Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Věra.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16833, komentáře < 7 dní: 473, komentářů celkem: 441910, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 329 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
120937520
přístupů od 17. 10. 2001

Povzbuzení: Petr Vlček '' Ale potom poznám plně ''
Vloženo Pátek, 24. listopad 2006 @ 17:33:17 CET Vložil: Bolek

Zkoušky poslal Nepřihlášený

Základem Satanovy strategie je přesvědčit člověka, že Bůh není spravedlivý. To se mu, jak můžeme kolem sebe vidět, celkem úspěšně daří. Týká se to především lidí, kteří hledají Boha. Jaká je ale Satanova strategie, když chce zaútočit na bratry a sestry přímo v církvi. Tam přece neřešíme zdali je Bůh spravedlivý. Dobře víme, že Jeho spravedlnost je dokonalá. Satan na to tedy jde ještě rafinovaněji. Předesílám, že útočí ve dvou úrovních.

Ta první je oddělit tě od těla Kristova, tam jsi izolován a tedy slabší, zranitelnější, a ta druhá - efektivnější, je rozložit tělo zevnitř, tedy zasít nákazu přímo uvnitř církve.Tam pak útočí na to nejpodstatnější – to je na tvůj vztah s Bohem. Nejvyšší meta, kterou můžeš v tomto životě dosáhnout, je živý vztah s Kristem. Samozřejmě, že souběžně útočí i na vztahy mezi sourozenci, což s tím celkem logicky přímo souvisí. Musím přiznat, a vím to z vlastní zkušenosti, že mu to mnohdy usnadňujeme tím, že náš vztah k Bohu není v pořádku. Léta jsem byl hodně zaměřený sám na sebe, na své představy a sny.Vedle pravidelných účastí na nedělních bohoslužbách, domácích skupinkách, modlitebních setkáních, studia Bible, jsem pochopitelně chtěl mít v pořádku i svůj osobní život. Na tom, že chci skvělého životního partnera, hezký dům, zdravou dceru či skvělý sbor, ještě není nic špatného. Je to zcela legitimní, lidská touha mé přirozenosti mít se již zde na zemi dobře.Kolikrát ale mé představy, touhy a sny byly doslova rozmetány.A kolikrát jsem se divil, že mě Bůh v tom nechal, a přestože jsem k Němu úpěnlivě a vytrvale volal, nic neudělal. Dopustil několik tak bezvýchodných situací v mém životě, že jsem v nich stál a měl pocit nejtemnější tmy. Nikde jsem neviděl ani záblesk naděje.V těch dnech jsem nemohl ani jíst, natož se z něčeho radovat. To bylo méně než přežívání. Kladl jsem si otázku proč já, křesťan, který tolik let věří ve svého Otce, je nakonec v situaci, kdy akutně potřebuje jeho zásah, oddělen od Jeho moci. Ano, Bůh mlčel, když jsem k němu po dlouhé dny a noci volal.Říkal jsem si, jak to, jak je to možné? Copak mě Bůh nemiluje, copak jsem mu tolik lhostejný, že mě ani nepotěší? A to je přesně okamžik, kdy Satan zaútočí. Začne ti našeptávat, že to vlastně nefunguje, že se na svou víru, na církev a nakonec na svého Boha nemůžeš spolehnout. Protože jsem tím prošel a vím, že je to trochu jinak, než se nám to takto jeví, nepřekvapuje mě v jakém stavu jsou křesťané dnes ve svých církvích. Tady na naší lodi, na které se plavíme k Otci je to stejné. Spousta mých sourozenců je jiná při nedělních setkáních s Kapitánem, než když se potkáme přes týden v osobním životě. Ne, vůbec je neodsuzuji, jsem stejný. Ale kladu si otázku, čím to je ? Čím to, že věci, které dlouhá léta budujeme, na kterých si zakládáme, se najednou zbortí. Doslova, jako domeček z karet. Že naše vztahy, naše zdraví, náš majetek, naše práce, jsou najednou v troskách. Přece si na tom všem tolik zakládáme a je to pro nás důležité. A právě v tom slovu „ zakládáme“ je odpověď. My sice víme o prioritě našeho života – to je bezpochyby, hledání Boha, vztah s Bohem a setkání s Bohem. Ale kam jsme naši prioritu postavili ? Je tvá touha po skvělém životním partnerovi, či po požehnané práci před prioritou tvého života, nebo za ní ? Věnuješ více času prioritě svého života nebo naplňováním svých pozemských potřeb ? Už to chápeš ? Pokud Bůh dovolí, aby byly rozmetány věci, které tě brzdí Jej blíže poznat, nemůžeš se na něj pak zlobit. A můžeš se na Něj zlobit, když pláčeš nad troskami své pozemské potřeby, a Bůh tě nepotěší a nijak ti nepomůže? Pokud Bůh rozmetá cokoli, co mezi vámi stojí, tak je to přece k tvému dobru. Vím, někdy je to drsně kruté, alespoň nám to tak připadá. Je těžké chodit se svým dítětem na onkologické oddělení, nechat ho ozařovat a zároveň děkovat Bohu. Je těžké umírat sám, opuštěn vlastní rodinou a velebit Boha.Je to těžké, ale zároveň v tom cítíme, že jsme se trefili do priority našeho pozemského života. A trefili jsme se do ní, bez ohledu na to, jak se při tom v tu chvíli cítíme.Je jedno, zdali v tu chvíli pláčeš, nebo se raduješ. Stejně tak je jedno, zdali se raduješ nebo pláčeš, když se necháš odvést od Boha.Satan na nás útočí ve chvílích, kdy jsme zranitelní – to je jeho hodina. A zranitelný jsi ve svých touhách, představách a snech. Ty nejsi zranitelný ve své životní prioritě – v Bohu. Pokud ty sám rozmetáš, vše co stojí před prioritou tvého života, jsi v bezpečí. Petr Vlček


"Petr Vlček '' Ale potom poznám plně ''" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Petr Vlček '' Ale potom poznám plně '' (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 24. listopad 2006 @ 17:41:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Taky to znám, když se ti daří v rodině, tak to neklape v práci. Když se ti daří v práci, skřípe to doma. Když je všechno v práci i v rodině v pořádku, tak jsou problémy v církvi.

S tím perfekcionismem, Bible mě učí dělat všechny věci naplno, tak se to nějak musí projevit i ve vztazích doma, v práci, v církvi.

Karels



Re: Petr Vlček '' Ale potom poznám plně '' a vlastní nátura (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pátek, 24. listopad 2006 @ 21:23:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Něco je přímé poznání, něco naše dohady.
Jestli najdeme v některých životních situacích něco nefungujícího, může za to někdy vlastní omyl : domnívali jsem se, že dosud vše děláme správně, navštěvujeme společné bohoslužby, plníme vše dané atd. Ale nemusíme to dělat vždy tak, jak je to nejlepší. Můžeme také konat správně, nebo maličko špatně, ale není to optimální. Nemusí snad jít o klamnou prioritu našich přání, vždyť Ježíš je ochotný nám dopřát co potřebujeme.
Ale naše představy o zbožnosti mohou být přízemní.
Potom se může stát, že po nějakém čase něco nebude fungovat jak jsem si přáli, ale nevíme, že se odchylujeme ve východisku, až se po čase naše odchylka dostane tak daleko v praxi, že si myslíme, že by k naší situaci Bůh neměl mlčet. Máme totiž třeba správnou víru jako správné dítě Boží, že On to tak nenechá, kdyby se něco dělo. A on zatím nemá co říci k svému dítěti, které dělá něco jinak, než bylo to nejlepší, co se mělo dělat.
Chyba bývá tedy také u nás. Přičítáme potom Bohu mlčení, když si myslíme, že na naší straně bylo vše správné.
Příkladů by se našlo. Jednou mi řekla sestra z jiného sboru, jak se pozastavuje nad tím, že jedna sestra se modlívá nahlas ve sboru (tak jako druzí), ale nosí si z práce materiál domů – z mlékárenské továrny si nosí pro rodinu máslo, pochopitelně nezaplacené. Jak se může veřejně modlit, když má na sobě tuto nedokonalost a neví o tom, ani se nenapravuje?
Nebo v rodině někdo potřebuje promluvit s druhým, ale nikdo to nepochopí a nevyslechne trpělivě. Po čase ten nedostatek narůstá ve vědomí potřebného, vzniká jakási mezera a jednou ten nevyslyšený odejde z domu (má-li kam) natrvalo a pro ostatní, co doma zbyli je to nepochopitelné. A zdrceni rozchodem se ptají Boha, proč s tím nic neudělal.
Tady nepřihlášený říká, že satan může útočit. Není rozumnější si klást otázku, kde jsem selhal já, ne odkud to, že mi Bůh neodpovídá? Může Bůh napravovat všechny naše nedostatky? Modlíme se přece ´buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi´ a to neznamená, že my nemusíme nic a vůle Boží ať si poradí, ale třeba se máme aktivně o to, aby se Jeho vůle prokázala naším přičiněním. Když říkáme „ přijď království tvé´ , nemusíme to nechat jen na Něm, ale také působit, aby zde na zemi bylo (jako pomocníci na poli Pána).
Proto kdyby třeba nešlo o útok satana, může jít o náhlé prohlédnutí u nás, ale můžeme se potom ptát, jestli jsem nedělal chyby, za které se platí. Jako když mi spadly v zaměstnání klíče do kanálu, kde se už nedají najít, a slíbil jsem, že okopíruji klíče samozřejmě na vlastní náklad, vedoucí říká „za blbost se platí“.
Jsem opatrný v tom, jestli neúspěchy nebo rozkolísanost přisuzovat satanovi, nebo jestli místo nápravy se bát útoku..
Miro



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy