krista na zemi apod. Je porušeno přikázání: „Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí“ (Ex 20,4-5). S bázní čteme zprávu Bible o tom, co potká falešné bůžky a jejich ctitele (Ex 20,3-6)
Mše a její smysl
Mše je centrem učení i praxe římskokatolické církve. Hlásá, že v eucharistii je Pán Ježíš Kristus přítomen fyzicky v těle i krvi. Proměňování chleba a vína v pravé tělo a krev Krista nese název přepodstatnění, jde o přechod z jedné substance v jinou při zachování původního vzhledu. Řím přijal toto učení za oficiální dogma na IV. Koncilu Lateránském v roce 1215, kde jej vyložil „věčný“ teolog Tomáš Akvinský. Koncil Tridentský v roce 1551 uvrhl věčnou kletbu na každého, kdo nevěří v přepodstatnění. A tak loajální katolíci musí uznat, že Ježíš Kristus je fyzicky přítomný současně na celým světě v miliónech hostií. Bible však vyučuje o duchovním společenství Pána Ježíše v čase Večeře Páně. Nakonec oddávání úcty kousku chleba, tak jako by on sám byl Bohem, je vrchol modlářství. Chléb je přece dílem lidských rukou a Bůh přece žádá, abychom Mu vzdávali úctu v Duchu a v pravdě: „Přichází chvíle a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ (J 4,23-24)
Katolická církev ve skutečnosti tvrdí, že během mše je tělo a krev Ježíše Krista obětováno za hříchy světa. Bible nás ale nenechává na pochybách, že Ježíš složil sebe samého jako jedinou oběť za hřích (Židům 7,27 a 10,11-14) a že není více potřeba oběti za hříchy protože: „Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.“ (Židům 10,18)
Smířený s Bohem
Oproti nauce Římu, která rozděluje všední hříchy od smrtelných, za které hrozí smrt, Bible hlásá, že smrt je trestem za každý hřích: „Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 6,23).. „Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.“ (Ez 18,4).
Ježíš si nás zamiloval, byť sám neznal hříchu, na kříži nesl všechny naše hříchy, abychom mohli být ospravedlněni a smíření s Bohem. „Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2Kor 5,20-21). Jak Abrahám, tak každý, kdo hřeší, může obdržet ospravedlnění a odpuštění hříchů jedině skrze víru v Pána Ježíše.
Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: "Blaze těm, jichž nepravosti byly odpuštěny, těm, jejichž hříchy byly přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích!"
Biblické učení o spasení nahradila římskokatolická církev množstvím doktrín a praktik s vykonáváním dobrých skutků. Ale toto nám nepřinese spasení. Bible přesto říká: „V nikom jiném není spásy - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“ (Sk 4,12). Pavel psal efezským: „Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ A Titovi také: „...spasil nás - ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha Svatého“ (Titovi 3,5)
Spasený křesťan koná dobré skutky tak, jak větev vinné révy nese víno – přirozeně. „ Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic“ (J 15,5). Věřící toto nečiní proto, aby byl spasen, ale proto, že se stal větví pravého vinného kmene a žije v Ježíši (J15,1-5).
Jedině Ježíš může spasit
Ježíš vysvětlil Nikodémovi, že aby mohl být spasen, potřebuje se znovuzrodit z Ducha (J3,3-7), což může nastat jen skrze víru v Ježíše. „Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ (J 3,36). V evangeliu Jana 14,6 Ježíš o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda a život," odpověděl Ježíš. "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“; a říká také: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.“ (J10,7) Jedině skrze Něj je možno být zachráněn.
Ježíš ujišťuje, že budeme-li stavět na Jeho Slově, náš dům víry zůstane a přetrvá každou zkoušku. Jestliže však budeme riskovat s jiným základem, dům se zřítí a jeho pád bude hrozný (Mt 7,24-27). Ježíš je uhelným kamenem, zachraňujícím ty, kteří Jej přijmou a věří v Něj. Je také zároveň kamenem úrazu pro ty, kteří svůj život a naději stavějí na čemkoliv jiném (1P 2,6-10).
Konečná autorita : Boží Slovo
Učenci v Písmu a farizeové – vzdělaná elita – znevažovali tradicí Boží Slovo (Mt 15,1-9). I když měli přístup ke Knize Zákona a přestože ji užívali, jejich interpretace a nauka měnily obsah a falšovaly smysl: „Jak můžete říkat: »Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon«? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů. Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni. Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?“ (Jer.8,8-9). Tak i římskokatolická nauka o tradici postavené na stejnou úroveň s Biblí otevřela bránu učením a praktikám, které si protiřečí s Božím Slovem.
Protože chtěla bránit své činy a ustanovení, římskokatolická církev vždy pronásledovala ty, kteří hlásali Boží Slovo a byli mu věrni. V minulých staletích Řím užíval různých způsobů, aby omezil a rušil šíření Biblí, dnes zase vystupuje v roli jediné autority, kdy si nárokuje pro sebe a své duchovenstvo právo na interpretaci Písma.
Duch Svatý – náš učitel
Bible podtrhuje, že jedině Duch nám dá porozumět Slovu Božímu a zjeví nám jeho původ, Boží inspiraci, a také smysl (J14,26;16,13-14;1J2,26;Luk10,21-22) Duch svatý nejméně třikrát upozorňuje na to, aby se nic nepřidávalo ke Slovu a od něj oddělovalo (Deut 4,2; Přísl.30,5-6; Zj.22,18-19). Církev katolická tedy nemá právo na interpretaci ani změnu jeho částí. Slovo ukazuje a prohlašuje, jaká je pravdivá církev Kristova a jaká je falešná a nevěrná církev.
Slovo „církev“ pochází z řeckého slova „ekklesia“, označující povolané z celého světa, jeho cest i systémů (srov. 2Kor 6,14-18). Církev římskokatolická jako nábožensko-politická struktura a organizace zůstává systémem, který náleží do světa a bude jednoho dne zničen na věky (Daniel 7,26-27;Zj.18). Bůh naplňuje svá zaslíbení, On řekl: „Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já. Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. Od východu povolávám dravce, ze vzdálené země muže své volby. Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním“ (Izajáš 46,9-11)
Čistě od srdce
Drahý příteli, kýmkoliv jsi a v jakémkoliv postavení se nacházíš, je-li Tvou cestou nalezení pravdy a spasení duše, u Pána Ježíše hledej odpovědi na všechny své otázky, trápení a pochybnosti. Jedině On je Cesta, Pravda a Život. „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J14,6). Studuj Písmo. Čti Bibli rozvážně a poznáš pravdu a ona Tě osvobodí. Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: "Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí."(J 8,31-32). Na posledních stránkách Bible – ve Zjevení Janově, najdeme pozvání: Duch a Nevěsta říkají: "Přijď!" Kdo slyší, ať také řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života. (22,17). Přijmi toto pozvání od Ježíše.
Opravdu jsi se znovuzrodil? Měl by jsi tedy vědět, drahý příteli, že znovuzrození se nestane přes křest, ani žádný jiný obřad, či svátost, ale jedině díky osobnímu poznání Ježíše (Jan 3). Popros Boha, aby Ti odpustil Tvůj hřích, z kterého Tě Duchem usvědčil, a zachránil Tě jedině svou mocí - dokonanou jednou provždy skrze oběť Ježíše Krista.
Z Bible vyplývá, že svět směřuje k nejstrašnějším a nejkatastrofálnějším časům ve svých dějinách. Jediným způsobem, jak uniknout Božímu hněvu a soudu, který bude vylit na tento hříšný a zlý svět (Zj.14,6-9, kap.16,19,11-21), a utéci před věčnými muky a ohnivým jezerem (Zj.20,11-15), je víra v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele.
Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal."
Skutky apoštolské 16:31 Odpověděli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům!"
Carlo Fumagalli
Obrácený kněz
