Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

O spravedlnosti

Při čtení biblického textu bývá často člověk nazýván spravedlivým, což je v hebrejském jazyce צדיק [cadík]. Identické slovo je v arabském jazyce صديق [sadík], snad jenom s mírně odlišnou výslovností a samozřejmě jinak psáno. Slovo صديق [sadík] znamená přítel. Totéž slovo v hebrejském jazyce znamená spravedlivý, v příbuzném arabském jazyce znamená přítel. Já se osobně domnívám, že jazyková „příbuznost“ obou slov nám může mnohé napovědět.

Semitská podobnost obou dvou slov je na první pohled zřejmá. Můj názor k dané problematice je takový, že arabské slovo صديق [sadík] – „přítel“ svým významem obohacuje hebrejské slovo צדיק [cadík]. Vážení čtenáři, možná máte vytvořenou určitou představu, že ten kdo je spravedlivý, tak musí být úzkoprsý, akurátní, přísný atd. Když se o někom říká, že je spravedlivý, tak se nám vybaví kupříkladu otec, který přísně vychovává své děti, který své děti drží zkrátka. Když si představíme spravedlivého člověka, tak to určitě nebude nějaký „světák“. Spravedlivý jedinec si drží odstup od lidí, takový obraz nám vytane na mysli.

Ale to je jenom naše vytvořená představa. Já osobně v biblickém textu nacházím zcela jinou výpověď o spravedlnosti. Spravedlnost, tak jak ji chápe Bible, to není stranění se lidí, to není ani zdaleka úzkoprsost. Spravedlnost jak jsem se o ní mohl dočíst v biblických textech, to je blízkost člověka k druhému člověku, k lidem. Spravedlivý člověk se nestraní lidí, aby byl ještě více spravedlivým. My se mylně domníváme, že čím je člověk více vzdálen od lidí, čím více si drží odstup od druhého člověka, tím více je spravedlivý. Jednoduše se takový člověk nezaplete do záležitostí druhých lidí, a tak nemůže klopýtnout ve svém osobním životě.

To je však zásadní omyl, to je mýtus, který se v žádném případě nezakládá na pravdě. Když si vzpomeneme na Ježíše, jak se choval on? Byl zavřený někde v klášteře, aby tam v ústraní a vzdálen od lidí meditoval? V žádném případě! Ježíš byl ve svém chování tak otevřený, tak přátelský, že ho jeho vrstevníci považovali za hříšníka. (1) Ježíš svým chováním zcela naplňoval biblickou představu o spravedlivém člověku. Takový člověk je především přítelem lidí. Domnívám se a je to můj názor, že podobnost slova – צדיק [cadík] – „spravedlivý“ a slova –صديق [sadík] – „přítel“ není podobností náhodnou. Spravedlivý člověk alespoň v semitském myšlení, uvažování má ve svém chování mnohem blíže k druhému člověku, než si zřejmě připouštíme.

Podle zesnulého evangelického kazatele Jana Nohavici, homonymum slova „k“ a slova „Bůh“ (2) naznačuje, že Náš Bůh jedná „k“ člověku, ne od něj. Náš Bůh je tady pro člověka, není netečný, jako nějaký bůh sedící někde na Olympu. Proto si myslím, že je zásadní nepochopení biblické zvěsti, biblického poselství, když se vyznávající křesťan straní druhých lidí. Jako vyznávající křesťané jsme tady pro druhé a ne sami pro sebe. Křesťanství jako náboženství by nemělo končit někde v meditativním tichu klášterů. Křesťané jsou ti, kteří mají být nablízku každému člověku, všem lidem.

Spravedlnost, jak jsem ji pochopil z četby Svatých textů Bible je, že my křesťané jsme na blízku člověku, že se lidí nestraníme. Spravedlnost, to je ale také zachovávání konkrétních zásad, které vyznáváme. Souhrnem tedy připomenu, že spravedlnost je zachovávání křesťanských zásad, které jsme obdrželi i přes naši otevřenost a přátelství vůči našim bližním. Tato argumentace a závěry z ní učiněné jsou zcela opačné k obecné představě o spravedlivém člověku, který se příliš nestýká s jinými lidmi, je úzkoprsý a už by byl vrchol všeho, kdyby si takový „spravedlivý“ člověk dal byť i jednu sklenici zlatavého moku.

Mojžíš stanovil konkrétní kriterium pro spravedlnost. (3) Mojžíš jasně a srozumitelně konstatuje – „Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ Tuto biblickou výpověď se pokusím převyprávět takto – „Bůh je věrný, důvěryhodný a nejedná podle. Přestože je spravedlivý, tak se nás lidí nestraní a jedná s námi za každých okolností na rovinu.“

Já myslím, že je to veliká výzva také pro nás křesťany. Přestat se možná tolik stranit druhých lidí a být v našem jednání více otevřenými a přátelskými i přesto, že si za svými zásadami budeme i nadále stát.

1. „Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ (Bible, Matouš 11:19)

2. Skutečně předložka אל [el] „k, na, při“ je jak foneticky, tak i graficky podobná se slovem אל [El], což znamená Bůh

3. Bible, Deuteronomium 32:4, druhá část verše