poslal Benjamin
To je úplné požehnání, když je ve sboru vystřízlivělý charismatik...
Hezká věc z knihy rozhovorů s Milošem Rejchrtem "O něco svobodnější"
Ale přitom slova extatický a extáze by se měla rehabilitovat. Lidská existence bez extatických momentů je jako step bez jezer. Extáze být má, myslím, že ten objev patří k evangeliu - je mi nabídnuta extáze a jsem jí schopen. Občas se na tu horu proměnění vyleze a je to tam fakt nádherný, to se ani nedá popsat, jen tak opsat ošuntělým příměrem o záři, světle, bílém rouchu a tak.
K extázi ale patří i zjištění, že k ní dochází jen někdy a vždycky na chvíli; z té výšiny se musí zase hezky dolů.
Nebo jako ve čtvrté Mojžíšově v jedenácté kapitole: těsně předtím, než přijde nemoc šílených křepelek, je vylit Duch svatý na sedmdesát stařešinů, a dokonce na víc, i na ty, co mezi nimi nebyli. Mají prorokování, což si v této souvislosti vykládám jako extázi. Krásný to je, ale jenom jednou si zaprorokovali a šmytec. Mojžíš se trefil, když říkal, ať prorokují všichni, je to super, všem ať je ta extáze dopřána, ale nemůže být trvalá. Každý z nás pobral v životě několik takových zážitků, ale nikdy jich nebude kopa - ti stařešinové prorokovali jenom jednou. A navíc - extáze nechrání před nemocí šílených křepelek - oni se na ně vrhli a dva dny sbírali a konzumovali až se přežrali a umřeli. A co jim bylo platné, že předtím zažili extázi Ducha svatého. Pro život všedního dne je třeba zákona Hospodinova, zákon ze Sinaje je dán pro tyto všední situace.
...
zdroj: Areopag
