Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má René.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 280, komentářů celkem: 387886, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 305 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106528425
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH
Vloženo Pondělí, 27. listopad 2006 @ 15:12:33 CET Vložil: Bolek

Historie poslal Miloslav

Překvapivé zjištění o čarodějnických procesech   Jedna z nejnovějších knih o čarodějnických procesech Angličana Robina Briggse poskytuje překvapivé informace, které uvádějí na pravou míru dosavadní bajky o statisících i miliónech mrtvých. Zároveň také poukazuje na dosud málo známý fakt, že protičarodějnické běsnění započalo ve 13. stol. v jižní  a jihovýchodní Francii v prostředí heretické sekty katarů albigenských, jejichž nauka kladla satana na stejnou úroveň s Bohem a tím mu připisovala větší moc, než ve skutečnosti měl.

Odtud se tato pověra rozšířila v průběhu 14. a 15. stol do Evropy. Nejvíce popravených údajných čarodějnic a čarodějů v 15. – 17. stol. vykazuje Německo – 26 tisíc, z toho cca 16 tisíc v protestantských a 10 tisíc v katolických územích, nejméně katolické Irsko, v němž za toto období byly popraveny 4 čarodějnice. Hodně osob popravených pro čarodějnictví vykazuje v tomto období také Švýcarsko, Francie, Holandsko, Anglie, méně severské státy a Polsko, minimálně Itálie a Španělsko. V Itálii proběhlo několik čarodějnických procesů končících rozsudkem smrti pouze v severní Itálii, jenž náležela Německé říši, ve Španělsku v Baskitsku, kam tato pověra pronikla z Francie a jejíž další rozšíření bylo zastaveno inkvizicí. Je doloženo, že právě tam, kde měla velikou moc inkvizice, čarodějnické procesy téměř neprobíhaly, což je příklad Církevního státu, kde právě papež sv. Pius V., sám původně inkvizitor, čarodějnické procesy zakázal. Celkový počet odsouzených k smrti pro čarodějnictví, ponejvíce k trestu upálení za živa, činí v celé Evropě od 14. do 18. stol. cca 55 tisíc. Radomír Malý Immaculata 6/2006


"PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH" | Přihlásit/Vytvořit účet | 69 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 16:41:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No,

Ono je dobre se podivat kdo je Radomír Malý a zda se da povazovat za duveryhodneho.

Google dal odkaz http://www.nsj.cz/rm/radomir_maly.htm

PhDr. Radomír Malý
Kandidát Národního sjednocení do Senátu PČR
za obvod Brno - venkov v roce 2004

A ted se podivejme na jeho nazory v diskusnim foru Christnet:

Verejny dotaz v diskusnim foru:

veřejný dotaz, 24.11. 2006 05:59

felipe(dot) ic(dot)cz, felipeic.cz

Našel jsem v kapse leták, který zde opíšu pečlivě, abych snad neudělal další chybu.

NÁRODNÍ KORPORATIVISMUS

si vás tímto dovoluje pozvat na

POCHODŇOVÝ PRŮVOD

PIEKTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ K 31. VÝROČÍ ÚMRTÍ GEN. FRANCA

Francisco Franco y Bahamonde narozen 4. prosince 1892 a obyčejně známý jako Generalísimo Francisco Franco, byl hlava státu Španělsko v částech země od roku 1936 a ve své celistvosti od roku 1939 až do jeho smrti 20.listopadu léta Páně 1975. Předsedal autoritativní vládě španělského státu po vítězství ve španělské občanské válce a od roku 1947 byl de facto vladař Španělska. Během jeho pravidla byl znám oficiálně jako la por gracia de Dios, Caudillo de Espaňa y de la Cruzada, neboli "slušností boha, vůdce Španělska a křížové výpravy."

CHCETE SE DOZVĚDĚT VÍC O JEHO ŽIVOTĚ?

PŘIJĎTE NÉST POCHODEŇ S NÁMI!!!



Snaživ se dozvědět více o těchto pseudonárodních analfabetistech, navštívil jsem jejich webovky.

"Našimi hlavními cíly," píší autoři, jak zaznamenávám, "jsou propagace vlasteneckým myšlenek a poukazování na problémy ve společnosti, spolu se snahou o jejich nápravu. Naší prioritou přirozeně zůstává i politická činnost... Proto mnoho našich členů a sympatizantů v nedávných volbách kandidovalo za politické hnutí Právo a spravedlnost. Nejinak tomu bude i v nadcházejících volbách komunálních."

"Neptáme se, co naše země může udělat pro nás," citují dále nacisté levicového amerického prezidenta Kennedyho, "ale co můžeme my udělat pro svoji vlast."

Jistě by se mohli pro začátek naučit číst a psát, o tom není pochyb, ale již dlouho a netrpělivě očekávaná otázka: Pane doktore i vy, pane Martine Rafaeli, takto skutečně vypadají před tváří Boží vaši kamarádi? Hodláte být s nimi sehnáni do takříkajíc jednoho stádce, až kozli od beranů oddělováni budou?

Děkuji za odpovědi.

Našel jsem v kapse leták, který zde opíšu pečlivě, abych snad neudělal další chybu.

NÁRODNÍ KORPORATIVISMUS

si vás tímto dovoluje pozvat na

POCHODŇOVÝ PRŮVOD

PIEKTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ K 31. VÝROČÍ ÚMRTÍ GEN. FRANCA

Francisco Franco y Bahamonde narozen 4. prosince 1892 a obyčejně známý jako Generalísimo Francisco Franco, byl hlava státu Španělsko v částech země od roku 1936 a ve své celistvosti od roku 1939 až do jeho smrti 20.listopadu léta Páně 1975. Předsedal autoritativní vládě španělského státu po vítězství ve španělské občanské válce a od roku 1947 byl de facto vladař Španělska. Během jeho pravidla byl znám oficiálně jako la por gracia de Dios, Caudillo de Espaňa y de la Cruzada, neboli "slušností boha, vůdce Španělska a křížové výpravy."

CHCETE SE DOZVĚDĚT VÍC O JEHO ŽIVOTĚ?

PŘIJĎTE NÉST POCHODEŇ S NÁMI!!!



Snaživ se dozvědět více o těchto pseudonárodních analfabetistech, navštívil jsem jejich webovky.

"Našimi hlavními cíly," píší autoři, jak zaznamenávám, "jsou propagace vlasteneckým myšlenek a poukazování na problémy ve společnosti, spolu se snahou o jejich nápravu. Naší prioritou přirozeně zůstává i politická činnost... Proto mnoho našich členů a sympatizantů v nedávných volbách kandidovalo za politické hnutí Právo a spravedlnost. Nejinak tomu bude i v nadcházejících volbách komunálních."

"Neptáme se, co naše země může udělat pro nás," citují dále nacisté levicového amerického prezidenta Kennedyho, "ale co můžeme my udělat pro svoji vlast."

Jistě by se mohli pro začátek naučit číst a psát, o tom není pochyb, ale již dlouho a netrpělivě očekávaná otázka: Pane doktore i vy, pane Martine Rafaeli, takto skutečně vypadají před tváří Boží vaši kamarádi? Hodláte být s nimi sehnáni do takříkajíc jednoho stádce, až kozli od beranů oddělováni budou?

Děkuji za odpovědi.

Reakce pana Maleho:

Radomír Malý, malytf.jcu.cz

Pane Felipe, nemám proč skrývat, že kdybych nebyl v té době na Slovensku, asi bych se průvodu také účastnil. Franco zachránil Španělsko před bolševismem a potažmo i před nacismem, četl jsem skvělou studii Adama Wielomského (v polštině), věnovanou právě Frankovi. Líčit jej jako "fašistického vraha" je bolševická lež. Netvrdím, že nedělal chyby a že si nezaslouží kritiku za krutosti, jichž se dopouštěli i jeho vojáci, které ostatně nikdy nepodporoval, nicméně nelze upřít, že mu patří zásluha na likvidaci zběsilého komunistického a anarchistického bestiálního teroru, zaměřeného hlavně proti Katolické církvi a vůbec proti všem vrstvám národa, které smýšlely konzervativně, monarchisticky a pravicově. Budu rád, když se s těmito lidmi, kterým tak spíláte, octnu při posledním soudu na stejné straně. Věřím, že to bude strana beranů a nikoli kozlů. Ostatně nemám co skrývat, všichni diskutující tady na webu vědí, že fandím Právu a Spravedlnosti, jsem členem Lipového kříže a konám přednášky pro ně.

konec reakce



Takze pokud chcete verit nekomu kdo ma takovyto nazor na generala Franca.....



O "Svate Inkvizici" od duveryhodnejsiho autora - Dave Hunta (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 17:03:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Krev mučedníků. Kapitola z knihy od Dave Hunta,


"Děsivé skutky tohoto Svatého Úřadu (Inkvizice), oslabily moc a snížily populaci Španělska tím, že se zpomalil rozvoj umění, vědy, průmyslu a obchodu a donutil množství rodin k opuštění Španělska. Dále tím že podnítil vyhnání Židů a Maurů a tím že upálil na svých ohnivých hranicích více než tři sta tisíc obětí"
Jean Antoine Llorente, Sekretář španělské Inkvizice 1790-92.1
Inkvizice je, ve své podstatě dobrá, mírná, záchovná. Univerzální, nedělitelná charakteristika každého duchovního zřízení ; vidíte ji v Římě a všude, kde pravá církev má svou moc.
Comte La Maistre 18152
„Je lepší být ateistou, než věřit v Boha Inkvizice!"
Anonymní Katolík3
Tyto citáty nám ukazují dva rozdílné pohledy - oba od Katolíků. Jenom jeden může být správný! Poznáváme pravdu jak z Janovy vize, tak i z historie. Ta žena na zvířeti je "opilá krví svatých a krví mučedníků Ježíše Krista." (Apokalypsa 17:6) Tento obraz je hrůzný ale je to obraz, který plně poukazuje jen na Řím, a na žádné jiné město světa.
Každý občan císařství byl povinný stát se římským Katolíkem. Odmítnout plnou věrnost papeži se považovalo za zradu proti státu která se trestala smrtí. Zde byla báze pro povraždění milionů. Právě tak jako Islám bude jednat za několik století později, zpohanštělé Křesťanství bylo násilně vnuceno celé Evropě pod hrozbou mučení a smrti.

Tak se římský Katolicismus stal "tím nejkrutějším náboženstvím, které kdy svět poznal!" Nařizovalo vládcům aby vnutilo "Křesťanské (Katolické) náboženství na všem svým poddaným. Papež Innocent III. nechal zavraždit daleko více Křesťanů za jedno odpoledne ...než kterýkoliv římský císař během své vlády!" (Peter de Rosa, "Vicars of Christ:The Dark Side Of The Papacy")4 Will Durant upřímně píše:
Ve srovnání s perzekucí heretiků v Evropě od 1227 do 1492, byla perzekuce Křesťanů římskými císaři, po prvních tři sta let po Kristu, mírná a humánní.
I když vezmeme v úvahu cokoliv co žádá historik, musíme řadit Inkvizici společně s válkami a perzekucemi doby naší, jako tu nejčernější skvrnu na obraze lidstva,která odhaluje nemilosrdnou dravost a zuřivost, neznámou mezi zvířaty! (Will Durant, "The Story of Civilization",1950)5
Pochopitelně ne všichni disidenti otevřeně prohlašovali svůj nesouhlas s Římem. Byli i tajní "heretici," kteří museli být trpělivě odhalováni. Touto metodou byla Inkvizice, podle názoru egyptského spisovatele Rollo Ahmeda "tou nejkrutější a nejzuřivější institucí, kterou kdy lidstvo vynalezlo, v ničení životů, majetků, morálky i lidských práv.“ Lord Acton, Katolík, nazval Inkvizici "vražednou" a prohlásil, že papežové byli nejenom vrahy velkého stylu, ale udělali vraždu zákonnou bází křesťanské církve a podmínkou spásy" (De Rosa)6

ŽÁDNÉ ROZHŘEŠENÍ ŘÍMU.
Římsko katoličtí apologeti se snaží podvodně absolvovat svou církev od jakékoliv odpovědnosti v samém upalování heretiků. Oni tvrdí, že Inkvizice byla záležitostí Státu. Naopak! "Tou silou, která ustavila zákony proti heretikům nebyl Stát, ale jak papež Innocent jasně prohlásil " je svrchovaná moc nad životem i smrtí všech Křesťanů, kterou mají papežové jako Boží zástupci na zemi!" (J.H. Ignaz von Dollinger, "The Pope and the Council," 1869)7
Pravda, tresty byly vykonávány vládními autoritami, ale pouze jako světskou rukou církve. Innocent III nařídil arcibiskupovi z Auch v Gaskoňsku: Dáváme vám přísný rozkaz, aby jste - jakýmikoliv prostředky - zničil tyto hereze... Můžete přikázat vládcům a lidema aby je potlačili mečem". Papež nabídnul plné odpuštění hříchů jak králi tak i šlechticům Francie za pomoc proti herezi Catharistů. Filipovi Augustovi, za podobnou pomoc slíbil papež "pozemky i majetek všech těch, kteří odmítnou připojit se k výpravě proti Albigenským." (Will Durant).8
Comte Le Maistre, ve svých dopisech psaných v 1815 za účelem ospravedlnění Inkvizice píše, že "existovala z moci buly svrchovaného pontifa" a že "Grand Inquisitor" „je vždy buď biskup nebo arcibiskup.“9Pakliže by civilní vládci odmítli odsouzeného popravit, sami by se dostali před Tribunál a odsouzeni na hranici.
Byli to sami papežové, kteří Inkvizici vynalezli a dohlíželi na to, aby se správně prováděla. „Řehoř IX. v roce 1233 předal úřad Inkvizice provždy Dominikánům - pod podmínkou, že bude vždy jednat ve jménu a autoritě papeže. (Le Maistre, "The Papacy and the Civil Power," 1876)10 Jak už jsme poznamenali, "z osmdesáti papežů v jedné linii od třináctého století, ani jeden z nich neodsoudil teologii a praxi Inkvizice! Naopak - každý z nich přidal svou trošku krutosti k této smrtelné mašině.“ (De Rosa). 11
Necitujeme zde protestantské, ale katolické historiky! Zde je příklad vedoucího katolického profesora-historika devatenáctého století:
"Pod vlivem Gratiána a neúnavné činnosti papežů a jejich legátů, názor církve byl, že každá odchylka od učení církve a každá vážnější opozice musí být potrestána smrtí - a to tou nejkrutější smrtí upálením za živa....
Innocent III. prohlásil, že už pouhé odmítnutí přísahat a dokonce i názor, že přísahy jsou nezákonné (viz Matouš 5:33-37!) jsou hereze hodné smrti, a nařídil, že každý, kdo by se lišil od normálního způsobu života na rozdíl od většiny - bude považovaný za heretika a tak s ním bude zacházeno!
Jak původní popud, tak i vykonávání hrůz Inkvizice, musí být každopádně připsáno jen a jen papežům!.... Byli to papežové, kteří nutili biskupy a kněze aby odsuzovali jinověrné (heterodoxní) k mučení, ku konfiskaci veškerého majetku, k vězení a smrti, a aby vymáhali tyto tresty na civilních úřadech pod hrozbou exkomunikace.
Od 1200 do 1500 dlouhá série papežských nařízení pro Inkvizici stále se zvyšující krutostí a celý jejich postoj vůči herezi, se táhne staletími bez přerušení. Je to tvrdý a neoblomný systém zákonodárství - každý papež potvrzuje a vylepšuje vynálezy svého předchůdce. Všechno míří k jednomu cíli: Kompletně vykořenit jakýkoliv rozdíl ve víře!
Byly to pouze absolutní příkazy od papeže a víra v jejich neomylnost ve všech otázkách víry i mravů, co přimělo křesťanský svět ..... přijmout Inkvizici, která byla v kontradikci s těmi nejzákladnějšími principy křesťanského soudnictví a lásky k bližnímu a byla by v hrůze odmítnuta prvními Křesťany! (J.H.Ignaz von Dollinger,"The Pope and the Council")12
Světské autority - daleko od toho, že by byly původci těchto krutostí - se často snažily o odpor proti Inkvizici - ale nemohly. Donuceni k provedení rozsudku, katové někdy předem oběti uškrtili, než zapálili plameny. (Samuel Vila, "História de la Inquisicion y la Reforma en Espana", 1977)13Ale i takovéto výrazy "milosrdenství" byly velmi řídké. Několik hlasů soucitu se přece jen v církvi ozvalo: "Sv.Bernard poukázal na fakt, že Kristus takové jednání, jaké nařizují papežové, výlučně zakázal. Poukázal na to, že to jenom zvýší pokrytectví a rozšíří nenávist lidstva proti krvežíznivé, pronásledující církvi a duchovenstvu.“14 Ale většina kněžstva souhlasila s papeži.

PAPEŽSKÉ DEKRETY.
Občas slyšíme o světském odporu proti papežským dekretům. Will Durant nás informuje že v roce 1521, Lev X. vydal bulu "Honestis," kterou "nařidil exkomunikace všech světských autorit a zrušení všech bohoslužeb tam, kde odmítnou, bez jakéhokoliv zkoumání rozsudky inkvizitorů. (Will Durant)15 Zamyslete se nad pokáráním Klementa V., které bylo adresováno králi Edwardu II:
„DOSLECHLI JSME SE, ŽE ZAKAZUJETE MUČENÍ PROTO, ŽE JE PROTI ZÁKONŮM VAŠÍ ZEMĚ... ŽÁDNÝ STÁTNÍ ZÁKON NEMŮŽE ANULOVAT ZÁKON CÍRKEVNÍ - NÁŠ ZÁKON! PROTO VÁM NAŘIZUJI, ABY JSTE PODROBIL TYTO MUŽE MUČENÍ! (Durant) 16
Papež Urban II., (1088-99) původce První Křižácké Výpravy vydal dekret, že všichni heretici musí být mučeni a zabiti. A to se stalo dogmatem církve! Ten, který byl pojmenován "andělským doktorem", Tomáš Aquinský učil, že ne-Katolíci, nebo heretici mohou - po druhém varování - být zákonně popraveni. Jeho přesná slova jsou:"Vysloužili si být vyloučeni ze světa smrtí." (Sv.Thomas Aquinas, "Summa Theologica)17
Papež Martin V (1417-31) poručil polskému králi v 1429, aby vyhubil Husity, kteří se dobře bránili a rozprášili papežskou armádu. Následující část papežova dopisu potvrzuje to, co již víme o papežském totalitním autokratismu, a vysvětluje proč papežové tak Husity nenáviděli a chtěli je zničit:
"Vězte, že zájmy Svaté stolice a vaší koruny činí vás povinným vyhubit Husity. Uvědomte si, že tyto bezbožné osoby si opovažují prohlašovat principy rovnosti; trvají na tom, že všichni Křesťané si jsou bratry a že Bůh nedal žádným privilegovaným lidem právo vládnout nad národy; trvají na tom, že Kristus přišel na svět aby zrušil otroctví; povolávají lid ke svobodě, to jest k anihilaci králů a kněží.
Zatím co je ještě čas, obraťte svá vojska proti Čechám; Palte, masakrujte, obraťte všechno v poušť, protože nic nemůže být Bohu milejší, než vyhubení Husitů!" (Cormenin, citovaný v Thompsonovu "Papacy and the Civil Power", 1876)18
Papežové byli tou autoritou za Inkvizicí. Drželi moc nad životem a smrtí, dokonce i v případě vládců. KDYBY BÝVAL BYL KTERÝKOLIV PAPEŽ PROTI INKVIZICI, MOHL JI ZASTAVIT MOCÍ SVÉHO SLOVA V NĚKOLIKA DNECH! Četl někdy někdo, že by se papežové postavili proti světským autoritám, že vykonávají tak zvířecí a odporné zacházení se svými obětmi? NIKDY! Civilní úředníci by určitě odporovali těmto odporným vraždám, aby si zachránili vlastní duše, ale papežský příkaz k zastavení Inkvizice nikdy nepřišel!
Naopak! Římští papežové, kteří začali a řídili Inkvizici, hrozili exkomunikací každému, kdo by nevykonal všechna nařízení inkvizitora. Dnešní katoličtí apologeti popírají historická fakta a obviňují každého, kdo prezentuje pravdu z "neodbornosti." Antonio Gavin, katolický kněz a očitý svědek Španělské Inkvizice, nám vypráví:
"Římští Katolíci věří v Očistec a že tam duše vytrpí více muk než v Pekle. Ale já se domnívám, že Inkvizice na zemi je jediným očistcem, a že svatí Otcové, (kněží/papežové) jsou jak jeho soudci tak i katy! Čtenář si může utvořit zcela hrůznou představu o barbaritě tribunálu z toho, co už jsme řekli, ale nikdy - a to znamená nikdy - si nebude moci zobrazit tu pravou skutečnost! Ta je mimo jakoukoliv představu.... (D.Antonio Gavin:“A Master Key To Popery“)19

DOGMATA ZŮSTALA.
Přiznal někdy Řím zlo svých odporných zvířecích vražd milionů lidí, které prohlásil za heretiky? Odsoudil kdy Řím staletí drancování a vraždění a vymazal tyto doktríny, které k tomu vedly, ze svých knih? V tom případě by se snad dalo na ten horor zapomenout. Fakt že tomu tak neučinil, od nás žádá, abychom se podívali na nepříjemná fakta historie. Místo aby vyjádřil stud a snad omluvu za popravy heretiků, populární "American Catholic" v roce 1938 prohlásil:
"Hereze je hrozný zločin proti Bohu, a takoví, kteří začnou herezi mají větší vinu než ti, kteří spáchají zradu proti Státu. Pakliže má Stát právo potrestat zradu smrtí, tento princip dává stejné právo spirituální autoritě (římsko katolické církvi) moc nad životem a smrtí arcizrádců - heretiků.“ (The Tablet, 1938).20
Neomylnost nemůže nikdy připustit, že neměla pravdu! Jak Jan Fox, ve své knize "Book of Martyrs" píše:"Církev, která předstírá neomylnost, bude vždy hledat možnost jak zničit ty, kteří s ní nesouhlasí!"21 De Rosa poukazuje na fakt, že papež Jan Pavel II.
ví, že církev byla odpovědná za pronásledování Židů, za Inkvizici, za zavedení mučení do Evropy jako část soudního procesu. Ale on musí být velice opatrný, protože doktríny, které jsou za to všechno odpovědné, podepírají jeho trůn! 22
Neposlušnost vůči papeži se stala ztělesněním hereze. Viník okamžitě ztrácel veškerá lidská práva a byl poslán na smrt. Jako příklad je Urban VIII. a jeho bula "In Coena Domini," z roku 1627. Řehoř IX. to po prvé prohlásil v 1372, Řehoř XII. to potvrdil v 1411, právě tak jako Pius V. v 1568 který dodal, že to zůstává věčným zákonem Křesťanství. Každý papež k tomu přidal vlastní "úpravy" až to došlo tak daleko, že pro vyhlášeného ne-Katolíka bylo zcela nemožné žít v Evropě. A právě tak to bude jednou za vlády Antikrista po celém světě. Tato bula „exkomunikuje všechny heretiky a schizmatiky právě tak, jako ty, kteří je obhajují, včetně všech vládců a jejich úřadů.“23 TATO BULA STÁLE PLATÍ! A ani jinak tomu být nemůže, když čtyři neomylní papežové tak "ex cathedra" prohlásili! Tento absolutismus zůstává nadále, i když už dnes Řím nemá moc ji otevřeně prosadit. Kód kánonského zákona, kánon 333, 3, prohlašuje: Neexistuje ani oprava, ani odvolání proti rozhodnutí římského papeže. Vatikán II., pochopitelně, říká totéž.
Žena jede na zvířeti a drží opratě! Neuvěřitelné, ale stalo se tak! Hereze v očích církve se trestala jako zrada proti Státu, proti králi, proti koruně. Církev heretiky vyhledávala, shledala je vinnými, předala Státu. Stát heretiky popravil a zabavil všechen jejich majetek.

PRAXE MUČENÍ.
Chápejte, ta žena nemá ruce od krve, ale je krví opilá! Opilá krví mučedníků. Její vzezření popisuje církev, která nejenom zabíjí ale také své ubohé oběti mučí dny a i týdny. Inkvizitoři se zdáli být otupeni do necitelnosti, až jejich normální smysl pro hrůzu a sympatii byl zcela potlačen. Ano, být schopen udělovat ta nejextrémnější muka bez hnutí brvou, bez pocítění výčitek svědomí, se stalo známkou svatosti a věrnosti církvi.
Pokuste se představit následující: V hluboké noci jste zatčen a odvlečen na neznámé místo od rodiny a přátel. Nikdo vám nesdělí z čeho jste obviněn, právě tak jako se nedozvíte totožnost žalobců. Tito zůstávají anonymní, aby jim nemohla být prokázána jakákoliv lež. Ať už je obvinění proti vám jakékoliv, je přijaté jako fakt, a jste vinen bez soudu! Jediný "soud" bude důmyslné mučení, které bude pokračovat tak dlouho, dokud se nedoznáte k nejmenovanému zločinu hereze, ze kterého jste byl obviněn. Představte si šílenou bolest vykloubených rukou, nohou, popálené maso, vnitřní zranění, zlomené kosti z natahování ne kolo, potom ošetření od felčara, aby jste mohl být mučen znovu zítra. Nakonec se přiznáte k čemukoliv - ovšem to nikdy neuspokojí, protože to nehraje s tím, z čeho jste obviněn (protože to nevíte!) a tak mučení pokračuje tak dlouho, až nakonec všechno ukončí vaše smrt.
Takový byl osud MILIONŮ! Toto byli skuteční lidé, otcové, matky, bratří, synové, dcery - všichni se svými sny, láskami, touhami - a mnozí z nich s vírou, kterou nezlomilo ani mučení. Nezapomeňte že tento teror, toto zlo takové velikosti, že si to ani nedovedeme představit, pokračovalo po staletí ve jménu Ježíše Krista a na rozkaz těch, kteří si říkali "Vikáři Krista." A všichni tito jsou stále ctěni tímto titulem církví, která nikdy nepřipustila, že Inkvizice byla špatná. Církev ani nečinila pokání, ani se neomluvila a podnes má tu aroganci se vydávat za svrchovaného učitele a za příklad morálky a pravdy. Dále nezapomeňte, že ty doktríny, které podporovaly Inkvizici, jsou stále platné pro římsko katolickou církev!
Pomocí mučení nebyl limit toho, k čemu by se obviněný nepřiznal. Alespoň jeden ubohý člověk prohlásil, že byl ochoten se přiznat i k vraždě Boha - jen kdyby ho přestali mučit! Ženy obviněné z čarodějnictví přiznaly, pod bolestí mučení, že měly sex se Satanem a rodily mu děti - neviditelné děti - které jsou tím víc Katolíkům nebezpečné! Papež Innocent VIII. udělal z takového hysterického nesmyslu oficiální katolické dogma v jeho bule "Summis desiderantes affectibus" z r. 1484:
Muži i ženy, zbloudilí od katolické víry se vydali na pospas démonům -"incubi a succubi" (mužský a ženský sexuální partner) a s jejich zaklínadly a kouzly zabíjeli děti ještě v mateřském lůnu - také i mladý dobytek a produkty země.... (De Rosa)24
Mučení bylo považováno za nezbytné, protože církev považovala za svou povinnost identifikovat z úst mučeného, každou odchylku od "pravé víry." Předpokládalo se, že čím krutější mučení, tím spíše dostane inkvizitor z mučeného pravdu. Inkvizitoři byli přesvědčeni, že "je lepší aby sto nevinných zahynulo, než aby jeden heretik trestu unikl!" Tato strašná doktrína byla udržována za každého papeže po příštích 300 let! Durant píše:
Inkvizitoři upřímně věřili, že mučení byla vlastně laskavost vůči těm, kteří již byli shledáni vinní, protože jim to může vysloužit přiznáním lehčí trest - a i kdyby byli odsouzeni k smrti, měli by po přiznání nárok na kněžské rozhřešení, které je zachránilo od Pekla. 25
Jiný autor, Gerard Dufour cituje knihu od Simancas z r.1552, kde se píše, že "inkvizitoři byli více nakloněni k mučení, než obyčejní soudci proto, že "zločin hereze je skrytý a velmi těžko se dokazuje." Otevřeně přiznaným účelem mučení bylo "způsobit vězni co největší bolest." A tak si inkvizitoři vyměňovali "recepty..." Jiné autority udávaly, že účelem mučení nebylo zachránit vězně, ale terorizovat masy lidí26 - a to se povedlo.
Katoličtí apologeti ihned tvrdí, že papež Sixtus IV se pokusil zastavit Inkvizici. Toto není pravda! Papež vydal bulu v roce 1482, kde píše, že inkvizitoři v v Aragonu se zdají více zainteresovaní ve zbohatnutí než v obhajobě víry, a obviňuje je ze zavírání, mučení a upalování věrných Katolíků na základě falešných obvinění od jejich nepřátel či otroků. Vydal dekret, že zástupce biskupa musí být vždy přítomen, že obžalovaný musí znát jména žalobců, a že musí být povoleno odvolání ke Svaté stolici.
Tato bula platila pouze pro Aragon, a když se král Ferdinand proti ní postavil, papež uhnul a za šest měsíců bulu odvolal. Mezitím bral peníze za úlevy a rozhřešení (která inkvizitoři nikdy nedodržovali) z rozsudků v Aragonu. Kdyby býval papež byl více nakloněný spravedlnosti než k penězům, byl by krále přinutil a byl by tuto bulu vyhlásil všude - ne pouze v Aragonu. (Durant).27
MODUS OPERANDI.
Kdykoliv se inkvizitoři objevili v nějakém městě, okamžitě rozšířili "Edict of Faith," kde vyzývali aby každý, kdo ví o nějaké herezi, ji okamžitě oznámil. Ti, kteří heretiky skrývali, se dostali pod kletbu církve a hněv inkvizitorů. Udavači přicházeli pod pláštěm noci a byli za každé udání odměněni. Nikdo, kdo byl jednou zatčen, nebyl nikdy viny zproštěn!
Heretici byli upáleni za živa, protože papežové věřili, že Bible zakazuje Křesťanům prolévat krev. Počet obětí "křesťanské" Inkvizice převyšoval o statisíce počet obětí pohanských císařů Říma.
Inkvizice plně zaběhnutá a opakovaně žehnaná papeži, byla otevřeným útokem proti pravdě, spravedlnosti a základním lidským svobodám! Bylo to dokonalé zřízení pro bigoty, zločince, a cvoky s velikou představivostí, kteří hledali pomstu, potřebovali se zbavit soka nebo konkurenta, pro své osobní uspokojení, nebo touhu zalíbit se církvi! De Rosa píše:
"Kdykoliv některý z Papežských Států padl do rukou vojska nové Itálie a byla otevřena vězení, podmínky vězňů byly nepopsatelné! Po dobu delší než šest století, papežství bylo zapřisáhlým nepřítelem základních prvků spravedlnosti". (Peter de Rosa, "Vicars of Christ: The Dark Side of the Papacy", 1988)28
Majetek heretiků byl zabaven a rozdělen mezi inkvizitory a papeže. Fakt, že mrtvola papeže Formosuse byla dvakrát exhumovaná, odsouzená a exkomunikovaná, dával precedent. V roce 680, "Sixth General Council" vydal dekret, že i mrtví heretici mohou být souzeni a odsouzeni. Mrtvoly, které byly po desítky let v zemi, byly vykopány, "postaveny" před soud, a řádně odsouzeny. V tom okamžiku veškerý majetek, který po nich zbyl byl zabaven, pozůstalí připraveni o všechno, včetně - mnoha případech, všech občanských práv.
Obhájci římského Katolicismu podávají Inkvizici jako "nutnost doby k udržení čisté doktríny." "Přehmaty" prý byly prací příliš horlivých vlasteneckých Španělů, kteří se obávali, že mnoho Maurů a Židů nebylo skutečně loajální k církvi. Tak nějak se zapomíná na barbarskou krutost zbožných inkvizitorů v Itálii, Francii, Německu, Holandsku, Anglii a v zemích Skandinávie. Kromě toho: Nebyla pouze španělská Inkvizice, ale také Inkvizice římská. Emmet McLoughlin, který strávil léta studií relevantních záznamů Nového Světa, píše:
"V Peru nebyli Maurové a jen pár Židů. Viděl jsem tam dvoranu Inkvizice a nádherně vyřezávané dveře s otvorem ve výši úst, kde mohl svědek svědčit, aniž byl viděn, nebo identifikován....." (Emmet McLoughlin, 1977)29
Vypráví jeden očitý svědek z počátku osmnáctého století ve Španělsku - Gavin: "Tento tribunál se skládal ze tří Inkvizitorů, kteří byli absolutními soudci - k jejich rozsudku nebylo odvolání. První Inkvizitor byl "divine," (divine = být výrazem božstva) druhý "casuist," ten, který rozhoduje o tom, co je správné či nesprávné v oblasti svědomí, či chování. Třetí byl jen občanem. První a druhý byli vždy knězi, třetí pouze vyjímečně. Inkvizitoři měli moc despoty, moc poručit každé žijící osobě - uposlechnout bez omluvy a bez odporu jejich rozkazy....“30

CÍRKEV POUTNÍKŮ.
Advokáti Katolicismu připouštějí, že církev "udělala nějaké omyly," ale trvají na tom, že církev nemůže být tou děvkou z Apokalypsy 17. Proč? Protože Kristus slíbil, že "brány pekelné ji nepřemohou!" (Matouš 16:18) A římský Katolicismus je přece tou církví! Tento argument oklamal i mnohé Evangelíky!
Pravda je, že římský Katolicismus Krista nereprezentoval a nikdy Jeho církví nebyl! Po nejméně tisíc let před Reformací ta pravá Církev se skládala z množství prostých Křesťanů, kteří nebyli částí římského systému. Že takoví Křesťané existovali, že se odmítali zvát Katolíky a uctívali nezávisle na Římu, je historie! Je také faktem, že byli pronásledováni, vězněni a zabíjeni - při nejmenším, již od konce čtvrtého století! Mezi důkazy již ze starší doby stojí "Edict of the Emperors Gratian, Valentinian II. a Theodosius I." z 27 února 380, který ustavil římský Katolicismus jako státní náboženství. V části říká:
"Nařizujeme těm, kteří následují tuto doktrínu, aby přijmuli titul Katolických Křesťanů - ale druhé my posuzujeme jako šílence a hodné hanby heretického učení - ani jejich kongregace nemají právo se nazývat církví. Tito mají být potrestáni nejenom Boží odplatou ale také našimi vlastními způsoby, které jsme rozhodli v souladu s Božskou inspirací." (Sidney Z.Ehler, John B. Morrall, "Church and State Through the Centuries," 1954)31
Tito ne-katoličtí Křesťané se - hlasem svého svědomí a v poslušnosti k Božímu Slovu separovali od toho, co upřímně nazývali už tenkrát "Babylónskou děvkou". Na jejich adresu, biskup Alvaro Palayo, úředník Curie v Avignonu napsal neochotně a s nechutí:"Když vidíme jak papežský Dvůr naplnil celou církev úplatkářstvím a následovnou korupcí náboženství, je zcela přirozené, že heretikové nazývají církev děvkou!" (De Planct, citováno Dollingerem)32 E.H. Broadbent nazývá tyto v Bibli věřící Křesťany "Církev Poutníků," v jeho knize stejného jména:
V Alpském údolí Piedmontu byly po staletí kongregace věřících, kteří se nazývali "bratří," kteří později byli známí pod jménem "Waldénští, nebo Vaudoiští. Na jihu Francie, kongregace věřících, kteří se scházeli mimo katolickou církev byly početné a rostly. Tito se nazývali Albigenští a měli blízké vztahy k bratřím - ať už se nazývali Waldenští, Chudí Muži z Lyons, Bogomilové i další v okolních zemích, kde se církve rozšiřovaly mezi různými národy. Papež
Innocent III. vyhlásil proti nim křížovou výpravu v roce 1209. Odpustky, jaké obdrželi Křižáci do Svaté země, byly nyní nabízeny všem, kteří se zúčastní zničení těch "nejúrodnějších" provincií Francie. Tato naděje na kořist a různé "výhody" všeho druhu, přilákaly statisíce lidí pod vedením vysokých duchovních autorit a za velení Simona de Montforta, schopného vojenského velitele. Tak se stalo, že ta nejúrodnější část Evropy byla zpustošená....33
Tito prostí věřící byli upáleni na hranici, nebo zabití mečem a většina jejich záznamů a písemností byla zničena, když jejich vesnice a města byla vydrancovány papežskou armádou. Katoličtí apologeti je falešně obviňují z hereze a odporných praktik, které oni popřeli. Záznamy z jejich procesů, které máme, naznačují, že měli stejnou, či velmi podobnou víru jako dnešní Evangelíci, i když se vyprávěly ty nejhorší pověsti o Catharinech
(Pozn. překlad.: Je to z řeckého "katharos" = čistý. Někdy se jmenovali podle měst jako Albigenští a další. Jak už poznamenal Dave, byli nám v některých směrech podobní - v jiných dost odlišní. Odmítali manželství jako nečistý vztah, pohrdali křtem a znamením kříže. Většina z těchto sekt odmítala maso, odmítali Starý Zákon, který podle nich napsal zlý "demiurg," polobůh. Nevím z čeho, podle nich, učil Ježíš! Odmítali kněžské autority. Některé části jejich víry byly skutečně bizarní. Takto je popisuje Durant:
"Popírali že římsko katolická církev byla Kristovou Církví; prohlašovali že sv. Petr nikdy v Římě nebyl, nikdy nezřídil papežský úřad; a že papežové byli nástupci císařů - ne apoštolů. Učili, že Ježíš Kristus neměl místo kam by položil hlavu a že papežové žijí v paláci. Že Kristus nikdy neměl ani haléř, ale křesťanští preláti jsou bohatí. Jistě tito nadutí arcibiskupové a biskupové, tito světští kněží, tito tlustí mnichové, byli staří Farizejové, kteří se vrátili na zem! Římsko katolická církev byla babylónskou děvkou, duchovenstvo představovalo synagogu Satana, papež Antikrista. Obvinili ty, kteří kázali křižácké výpravy z vraždění, vysmívali se odpustkům a náboženským relikviím.... Kostely byly podle nich "brlohy zlodějů" a katolické kněze považovali za zrádce, lháře a pokrytce.. (Durant)34
Římsko katolický autor devatenáctého století, du Pin píše: „Papež Innocent III. a preláti dospěli k názoru, že používání síly bylo zákonné, aby se poznalo zda ti, kteří nebyli ochotní konvertovat za účelem spásy, mohou být obráceni na víru strachem z trestu, nebo dokonce trestu smrti. Každý ví, že křižácké výpravy se skládaly z tisíců rytířů a pěšáků, za cílem vyrvat Jerusalém z muslimských spárů. Ale velmi málo lidí ví, že podobné křižácké výpravy velkých armád bojovaly proti Křesťanům, kteří se nemohli - v dobrém svědomí - podřídit Římu. A přesto to byla pravda, počínaje Innocentem III.“ (Du Pin, "The Inquisition")35
Hlavním „zločinem“ těchto Křesťanů byla víra ve svobodu svědomí a svobodu vyznání - biblické koncepty, které papežové nenáviděli, protože taková víra by zavedla Řím na mizinu! I když přesná čísla nejsou, papežské masakry těchto Křesťanů, se dají počítat na miliony během těch deseti století před Reformací! Jenom ve městě Beziers kolem 60 tisíc mužů, žen a dětí bylo vyhlazeno v jedné "křižácké" výpravě! (R.W. Thompson, "The Papacy and the Civil Power", 1876)36 Innocent III. považoval vyhlazení těchto Křesťanů, za "vrcholné dílo" svého papežství! Broadbent píše:
Když křižáci oblehli Beziers, obyvatelé byli vyzváni aby se vzdali. Dokonce i katoličtí občané se spojili s disidenty a společně odmítli. Město bylo dobyto, a z desetitisíců lidí, kteří se tam uchýlili, nebyl ušetřen ani jeden! 37
Navzdory občasným masakrům, skupiny nezávislých Křesťanů rostly na počtu dlouho před tím, než Martin Luther spatřil světlo světa. Když je povraždili na jednom místě, objevili se na druhém. Jak Ulric Zwingli později vyjádří svůj postoj v dopise svým bratřím, kteří se obávali, že bude upálen na hranici:
"Mojí milovaní bratři, Evangelium čerpá z Kristovy krve zázračnou vlastnost: Ta nejzuřivější perzekuce, namísto aby jeho rozšiřování zpomalila, naopak urychluje jeho triumf!" (J.H. Merle D’Aubigne, "History of the Great Reformation of the Sixteenth Century in Germany and Switzerland, 1843)38
Řím se nemohl dovolit nezávislost na svém železném stisku! A tak se stalo, že francouzští Vaudois pocítili na sobě hněv papeže Innocenta VII. (1484-92) za to, že "dávali přednost svému náboženství, před náboženstvím Říma." V roce 1487 papež postavil proti nim křižáckou výpravu, ve které slíbil "odpuštěním hříchů každému, kdo zabije heretika!" (Muston, "History of the Waldenses," citován v Thompsonovi)39 a nařídil odstranit každého biskupa, který zanedbal vyčistění své diecéze od heretiků. Není divu, že tito Křesťané považovali papeže jako Antikristy, protože to co trpěli, bylo mnohem horší, nežli utrpení pod římskými císaři, a zdálo se to být pronásledování, které popisuje Janova Apokalypsa v kapitole 13.
V roce 1838 napsal George Stanley Faber "An Inquiry into the History and Theology of the Ancient Valdenses and Albigenses". Téměř o 200 let dříve, v roce 1648, Samuel Morland vydal svou "History of the Evangelical Churches of Piedmont" (oblast ve Francii, obydlená Albigenskými a jinými "heretiky"). Průzkum obou autorů měl své zdroje v počtu jiných prací, jdoucích zpět až do třináctého století. Z napsaných spisů a z veřejných svědectvích při jejich soudech, jasně vyplývá, že Vaudoiští, Albigenští, Waldenští a jiné podobné skupiny, byly heretické pouze pro Řím! Ve skutečnosti byla jejich víra velmi podobná víře Reformátorů, jejich předchůdcemi tito Křesťané byli! Martin Luther přiznal svůj dluh vůči nim, když napsal:
"Nejsme první, kdo prohlásil papežství za království Antikrista, jelikož mnoho let před námi, tolik velikých mužů - jejichž počet je veliký a jejich vzpomínka věčná - se odhodlali prohlásit totéž, co my dnes." (Plas, "What Luther Says")40
MENNONITÉ.
Jedna z nejhorších herezí v očích Říma bylo odmítnutí křtu nemluvňat! Tento rituál prý odstraňoval nečistotu původního hříchu, dělal z kojence Boží dítě, člena církve, a počal proces spásy, který se skládal z poslušnosti církevních nařízení a účast na svátostech. Lidé, kterým se podařilo sehnat kopii Bible, což bylo velmi obtížné, protože Řím se snažil jak mohl, aby lidé Bibli nečetli), objevili, že je to kontradikce k biblickému učení. Spása nepřichází skrze křest ale skrze víru v Krista. KŘEST JE PRO TY, KTEŘÍ JIŽ KŘESŤANY JSOU, KTEŘÍ V NĚJ UVĚŘILI JAKO VE SVÉHO SPASITELE! ŽÁDNÉ NEMLUVNĚ NENÍ SCHOPNÉ TOTO POCHOPIT A TÍM MÉNĚ UVĚŘIT!
Lidé, kteří uvěřili evangeliu které našli v Bibli, chtěli být pokřtěni jako věřící. Holandský katolický kněz Menno Simons, hovoří o zmatku před tím, než se stal Křesťanem:
"Dvacátého března 1531, nějaký krejčí jménem Sicke Freerks Snijder byl popraven v Leeuwarden z velmi podivného důvodu: Byl podruhé pokřtěn.Znělo to podivně v mých uších", říká Menno, "když jsem slyšel o druhém křtu".
Ještě podivnější to bylo, když se Menno dozvěděl, že Freerks byl velmi zbožným, bohabojným člověkem, který nevěřil že Bible učí křest nemluvňat ale že křest má být vykonán po vyznání osobní víry." (Complete Writings of Menno Simons 1496-1561, přeloženo a vydáno 1956)41
Mnozí z rostoucího počtu Protestantů, jako například Luteráni, pokračují ve křtu nemluvňat podnes - jeden z několika prvků římského Katolicismu, kterých se někteří Reformátoři nedokázali zbavit. A tak Protestanté také začali perzekuovat a v některých případech i popravovat ty, kteří se nechali pokřtít podruhé. Tito "heretici" byli známí pod jménem "Anabaptisté."
Katolická Inkvizice v Holandsku, kde Anabaptistů bylo nejvíce, upálila desetitisíce za živa na hranicích za to, že trvali na křtu dospělých, a to těch, kteří osobně uvěřili v Krista. Ti, kteří je skrývali, skončili v plamenech také. Největší skupina Anabaptistů přijala učení Menno Simonse a stali se známí pod jménem Mennonité. Menno Simons píše:
V roce 1539, velmi zbožný a bohabojný muž jménem Tjard Reynders byl zatčen tam, kde jsem já přebýval, protože tento muž přijmul mne, člověka bez domova. Přijal mne ze soucitu a lásky do svého domu. ...Tento muž byl - po jeho svobodném vyznání víry pouze v Krista - lámán na kole a potom popraven jako Kristův voják bez bázně, podle příkladu svého Pána, i když se o něm vědělo i mezi jeho nepřátely - že je zbožným člověkem bez hany. (Thieleman J. van Braght: "The Bloody Theater or Martyrs Mirror of the Defenseless Christians, Who Baptized Only Upon Confession of Faith, adn Who Suffered and Died for the Testiminy of Jesus, Their Saviour, From the Time of Christ to the v A.D.1660", 1950)42
Příběhy mučedníků, kteří pro svou víru v samého Krista byli mučeni a zabíjeni - mnozí v plamenech - prezentují obraz, který je - ve svém patosu a tragedii téměř neuvěřitelný! Dozvídáme se o tom když čteme o hrůzách, kterým statečně čelili a které přijímali z rukou těch, kteří tvrdili že slouží Kristu, a z dopisů, které tito mučedníci psali před svou smrtí. Přečtěte si tento krátký výňatek z dopisu, který psal Hans Van Munstdorp své ženě, když oba dva byli ve vězení v Antverpách:
V plné lásce Tě zdravím, má milovaná ženo, kterou miluji celým srdcem, a kterou nyní musím opustit pro pravdu, pro kterou musíme považovat všechno ostatní za hnůj, a Jeho milovat nade všechno! Moje mysl je bez váhání upřená na tu věčnou pravdu. Doufám, že z milosti Boží je i tvá mysl takto zaměřená, což by mne velice potěšilo. A proto tímto, má milovaná ovečko, Tě vyzývám společně s apoštolem:"Tak jak jste přijmuli Pána Ježíše Krista, kráčejte v Něm, zakořeněni v Něm, vychováni v Něm a ustaveni ve víře, a tak také v Něm trpte a nenechte se svést z vašeho cíle!".(Thieleman J. Van Braght).43
Devatenáctého září 1573, po smrti svého muže a potom co ve vězení porodila, Janneken Munstdorp píše své malé dceři dopis na rozloučenou. Je to dlouhá výzva k životu pro Krista, plná poukazů na učení Písma a Janneken tím vede své dítě, jak tak bude vyrůstat. Tento krátký výňatek odhaluje lásku a víru mladé matky Křesťanky-mučedníka:
"Pravá Boží láska a moudrost Otce Tě posílí v ctnosti, mé drahé dítě... Svěřuji Tě Všemohoucímu, Velikému a Hroznému Bohu, který jediný je Moudrý, aby Tě uchoval a nechal Tě vyrůst v bohabojnosti. Ty, která jsi ještě tak malá, a kterou musím zanechat samotnou v tomto špátném, zlém a zvráceném světě. Jelikož jsi ztratila otce i matku, svěřuji Tě Pánu; ať s Tebou jedná podle Jeho svaté vůle. Moje drahá ovečko, já která jsem uvězněná, Ti jinak pomoci nemohu; musela jsem opustit i Tvého otce kvůli Kristu. Byli jsme zatčeni a oni ho vzali ode mně. A teď, když jsem Tě nosila pod srdcem v zármutku po devět měsíců, a porodila jsem Tě zde ve vězení, ve velkých bolestech, vzali mi Tebe ode mně také. Jelikož budu poslána na smrt, a musím Tě zde zanechat samotnou, snažím se těmito řádky o to, až jednou dosáhneš porozumění, abys byla bohabojná a pochopila proč a v čím jménu jsme my dva šli na smrt; aby ses za nás nemusela stydět ... je to cesta, kterou šli proroci i apoštolové - úzká cesta, která vede k věčnému životu... (Thieleman J. Van Braght)44
Možná že největší tragedií je, že tito mučedníci jsou zapomenuti! Možná ještě hůře - jejich věrnost k Ježíši Kristu v mučení i ve smrti, je dnes zlehčována a i zesměšňována evangelickými vedoucími, kteří tvrdí, že pravdy, za které oni položili své životy, nejsou důležité! Tito lidé umírali ve snaze přinést evangelium ztraceným duším, protože římské evangelium posílalo miliony do věčného zatracení! A i když se římské evangelium vůbec nezměnilo, mnozí Evangelíci prohlašují, že Katolíci, kteří poslouchají a následují Řím, jsou spaseni a pohlížejí na římsko katolickou církev (církev, která upalovala lidi na hranicích za to, že vydávali svědectví Písma) jako na partnera v evangelizaci světa! Mučedníci v nebi musí plakat - ne kvůli sobě, ale za ztracené duše - jestliže jim Kristus dovolí aby mohli vidět co se děje, ten podvod na víře, za kterou oni zemřeli.

INKVIZICE DNEŠKA.
Středověká Inkvizice prosperovala po staletí, když papež Pavel III. v roce 1542, jí dal stálý statut jako "První Římská Svatá Kongregace, Svatá Katolická a Apoštolská Inkvizice." Známá dříve pod jménem "Svatý Úřad," její jméno bylo pozměněno v roce 1967 na "Kongregace pro Doktrínu Víry." Zcela přiléhavý název, jelikož veřejná upalování byla známá pod titulem "autos-da-fe," neboli "akt víry." Perzekuce, mučení a zabíjení heretiků nebylo nikdy odsouzeno, či s lítostí zavrženo římsko katolickou církví, ale pokračovalo až do moderních dob, jak uvidíme později.
Řím stojí před dvěmi možnostmi: Buď jeho horlivé mučení a zabíjení tolika nevinných obětí je něco, na co může být hrdý, a nebo něco, za co by se měl stydět. Pochopitelně Řím nikdy nebude svých hříchů litovat, ani se nevzdá své neomylnosti. A proto není překvapující, že Úřad Inkvizice stále existuje v Paláci Inkvizice hned vedle Vatikánu - pochopitelně pod jinou hlavičkou. Jeho nynější Velký Inkvizitor, který podléhá pouze papeži, je bývalý arcibiskup z Mnichova Joseph Kardinál Ratzinger, kterého "Time" označil za nejmocnějšího kardinála světa, hlavní obránce doktríny. (Time Magazine, prosinec 6, 1993)45 Takové vynucování doktríny se může provádět zcela brutálně a direktně, nebo v rukavicích před druhou osobu, jak se stalo v roce 1993 v případě umlčení duchovního Josefa Breena, biskupem Edwardem Kmiecem z Nashville. Breen, v dopise biskupům národa poukazoval na velký rozdíl mezi tím, co se v Římě řekne a tím, co se stane ve skutečnosti. Duchovní argumentoval pro "volitelný či nepovinný celibát." Breen byl donucen podepsat závazek, "že nebude mluvit k médiím a nebude kritizovat co dělají biskupové." (National Catholic Reporter, prosinec 10, 1993) 46
Zatím co už své oběti neupaluje, Kongregace se stále ještě pokouší uchovat Vatikánskou, jakoby kultickou kontrolu nad myšlením jak duchovenstva, tak i církevních členů. Na příklad 9 června 1993 Ratzinger vydal "Instrukce v rozvíjení Doktríny Víry." Dokument vyžaduje aby „všechno, co je napsáno duchovenstvem a členy náboženských institutů pro tisk, který je známý svými útoky proti Katolicismu, bylo "předem schváleno." Tato instrukce také žádá katolická vydavatelství, aby se přizpůsobila církevnímu zákonu. Biskupové mají za povinnost zabránit prodeji v jejich kostelích publikací o náboženství a morálce, které nebyly schváleny.47 Je to opět "Index zakázaných knih!"

MONUMENTÁLNÍ POKRYTECTVÍ.
Římsko Katolická církev byla tím největším perzekutorem jak Židů, tak i Křesťanů, jakého kdy svět poznal. Umučila mnohem více Křesťanů, než pohanský Řím nebo Islám. Byla "zastíněna" pouze Mao Ce-tungem, nebo Stalinem - ale ti zřejmě netvrdili, že tak činí ve jménu Ježíše Krista! Katolický Řím nemá konkurenta mezi náboženskými organizacemi co se týče kvalifikace jako žena, která je "opilá krví svatých a mučedníků Ježíše.“
A přesto Jan Pavel II, ve svém pojednání "Veritatis Splendor" má tu troufalost mluvit o "katolických svatých," kteří přinášeli svědectví morální pravdy a obhajovali ji až po mučednickou smrt." (Our Sunday Visitor, leden 23, 1994)48 A co ty miliony, které jeho církev zmasakrovala protože jejich morální svědomí a porozumění Božího slova neodpovídaly oficiálnímu učení Říma. Vatikánské ticho co se týká jeho odporných a bezpočetných zločinů proti Bohu a lidstvu je ohlušující! A ještě horší je pokrytectví, které dovoluje této vražedné děvce aby pózovala jako "veliký učitel a příklad poslušnosti ku Kristu!"
"Blahoslavení ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je Království nebes". (Matouš 5:10) Takto začal Papež Jan Pavel II. dnešní (říjen 10, 1993) slavnostní Mši na počest blahořečení 11 katolických mučedníků ze Španělské Občanské Války (Inside Vatican, listopad 1993)49 Tak oznámil vlivný katolický magazín "Inside the Vatican." Jako vždy, zatím co katoličtí mučedníci jsou chváleni, neexistuje žádné přiznání či omluva za miliony Křesťanů a Židů, kteří byli povražděni římsko katolickou církví. Toto pokrytectví je monumentální!



Re: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 17:10:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proti jednomu bláznovi, Malému, má zřejmě sloužit protivahou blázen ještě větší - Hunt.

No maucta.
Špijónky z Beverly Hills se jednou přimotaly k ostrovu uprostřed atlantiku, na němž byli hlídáni nejnebezpečnější světoví cvoci.
Vyletěl pak do povětří. Škoda. Poslal bych je tam oba, a reformovaného s miloslavem jako se*****anty.

Olin



Re: Rad bych znal Tvou reakci na nize uvedeny clanek: (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 17:31:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oline,

Rad bych znal Tvou reakci na nize uvedeny clanek. Zatim jsi tusim nereagoval. Kdybys mel podobne jako radovy clen sboru, bylo by to smutne, ale budiz. Jenze nejsi radovy clen sboru, ale jeho pastor a to je dost smutne.

zde zmineny odkaz
Pastor KS Olin považuje modlitby k démonům s pohany za prozíravost a dobrý nápad !!!!

Prosil bych opravdu o vaznou reakci.

zdravi

reformovany



Ahoj Oline. Tedy trvas na tom, ze uctivani demonu je proziravost a dobry napad (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:08:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oline. Tedy trvas na tom, ze uctivani demonu je proziravost a dobry napad. Zde si kazdy muze najit Tve vyjadreni. Jen doufam, ze v KS neni takovych pastoru vice. Znal jsem KS v 90. letech a za takove nazory jake mas by byl asi exkomunikovany i radovy clen. Zde si kazdy muze najit, ze nejde o blabol, ale o citaci Olinova nazoru z diskuse: Pastor KS považuje modlitby k démonům s pohany za prozíravost a dobrý nápad !!!! Kazdopadne diky za odpovedAhoj Oline. Tedy trvas na tom, ze uctivani demonu je proziravost a dobry napad. Zde si kazdy muze najit Tve vyjadreni. Jen doufam, ze v KS neni takovych pastoru vice. Znal jsem KS v 90. letech a za takove nazory jake mas by byl asi exkomunikovany i radovy clen. Zde si kazdy muze najit, ze nejde o blabol, ale o citaci Olinova nazoru z diskuse: Pastor KS považuje modlitby k démonům s pohany za prozíravost a dobrý nápad !!!! zdarvi reformovany Ahoj Oline. Tedy trvas na tom, ze uctivani demonu je proziravost a dobry napad. Zde si kazdy muze najit Tve vyjadreni. Jen doufam, ze v KS neni takovych pastoru vice. Znal jsem KS v 90. letech a za takove nazory jake mas by byl asi exkomunikovany i radovy clen. Zde si kazdy muze najit, ze nejde o blabol, ale o citaci Olinova nazoru z diskuse: Pastor KS považuje modlitby k démonům s pohany za prozíravost a dobrý nápad !!!!



Náboženská krutost pohanských Aztéků (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:30:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Dave Hunt a s ním náš „Reformovaný“ se historicky šeredně mýlí, když tvrdí, že se „římský Katolicismus stal tím nejkrutějším náboženstvím, které kdy svět poznal". Očividně neznají jiná náboženství. Neví nic o lidských obětech Aztéků, které zastavil právě katolický vysvoboditel střední Ameriky Cortés. Dne 6.10.2006 byla zveřejněna informace, že Mexičtí archeologové nalezli aztécký oltář z 15. století v samotném centru Mexico City, u náměstí Zocalo. V kameni je vyobrazen aztécký bůh deště, hromů a blesků Tlaloc. Nalezený monolit měří přes tři a půl metru a byl zřejmě součástí obětního místa. Chrám dostavěli Aztékové v roce 1375, byl součástí předhispánského města Tenochtitlan. Minulost chrámu je dosti temná a krvavá. KONALY SE ZDE RITUÁLY S LIDSKÝMI OBĚTMI. MEXIČTÍ HISTORIKOVÉ TVRDÍ, ŽE PŘI JEDNOM OBŘADU V ROCE 1487 ZDE NALEZLY SMRT DESETITISÍCE LIDÍ. JEJICH KATI JIM VYTRHALI SRDCE Z TĚLA. Aztékové ovládali velkou část území dnešního Mexika. Jejich říši vyvrátili v první polovině šestnáctého století španělští dobyvatelé vedení Fernandem Cortésem. Právě Cortésovo obléhání a dobytí Tenochtitlánu v létě roku 1521 vedlo k zániku Aztécké říše. Chrám Španělé zbořili a materiál z něj použili na stavbu svého nového města, z něhož vzniklo dnešní Mexico City. Viz: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=253628
Kdybys bratře „Reformovaný“ žil na území Španělska v čase, kdy tam Stalinem řízené oddíly vyvražďovali nekomunistické obyvatelstvo, jistě by ses přidal k Francovi.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH (Skóre: 1)
Vložil: cristiano v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:33:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz
Jak čtu zdejší reakce, jsem čím dál tim více smutný. Kde je láska? Kde je pokoj mezi bratřími. Buď je jednota v pravdě, nebo je rozdělení. Buď věříme jednomu evangeliu, nebo nás cizí evangelium rozděluje. Osobně mám velké pochybnosti, zda kdybych navštívil kázání pastora Olina, že bych to evangelium slyšel.... snad evangelium podle Říma...

Nejvíce mi je líto lidí, co do toho sboru chodí. S takovým pohledem, přístupy a teologií opravdu Olin vede lidi do Říma.

Chce se mi z toho brečet. Na základě jeho výlevů jsem se málem začal dívat divně na KS, ale mám tam spoustu bratří a sestřiček, kteří jsou požehnaní a dílem, kterým slouží - slouží výhradně Bohu.

V lásce našeho Pána Ježíše

Cristiano

P.S.: Oline, prosím Tě jako bratra v Kristu, začni se bavit rozumně, jak se na staršího bratra ve víře sluší. Rozepře, které se zde dějí jen napomáhají duchu antikrista v rozšiřování...



Re: Ta kniha není od Čecha Radomíra Malého (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:48:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
ale Angličana Robina Briggse a vyvrací všechny zdejší tapetové fámy o počtu statisíců a miliónů obětí inkvizice a uvadí na pravou míru to že protestanté v tom jeli také a jak se zdá důsledněji.



Re: O Cortézovi (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 18:52:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
http://granosalis.cz/article.php?sid=5401



Re: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH (Skóre: 1)
Vložil: PETR-DATEL v Pondělí, 27. listopad 2006 @ 19:46:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Miloslave, to co tu uvádíš je jako "zaručené"informace z Rudého Práva ROKU 1970.Kdo chce znát "SERIÓZNÍ"informace o "inkvizicích" ..stačí si sehnat světovou odbornou literaturu na toto téma třeba ve "Vědecké knihovně". Zjištění je děsivé..Pramen který uvádí Miloslav je "limonáda"a propaganda KC.Inkvizice prošla Evropou v mnoha vlnách. Probíhala i v Americe..Jediné co v pramenu Miloslava je pravdivé je procento mrtvých na katolické straně a protestantské.Protestantská jasně vítězí.Pokud připočteme likvidaci původních Indiánů v Americe protestanty/kteří utíkali do Ameriky za náboženskou svobodou/ tak tato jejich převaha je drtivá.Třeba v protestantském Německu došlo k "skoro"likvidaci "Lužických Srbů"kteří byli a jsou katolíky a jiných menšin.Toto téma je velice "bolavé"a nemá vítěze.Znáte Lutherovi práce o nebezpečí ŽIDŮ A Čarodějnic? Hledání pravdy je opravdu složité..Jedině láska může tyto věci přikrýt a "uložit"do dějin kam patří.Jsme tak zralí aby se to třeba v naších končinách už nikdy nestalo.Co myslíte? Skoro nedávno před 60lety z našeho území křesťanské Evropy jely vlaky plné"Židů"do "ŠOA"..jE TO VELKÉ MEMENTO PRO KAŽDÉHO Z NÁS JAK KATOLÍKA TAK PROTESTANTA NEBO "UPŘÍMNĚ"TAPAJICÍHO..



DAVE HUNT - SOLIDNI KNIHA S ODKAZY NA LITERATURU -ZDARMA KE STAZENI ZDE: (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 28. listopad 2006 @ 10:18:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim Petra Datla a dalsi, kteri maji tendence radeji verit podvrzenym dokumentum RKC nez solidni a argumentaci dolozene literarnimi odkazy. Zde uvadim link, kde je kniha od Dave Hunta k dispozici zadarmo ke stazeni. Jakozto solidni kniha obsahuje za tvrzenimi literarni odkazy, takze si kazdy muze v literature overit, ze uvadena fakta jsou pravdiva. DAVE HUNT - SOLIDNI KNIHA S ODKAZY NA LITERATURU -ZDARMA KE STAZENI ZDE: http://nkz.reformace.cz/docs/Zena_jedouci_na_selme.zip Knihu se snazilo "rozcupovat" hodne katolickych apologetu. Neuspeli. O verohodnosti argumentace se nejlepe muzete presvedcit sami, kdyz si knihu stahnete a prostudujete. Pozehnane studium preje reformovany



ČARODĚJNICKÉ PROCESY DNES (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 28. listopad 2006 @ 10:27:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Křesťanské církve obviňují statisíce dětí z čarodějnictví

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006030009

nula



Kto bude dalsi???? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pondělí, 26. únor 2007 @ 22:11:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na tých planúcich hraniciach skončili svoj život mnohí myslitelia a učenci, ktorí sú dnes pýchou novodobého ľudstva, na nich pálili aj ich spisy za hlaholu zvonov a jasotu obmedzenej kňazskej a mníšskej lúzy, opíjajúcej sa nádejou, že s rozmetaním popola mučedníkov a ich diel rozmetajú aj ich myšlienky!
Z dlhého radu veľkých mysliteľov a vedcov, ktorým cirkev rímska kládla neprekonateľné prekážky, prenasledovala ich a násilím umlčovala, uvedieme aspoň niekoľko najvýznamnejších, pretože práve z ich krutého osudu je zrejmé, ako sa darilo „filozofii a vede v ochranných rukách náboženstva". Mnohí z nich sú nám súčasníkom už neznámi, a ich mená nám žiaľ, nič nehovoria. Ale v ich dobe to boli tí najčestnejší, najpokrokovejší a najstatočnejší muži.
Ich umlčanie spomalilo pokrok ľudstva o celé storočia.

Petr Abélard, francúzsky teológ a spisovateľ preslávený svojím vyhlásením, že „pochybnosťami dospievame ku skúmaniu a až skúmaním dosahujeme pravdu," bol odsúdený na „večné mlčanie", uväznený a jeho spisy spálené. Zomrel roku 1143.

Roger Bacon, anglický mysliteľ, prírodovedec, usiloval sa o empirické, matematicky zdôvodnené poznanie prírody. Prenasledovaný pre svoje hvezdárske a prírodovedecké práce ako čarodej, odsúdený na doživotné väzenie. Po pätnástich rokoch zlomeného, bolesťou zožieraného starca prepustili zo žalára. Zomrel roku 1292.
Alighieri Dante, taliansky básnik a mysliteľ. Najskôr vypočúvaný, potom prenasledovaný cirkvou zomrel vo vyhnanstve v Ravenne roku 1321.

Jan Wiklef, anglický náboženský reformátor. Pred smrťou, ktorú mu pripravovali cirkevníci rímski, ho zachránil ľud. Zomrel roku 1384. Až po rokoch sa kňazom dostala do rúk jeho mŕtvola, ktorú dali spáliť!

Jan Hus, český náboženský mysliteľ a obhajca pravdy proti autorite, prenasledovaný, väznený a napokon upálený v Kostnici roku 1415.

Jeroným Pražský, priateľ a pomocník Husa, upálený roku 1416 takisto v Kostnici.

John Oldcastle, anglický náboženský mysliteľ - upálený roku 1417 v Londýne.

Jeroným Savonarola, Talian, odporca neomylnosti pápežskej, hlásateľ republikánstva a demokracie. Odsúdený ako burič a kacír, obesený roku 1498 vo Florencii. Jeho mŕtvolu spálili. S ním boli obesení jeho dvaja priatelia, Silvester Maruffi a Domenico da Pescia.

Krištof Kolumbus, objaviteľ Ameriky, chystajúc sa na výskumnú cestu okolo zeme roku 1492, musel podniknúť veľké boje s cirkevníkmi portugalskými i španielskymi. Bohoslovci univerzity v Salamance vyhlásili jeho predsavzatie za nezmysel a rúhanie, kládli jeho ceste všemožné prekážky a strpčili mu osud.

Jakub Pavannes, francúzsky náboženský mysliteľ, upálený v Paríži roku 1525.

Jan Chastellain, francúzsky náboženský mysliteľ - upálený v Métach roku 1525.

Ľudovít de Berquin, francúzsky reformačný učenec a spisovateľ, väznený, potom zahrdúsený a jeho mŕtvola upálná roku 1529 v Paríži.

William Tyndale, anglický náboženský spisovateľ, prívrženec Luthera - prenasledovaný, uväznený vo Wivoode a uškrtený roku 1536. Jeho telo bolo rozštvrtené a spálené.

Mikuláš Koperník, poľský hvezdár, vyslovil pravdu, že slnko a obežnice neobiehajú okolo zeme, ale že zem a jej družky sa otáčajú okolo slnka. Zomrel roku 1543. Dvadsať rokov po jeho smrti prekliala a zatratila cirkev jeho učenie a jeho prívržencov kruto prenasledovala.

Kliment Marot, francúzsky básnik a mysliteľ prenasledovaný, niekoľkokrát väznený' Pred smrťou na hranici sa zachránil útekom. Zomrel v biede roku 1544 v Turíne.

Štefan Dolet, francúzsky humanista a učenec zvelebiteľ kníhtlače, pre svoje filozofické učenie roku 1546 upálený aj s jeho knihami v Paríži.

František Rabelais, francúzsky satirik a lekár. Prenasledovaný mníchmi, utekal pred ich pomstou z krajiny do krajiny. Zomrel roku 1553.

Dávid Jorisz, holandský maliar, potom biskup novokrstencov, bol po celý život rímskou cirkvou kruto prenasledovaný. Zomrel roku 1556. Po jeho smrti kňazi mŕtvolu z hrobu vyhrabali a verejne aj s jeho spismi spálili.

Anne Duborg, člen parížskeho parlamentu, právnik, odsúdený pre kacírstvo a upálený roku 1559 v Paríži.

André Vésale, belgický anatóm, odsúdený inkvizíciou na smrť za to, že pitval mŕtvolu. Ortieľ však zmenili tak, že Vésale mal vykonať kajúcnu púť do „svätej zeme". Roku 1564 však cestou zahynul.

Peter Belon, francúzsky prírodopisec, prenasledovaný pre svoje výskumy. Roku 1564 bol zavraždený v Paríži.

Antonín Palearius, taliansky filológ a učenec. Obžalovaný pre kacírstvo inkvizíciou, roku 1570 v Ríme zahrdúsený a jeho mŕtvola spálená.

Peter Lapiace, francúzsky právnik a historik, prenasledovaný, žil vo vyhnanstve, po návrate počas Bartolomejskej noci roku 1572 zavraždený a jeho telo vhodené do Seiny.

Renée de France, vojvodkyňa z Ferrary, dcéra kráľa Ľudovíta XII., slobodomyseľná spisovateľka, matematická a hvezdárka. Prenasledovaná jezuitmi, inkvizičným súdom, odlúčená od svojich detí a odsúdená na doživotné väzenie na zámku Este, v ktorom roku 1574 zomrela.

Geoffrey Vallée, francúzsky slobodný mysliteľ, uvrhnutý do žalára v Chatelete, roku 1574 upálený so svojimi spismi.

Bernard Telesio, taliansky filozof a prírodopisec. Prenasledovaný kňazmi a mníchmi, uštvaný na smrť. Zomrel roku 1588.

Bernard Palissy, francúzsky keramik, fyzik a chemik, učenec a spisovateľ. „Svätou ligou" roku 1588 uvrhnutý do Bastilly, kde po dvoch rokoch zomrel.

Jan Bodin, francúzsky právnik a spisovateľ. Ako poslanec hájil práva ľudu a slobodu svedomia, bol cirkvou prenasledovaný a napokon roku 1596 so svojimi spismi upálený.

Giordano Bruno, taliansky filozof, panteista. Prenasledovaný ako zástanca Koperníkovej hvezdárskej sústavy, žil vo vyhnanstve, keď sa vrátil do Talianska sedem rokov ho väznili, roku 1600 ho upálili v Ríme.

František Pucci, taliansky filozof, hlásal, že všetci poctiví a pravdu hovoriaci ľudia, bez ohľadu na to, či sú pohania a či neverci, budú spasení. Prenasledovaný ušiel do Poľska, avšak aj tam ho kňazi vysliedili. Roku 1600 upálený v Ríme.

Lucillo Vanini, taliansky slobodomyseľný kritik cirkevnej náuky, prenasledovaný ako ateista, odsúdený na smrť obesením. Pred smrťou mu vytrhli jazyk, telo spálili roku 1619 v Toulouse.

Marek Antonín Dominis, taliansky teológ a prírodovedec, hlásal náboženskú znášanlivosť a tvrdil, že Ján Hus bol odsúdený nespravodlivo. Prenasledovaný, väznený na Anjelskom hrade, zomrel vo väzení. Jeho mŕtvolu aj s jeho spismi spálili roku 1625.

Urban Grandier, francúzsky slobodomyseľný znášanlivý kňaz. Vyhlasoval, že niet diablov. Inkvizícia ho uvrhla do väzenia v Augirse a tak kruto mučila, že mu nohy úplne rozdrvili, potom odsúdili na smrť a roku 1634 upálili. - Ako vidno mýlil sa - diabli sú oblečení v sutanách!

Tomáš Campanella, taliansky kňaz, filozof, obhajoval Koperníkovu sústavu, dovolával sa úsudkov rozumu a skúseností proti autorite. Uvrhli ho do žalára v Neapole, kde ho väznili 27 rokov a sedemkrát ho podrobili najťažšiemu mučeniu. Zomrel vo vyhnanstve roku 1639.

Galileo Galilei, taliansky lekár, fyzik, matematik a hvezdár, cirkvou prenasledovaný za svoje nadšenie pre Koperníkovo učenie. Väznený v Ríme, roku 1633 donútený zriecť sa Koperníkovej náuky ako „kacírskej" a potom postavený pod dozor svätej inkvizície. Zomrel roku 1642 v Aratri pri Florencii.

René Descartes, francúzsky matematik, astronóm, fyzik, zakladateľ modernej filozofie. Zbor kardinálov odsúdil všetky jeho spisy, zakázal ho čítať, tlačiť a rozširovať. Zomrel roku 1650.

Ján Amos Komenský, zakladateľ moderného školstva, strávil celý svoj život vo vyhnanstve. Zomrel roku 1670 v Naardene. Zatiaľ čo na základe jeho vychovávateľských metód sa šírila osveta a vzdelanosť a s ňou aj blahobyt v cudzích krajinách, v jeho vlasti, do ktorej mal prístup zakázaný, jezuiti a ostatné rímske netvory zatemňovali a ohlupovali úbohý zotročený ľud, uvrhnúc ho do biedy fyzickej i mravnej.

Jozef Borrio, taliansky chemik, odsúdený ako kacír na upálenie. Ušiel, žil vo vyhnanstve, neskôr ho však chytili a uväznili v inkvizičnom žalári. Zomrel roku 1695.

Julien O. la Mettrie, francúzsky filozof-materialista, prenasledovaný pre svoje názory, pred Bastillou ušiel do Pruská. Jeho spisy spálili. Zomrel roku 1751 vo vyhnanstve.

Jan Jakub Rousseau, francúzsky spisovateľ a filozof. Duchovnému a spoločenskému životu razil nové cesty, bojoval proti znetvorenej kultúre a proti stavovskej nerovnosti, žiadal zvrchovanosť ľudu, reformoval výchovu v zmysle návratu k prírode. Pre svoje názory prenasledovaný kňazmi, časť jeho spisov spálené katom, iné súčasne s Voltairovými spismi.

Denís Diderot, francúzsky filozof, zakladateľ encyklopédie, uvrhnutý do väzenia, pretože vraj zastával hmotárske bezbožné učenie prenasledovaný cirkvou po celý život, zomrel roku 1784.

Jan Martin Prades, francúzsky spisovateľ a bohoslovec slobodomyseľných názorov. Pre ich výklad ho napomenula teologická fakulta a biskup ho odsúdil. Parlament mu potom uložil telesný trest, ktorému Prades unikol útekom za hranice. Zomrel roku 1782.

F. M. A. Voltaire, francúzsky filozof, básnik a historik, slobodomyšlienkár. Bojovník za duchovný vývoj a pokrok. Otriasol autoritou cirkvi a štátu. Všetky jeho spisy boli prekliate a spálené. Prenasledovaný cirkevníkmi musel hľadať záchranu za hranicami. Zomrel roku 1778. Keď k jeho smrteľnému lôžku prišli kňazi, aby aspoň po jeho smrti mohli tvrdiť, že sa obrátil a tým celé jeho obrovské dielo zmariť - ostro ich odbil slovami: „Nechajte ma zomrieť v pokoji!"

G. T. F. Raynal, francúzsky historik, písal pravdu o pôsobení kňažstva. Spis bol vo Francúzsku zakázaný, neskôr spisovateľa zatkli, jeho majetok zabavili a verejne spálili.

H. J. Dulaurens, francúzsky satirik, kruto prenasledovaný pre svoje zmýšľanie, zavretý do železnej klietky, v ktorej bol vystavený niekoľko mesiacov slnečnému úpalu. Neskôr ho cirkevný súd odsúdil na doživotné väzenie. 30 rokov trpel v pevnosti Marienbaden, až ho roku 1797 smrť vyslobodila.

Tomáš Paine, anglický politik a publicista. Hlásal, že pravé náboženstvo spočíva len v konaní spravodlivosti, v láske ku pravde a oblažovaní blížnych. Bol cirkvou prenasledovaný - len náhodou ušiel smrti pod gilotí-nou. Zomrel roku 1809 v Spojených štátoch severoamerických.

Bernard Bolzano, český kňaz-ľudomil talianskeho pôvodu, filozof a matematik. Pre svoje osvietenské názory ho cirkev i vláda nenávidela a prenasledovala. Zomrel roku 1848.

Augustín Smetana, učenec, kňaz rádu križiackeho, bojoval za slobodu presvedčenia, odsudzoval pretvárku, lož a pokrytectvo. Pre svoje názory bol vyobcovaný z cirkvi a prenasledovaný až do svojej smrti roku 1851.

František Klácel, spisovateľ a slobodomyseľný kňaz, pre svoju slobodomyseľnost podozrievaný a stíhaný, takže musel hľadať útulok v Amerike, kde roku 1882 zomrel.

František Ferrer, slobodomyšlienkár, pedagogický spisovateľ, zakladateľ modernej školy, prenasledovaný cirkvou a španielskou vládou, bol na základe krivého obvinenia klerikálnou španielskou vládou odsúdený na smrť a zastrelený v pevnosti Montjuichu 13. októbra 1909.

Napísal som už, že z obrovského počtu filozofov a vedcov, prenasledovaných a umučených cirkvou rímskou, môžem pre nedostatok miesta uviesť len niekoľko významnejších. Z toho istého dôvodu nie je takisto možné rozpisovať sa ani o iných spôsoboch prenasledovania vedeckého bádania a ničenia jeho výsledkov:
- o pálení kníh,
- o indexoch spisov rímskou cirkvou zakazovaných a preklínaných,
- o cenzúre, ktorú v dobe, keď už cirkev nemala vlastnú moc, ochotne robili štáty,
- o obmedzovaní slobôd profesorov na univerzitách i učiteľov na školách,
- o potláčaní slobody tlače, ktoré napr. u nás aspoň čiastočne odstránil až štátny prevrat z 28. októbra 1918.
Aj to už bolo povedané, že rímsko-katolícka cirkev nestráca chuť vo vhodnom čase opäť obnoviť, pre filozofiu a vedu tak blahodárnu, činnosť svätej inkvizície a zapaľovať hranice pre „blúdiacich" zástancov vedy.

Pokracovanie: Tajne dejiíny Jezuitov



Re: PŘEKVAPIVÉ ZJIŠTĚNÍ O ČARODĚJNICKÝCH PROCESECH (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Úterý, 27. únor 2007 @ 00:21:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.theofil.cz
Kdo je Alberto Rivera?






Vážení přátelé, neboť se někteří lidé stále ohánějí jménem Alberto Rivera a na něho odkazují, rozhodl jsem se pro vás z anglické verze Wikipedie přeložit heslo k jeho jménu a v závěru připojit svůj vlastní malý komentář.


Wikipedie:


Alberto Magno Romero Rivera (1935-1997) byl antikatolický náboženský aktivista, jenž byl pro fundamentalistického křesťana Jacka Chicka zdrojem mnoha historek o Vatikánu.

Rivera se narodil v Las Palmas na Kanárských ostrovech v roce 1935 a zemřel 20. června 1997 na rakovinu konečníku v Broken Arrow, Oklahoma ve Spojených státech. Jack Chick slíbil, že bude Albertova tvrzení propagovat i po jeho smrti. Rivera tvrdil, že před tím, než se stal fundamentalistickým protestantem, byl jezuitou a Chick mnoho z těchto příběhů o Riverovi publikoval, včetně jezuitských konspirací.


ŽIVOTOPIS


Rivera je nejvýznamnější pro svá tvrzení, že byl nějaký čas katolickým knězem, a pro tvrzení o skrytých činnostech katolické církve. Většina z těchto tvrzení jsou intenzivně diskutována katolickou církví i dalšími. Odhalení od Garyho Metze v časopise Cornerstone č. 53 zkoumalo mnoho z Riverových tvrzení o jeho životě; dvě protichůdné verze jsou shrnuty níže.


Riverova verze


Podle Rivery: po vzdělání v katolickém semináři byl Rivera poslán zničit různé protestantské organizace a zdiskreditovat protestantské vůdce, ale byl rozčarován po objevu, že Vatikán stojí v pozadí zednářství a že jeho úcta k Panně Marii je v rozporu s Biblí. V roce 1965 na jedné ekumenické konferenci probíhající na guatemalském stadiónu před padesátitisícovým publikem veřejně obžaloval katolickou církev. Jezuité jej pak poslali do přísně utajeného sanatoria ve Španělsku, aby se zřekl svého vyznání. Zde byl mučen a byly mu podávány drogy, dokud téměř nezemřel. Posléze byl uložen do „železné plíce“ (speciální lékařské zařízení na podporu dýchání při kolapsu plic a problémech s dýcháním – pozn. překl.), neboť jeho plíce byly zničené z hrubého zacházení. V blízkosti smrti požádal Ježíše, aby mu odpustil, a byl zázračně uzdraven. Představený jezuitů se pokoušel přimět Riveru k návratu do katolické církve, ale namísto toho došel u sebe k přesvědčení, že dá Riverovi pas a doklady, které potřeboval k útěku ze Španělska. Poté letěl Rivera do Londýna a zachránil svoji sestru Marii, řeholnici, poté, co téměř zemřela v klášteře.


Verze časopisu Cornerstone


Podle článku v Cornerstone: Rivera měl "v minulosti pletky se zákonem", včetně zpronevěry, krádeže kreditní karty a podepisování falešných šeků. Zatykače k jeho zatčení byly vydány v New Jersey a Floridě a byl hledaný španělskou policií kvůli "klamáním a podvodům". Ač v USA v roce 1967 tvrdil, že koná peněžní sbírku pro španělskou vysokou školu, daná škola tyto peníze nikdy neobdržela. Podrobnosti jeho tvrzení byly měněny - v roce 1964 říkal, že opustil katolickou církev v červenci 1952, ale později, roku 1967, uváděl datum 20. března; navzdory tomu stále ještě propagoval katolicismus v novinovém rozhovoru v srpnu toho samého roku. Ačkoliv byl pravděpodobně umístěn do sanatoria v roce 1965 a byl zde ponechán tři měsíce, udal jako datum svého propuštění září 1967, a tak dobu více než rok ponechal bez vysvětlení.

Dokument vystavený Riverou prokazující jeho stav katolického kněze byl získán podvodně a katolická církev popřela jeho tvrzení, že byl kdy jezuitským knězem či biskupem. Rivera měl pouze jednu sestru v Londýně, nejmenovala se Marie, nebyla řádovou sestrou a nežila v klášteře. Ve formuláři o pracovním poměru datovaném k roku 1963 tvrdil, že je sezdán s Carmen Lydia Torres a mají spolu dvě děti v USA, zatímco jeho vlastní tvrzení bylo, že tou dobou byl celibátním knězem ve Španělsku.

Cornerstone se také dotazoval stran Riverova tvrzení o jeho různých akademických titulech včetně tří doktorátů (Th.D., D.D. a Ph.D.). Časopis referuje, že jeho známá chronologie neposkytuje dostatek času na to, aby tyto akademické tituly dokončil a Rivera musel přiznat jejich obdržení od kolorádského diploma mill (diploma mill, doslova „továrna na diplomy“, též známá jako degree mill, „továrna na tituly“, je organizace, která uděluje akademické tituly a diplomy lidem s minimálním nebo vůbec žádným akademickým studiem a bez zjišťování úředních akreditačních orgánů. Tyto tituly jsou často udělovány na základě životních zkušeností. ... Tituly a diplomy vydané diploma mills jsou často používané pro podvodné účely, jako je např. získání práce, povýšení nebo kvůli falešným nárokům zákazníků. – pozn. překl., úryvky z daného hesla na Wikipedii).


VÝPOVĚDI PROTI KATOLICISMU A ISLÁMU


Podle Rivery jsou jezuité zodpovědní za recesi, komunismus, islám, nacismus, světové války, Jonestownský masakr (hromadná sebevražda více než 1.000 příslušníků sekty Svatyně lidu, založené americkým pastorem J. W. Jonesem, v guayanském Jonestownu v roce 1978 – pozn. překl.) a atentát na Abrahama Lincolna; dále tvrdil, že katolická církev chce rozšířit homosexualitu a potraty, že charismatické hnutí je čelní frontou katolické církve, že papežové jsou antikristi, že katolická církev je Nevěstkou z biblické knihy Zjevení a že prorok Mohamed byl použit katolickou církví k vytvoření islámu a ke zničení Židů a ostatních křesťanských skupin.


RIVEROVA POSTAVA V "CHICK TRACTS" (tj. v pojednáních Jacka Chicka)


Z komiksů Jacka Chicka je věnována hlavní pozornost Riverovi v těchto šesti z nich: Alberto, Dvojí kříž (Double Cross), Kmotři (The Godfathers), Moc (The Force), Čtyři jezdci (Four Horsemen) a Prorok (The Prophet). Někteří lidé se jimi přímo odmítají zabývat, ačkoliv Chick rovněž tiskl série protitvrzení na další otázky. Chickovy komiksy a pojednání byly odstraněny z mnoha křesťanských knihkupectví z důvodu, že jejich protikatolická obvinění byla lživá a bigotní. Chick pak odešel z Křesťanské knihkupecké asociace (Christian Booksellers Association) poté, co Asociace začala uvažovat o jeho vyloučení. Chick nazývá Riveru nejzbožnějším člověkem, kterého kdy potkal, a tvrdí, že obvinění proti němu samotnému a proti Riverovi jsou spiknutím katolické církve.


SMRT


Místo Riverova posledního bydliště a místo jeho smrti - Broken Arrow, Oklahoma - nebylo odhaleno až do Riverovy smrti. Chick nyní tvrdí, že Riverovo tělo bylo potají vyvezeno z Oklahomy a pohřbeno na utajeném místě při soukromé smuteční bohoslužbě z obavy, že jezuité by mohli jeho tělo exhumovat a znesvětit. Tato obava, ačkoliv je poněkud bizarního znění, mohla souviset do jisté míry s neslavnou Cadaverskou synodou (ářčáářSynodus Horrenda) v roce 897, na které bylo tělo papeže Formosusa exhumováno a „souzeno“ pozdějším papežem Štěpánem VI. Tento soud však neměl žádné dočinění s jezuity, neboť řád nebyl založen před rokem 1540.

Riverův pohřeb byl proveden Mooreovým Southlawnským pohřebním ústavem v Tulse v Oklahomě. Podle jejich záznamů byl pohřben na hřbitově Rose Hill v severní Tulse, na nároží Admiral Street a Yale Avenue, v nejsevernějším rohu hřbitova.

Podle záznamů na Rose Hill byl Rivera skutečně pohřben na tomto hřbitově, v části určené pro Mooreův pohřební ústav, v neoznačeném hrobě (28-14-3) mezi Tony Hubanksem starším (28-14-4) a Maria Albini Boniekim (28-14-2).

Mše byla na tomto místě sloužena u příležitosti osmého výročí Riverovy smrti, 20. června 2005, s mešním úmyslem, kterým byla prosba, aby Bůh byl k duši tohoto muže milosrdný. Lokalita uvedená jako Riverův hrob byla požehnána místním katolickým knězem již v dřívější době.



Tolik anglická verze Wikipedie. Pokud budete mít zájem si přečíst celý článek z časopisu Cornerstone č. 53, naleznete jej zde: http://www.freerepublic.com/focus/f-religion/1690526/posts . Nějaká další upřesnění o Riverově osobě můžete nalézt zde: http://www.catholic.com/library/sr_chick_tracts_p3.asp .


Již ze samotného článku z Wikipedie je, myslím, dosti jasné, že údaje, že se Rivera dožil maximálně 45 let a že byl otráven kyselinou atp., jsou zcela liché. I z mnoha dalších faktů vyplývá, že se jedná o člověka krajně nevěrohodného, a to ne jen na základě těchto výše uvedených neoddiskutovatelných faktů, které jsou v hesle na Wikipedii pouze nastíněny, nýbrž i z vnitřního svědectví jeho údajně pravdivých výpovědí o jezuitském řádě a o katolické církvi (viz. např. výroky, že katolická církev chce šířit homosexualitu a potraty, když je naopak světem napadána za to, že zastává neochvějně jasný a opačný postoj k těmto jevům), které jsem osobně četl, včetně komiksů nakreslených na základě jeho tvrzení. Pro dokreslení Riverova myšlení a jeho díla zde uvádím úryvek z jeho předmluvy ke knize E. Parise Tajné dějiny jezuitů:

„Dnes jsou již jezuité tajně zakořeněni ve vedení všech církví a náboženských systémů, tajně ovládají všechny světové i menší banky a peněžní ústavy, tajně znovu pronikli do všech vlád, parlamentů a soudů každé země, podařilo se jim nepozorovaně proniknout do všech druhů sdělovacích prostředků, rozhlasu a televize po celém světě, tajně vnikli do všech světových hospodářských a náboženských organizací a mezinárodních institucí, mají tajně pod svou kontrolou všechny biblické společnosti a všechna biblická a teologická vydavatelství a nepozorovaně také pronikli do všech církevních škol všech denominací a do všech univerzit. V dnešní době se jim podařilo to, o co se marně pokoušeli již celá předchozí staletí. Teprve dnešní doba, ve které prostého člověka vysoká politika téměř nezajímá a kdy vládne otupělost a apatie k vládním vyjednáváním a intrikám mezi národy, dala průchod tajné práci jezuitů...“

Pokud Rivera myslel tato slova jako žert, pak byl ve své mystifikaci předchůdcem slavného komika Borata, který podobným způsobem prezentuje Kazachstán. V opačném případě, tedy že Rivera myslí takováto slova vážně, já vážně pochybuji o jeho psychickém zdraví, které by muselo být silně postiženo hlubokou paranoiou. Nebo je tu ještě třetí možnost, že se jedná o člověka, který záměrně podvádí, ať kvůli finančním výhodám nebo z přijaté nenávisti ke Kristově katolické církvi. Pro mě osobně je Rivera podvodník, jehož výchozí motiv k takovémuto jednání neznám, ale na základě jeho výroků je mi více než jasné, že je lhář.

Pokud se najde takový křesťan, který vůbec bere Riveru vážně, je mi ho upřímně líto, ale přijímá výmysly namísto faktů a podobá se astronomovi či antropologovi, pro něhož je vědeckou a věci znalou autoritou např. takový Erich von Däniken, jenž zná odpověď na vznik života na planetě Zemi atp.

S přáním pokoje všem bez rozdílu Lukin.



Stránka vygenerována za: 0.59 sekundy