Grano Salis - Balvan na cestě

Balvan na cestě Nepravda není nehybně ležící balvan na cestě,ale živá a jednající obludnost,která se mstí,denně vymýšlí úskoky a každému,kdo jí a jejím pomocnicím strhne škrabošku,ukáže jejich pravou tvář,jejich ohyzdnost,hrozí odplatou.Nepravda se neskrývá v nesprávném výroku,ale je vtělená či převtělená do skutečnosti:nepravda je totožná s převrácenou skutečností.Nepravda naší doby považuje za normální,přirozené a běžné,že milióny lidí denně utíkají,prchají před hladem,válkou,pronásledováním,terorem.Poměry mohou být prohlédnuty jako převrácené a nenormální,jestliže pravda neexistuje.

Osud dnešního člověka závisí na tom,zda normou,která určuje,co je normální a nenormální,co je šílené a co přirozené,je pravda nebo nepravda.Člověk se musí rozhodnout mezi pravdou a nepravdou: kdo váhá,propadá nepravdě,protože lhostejnost patří již do panství nepravdy. Nestačí pouze opravy a úpravy,pravda si žádá,aby byl proveden základní obrat v postoji k tomu,co jest,a pouze takový základní obrat vyvede člověka z krize.-Ekologie se domnívá,že stačí chránit životní prostředí.Filosofie soudí,že je třeba zachránit svět. Ideologie je nekritická obhajoba převracených poměrů…Nová ideologie přichází se třemi dogmaty.Dogma první:pravda neexistuje.Druhá dogma:všichni lidé jsou lidmi,ale úspěšní a nejúspěšnější jsou lidmi více.Třetí dogma:nejvyšší a jedinou realitou je trh a chování lidí na tržišti,všechno ostatní je chiméra. My křesťane musíme uplatnit nový přístup,který by se lišil od zmaterializovaného světa.Vidět ve světě Boha,který stvořil…Dnes církev nemůže říct:“dnes si zavedeme demokracii a zítra zase něco jiného.To je ve věcech učení nemožné.Bůh je pramen důstojnosti člověka,pramen jediný,poslední,absolutní.Vyvstává otázka:co bychom my dnes řekli o víře v Boha? Musíme přiznat,že je v církvi dost sklonu se této otázce prostě vyhnout a pokusit se ve svém křesťanství obejit bez vyznání víry a existenci Boha.Nechybějí pokusy nabídnout světu,který o Panu Bohu nechce slyšet něco jiného.A tak předkládáme různé nauky.které se velice podobají všelidskému humanismu.Nauky,které přiliž nezdůrazňuji,že jde o náboženskou víru,nabízíme ušlechtilé rady lidské morálky,které samozřejmě vyplývají z evangelia,ale není to na nich hned vidět.Soudný člověk,jak se nám zdá,je může přijmout i bez předpokladu,že existuje Bůh. Lide neznají Boha,nemají o něho zájem,zdá se jim nemoderní aby v Něho věřili-ale my musíme setrvat ve své víře.My věříme,že Bůh je,toho se nemůžeme vzdát,jinak ztratíme všechno,neboť víra je svou podstatou setkání s Bohem – s živou,osobní skutečnosti Boha.My nemáme na vybranou,co nabídnout,co nechat pod pultem.Když Pánu Ježíši předložili peníz daně,nedal se vmanévrovat do poměru tohoto světa,ale volal a nepřestával každého volat před tvář živého Boha:“přiblížilo se království Boží,čiňte pokání a věřte evangeliu“ Ne,to není nezájem o problémy tohoto světa,je to vědomí,že ze všech bolestí a starostí není jiného vykoupení než v Bohu.Proto voláme:“Obraťte zřetel k Bohu. My křesťane máme také svou světskou odpovědnost.Žijeme mezi lidmi a je v naši moci svět kolem sebe zkrásnit nebo znetvořit.Nemůžeme říkat:svět je špatný,doba je zlá.My sami přece spoluutváříme svět,dobu,poměry.Naříkáme-li,že jsou lidé sobečtí,jací jsme my k lidem kolem sebe? Naříkáme-li na lidskou nenávist,kolík v nás je lásky a ochoty k odpuštění?A tak k lásky k Panu Ježíši neseme odpovědnost,aby se svět okolo nás rozjasnil a k tomu nás Duch Boží podněcuje. Ale přiznávám,že se něco z našeho života vytratilo.Nejsme spíše vdovou po Kristu než jeho vyvolenou nevěstou?Nepočínáme si spíše jako pozůstalí po Kristu,kteří si ho přicházíme pietně připomenout,přiznat se k jeho památce,potěšit se se spolupozůstalými,slíbit si,že mu zůstaneme věrni – než jako jeho společenství,které přichází s jasným vědomím,že je živ uprostřed nás,vede nás svým vlastním slovem,naplňuje nás svou milostí,je přítomen svou moudrosti a sílou?Jak by to s námi bylo kdybychom si to uvědomovali.Jestliže ve shromážděni slyším dobré slovo o Ježíšovi,pak vyjdu-li ven,jsem odkázán zase sám na sebe,znamená to,že předsevzetí je dobré,ale sil se nedostává.Zde má kořeny všechna naše slabost.A přitom je ta slabost zbytečná,neboť Kristus je živ,kraluje,je uprostřed svého lidu.“Já s vámi jsem po všechny dny,až do skonání světa.Je-li Pán živ,nechme se do života posvětit a proměnit Jeho blízkostí.-Amen Ferda

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace