 |
Právě je 429 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
Willy
ivanp
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116468976
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: SVATÍ ( ODDĚLENÍ ) BUĎTE 1Petr 1,16 ( I.díl )
Vloženo Pondělí, 21. srpen 2006 @ 11:19:35 CEST Vložil: xxx |
poslal Gregorios777
Již v knize Leviticus říká Bůh svému lidu:
"Svatí buďte nebo já svatý jsem".
Ale víme dnes, co to vůbec znamená a uvědomujeme si, že jde o ŽIVOTNĚ důležitou,
ba co více - o NEJDŮLEŽITĚJŠÍ součást PRAVÉ zbožnosti?
Obávám se, že si to neuvědomujeme.
Satan se snaží tuto věc maximálně ZASTŘÍT,
aby ji zneutralitzoval a poslal Božímu lidu
svoji nečistou munici v podobě myšlenek, které
mají zabránit naší svatosti a způsobit že budeme
zesvětštělí křesťané a zesvětštělá církev, která již ztratila svoji slanost a přestala být solí země
a která mu v ničem neuškodí a neohrozí jeho impérium.
Svatost znamená především ODDĚLENOST.
Již v knize Genesis Bůh ODDĚLIL světlo od tmy.
Princip oddělení se pak táhne celým dalším Písmem a vyučuje nás, abychom zanechali zakázaných spojenectví. Spojenectví s čím?
S tím, čemu říkáme TENTO SVĚT, který celý leží ve Zlém, protože je to jeho doména.
Opakuji - pro Kristovce není NIC DŮLEŽITĚJŠÍHO
v jeho ZÁKLADNÍ činnosti, než dbát tohoto principu!!!
Tento princip najdeme ve spisech všech zbožných mužů znajících Pána.
Mluví o tom Jakub, když shrnuje tři ZÁKLADNÍ
PILÍŘE pravé zbožnosti:
"Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své,
takového MARNÉ jest náboženství.
Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem
a Otcem toto jest:
Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich
a ostříhati ( zachovávati) sebe NEPOSKVRNĚNÉHO OD SVĚTA." (Jak 1,26-27)
Všeobecně jsou ty tři pilíře tedy tyto:
- MÍT NA UZDĚ SVŮJ JAZYK, tzn. mluvit jen to, k čemu nás vede Duch svatý a vystříhat se zbytečného duševního prázdného mluvení.
Vzorem je Pán Ježíš. Mluvil jen to, co slyšel od Otce.
- BOŽÍ LÁSKA a MILOSRDENSTVÍ
- ZACHOVAT SEBE NEPOSKVRNĚNÉHO OD SVĚTA.
Přičemž je nutno říci, že ten třetí piliř, oddělení od světa JE NOSNÝ. Bez něj se zhroutí i ty dva ostatní. Bez něj ty dva další neexistují.
Nástrojem k zachování se neposkvrněnými od světa je Kristův kříž. Pán Ježíš Kristus vyžaduje, chceme-li být Jeho učedníky, abychom skrze tento kříž zapřeli svou duši ( = své JÁ, sami sebe)
a položili ji tak do smrti. Neuděláme-li to, nejsme
HODNI Pána a nebudeme moci za Ním PŘIJÍT.
( Mt 16,24-27)
Chce, abychom Pána Ježíše následovali na kříž
a zemřeli tak jako On, abychom mohli být poté vzkříšeni a vzati na nebesa.
Rozumějme si - Bůh to již všechno v Kristu s námi učinil a vírou jsme se dostali do tohoto POSTAVENÍ. Před Bohem již v tomto postavení skrze víru v Krista jsme.( Ř 6)
Ale Bůh chce, abychom skrze kříž dosáhli tohoto POSTAVENÍ i našem individuálním praktickém STAVU, aby náš STAV odpovídal tomuto našemu vznešenému POSTAVENÍ v Kristu, kam nás Bůh umístil již před ustanovením světa skrze věčného Ducha.
Bůh si přeje, abychom se stali OBČANY NEBES
již zde na zemi. Tam je naše pravé OBČANSTVÍ.
Jsme právně občany Božího státu, Božího království. ( mluvím o znovuzrozených věřících)
Apoštol Pavel často vyjadřuje v oslovení
věřících na začátku svých epištol jejich stav.
Zatímco Korintské věřící nazývá posvěcenými a SVATÝMI v Kristu Ježíši, pak Efezské a
Kolosenské nazývá již SVATÝMI a VĚRNÝMI v Kristu Ježíši. Korintští měli řadu vážných nedostatků a proto o nich Pavel mluví jen na základě svého nebeského POSTAVENÍ v Kristu, kam byli Bohem umístěni.
Kdežto Efezští a Kolosenští jsou navíc nazváni také VĚRNÝMI, protože již dosáhli také ve svém STAVU toto POSTAVENÍ SVATOSTI - tedy ODDĚLENOSTI. Již byli DUCHOVNÍ.
Řekli jsme, že nástrojem k oddělení od světa je
Kristův kříž.
Mluví o tom apoštol Pavel v Galatským:
"Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jedině
v kříži Pána našeho Ježíše Krista, skrze něhož
je mi SVĚT ukřižován a JÁ světu." (Ga 6,14)
Zde Pavel vyjadřuje dvě podmínky oddělení (svatosti).
Přičemž jedna musí předcházet tu druhou.
1. Svět musí být nejdříve ukřižován mému JÁ,
protože svět mé JÁ (starého člověka) živí.
Mé JÁ potřebuje spočinout ve světě, jinak by se unudilo. Svět je pro mé JÁ jeho pokrmem, jeho životem.
JÁ nemůže bez světa vůbec žít.
Proto musíme přijmout obřízku našeho srdce, kdy svět musí být odříznut od našeho JÁ.
2. JÁ je ukřižováno světu. Proč? Protože jsme zajistili, aby svět naše JÁ přestal živit. Výsledkem je, že naše JÁ následkem hladu ZEMŘELO.
Náš nový člověk - nové stvoření má konečně místo, aby se mohlo nerušeně projevit a aby Kristus mohl naplnit celou moji bytost.
Jaký je však VÝSLEDEK toho, když o těchto vrcholně důležitých věcech vůbec nic nevím, protože je mě moji "pastýři" nanaučili?
Nebo když o nich sice vím, ale žiji natolik zakotven ve svém sobeckém starém JÁ, že se mi NECHCE učit se brát kříž, oddělovat se od světa, abych mohl skutečně jako učedník následovat Pána Ježíše, poznal Pravdu a byl vysvobozen?
( Jan 8,30-32)
Nebo když tyto stěžejní principy dokonce považuji za ZÁKONICTVÍ a posmívám se jim?
VÝSLEDEK je VSKUTKU TRAGICKÝ!
Výsledek je že, přesto, že jsem byl ve svém POSTAVENÍ v Kristu ukřižován, ( Ř 6 ) tak přesto
pořád ŽIJI. Mé staré JÁ nezemřelo, ale ŽIJE.
Proto Pavel píše Římanům:
"Zdali nevíte bratří, ( nebo povědomím zákona mluvím), že ZÁKON panuje nad člověkem, dokud ŽIV jest?"( Ř 7,1)
Nad naším starým člověkem, starým JÁ panuje HŘÍCH, SMRT a ZÁKON.
Pokud dopustíme, aby naše neposvěcené JÁ
nadále žilo ve světě i po našem uvěření Pánu Ježíši, ZŮSTÁVÁME POD ZÁKONEM ve svém stavu,
přestože právně jsme pod milostí. Jsme ve stavu judaistů, přestože jsme v postavení Kristovců.
A jsme-li pod ZÁKONEM, nemůžeme být svobodni ani od hříchu, ani od smrti.
Což má své důsledky v našem životě.
Zoufale bojujeme s hříchem ( pokud vůbec bojujeme), mnozí se již dokonce smířili s tím, že Kristova ideálu nikdy nemohou dosáhnout jako Izraelci na poušti ( Žd 3. a 4. kap.), svět
a hřích nás velice láká a nemůžeme se z toho vymanit třeba dlouhé roky. Místo nového života v Pánu se stále potýkáme se smrtí za hřích
a stále a stále musíme donekonečna vyznávat Pánu své staré hříchy. ( Sláva Pánu, že na rozdíl od judaistů máme Kristovu svatou krev, která nás neustále očišťuje pokud hříchy vyznáváme ). Ve svém stavu žijeme po většinu času přesně tak, jak jsme žili v našem starém životě.
Žádná změna.Téměř v ničem se to neliší, kromě toho, že chodíme na shromáždění a hrajeme si na náboženství. Nežijeme pak na úrovni našeho nebeského postavení v Kristu.
Často pak mluvíme o čemsi, čemu říkáme zákonictví, mluvíme o náboženských lidech
a o náboženskosti, aniž bychom si uvědomovali,
že MLUVÍME také SAMI O SOBĚ!
Naše JÁ žije a miluje tento svět a věci v něm
a proto naše ZBOŽNOST je jen prázdná, zákonická, pokrytecká, neúčinná, zapírající Pána a Jeho MOC a jak my s oblibou říkáme, je to jen nábožeství, nikoli Kristus. Jsme podobni novozákonním farizeům a zákoníkům.
Nemáme a nemůžeme mít porozumění Písmům
a tak se mezi sebou hádáme přesně jako farizeové a saduceové a jejich různící se školy. Přestože máme spoustu teologických škol jako oni, výsledek není žádný. Jsme rozděleni do mnoha denominací a rozehnáni jako Izrael do národů.
Toužíme po kariéře a postavení v církvi a po předních místech, tak jako farizeové a Kristovi učeníci před vzkříšením Krista. Jsme plni různých strachů, pýchy, arogance a posměvačství.
Divíme se, jak to, že když jsem přijal Krista, tak ve mně není ta Jeho obrovská láska?
Vždyť apoštol Jan píše:
"Nemilujtež světa ani těch věcí, které na světě
jsou. Milujeme-li kdo svět, NENÍ LÁSKY OTCOVY V NĚM." (1Jan 2,15)
Ale milí bratří, můžeme mít v této věci naději
( pokud o ní stojíme ). Uvedeným stavem MUSEL projít každý z nás. Jde jen o to, nestrávit v něm celý život.
Náš Pán Ježíš Kristus počítá s tím, že určitý čas
takto strávíme než vyrosteme do dospělosti v Kristu - ze stavu malých a starších dětí do stavu
duchovně silných a mužných mládenců, kteří již zvítězili nad tím zlostníkem a nakonec otců, kteří
důvěrně znají Boha Otce i Krista. ( 1Jan 2,12-14)
Pokračování příště
|
Re: SVATÍ ( ODDĚLENÍ ) BUĎTE 1Petr 1,16 ( I.díl ) (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 23. srpen 2006 @ 00:01:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Gregorii777, tento Tvůj článek je pravdivý.
Opět ho trošku doplním
Theosis je povinností každého
Dobrý Bůh předal (zjevil) církvi skrze proroky, svého Syna a apoštoly ohromné množství pravdivých informací o sobě, o lidech a o tom, jak správně žít. Tyto pravdy byly předávány v církvi z generace na generaci.
Jedna z informací byla v posledním 20.století téměř zahalena mlčením. Skoro to vypadalo, že se ani nepředává dál.
Nedostupnost této informace zapříčinila krizi křesťanství a tím devastaci celé euro-americké společnosti na křesťanství původně postavené a ateizmem později přebudovávané. Připravila prostředí pro věčnou smrt celých zástupů lidí. Přesně, jak to učil Pán Ježíš, že když slepý povede slepce, tak oba do jámy padnou. Ta ztracená pravoslavná informace zní: „Dosažení theosis je povinností každého člověka.“
Dosáhnutí theosis je de facto povinností každého člověka, křesťana především, v každém století, v každém národě. [6][356, str.52-55,151][352, str.221][347, str.345]
Apoštol Petr nám to připomíná:
„Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já (Hospodin) jsem svatý.“ (1Pe 1,16 ekumenický překlad)
„…nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste se skrze ně stali účastníky Božské přirozenosti a unikli zkáze, která je ve světě v žádostivosti. A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí (trpělivostí), vytrvalost (trpělivost) zbožností, zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou.“ (2 Pe 1, 4 –7 překlad KMS)
Theosis křesťana, tj. účast na Božské přirozenosti, se projevuje maximální láskou k Bohu a k bližnímu (včetně svého nepřítele). [352, str.215-216][356, str.41][431A]
To vyplývá z následujících textů Písma svatého:
„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 5, 22 – ekumenický překlad)
„….kdybych lásku neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ (1 Kor 13, 3-7 - ekumenický překlad)
Boží Syn se vtělil, zemřel za nás a vstal z mrtvých právě proto, aby lidé ze všech národů mohli získat theosis – aby se naučili lásce! My, lidstvo, jsme od Boha obětováním Božího Syna mnoho dostali, a tak je od nás mnoho požadováno. Proto je od nás požadováno theosis (zbožštění), jinými slovy: láska, ovoce Ducha, svatost. [297, str.69-70][349, str.109][431A]
Právě z nelásky – tedy z nedosažení theosis - musí křesťan každého dne činit pokání, někdy i ronit slzy. [339, str.9]
Musí proto každého dne volat jako celník v evangeliu: Bože, smiluj se nade mnou hříšným a současně bičovat Ježíšovým jménem pokušitele. [297, str.50]
Platí totiž slova Ježíšova, že komu je mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno. (viz Lu 12,48) [243, str.46]
Theosis jsme povinni dosahovat všude. Křesťané v prvních třech stoletích, ženatí i svobodní, si této pravdy byli plně vědomi. Proto křesťanství postupně nahradilo v tehdejší Římské říši všechna pohanská náboženství. Později se na tuto pravdivou informaci pozapomnělo, ke škodě církve i celé společnosti. Je správné, že o theosis usilují alespoň monaši a monašky v monastýrech na hoře Athos i v jiných monastýrech. Ale to je velmi málo, neboť o theosis je povinen usilovat každý. A především ten, kdo ví, že je Kristovou krví vykoupen. Dnes o povinné svatosti vědí pouze někteří křesťané a z ateistů a pohanů ti jednotlivci, kterým tuto informaci horliví křesťané minulých staletí literárně či umělecky předali.
Zbožštění lze popsat i podobenstvím.
Začíná jako seménko pravdivé křesťanské víry zasazené hluboko uvnitř srdce člověka. Přestože klíčící rostlinka je maličká, časem může vyrůst a celé nitro člověka tak zaplnit, že bude jako voda z přeplněného poháru vytékat i ven. Rostlinka však nemůže vyrůst a vydat plody, jestliže půda srdce nebude zalévána Slovem Božím skrze pravidelnou četbu Písma svatého. Nebude-li zahřívána útěchou a radostí Ducha Svatého pramenící z neustálé modlitby. Nebude-li zorávána a pravidelně kypřena velkou měrou ochotně přijímané bolesti, žalu a zkroušenosti – naším křížem.
Bůh potřebuje plnou spolupráci (synergii) každého z nás na našem theosis – na naplnění našeho spasení. [356, str.87-92][243, str.63]
Platí, že bez mé lidské synergie v tomto čase na Zemi, bez mého hledání, bez mé námahy, bez mého prošení o smilování, nedostanu ani dar Ducha svatého ani odpuštění. A proto neponesu ovoce Ducha svatého. Tudíž nebudu nakonec zachráněn. A tak pro mě krev Krista tekla nadarmo a mé tělo bude sice díky Kristu vzkříšeno, avšak jen k mému věčnému zavržení. Ne nadarmo Kristus často varoval slovy: Bděte! Opatrní buďte jako hadi! [356, str.48,51,345][24, str.50-51][234, str.54]
Slovy V. Losského: „Člověk byl stvořen jedině vůlí Boží, ale pouze vůlí Boží nemůže být zbožštěn. Jediná vůle působí ve stvoření, ale dvě – v theosi.“ (Losský, Vladimír, Dogmatická teologie, ÚCN, Praha 1986, str.53.) [238, str.53]
Jak dosáhnout theosis, když cítíme, že nejsme svatí?
Vírou
„Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žd 11, 6 ekumenický překlad).
Hledáním Božího pokoje
„Hledejte především Jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6, 33 ekumenický překlad)
„Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí.“ (1 Tim 4.kap., 8.verš ekumenický překlad)
„O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Neboť zemřeli jste a život váš skryt jest s Kristem v Bohu.“ (Kol 3.kap., 2.-3.verš kralický překlad)
„A pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. Kterýmž jste se i naučili, je i přijali a slyšeli i viděli na mně. Ty věci čiňte a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Fil 4, 7-9 kralický překlad)
Jak se v dnešní době v Česku a na Slovensku dá hledat Boží království a Boží spravedlnost?
Jelikož jsme všichni od svých 7 let gramotní a Bible v našem jazyce je každému snadno finančně dostupná, pak stačí udělat si čas na čtení Bible a číst ji každý den trochu a v neděli víc. K tomu můžeme připojit četbu liturgických textů, liturgických písní, dostupných životopisů svatých a homilií světců na biblické texty. Avšak každodenní četba z Písma svatého je povinné minimum. Bez ní de facto vůbec nehledáme Boží království.[312, str.65][182][339, str.14-15][297, str.48-50][387, str.20]
Negramotným lidem a předškolním dětem stačí k hledání Božího království a Boží spravedlnosti nakreslené obrazy a odposlech křesťanských textů, modliteb a písní (pokud dětem dospělejší křesťané obrazy a texty srozumitelně vysvětlí). [243, str.33]
Komu je mnoho dáno – gramotným, od toho je mnoho požadováno. Theosis není pro líné. I o lhostejném neboli líném služebníkovi pravil Pán Ježíš, že bude vržen do místa pláče a skřípění zubů. Není ani pro horlivé čtenáře jiných knih než svatých. Samozřejmě nestačí jen číst Slovo Boží. Je nutné přečtené i konat [182, str.10,16-19]: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale jen ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“, pravil totiž Pán Ježíš (viz Mt 7, 21).
Bez znalosti svatých knih bude těžko někdo konat vůli Boží; vždyť ji ani nezná! Bude konat pouze vůli svou nebo vůli jiného člověka či přímo ďábla samého. [355, str.47-52]
Ale my jsme povinni konat jen vůli Boží! Nejsme-li mentálně postižení, tak nás nic neomlouvá. Vůbec nic. Ani to, že nežijeme právě na svaté hoře Athos.
Modlitbou
„A tak vám pravím: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý kdo prosí, dostává; a kdo hledá, nalézá; a kdo tluče, tomu bude otevřeno……váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!"“ (Lu 11, 9,10,13 ekumenický překlad)
„Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ (Lu 18, 13 ekumenický překlad)
„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ (Mt 26, 41 ekumenický překlad) „Modlete se za ty, kteří vás utiskují.“ (Mt 5, 44 kralický překlad)
„O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.“ (Fil 4, 6 kralický překlad)
„Bez přestání se modlete, ze všeho díky čiňte; neboť ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás.“ (1 Tes 5, 17-18 kralický překlad)
„Bez ustání se modlete, ve všem díky čiňte, neboť jest to vůle Boží v Kristu Ježíši o vás všech.“ (1 Tes 5,17-18 Sýkorův překlad) [51, str.66-67][94][296, str.112-132]
Čeho lze dosáhnout modlitbou ustavičných chval a díků popíši na jednom příběhu, který jsem četl. Zněl přibližně takto:
„Za jedním učitelem přišli dva žáci. Prosili ho o vysvětlení příkazu, podle něhož jsme povinni děkovat Bohu za všechno. Učitel jim řekl: "Jděte za mým přítelem a toho se zeptejte. On vám odpoví nejlépe." Žáci tedy šli a vyhledali jeho přítele. Avšak zděsili se. To byl chudák! Strašlivě vyhublý hladem a bídou. Tělo ověšené hadry - to byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení. "Jak je možno, abychom chválili Boha za všechno zlé právě tak, jako ho chválíme za vše dobré?", zeptali se žáci. "To vám opravdu neumím vysvětlit. Mne dosud nic zlého nepotkalo", řekl ten chudák zamyšleně.“ Z příběhu je patrné, že někdy lze sežnout radost Utěšitelovu, radost z přítomnosti Ducha svatého tak velkou, že nevnímáte svou krušnou životní situaci.
Láskou
Zlomyslnost je vlastností ďábla. Bůh je láska. Proto kdo nemiluje, nezná Boha. Zlomyslností ztrácí křesťan věčný život. Proto nás Kristus učí:
„Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5,44 ekumenický překlad)
Jeden filozof napsal moudrost, která zní (zkráceně) takto: „Zakoření-li úskočnost, klam a zákeřnost vůči nepřátelům, zůstane v člověku a těžko lze odstranit. Člověk se pak silou zvyku chová podobně i k přátelům. Kdo si zvykl nezávidět nepřátelům úspěch a nepociťovat ho jako vlastní újmu, ten nebude závidět přátelům a blízkým jejich štěstí. Když si zvykneme chovat se poctivě k našim nepřátelům, tak nikdy nebudeme jednat nepoctivě a úskočně vůči našim přátelům a známým.“ [326]
Mučednictvím a pravdomluvností
Pro křesťanské manžele stejně jako i pro svobodné křesťany platí Slovo Boží neboli informace Pravdy samotné zaznamenané sv. apoštoly v textech Písma svatého Starého a Nového zákona. Příkaz opatrnosti je ten, abychom byli připraveni na všechno. Tedy především na to, že můžeme ztratit úplně všechno, co je časné - jmění, čest, svobodu i fyzický život. Strachem o svůj fyzický život ztratí křesťan věčný život, neboť platí slova Pána Ježíše, že kdo ho zapře před lidmi, toho on zapře před svým Otcem v nebesích. Též je psáno, že kdo ze strachu na sebe přijme znamení Šelmy, ten ztratí věčný život.
Úkolem křesťanů je, aby byli vždy připraveni k hrdinské oběti. Nevíme kdy, ale máme být připraveni a tato příprava má být obsahem celého našeho duchovního života. Obsahem modliteb, manželské věrnosti i výchovy dětí. Jen tak můžeme být silní. Jen tak můžeme doufat, že budeme bojovat statečně a že s pomocí Boží zvítězíme nejen nad sebou, ale i nad zvráceným světem a ďáblem. V tomto boji nás posiluje a potěšuje Svatý Duch, Utěšitel.
Kdo je vytrvale neochotným položit svůj život pro Krista, ten bude ochoten ke kompromisům s tímto světem. Nakonec si na Pána Boha neudělá žádný čas a tím sám sebe zničí.
Theosis je vlastně získáním Božího pokoje v každé situaci, v každém čase, i v čase své mučednické smrti. Právě díky theosis pokojně čelili svému mučení v římské aréně křesťanští manželé i jejich děti v době běsnění císaře Nera. Právě pro theosis některých svobodných i ženatých křesťanů platí dodnes heslo: „Krev mučedníků – sémě křesťanství“. Tak tomu bylo již u starozákonních spravedlivých (viz mučednickou smrt matky a jejích 7 synů ve 2 Makabejské 7.kap.).
V křesťanovi, který dosáhl nesobecké bezvášnivosti (apatheia), se projevuje zralé ovoce Božího Ducha v každodenním životě.
„Kdo získá dokonalou lásku, žije jakoby ho nebylo (poznámka: není pyšný, domýšlivý, ale je prosáklý pokorou, a tak prožívá: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ Gal 2,20). Neboť se počítá za cizího pro viditelné, očekává netrpělivě neviditelné. Celý se proměnil v lásku k Bohu a zapomněl na každou druhou lásku…Duše naplněná láskou Boží v době svého odchodu z těla, se nebojí knížete zlého, nýbrž s anděly spěchá jakoby z ciziny do vlasti.“ (Poučení sv.Serafíma Sarovského o duchovním životě, Světlo světa, Brno 1994, str.6.) [339, str.6]
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
|
|
