Grano Salis - Bůh nenávidí sexuální nevázanost

Bůh nenávidí sexuální nevázanost Není pochyb, že civilizované a vzdělané lidstvo je dnes svědkem více vražd, genocid počatých dětí a zjevných hříchů manželské nevěrnosti než předchozí generace. Sami sexuologové, tj. tvůrcové, propagátoři a ochránci sexuální revoluce přiznávají následující: „Naše sexuální morálka má své kořeny v židovsko – křesťanské kulturní tradici.“ (Zvěřina, Jaroslav, Lékařská sexuologie, Sexuologický ústav 1.lékařské fakulty UK Praha 1994, str.6.) „V našem (20.) století došlo pravděpodobně k největším změnám sexuální morálky a sexuálního chování lidí za posledních 1 000 let. Od jeho počátku jsme svědky uvolňování spojení mezi manželstvím a sexem. Toto uvolnění v našem kulturním okruhu souvisí pravděpodobně především s rostoucí sekularizací společnosti, odklonem od striktní sexuální morálky židovsko-křesťanské náboženské tradice a současně i s překonáním tradičního modelu rodiny patriarchálního typu. Mění se model soužití mužů a žen – stále přibývá párů vychovávajících své děti mimo manželství, jednopohlavních (homosexuálních, lesbických) párů, rodin pouze s jedním rodičem či dětí žijících ve dvou rodinách svých rozvedených rodičů. Většina uvedených změn sexuálního chování se týká především žen (snižování věku prvního styku, zvýšení počtu partnerů, nárůst předmanželských sexuálních zkušeností i dívek zahajujících pohlavní život před zákonnou věkovou hranicí).

Tyto skutečnosti jsou pravděpodobně odrazem měnící se ženské role v moderní společnosti, odrazem odklonu od tradičních hodnot, od společnosti centrované na rodinu ke společnosti založené spíše na individualistických hodnotách; souvisí i s vývojem ekonomiky sociálního státu a liberální vlády.“ (tamtéž, str.30.) Vzdělaná část lidstva je dnes vystavena mocné záplavě pokušení, která předchozí generace tehdy vychovávané a ochraňované křesťanskou církví vůbec nepoznaly. Tehdy nebylo tak extrémně znečištěné myšlenkové ovzduší. Zdá se, že Satan ovládl velkou část společnosti pomocí sekularizovaného (necírkevního) školství a sdělovacích prostředků. Skrze levicové ateisty ovládanou televizi, internet, časopisy, noviny i radio proudí do domácností na celém světě jemná i hrubší pornografie a zhoubné ideály sexuální revoluce. Tragické je, že se do této démonické sítě nechává lapit mnoho křesťanů. Ocitají se v bitvě o vlastní duši. Neuvědomují si strašlivé nebezpečí, které jim hrozí, když žijí nekřesťansky. My, křesťané počátku 21.století se totiž nacházíme v podobné situaci jako křesťané v pohanské kultuře před 2000 lety. Tehdy je svatý apoštol Petr zapřísahal a napomínal slovy: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ (Sk 2,40 ekumenický překlad) a oni ho poslechli. Na rozdíl od tehdejší doby dnes existuje mnoho formálních křesťanů, kteří stejně jako řada nekřesťanů nemají zájem o svobodu od hříchu. Na vlídné volání milosti prostě nereagují. Bůh proto přišel s plánem nebo prostředkem, který by co největšímu počtu lidí umožnil vidět nesmírnou závažnost hříchu. Lidé musí být s rozumem v koncích a vidět, že je Bůh – Pán vesmíru i přírody za jejich těžké hříchy náhle zničí. Zorganizoval nečekanou přírodní katastrofu v jihovýchodní Asii, Thajsku a okolí, kam se již po desetiletí létá zejména za sexuální turistikou. Vlny tsunami zde koncem prosince 2004 pohřbily přes 100 000 lidí. Musíme volat: „Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi.“ Každému člověku se má udělat z hříchů zle! Ale to nestačí. On musí být zoufalý, zničený, prázdný, polapený a zavalený také pocitem vlastní viny. Teprve potom začne po vysvobození toužit. Musí si uvědomit, jak zlý a ničivý je jeho vlastní hřích, když Ježíš Kristus, zcela nevinný Boží Syn i kvůli jeho hříchům tak bolestně před 2 000 lety trpěl a umíral. Pocit viny je působení Boží milosti. Jeho účelem je odhalit klamnost hříchu v nás. Proto bychom měli prosit vzkříšeného Krista: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Vymanit se z moci hříchu způsobeného žádostivostí lze mocí Ducha svatého. Proto se někteří pravoslavní křesťané každý den modlí: „Králi nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy, jenž jsi všude přítomen a vše naplňuješ, poklade blaha a dárce života, přijď a usídli se v nás a očisti nás ode vší skvrny a zachraň, Dobrotivý, duše naše.“ Bůh považuje skrytý nemanželský sexuální chtíč a další hříšné žádosti u křesťanů za stejně nebezpečné a jemu odporné, jako jsou chtíče a zlé žádosti bezbožných ateistů a pohanů. Řada křesťanů se mylně domnívá, že jejich skrytý hřích není závažný proto, že podle něho ještě nejednají. Ale Bůh vidí do lidských srdcí. Dle Mt 5.kap., 28.verš: „…každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil v srdci svém“. Ten, kdo se odmítne rozloučit se svým chtíčem, už před Satanem kapituloval. Brzy začne smilnit či cizoložit s konkrétní ochotnou ženou (mužem). Když nejen touhou, ale i jednáním zhřeší manželskou nevěrou, tak bude zakoušet neustálý úbytek pokoje a síly. Bude víc a víc neklidný, zmatený, zmítaný nekonečnými starostmi a strachem. Všechen bývalý Boží pokoj a síla z něj vyprchá. Tento Boží nepokoj ho bude pronásledovat tak dlouho, dokud se ve svém srdci nezatvrdí. Pak se uklidní. Ale jen na krátký čas. Protože s hříšným poměrem neskoncoval včas pokáním, tak na něj bude čekat po smrti i po vzkříšení nekončící peklo. Věčné peklo způsobené konfrontací s nechtěnou a odmítanou pravdou o své bezcharakternosti. Trýznivá bolest pro něj začíná už zde na Zemi při setkání s každým, kdo ho svými slovy nebo způsobem života odmaskovává a zahanbuje. To nesnesitelně pálí. Vytrvalý hřích cizoložícího křesťana je ohavnost. Dotyčný člověk je nevěrným své manželce (manželovi) navzdory tomu, že ví o bolestné oběti Božího Syna. Slova falešných vizionářů a falešných prorokyň, že Bůh nakonec spasí i nejzatvrzelejší pokrytce, nadělala v církvi 20.století již dost škod. Pravdou je, že čím déle my křesťané setrváváme v hříchu, tím více jsme v nebezpečí zatvrzení svého srdce a následného věčného zavržení. Bible nás varuje, že pokud setrváváme v hříchu, časem se staneme odolní vůči Božímu usvědčování: „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono dnes, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.“ (Žd 3.kap., 12. – 13.verš). Jeden duchovní kázal v tomto smyslu: „…Možná jste se kdysi třásli při slyšení Božího Slova. Ale pak jste nějakou dobu flirtovali se skrytým hříchem. Hráli jste si s ním a převalovali ho v mysli. Váš hřích se vám den za dnem stával stále přijatelnějším. Brzy skončíte úplně zaslepení, s falešným pokojem. Nakonec váš skrytý chtíč překročí hranice, které jste mu vymezili a jako divoká řeka se rozlije do nejrůznějších zlých skutků. Kdybyste v sobě od počátku pěstovali dar zbožné bázně, včas by vám Svatý Duch zjevil, že vaše srdce se pomalu, ale jistě zatvrzuje. Uvědomovali byste si, že se každým dnem, kdy pokračujete ve své hříšné zálibě, blížíte momentu, kdy bude vaše svědomí už nefunkční…“ Pak tento duchovní vyprávěl, že na vlastní oči viděl drzost svého kolegy, který dovolil, aby se jeho srdce zatvrdilo. Jeho kolega dlouho skrýval tajný sexuální chtíč. Po čase si v něm začal libovat a nakonec byl přistižen při cizoložstvu. Duchovní hovořil o kolegovi zhruba toto: „Byl jsem tam ten večer, kdy byl znovu odhalen. Pět žen přišlo dopředu a přiznalo, že s ním měly poměr. Některé řekly, že s ním měly pohlavní styk jen pár hodin předtím, než se postavil za kazatelnu a kázal. Jeden můj známý se toho muže později zeptal: "Jak ti mohlo svědomí dovolit to udělat? Jak jsi mohl mít poměr se ženou, která nebyla tvou manželkou a pak běžet ke kazatelně a kázat svaté Boží slovo?" Zkažený kolega - duchovní se zasmál a odpověděl: "Musíš být dobrý herec."“ Takto vypadá zatvrzelé srdce. Tím mužem nic nepohnulo. Tak se zatvrdil, že se mohl vyžívat v cizoložství a pak sloužit bohoslužbu i kázat bez známky studu a pocitu viny. Naplnila se na něm slova Pána Ježíše z Lu 11.kap., 24.-26: „…a přivede 7 jiných duchů, horších…..a konce toho člověka jsou horší než začátky.“ Tělesný hřích sexuální nevázanosti není jedinou překážkou pro působení Boží milosti. Rychle se proměňuje v hřích ďábelský. To znamená, že se mění v zatvrzelost. Přitom nepřestává být hříchem sexuálním. Proto je běžné, že mnoho lidí hřeší nejen lidsky, ale už i ďábelsky pohrdá bohatstvím Boží laskavosti, shovívavosti a trpělivosti. Kdo si myslí, že může setrvávat v hříchu manželské nevěry a opakovaně pokoušet Boží milost, ten si zatvrzuje svým vytrvalým hříchem srdce. „Neuvědomuješ si, že Boží dobrotivost tě chce přivést k pokání! Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu!“ (Řím 2.kap., 4.-5.verš) Takový člověk jednoduše nechce být duchovně svobodným. Znovu a znovu pokouší Boží milost a lásku, až jí nakonec začne pohrdat. Jeho srdce se zatvrdilo. Takový člověk věřil, že může pokračovat ve svém hříchu proti Boží dobrotě, aniž by došel újmy. Postupně se jeho srdce stávalo zcela nekajícím a zcela zatvrzelým. Pak už nemá sebemenší touhu po pravdivém pokání. Skončil se zatvrzelým srdcem a hromaděním Božího hněvu proti sobě. Z každé sebemenší nepříjemnosti, která se mu přihodila nebo přihodí, bude zatvrzelec obviňovat pouze své bližní nebo Boha. Nikdy už sám sebe. Avšak objektivně vzato, on nemá právo vinit Boha. Bůh se věrně snažil vycházet mu vstříc štědrým požehnáním, nicméně tento člověk všechno odmítal. Zatvrzelost - to je největší hřích, jakého se kdo může dopustit. Takovýto člověk se stal vlkem. Co ještě říci o člověku, který zrazuje Svatého Ducha? Podobá se ďáblu. Je démonizován skrz naskrz. Jako byl Jidáš, když zradil Bohočlověka Krista. Svatý Duch se do poslední chvíle snažil, a to z lásky, aby ho (ji) odvedl od jeho zlého záměru. Ale teď, když do jeho duše vstoupil sám Satan, nelze dělat nic. On otevřel Satanovi celou svou duši a vpustil ho do ní ve chvíli, když laskavý Svatý Duch naposled usiloval o jeho záchranu. Tak se do něj vtělil Satan celým svým zlem. A on se sjednotil se Satanem. Jeho myšlení je už shodné s myšlením kriminálních recidivistů. S jejich vystupňovaným milováním hříchu, nadbytkem sebevědomí, chronickým lhaním, schopností mistrně manipulovat druhými, chybějícími pocity viny, parazitujícím životním stylem, nemilosrdností k slabým a nemocným. V prostředí silnějších jedinců (např. fyzickou silou, kariérním postavením, inteligencí aj.) se dokonale přetvařuje a není mu téměř co vytknout. V prostředí slabších či nemocných jedinců přestává kontrolovat své nemilosrdné chování. Zde vlk odhazuje nepotřebnou masku ovčí kůže a bez výčitek svědomí tyranizuje tyto lidi. Tímto prostředím slabších jedinců bývá často rodina – jeho manželka (její manžel) a děti. Život v rodině s ním (s ní) je velmi těžkým. To je život stále na Golgotě, kde křižujícím je tento zatvrzelý bývalý křesťan a křižovaným jeho manželka (její manžel) a děti. Někdy bývají křižováni všichni, včetně jeho (jí) v roli nekajícího lotra. Z mého spisku "Nepřátelé rodiny" z r.2002 Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace