poslal Nepřihlášený V tomto komentáři předkládám kritickou recenzi některých bodů článku Aleše France. Protože první polovina práce je více méně popisná, zastavím se pouze u některých myšlenek v druhé části práce.
1. Robert Coleman a Učednické hnutí
V tomto bodě je vidět základní problém celého článku, který do značné míry znehodnocuje jeho závěry. Musím podotknout, že tento problém se vyskytuje ve studiích Aleše France dosti často. Jedná se o stále opakované zjednodušování řetězce vlivu a jeho následků. V případě Roberta Colemana vypadá tento zjednodušující řetězec například takto:
R. Coleman -> Kniha „Mistrův plán zvěstování evangelia“ -> inspiruje učednické hnutí -> kontroverze a rozpad učednického hnutí.
Dále je v podstatě naznačen obdobný řetězec, který vede k závěru ohledně KAMu:
Kniha „Mistrův plán zvěstování evangelia“ -> inspiruje Danna Spadera, Davea Pattyho a Viktora Hojku -> materiály KAMu -> čeká nás kontroverze a rozpad, mějme se na pozoru před KAMem.
Problém je v tom, že mnohé spojnice následků a příčin jsou buď pouze tušené, či přímo chybějí. Například nevíme, jak dalece jsou kontroverze učednického hnutí důsledek učení Roberta Colemana, nebo důsledek extrémně pojaté a lidsky zneužité a přitom původně zdravé doktríny.
Knihu Roberta Colemana jsem sice nečetl, ale na internetu jsou k dispozici alespoň vybrané citace a jedno dosti podrobné 5-ti stránkové shrnutí celé knihy. Z těchto zdrojů odvozuji, že jeho kniha dost možná bude vcelku zdravé dílo. Každopádně jsem v dostupných zdrojích dosud nenašel nic, co by v této knize mělo vést k manipulaci nebo činění učedníků lidem. Dokonce před tím v knize varuje. Vzhledem k tomu, že otázka, nakolik je kniha R. Colemana nebiblická, je pro další úvahy zcela klíčová, tak absence tohoto dokladu je kritickou chybou. (Sám osobně jsem po přečtení podrobného shrnutí knihy došel k závěru, že maje na paměti kontroverze učednického hnutí, zřejmě bych si tuto knihu s velkým užitkem přečetl a uvažuji o jejím pořízení.)
Dále, pokud je kniha Roberta Colemana skutečně teologicky závadná, tak nevíme, jak dalece ovlivnila současnou podobu materiálů KAMu, protože Dann Spader sice v uváděném článku 2x cituje R. Colemana, ale z této jedné věty jednoho sousloví, bych si těžko dovolil udělat závěr, že tím (cituji) „uznává, že principy učednictví, které vychází ze vztahu Krista k jeho učedníkům a princip multiplikace, nalezl právě v Colemanově knize.“ Zkrátka chybí nám důkaz toho, že Dann Spader vyučuje bludné učení. Pokud to skutečně dělá, tak to ale zcela jistě nevyplývá z jedné spíše neutrální citace z knihy, o jejíž teologické závadnosti rovněž dosud nic nevíme.
Totéž platí o Viktoru Hojkovi, protože proto, abychom mohli jeho službu odmítat jako teologicky vadnou, tak přece potřebujeme silnější podklad, než jen to, že ho oslovila některá kniha. Otázky, které bychom si měli klást, jsou například tyto: Co učí Viktor Hojka? Napsal něco, co je nebiblické? Má jeho služba někde negativní dopad? Vyvolává kontroverze? apod.
Velice podobná situace je ohledně tušené souvislosti s „Americkou společností pro církevní růst“ založenou „americkým čelným charismatikem a teonomistou Petrem Wagnerem“. Členové ASCG jsou totiž soukromé osoby, pro které je tato organizace určitou platformou pro výměnu názorů, zkušeností apod. Sonlife Ministry tedy s největší pravděpodobností není členem této organizace, jak tvrdí Aleš, ale jejím členem je Dann Spader osobně. Z této souvislosti ovšem opět automaticky nevyplývá, že proto je učení zastávané organizací Sonlife Ministry, bludné. Členem ASCG je například jistý profesor Will McRaney z New Orleans Baptist Theological Seminary, nebo Alvin L. Reid z Southeastern Baptist Theological Seminary. Může z toho snad někdo vyvodit závěr, že studenti těchto teologických fakult zastávají bludné učení právě proto, že jejich profesor je členem organizace ASCG? Právě takto Aleš Franc svou argumentaci postavil.
Biblická argumentace mě také příliš neuspokojuje, protože zcela pomíjí některé zásadní pasáže, především ze služby apoštola Pavla. Zcela souhlasím se základním východiskem KAMu, že ze služby Ježíše Krista se máme naučit nejen co dělal, ale i jak to dělal. S tím upozorněním, že některé aspekty jeho služby náležejí jen Jemu samotnému.
Základní myšlenka Roberta Colemana a dalších je, že Ježíš sice sloužil všem, kázal zástupům, uzdravoval všechny, ale osobně se intenzívně věnoval menšímu okruhu 12 lidí a ještě zvlášť usilovněji jen 3 z nich.
Jsem přesvědčen, že to je skutečně určitý vzor, který máme napodobovat. Nemáme potenciál věnovat stejné úsilí všem kolem sebe. Nemáme vytvářet exkluzivní společenství, máme sloužit všem, ale každý vedoucí v církvi si musí zodpovědět základní otázku, komu se bude věnovat více. Z vlastní zkušenosti odhaduji, že opravdu úzké vztahy a blízké přátelství je možné udržet maximálně tak s 15-20 lidmi a to při velmi vysokém nasazení. Skutečně úzké důvěrné přátelství mohu mít já osobně tak s 1-2 lidmi. To je prostě realita. Každý Boží služebník toto řeší a nikdo nemůže demokraticky všechny podělit o svůj čas a přízeň.
To, že mám obzvláštní pozornost věnovat budoucím služebníkům, kteří kolem mě vyrůstají, že se mám usilovně snažit předat jim co nejvíce ze svých zkušeností a snažit se pomoci jim co nejvíce upevnit jejich vztah s živým Bohem, je tak základní předpoklad duchovní služby, že odhaduji, že podobně postupuje většina pastorů a kazatelů, aniž by tomu říkali multiplikace. Nejen v životě Ježíše totiž vidíme zřetelně učednický model.
Je pravda, že učedníky činíme jedině a výhradně Pánu Ježíši Kristu. Nijak nechci zpochybňovat nebezpečí, které všechny učednické modely přinášejí a to je přílišná fixace na člověka. To je ovšem obecný problém služby jako takové, protože i mimo učednické modely se setkávám se závislostí křesťanů na druhých lidech.
Musíme se ptát, kdo učí nové učedníky Pána Ježíše? Kdo je kázní, kdo je povzbuzuje, kdo je usměrňuje? Bůh? Ale jistě, ale skrze koho? Pán Ježíš řekl, že nemáme nikoho nazývat Otcem, protože máme jednoho Otce nebeského, ani nikoho nemáme nazývat Učitelem, protože jen Kristus je náš Učitel. Přesto Bůh jedny povolal za učitele.
A apoštol Pavel se opakovaně označuje za duchovního otce těch, které přivedl ke Kristu. Stejně tak apoštol Jan často nazývá učedníky svými dětmi. Je tedy evidentní, že Bible sice upozorňuje na Boží primát ve všech věcech našeho života, ale zároveň nijak nezmenšuje roli lidí, kteří Boží plán v našem životě spolunaplňují. Apoštol Pavel v tomto směru měl jednoznačně „učednické“ vztahy s řadou lidí a ty, které považoval za své duchovní děti, vedl velmi důsledně, někdy dosti přísně a každopádně se velmi usilovně snažil obtisknout do nich něco ze svého vlastního života. Některé věty apoštola Pavla totiž znějí v naší humanistické době tak drsně, že prohlásit je dnes jakýkoliv kazatel ve svém sboru, tak bude zřejmě vzápětí označen za diktátorského mistra, který chce činit učedníky sobě místo Kristu. Podívejme se, co například říká:
Filipským 3:17-18 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže;
1 Korintským 11:1-2 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova. Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.
Timotea Pavel opakovaně nazývá svým „milovaným“ a „vlastním synem“, stejně jako Tita. S velmi silnou jistotou, že Timoteus ví, o čem Pavel mluví, se dovolává svého zbožného způsobu života, který Timoteus viděl a který pro něj má být vzorem:
2 Timoteovi 3:10-11 Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil!
2 Timoteovi 1:13-14 Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která nás spojuje v Kristu Ježíši. Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.
Do Korintu posílá Pavel Timotea opět s onou jistotou, že bude přinášet to učení, které Pavel hlásal a bude připomínat vzorný Pavlův život, který mnohým dával za příklad:
1 Korintským 4:14-17 Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium. Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.
Biblický princip multiplikace je rovněž dosti dobře patrný. To neznamená, že tato doktrína nebyla v minulosti ostudně zneužita, ale znamená to, že nutně potřebujeme biblickou rovnováhu:
2 Timoteovi 2:1-2 A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.
Židům 5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
Štěpán Hlavsa
AC Ústí nad Labem
