Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ladislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16170, komentáře < 7 dní: 244, komentářů celkem: 395772, adminů: 60, uživatelů: 5071  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 271 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108421016
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy
Vloženo Pátek, 08. prosinec 2006 @ 06:22:17 CET Vložil: Bolek

Zamyšlení poslal aviaf

Zaprve, rad bych ale predeslal, ze ja nejsem tak uplne priznivcem nahodneho losovani versu - toho, cemu se angl. rika prooftexting - kdy clovek si vezme jeden vers a tluce jim vsechny kolem po hlave. Proto bych rad zacal spise obsirnejsim argumentem. Ale pak dodam i nektere konkretni kratke verse.

Zadruhe, je treba mit na pameti, ze autori Bible si v mnoha pripadech zakladali na tom, aby na konkretni otazku prezentovali nekolik nazoru. Domnivam se, ze ti, kdo povazuji Bibli za rozporuprostou na te nejdetailnejsi urovni (casto i vcetne vedecko-historicke presnosti), zapominaji na to, ze Bible neni dilem jednoho lidskeho autora, jako napriklad Koran, ale dilem mnoha lidi, kteri meli kolikrat na nektere konkretni veci celkem rozdilne nazory. Takze i v otazce spasy muzeme najit v Bibli pasaze na podporu toho i onoho.

Muj hlavni argument pro univerzalni spasu tedy spociva v tom, ze spasa Boziho stvoreni je ustrednim tematem celeho biblickeho pribehu od Genesis po Zjeveni. Univerzalismus se projevuje uz v zaslibeni Abrahamovi (Gen 12:3). I v prorocich se casto objevuje predstava, ze vyvolenost Zidu jednou prinese ovoce celemu svetu (Iz 2:2-4, Iz 25:6-10). A samozrejme, v NZ - prikladne u Pavla - se tento univerzalismus (alespon podle krestanskeho chapani) naplnuje (napr. Gal 3:28).

Tady bych predevsim zminil pasaz R 5:12-21, kde Pavel stavi Krista jako prostejsek k Adamovi (R 5:14). Adam je lidstvo upadajici do hrichu, Kristus (a jeho telo-cirkev) je lidstvo vystupujici zpet k Bohu. Je prikladne si vsimat, ze Pavel v teto pasazi dusledne pouziva korespondenci vyrazu. Napriklad:

  • Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. (v. 15b);
  • Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. (v. 18);
  • Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. (v. 19).
Je v tom urcita ekvivalence: jedna sila k hrichu se setka s jinou silou - protisilou - ke spase. Ktera je silnejsi? No, Kristus podle Pavla neni jen Adam s opacnym znamenkem. Kristova milost je silnejsi, nez Adamuv hrich:
  • Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. (v. 15b);
  • Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. (v. 17);
  • K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost.(v. 20)
Pokud by Adamuv hrich znamenal smrt pro vsechny a Kristova obet zivot jen pro nektere, pak nevim, v jakem smyslu by byla milost silnejsi nez smrt.

Vidime tu ovsem i formulaci

ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném (v. 17)

z niz se zda vyplyvat, ze peklo nebude prazdne, protoze v nem budou ti, kteri hojnost milosti neprijimaji.

Tady je ovsem ten problem, ze verse tohoto typu jsou vlastne vzdy vyhradne implikace (A=>B). Implikace muze byt pravdiva, prestoze nikdy nedojde k jejimu naplneni. (Napriklad: "Nikdo, kdo bydli na Marsu, nevejde do kralovstvi Boziho" klidne muze fungovat jako platne a pravdive pravidlo, presto na jeho zaklade nebude nikdy nikdo odsouzen, protoze vsichni zijeme na Zemi).

Vetsina biblickych vyroku, ktere se tykaji pekla a zatraceni jsou tohoto charakteru: vymezuji obyvatele pekla typove. Prikladu je mnoho:
  • J 3:16.18 – kdo neveri, jiz je odsouzen
  • R 5:17 – vejdou (zda se) jen ti, kdo přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti
  • 1 K 6:9-10 – katalog neresti a ze jdou do pekla
  • 2 Te 1:6-12 – k zahube jdou ti, kdo neprijali pravdu, ktera zachranuje
  • Zj 14:9-11 – kdo ma znameni Selmy, ten jde do pekla
  • Zj 20:11-15 – kdo neni v Knize zivota, jde do pekla
  • Zj 21:7-8 – katalog neresti a ze jdou do pekla
Protoze jsou to implikace (tzn. vyroky "premisa=>zaver"), nelze z nich vyvozovat, ze zaver nastane s jistotou. Ostatne i vsichni ti "smilníci, modláři, cizoložníci, nemravní, zvrácení, zloději, lakomci, opilci, utrhači, lupiči" (1K 6:9-10) ve skutecnosti do Kralovstvi vejit mohou, pokud se budou kat. To ostatne Pavel Korintanum prave pripomina: A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Tedy i ty katalogy odsouzenych nerestniku, ktere v Bibli nachazime, je treba brat z tohoto hlediska: ze se jedna o takove provinilce, kteri nikdy, ani pred soudnou stolici Bozi, milost Kristovy obeti neprijmou. Jenze to, ze ji urcite nikdy neprijmou, je neco, co nam neprislusi dovozovat. Naopak - a to jsem tu chtel puvodne napsat - je v Bibli mnoho versu, podle nichz se zda, ze v konecnem dusledku Bozi spasu VSICHNI PRIJMOU.

Tady jich par je:
  • J 1:29 – Beranek snima hrich sveta (r. του κοσμου - tou kosmou)
  • J 3:17 – Otec poslal Syna, aby svet skrze nej byl spasen (r. ο κοσμος)
  • J 12:32 – az budu vyvysen, pritahnu vsecky k sobe, pravi Kristus (r. παντας ελκυσω)
  • J 12:47 – Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. (r. σωσω τον κοσμον)
  • R 5:12-21 (18) – Adam vs Kristus=smrt vsech vs zivot vsem; milost je silnejsi nez hrich - viz muj komentar vyse (ve versi 18: r. παντας ανθρωπους )
  • R 11:32 – Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. - i kdyz tento vers se mozna vztahuje jen na Zidy, z kontextu to neni jednoznacne
  • 1 K 15:20-28 – variace na Adam vs Kristus, ale s mnohem silnejsim univerzalistickym vyznenim (zvl. v. 22) - co je obzvlast zretelne, je to, ze Pavel v teto pasazi nepise, co se stane s temi, kteri nejsou Kristovi. Pise ale, ze nakonec bude premozena smrt...
  • Ef 1:4-10 – Buh "privede vsechno na nebi i na zemi k jednote v Kristu". V teto pasazi se take pise, ze je to od pocatku Bozi zamer a plan. Tento vers mi prijde silne univerzalistickej.
  • Ko 1:15-20 – skrze Nej je smireno vsechno, co jest.
  • 1 Tm 2:3-6 – Spasitel Buh chce, aby vsichni dosli spasy (i kdyz nektere Bible to prekladaji tak, ze Buh "touzi", nikoli, ze je to jeho nezvratitelna vule - recky tam ovsem stoji σωτηρος ημων θεου ος παντας ανθρωπους θελει, a theleos znamena, tusim zamer, vuli)
  • 1 Tm 4:10 – Buh je Spasitel vsech lidi, zvlaste vericich - tenhle vers mi prijde obzvlaste kuriozni svou stavbou, protoze se z nej zda vyplyvat, ze spasa se skutecne tyka i nevericich
  • Tt 2:11 – Ukazala se milost, prinasejici spasu vsem lidem - vsimnete si toho bezpodminecneho indikativu - zadnej kondicional (kdybys delala tohle a tohle, dostal bys spasu)
  • 1 J 2:2 – Kristus je smirnou obeti nejen za nase hrichy, ale za hrich celeho sveta - opet, podobne jako v 1Tm 4:10 se tu cini gramaticky, ale nikoli eschatologicky rozdil mezi cirkvi a zbytkem sveta. Jak jinak se to da interpretovat, nez ze spasa se tyka i nevericich? Extra ecclesiam plena salus!
  • Zj 1:7 - uvidi ho kazde oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kuli nemu narikat vsechna pokoleni zeme - Proc budou vsichni narikat? Bud proto, ze se vsichni budou kat, nebo proto, ze budou vsichni narikat bolesti v zatraceni. Mne se zda vhodnejsi ta prvni moznost. Nastane-li pri druhem prichodu vseobecne pokani, nastane i vseobecna spasa.
Abych ucinil vsem stranam sporu zadost, je nakonec treba zminit, ze "neprazdnost" pekla by mohla vyplynout jedine z versu, ktere by primo tvrdily, ze v pekle urcite bude ten a ten (osobni identifikace). Takove verse jsem v Bibli nasel dva:
  • J 17:12 - Jidas byl "synem zatraceni" podle Pisem (podle kterych?)
  • 1 Pt 2:8 – nekteri jsou urceni k padu
Co s nima? Nevim. Nechavam to na Bohovi, ten ma vetsi hlavu.

Ale pokud mate nekdo nejakej dobrej napad, rad si ho poslechnu. Jak uz jsem drive napsal: nema cenu veset se na jeden vers - tim i onim smerem. Proto se tady snazim prezentovat co nejsirsi skalu biblickych vypovedi na dane tema. Netvrdim ani, ze ze muj vypis versu je jakkoli kompletni.
Tolik teda k tem pasazim o vseobecne spase. Muj nazor je zkratka ten, ze drive ci pozdeji se ke Kristu prihlasi kazdej. V souladu s Fp 2:11 kazde koleno poklekne a kazdy jazyk vyzna, ze Jezis je Pan. Vsichni tak prijdou k pokani. Jak jsem napsal, nevim, jak presne to chce Pan udelat, ale spoleham na Nej. To je ma vira. Mohu se mylit. Rad si poslechnu, co k tomu kdo mate. Aviaf

"Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy" | Přihlásit/Vytvořit účet | 177 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pozor na slovo VSECHNY/VSICHNI (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 08:40:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Aviafe,

K Tvemu clanku mam vice komentaru. Ten prvni se tyka pouziti slova VSICHNI. Je velmi dulezite vzit v uvahu, k cemu nebo komu se toto slovo vztahuje. Uz jsem o tom psal v serialu o predurceni. V komentari nize uvedu odkaz.

Zde je ukazka z clanku:

Nesmírně důležité je uvědomit si, k čemu nebo ke komu se slovo všechny vztahuje. Uveďme si ilustrační příklad. Řekne-li se například: „Do naší vesnice přišlo krupobití a pomlátilo všechny meruňky,“ je jasné, že slovo všechny se vztahuje na všechny meruňky v obci pomlácené při lokálním krupobití. Nikoliv na všechny meruňky na Moravě, natož na celém světě. Slyšíme-li otázku: „Očesal jsi všechny meruňky?, pak je patrně řeč o všech meruňkách v určité zahradě nebo sadu. Nikoliv o všech meruňkách v obci.

v komentari nize uvadim odkaz

reformovany




Re: Odkaz na clanek, kde se pojednava o slove VSICHNI (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 08:49:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odkaz na clanek, kde se pojednava o slove VSICHNI: Kteří lidé uvěří Evangeliu? Ti, které Bůh vyvolil k věčnému životu! P_9



Re: Jak si tedy vysvetlujes nasledujici verse? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 09:16:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak si tedy vysvetlujes nasledujici verse?

Vybral jsem jen nektere na ukazku. V Bibli jich je mnohem vic.

Iz
66,24 Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu."

Pr
16,4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Daniel
12,2 Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.

1. Janova 5,12
Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

Jan 3,36
Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."

Jan 3,18
Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Římanům 8,1
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

1. Petrova
2,6 Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.'
2,7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným',
2,8 ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.

R 9 Kralicky preklad - (protoze je vystiznejsi; recke slovo "misein" znamena nenavidet, mit v osklivosti)

9,13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

R
9,22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
9,23 stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě -
9,24 na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.



Mily Aviafe,

mohl bych pokracovat, protoze versu, ktere svedci proti Tvemu vykladu je mnohem vice.

reformovany



Aviafovi, obdivovateli ohavné homosexuality a prázdného Pekla (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 13:01:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ, KTERÉ PRÁVĚ VY AVIAFE ZDE NA GRANU OPAKOVANĚ VEŘEJNĚ ODMÍTÁTE, ZNÍ: „NEBUDEŠ OBCOVAT S MUŽEM JAKO S ŽENOU. Je to ohavnost.“ Leviticus 18. kapitola, 22. verš. ODMÍTÁTE TOTO PŘIKÁZÁNÍ, NEBOŤ NEMILUJETE JEŽÍŠE Krista, který pravil v Evangeliu sv. Jana, 14. kapitole, verších 15-17 toto: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“
Proto Vám, Aviafe pravím, že ve Vás nepřebývá Duch svatý, ten Duch pravdy a ani ho neznáte. PATŘÍTE K BEZBOŽNÉMU SVĚTU, KTERÝ JE OVLÁDÁN DUCHEM LŽI, duchem Satanovým. Proto vysvětlujete Písmo svaté tak, jak Vám to nečistý homosexuální démon vnuká. Homosexuální démon Vás obelhal, abyste věřil, že homosex není hřích. Stejný démon Vás obelhal, abyste věřil, že nikdo nezemře jako hříšník, že všichni lidé budou včas litovat svých hříchů..
Musím Vás upozornit, že ne každou lítost Bůh přijímá. Sobecká lítost je člověku málo platná. Tu měl Jákobův bratr Ezau, a proto ho Bůh nenáviděl. Bůh nemá problém nenávidět nekající hříšníky v Pekle, i když tam dotyční lidé pláčí, naříkají a dokonce se tam budou muset Bohu, se skřípěním zubů, i klanět. Oni tam totiž velmi pravděpodobně litují svých vin lstivě. Byli za svého pozemského života lháři, mají svou lhářskou hrdost a lžou sami sobě pořád. Jejich lítost je sebelítostí. Ale i kdyby náhodou litovali lépe, stejně je pozdě. Bůh nám dal na pokání z těžkých vin pouze pozemský život. Viz příběh boháče v Pekle, a spaseného Lazara. BŮH svá varovná slova splní, on NENÍ ŠPRÝMAŘ, ON JE TŘIKRÁT SVATÝ. Kromě toho, kdybyste četl např. biblickou knihu Zjevení, brzy byste narazil na pasáže, že v době vlády šelmy (Antikrista) národy nebudou činit pokání, ale budou na Boha jen nadávat a zuřit. Je tam také předpovězeno, že národy, kromě jistého počtu lidí Bohem vyvolených, přijmou znamení šelmy, a proto budou navěky mučeny spolu s ďáblem v Pekle.
Aviafe, jste teoretik, tvořící výklady Bible někde od rýsovacího stolu. Zkuste pracovat chvíli v domově důchodců či na tom nemocničním oddělení, kde umírají lidé a zjistíte, že málokdo umírá láskyplně, smířen s Bohem, litující všech svých předchozích těžkých hříchů.
Praxe nejlépe odhaluje teorii ze lži, to potvrzuje Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Aviafe, Pán Ježíš nepřekpokládá liduprázdné peklo (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 13:27:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pán Ježíš nepředpokládá liduprázdné peklo:

"I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara." (lukáš 16:22-23)

Bratři v křesťanských sborech toto podobenství chápou dokonce, že je to příběh. Ať už je to jenom podobenství, nebo příběh - peklo je reálné a možnost, že tam někdo skoční je reálná zrovna tak.

Karels




Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 16:12:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Aviafe, ačkoli nejsem zastánce teorie přeplněného pekla, článek mě nepřesvěčil o tom, že je liduprázdné. Osobně se domnívám, že tam mnoho duší nepřijde, ale to spíš vyplývá z mého pololiberálního založení....:-)



Mnoha soudobým křesťanům nedochází (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 18:01:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Mnoha soudobým křesťanům nedochází, že čím usilovněji o skutečném Pekle plném bezbožných a nekajících hříšníků mlčí, že tím více hříšníků v Pekle navěky skončí. Vše právě kvůli zbabělému mlčení nás křesťanů a křesťanek.
Bratře, sestro v Kristu, pravděpodobně právě kvůli Vaší pohodlné mlčenlivosti o Pekle, v tom hrozném Pekle skončí velmi mnoho Vašich sousedů, známých a příbuzných!
To Vás ale asi netrápí, Vy přece myslíte hlavně na sebe. Hlavně aby se Vám nikdo neposmíval, že věříte na Peklo, že?
Závěr:
Právě Ti, křesťané, kteří pohodlně věří na prázdné, poloprázdné a podobně vyprázdněné Peklo, Ti mají hlavní vinu, že jejich bližní většinou v Pekle skončí.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve, který se snaží o to, aby v Pekle trpělo co nejméně jeho bližních.



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 20:59:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
O pekle se musí hovořit neboť se v církvích o něm skoro vůbec nemluví a informace o něm se zamlčují, proto je dobré ho tlustokožcům tady na Granu a i jinde připomínat a to vhod i nevhod protože si vytvořili ze strachu z něho k vůli svým hříchům takovou teologii, která se nikdy po staletí neučila a tak stahují ostatní do pekla.

Svatý otec nedávno nabádal, aby se teologové nepřispůsobovali světu.



Vyvážený pohled na peklo


Jednou z chyb moderní pedagogiky je, že ve výchově nechce mluvit o věčných pravdách zejména o smrti a o pekle.

(MB 2, 214)

Z myšlenok Jána Bosca na každý deň v roku.



Místo výhružného poselství poselství radostné

Peter Seewald: Podle jedné z kritik spočívá tradiční morálka katolické církve na pocitech viny. Zvlášť negativní je v případě, jedná-li se o hodnocení sexuality. Církev ukládá člověku břemena, která nemají nic společného se zjevením. Podle některých současných názorů by křesťanská teologie už neměla stavět na hříchu a zkroušenosti. Tajemstvím náboženského prožitku se má a musí nově objevovat právě mimo rámec náboženského normování.

Benedikt XVI: Ostrý protiklad mezi výhružným a radostným poselstvím nemohu uznat. Kdo čte evangelium, vidí, že Kristus hlásal radostné poselství, k němuž však také patří poselství o soudu. V evangeliích dokonce najdeme přímo dramatické výrok o soudu, při kterých leckoho může zamrazit. To by se nemělo zamlčovat. Náš Pán nevidí v evangeliu mezi poselstvím o soudu a radostným nijaký rozpor, právě naopak. Že existuje soud, že existuje spravedlnost – každopádně pro utlačené, pro ty s nimiž se nespravedlivě zachází – to je vlastní naděje a potud i radostné poselství. Ohrožen se cítí jen ten, kdo sám patří k utlačovatelům a pachatelům bezpráví.
Adorno přece také řekl, že spravedlnost může existovat vlastně jen tehdy, existuje-li také vzkříšení z mrtvých, aby i minulé bezpráví mohlo být jakoby se zpětnou platností urovnáno. Musí tedy někde existovat urovnání bezpráví, vítězství práva; každopádně to očekáváme. Kristus a jeho soud přece není vítězstvím zla, On je vítězstvím dobra. Proto také skutečnost, že Bůh je spravedlivý, že je soudce, je poselstvím nanejvýš radostným. Toto radostné poselství mě ovšem zavazuje. Chápu-li však radostné poselství pouze jako sebepotvrzení, pak nakonec není důležité, pak je to jen obluzení. Proto se musíme znovu smířit s úlohou soudu právě při pohledu na trpící a na ty, kterým se žádné spravedlnosti nedostává, kteří však mají na spravedlnost právo. A pak je také třeba abychom počítat s tím, že my sami spadáme pod toto měřítko, a proto se snažíme, abychom nepatřili k pachatelům bezpráví.
Jistě, v poselství o soudu je znepokojující prvek – a dobře, že to tak je. Vidíme třeba, jak středověcí vládci činili bezpráví, ale později, když se přiblížil soud, se pokoušeli vyrovnat je dobrými díly, dobrými činy. Vědomí, že existuje soud, bylo tedy také politickým a sociálním faktorem. Vědomí, že takto nesmím odejít ze světa, že to musím nějak urovnat – tedy, že i nad těmi nejmocnějšími stojí nějaká hrozba – bylo nanejvýš blahodárné. Prospívá člověku.
Od Krista ovšem víme, že tento soudce není chladný vykonavatel paragrafů; víme, že je milosrdný a, že mu nakonec můžeme jít beze strachu vstříc. Myslím si, že každý musí najít vnitřní rovnováhu, cítit, že podléhá soudu, a přitom poznávat: Nemohu si prostě dělat, co chci, podléhám vyššímu soudu, a na druhé straně nepropadat skrupulím a ustrašenosti.
Zdá se mi, že tím je také naznačen směr pro hlásání i pro pastoraci. Musí dokázat ve jménu práva a dobra pohrozit mocným, tak těm, kdo svůj život „pustoší“, promarňují a ničí. Pastorace se však nesmí stát zastrašující mocí, musí také vědět, s kým mluví. Existují citlivé, téměř nemocné duše, které se dají rychle zastrašit. Ty musíme vyvádět ze zóny strachu, musíme jim hlásat mocná slova o milosti. A pak jsou zde tlustokožci, na které se musí udeřit. Myslím si, že to všechno patří k sobě, ale tak, že i soud je radostné poselství, protože nás ujišťuje: Svět je v pořádku, dobro vítězí.

Kniha: Benedikt XVI.

Křesťanství na přelomu tisíciletí str. 129

informoval a pro vás toto přepsal z této knihy katolík MiloslavPletánek



I tak kázal svatý Vianney - O Lásce a pekle (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Pátek, 08. prosinec 2006 @ 22:52:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
I tak kázal svatý Vianney


2. O lásce k bližnímu
„Jdi a jednej také tak.“ (Lk 10,37)
Sv. Lukáš vypráví, jak před Kristem stanul jakýsi učený starozákoník a chtěl ho vyzkoušet. Zeptal se: „Mistře, co mám dělat, abych dosáhl života věčného?“ Ježíš odpověděl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Zákoník odpověděl: „Budeš milovat Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé své duše a ze všech svých sil a celou myslí svou a bližního svého jako sebe samého.“ Tehdy Kristus řekl: „Dobře jsi odpověděl, to dělej a budeš zachráněn“ (Lk 10,25-28).
Ale potom se ho učitel zákona zeptal: „Kdo je mým bližním, koho mám milovat jako sám sebe?“ A Kristus tedy vypráví podobenství o milosrdném samaritánovi. Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a upadl mezi zbojníky. Oloupili ho, těžce poranili, utekli a zanechali ho polomrtvého. Tou samou cestou procházel starozákonní kněz, spatřil nešťastníka, ale minul ho. Zrovna tak se zachoval i levita, který tudy procházel. Nakonec tou cestou projížděl Samaritán a všiml si smrtelně raněného. Slitoval se, přistoupil k ubožákovi, nalil mu do ran olivový olej, ošetřil ho, vzal ho s sebou, přivezl do hospody a tam se o něj staral. Následujícího dne ráno dal hospodáři dva denáry a řekl: „Starej se o něho a jestliže vydáš víc, vrátím ti to, až se budu vracet zpět.“ Ježíš řekl toto podobenství a pak se zeptal: „Který z těch tří se zachoval jako bližní vůči tomu, kdo upadl mezi lupiče?“ Na to mu učitel Písma odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Tehdy Ježíš řekl: „Jdi i ty a jednej podobně“ (srv. Lk 10,30-38).
A tak, moji bratři, vypadá dokonalý vzor lásky, jakou musíme prokazovat bližnímu. Taková láska nám zajistí věčnou spásu. Naše víra a všechny naše ctnosti budou jen přeludem a Bůh nás bude mít za pokrytce, jestliže nebudeme v srdci mít lásku k bližnímu. Podle této ctnosti můžeme poznat, zda jsem Božími dětmi: „Každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska“ (1J 4,7-8). Přikázání lásky k bližnímu je tak velké a důležité, že ho Bůh klade zároveň vedle přikázání lásky k Bohu. Je všeobecné, definitivní a patří k podstatě naší zbožnosti a na jeho naplnění pak záleží zachovávání jiných přikázání. Sv. Pavel říká, že jiná přikázání zakazují cizoložství, krádeže, páchání křivdy, vydávání falešného svědectví. Jestliže milujeme bližního, žádné z těchto věcí se nedopustíme, protože láska k bližnímu nesnese žádnou křivdu vůči druhému (srv. Řím 12,9-10).
Nejprve tedy řeknu, že pokud nezachováme toto přikázání, nemůžeme být spaseni – protože jestli nemilujeme bratra, setrváváme ve smrti, jak to vyjadřuje sv. Jan. A Kristus říká, že nás uzná za své děti pouze pod tou podmínkou, že se budeme mít vzájemně rádi (srv. J 13,35).
Za druhé máme zachovat toto přikázání proto, že jsme všichni jedna rodina, jsme stvořeni k podobě Boží, máme jeden cíl, naším společným otcem je Ježíš Kristus, který nás vykoupil svým utrpením a svým křížem. Tyto pravdy vyjadřuje sv. Pavel ve svém listě Efesanům (srv. Ef 4,2-6).
Na čem je založena láska k bližnímu?
1) přát bližnímu dobro
2) pracovat pro jeho dobro při každé nabízející se příležitosti
3) snášet a omlouvat chyby bližního
Na tom spočívá opravdová láska, bez které je nemožné nalézt milost u Boha a spásu své duše.
1. Každému člověku máme tedy přát dobro a být smutní, když někoho potká neštěstí, protože všechny lidi, dokonce i nepřátele, máme považovat za bratry. Musíme všem prokazovat přejícnost, nezávidět těm, kterým se daří. Dobré lidi je třeba milovat kvůli jejich ctnostem a zlé s úmyslem, aby se stali dobrými; dobrým je třeba přát setrvání v milosti Boží, zlým obrácení. Jestliže je někdo velký a nenapravitelný hříšník, musíme nenávidět jeho hřích, ale přesto milovat osobu hříšníka, která je obrazem Božím.
2. Všem, nakolik je to možno, jsme povinni prokazovat dobro – co se týká těla, dobrého jména i dober duchovních. Pokud jde o dobro těla, nesmíme bližnímu nikdy křivdit, ani ho připravovat o pozemské zisky, i kdybychom my sami dokonce z tohoto důvodu měli utrpět. Nic se tak nelíbí Bohu jako soužití s bližními. Sv. Pavel „plakal s plačícími a radoval se s radujícími“ (srv. Řím 12,15). Pokud jde o dobré jméno bližního, střežme se pomluv, hanění a zlořečení. Jestliže nemůžeme zabránit pomlouvání někoho, tak opusťme společnost pomlouvajících lidí, poté co jsme řekli všechno to dobré, co víme o pomlouvaných osobách. Zvláště otec a matka musí dbát na své děti a domácí a chránit je před pohoršením. Bohužel v dnešních dobách lidé znevažují duši – svou i těch, kteří jsou jim svěřeni do péče. Nejednou si víc váží nemyslícího zvířete než vlastních nesmrtelných duší, které jsou sestrami andělů, předurčené k nebeské slávě. Sv. Jan Chrizostom říká, že každá duše je v očích Ježíše Krista tak drahá, že Spasitel by raději zničil nebesa než by ztratil jedinou duši. Kdybyste byli u Kristových nohou, jistě byste s velkou úctou sbírali kapky jeho nejsvětější Krve. Sv. Augustin přece říká: „Když jsem pochopil, že moje duše byla vykoupena Kristovou krví, rozhodl jsem se upevnit se v milosti Boží, i kdybych měl dokonce zemřít, protože jsem nechtěl duši kvůli hříchu přenechat satanovi.“ Proč tedy vy, otcové a matky, tak klidně a s takovou vlažností přihlížíte tomu, jak ty nešťastné bytosti – vaše děti – hynou!?
První křesťané v době pronásledování odpovídali pohanským císařům, že všichni tvoří jednotu, že jim je cizí nenávist nebo pomsta, že žehnají těm, kdo je pronásledují a rouhají se. Ach, bratři, kam se poděly ty krásné časy! Teď křesťané milují, ale sebe a své pohodlí. Dnes není na světě tolik horlivých křesťanů jako tehdy.
Když dnes mají dva lidé stejný charakter a stejné sklony, tak se celkem tolerují. Ale pokud mají charakter odlišný, v tu chvíli mizí pokoj, přátelství a láska k bližnímu. Řeknete, že je těžké vycházet s lidmi rozdílného charakteru a povahy. Milovaní! Neznáte vlastní náboženství, neznáte milosrdného Boha! Pravdivá láska k bližnímu se zakládá na přání dobra každému bez rozdílu. Poslyšte, co říká sv. Jakub: „Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: ,Posaď se na tomto čestném místě,‘ kdežto chudému řeknete: ,Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.‘ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?“ (Jk 2,2-4). Sv. Augustin říká, že máme milovat bližního, jako nás miluje Ježíš Kristus, který nehleděl na tělo a krev, ale miloval nás tak, že nám zasloužil věčný život.
To, zda jdeme cestou spásy, zda opravdu milujeme Boha, můžeme poznat podle toho, zda se shodneme s lidmi odlišného charakteru, rádi s nimi pobýváme, dobře o nich mluvíme, jsme ochotni jim posloužit nebo jim dáme prvenství před těmi, kteří nás podporují a v ničem nám neodporují. Pouze v takové situaci milujeme bližního po křesťansku a zůstáváme v přátelství s Bohem. Kdo jedná opačně, směřuje k zatracení. Mstiví! Pamatujte, že vaše modlitby, pokání, přistupování ke svátostem a almužny vám nic nepomohou, pokud budete v srdci živit nenávist. Jsou lidé, kteří všechno obětují pro ty, které milují. Ale jak málo je takových, kdo se opravdu podobají Bohu, protože milují ty, kteří jim jsou nejen nesympatičtí, ale mají v lásce i své nepřátele.
Nyní vám uvedu příklad, na kterém poznáte, jak vypadá opravdová láska k bližnímu.
Jednou jeden poustevník potkal na cestě ubohého, vředy pokrytého mrzáka. Ubožák se mohl sotva pohnout. Poustevník ho vzal do svého domu a poskytl mu všechnu potřebnou pomoc. Když konečně chudák získal sílu, poustevník se ho zeptal, jestli by tu s ním v samotě nechtěl zůstat. „Budeme se společně modlit, sloužit dobrému Bohu a já se budu starat o tvou obživu.“ „Ach, jakou mám radost,“ odpověděl ubožák. „Tvoje milosrdenství je pro mě štěstím i potěchou!“ Poustevník tedy začal dvakrát více pracovat, aby uživil chudáka i sebe. Rád mu přenechal ty nejlepší kousky. Krátce na to začal ubožák svého dobrodince podezřívat a naříkal, že ho špatně živí. „Milý příteli,“ odvětil poustevník, „živím tě lépe než sebe, více už pro tebe udělat nemohu.“ O několik dní později se nevděčník začal opět litovat a zlořečil svému dobrodinci. Poustevník trpěl pokojně, nic nenamítal. Ubožák se zastyděl, že se tak vyjadřoval o svatém člověku, který mu tolik dopřával a prokazoval mu dobrodiní. Prosil tedy poustevníka o odpuštění. Ale zanedlouho jej opět opanovala netrpělivost a nenávist. Začal tedy volat: „Nudím se tu, nemohu s tebou vydržet. Odveď mě tam, kde jsi mě našel. Nejsem zvyklý na tak mizerný život.“ Tehdy poustevník chudáka odprosil a slíbil mu, že se o něj bude starat lépe. S Božím nadšením přišel za jedním milosrdným měšťanem v sousedství a prosil jej o nějaké lepší jídlo pro kulhavého. Měšťan veden lítostí mu přislíbil, že mu každý den dá něco lepšího ze svého stolu. Ubožák byl tedy po nějaký čas spokojený. Ale po několika týdnech opět začal poustevníkovi dělat trpké výčitky: „Jsi pokrytec! Tvrdíš, že pro mě hledáš almužny, ale děláš to pro sebe, potichu sníš lepší kousky a mně dáš zbytky.“ „Ach, příteli,“ říkal poustevník, „křivdíš mi těmito výčitkami. Ničeho pro sebe nechci a nic neberu z toho, co mi pro tebe přinesou. Jestli se mnou nejsi spokojený, tak buď trpělivý z lásky ke Kristu a já se budu snažit napravit.“ „Nepřijímám tvé vysvětlení,“ odpověděl žebrák. Chytil při tom kámen a namířil proti poustevníkovi, aby jej udeřil. Poustevník uhnul na bok a uniknul střele. Chytil tedy ubožák hůl, o kterou se opíral, a tak silně uhodil poustevníka, až upadl na zem. „Ať ti Bůh odpustí,“ říkal svatý muž, „tak jak já ti odpouštím křivdy, které jsi mi způsobil.“ „Odpouštíš mi slovy, ale v srdci mi jistě přeješ smrt.“ „Z celého srdce ti odpouštím, příteli,“ odpověděl dobrý poustevník. Na důkaz toho chtěl žebráka obejmout, ale ten ho chytil za hrdlo a začal jej dusit. Poustevník se vyrval z rukou násilníka, ale ten ještě za ním volal: „Běž, ale pamatuj si, že jednou zemřeš mojí rukou!“ Milosrdný poustevník trpělivě, v duchu křesťanské lásky snášel toho žebráka po tři nebo čtyři roky, i když stále musel poslouchat spoustu výčitek. Skoro každou chvíli se domáhal toho, aby ho poustevník odnesl na cestu, na které ho nalezl, že raději zemře hladem a zimou nebo bude napaden divokými zvířaty, než aby přebýval společně s ním. Dobrý poustevník nevěděl, co má udělat: na jedné straně se bál, že ubožák ponechaný na opuštěném místě zemře; na druhé straně se obával, že déle už s ním nevydrží, že ztratí trpělivost. Přišel se s tímto trápením poradit za sv. Antonínem, co má dělat, aby se podobal Bohu. Nebál se trápení a urážek, které sklízel za své dobrodiní, chtěl pouze poznat Boží vůli. Když přišel za sv. Antonínem, ten mu s Božím zápalem řekl:
„Ach, synu, vím, co tě potkalo a proč mě hledáš. Nevzdaluj od sebe toho ubožáka, to je pokušení zlého ducha, který tě chce zbavit krásné koruny. Ale i když ho opustíš, můj synu, dobrý Bůh na něho nezapomene.“ Ze slov sv. Antonína poustevník poznal, že jeho spása zůstala závislá na starostlivosti, se kterou bude obklopovat nešťastného mrzáka. Po krátké chvíli přemýšlení se znovu sv. Antonína zeptal: „Můj otče, bojím se, že ztratím trpělivost, že už to déle nevydržím.“ „Synu,“ řekl sv. Antonín, „proč bys měl ztrácet trpělivost? Nevíš, že nejšlechetněji musíme zacházet s těmi, kteří nám přejí nejvíce zla? Nemáme zásluhy, pokud jsme trpěliví vůči těm, kdo nám nečiní nic zlého. Či nevíš, můj synu, že láska je statečná ctnost, která se nedívá na chyby nepřátel, ale jedině na Boha? Připomínám ti, abys ponechal ubožáka ve svém domě. Čím horší bude, tím větší mu ukazuj lítost a Ježíš Kristus ti to připočte za zásluhu, jako kdybys tu milost prokázal jemu samému. Svojí trpělivostí ukaž, že jsi žákem Boha trpícího. Pamatuj, že odznakem křesťana je trpělivost a láska. Věz, že z Boží vůle má tento žebrák dosáhnout s tvou pomocí koruny nebeské.“
Poustevník teď jasně pochopil, co po něm Bůh vyžaduje. Vrátil se do domu, zapomněl na křivdy, urážky a na žebrákovo hanebné jednání, dále mu prokazoval bezmeznou trpělivost, sloužil mu s velkou pokorou a bez přestání se za něj modlil. Trpělivost a láska mladého poustevníka změnily srdce ubožáka, který se pod vlivem milosti Boží napravil. Stalo se to pro dobrého Božího sluhu velkou satisfakcí ještě za jeho života.
Jednou, v den posledního soudu, se mnoho křesťanů zastydí, že nebyli schopni dokonce jen několik dní pokojně a bez naříkání snášet příkoří ze strany osob rozdílné povahy. Říkají, že pro svatý pokoj je třeba s nimi přerušit všechny kontakty! Můj Bože, kolik křesťanů půjde do zatracení kvůli nedostatku trpělivosti. I kdybyste dělali dokonce zázraky, nedosáhnete spásy, jestliže nebudete mít lásku. Kdo je netrpělivý, kdo se neřídí radami víry, ten není skutečným žákem Krista, protože jde za svými choutkami, vrtochy a náklonnostmi.
Vy, věřící lidé, si pamatujte, že jestliže nemáte lásku, tak jste pokrytci a nikdy nebudete na Boha patřit v nebi. I kdybyste celý svůj majetek rozdali na almužny, i kdybyste každý den byli na mši svaté a přijímali svaté přijímání, bez této ctnosti do nebe nedojdete.
Řekneš: „Nechci se dívat na své nepřátele; dokonce ani v kostele se kvůli nim nemůžu soustředit.“ Co to povídáš, nešťastný člověče? To není žádná křesťanská láska, když přeješ dobro těm, kteří ti neodporují, chválí tě, děkují ti za dobrodiní a jsou ti milí. Pro tyto lidi se nebojíš žádných obětí. Ale jestliže tebou někdo pohrdá, je hrubý a nevděčný, nechceš ho milovat, nechceš se na něho dívat, vyhýbáš se jeho společnosti. Můj Bože! Přece takové jednání nás přivádí do zatracení!
Sv. apoštol Pavel učí: „A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje“ (1 Kor 13,3). K lásce k nepřátelům nás pobízí muka Krista Pána a životy svatých, kteří se vyznačovali právě touto ctností – milovali své vrahy, odpláceli jim za zlo dobrem. Sv. František Saleský říká, že kdyby mohl udělat pouze jeden dobrý skutek, prokázal by ho nejraději tomu, kdo mu ukřivdil, než oddanému příteli. Kdo nemá pravou lásku k bližnímu, ten svého protivníka tvrdě odsoudí, pomluví a bude na něm vidět samé zlo. Možná řeknete, že se vaši nepřátelé dopouštějí mnoha zlých skutků, že je často vidíte, jak konají různé přestupky, že není možné o nich smýšlet jinak. Nemáte v srdci pravou lásku, proto vidíte v protivníku samé zlo, často se ve svých soudech dopouštíte chyb a nespravedlivě ho zavrhujete.
Žil kdysi na poušti po dlouhá léta spravedlivý muž Simeon. Z Božího vnuknutí opustil svou samotu a vrátil se do světa. Dělal množství zázraků, vyháněl ďábla z posedlých, uzdravoval nemocné. Ale protože chtěl zůstat pokorný, schválně se dopouštěl mnoha chyb, aby o něm lidé smýšleli špatně. A skutečně ve světě Simeonem pohrdali a zavrhovali ho, nazývali ho hlupákem, bláznem a podvodníkem. Ale tyto úsudky byly mylné, protože ten člověk byl skutečně svatý.
Stejně tak i my často křivdíme bližním, jestliže vydáváme nesprávné výroky. Ty, které zavrhujeme jako zlé, mohou být přece milí v Božích očích.
Časem se lidé ospravedlňují, že nemohou udržovat kontakty s tím či oním, protože má neupřímnou povahu. Takových bych se chtěl zeptat, zda oni jsou světci a bezchybní. Obvykle se stává, že nejhorší lidé si myslí, že nikomu nedělají nic zlého a sami jsou druhými nespravedlivě pronásledováni. Jak často se lidé, kteří nemají v srdci lásku, stanou zaslepenými. Zapamatujme si: Odpor a nechuť k bližnímu jsou zlé známky, mohou nás uvrhnout do zavržení. Nikdo z pokrytců, kteří v srdci nosí nenávist, nepřijde do nebe! Jinou cestou šli světci, kteří nám zanechali tak pěkné vzory k následování.
Jeden poustevník, který byl považován za nedokonalého, pociťoval v hodině smrti velkou radost a byl úplně pokojný. Jeho představeného to velmi udivilo, zeptal se tedy umírajícího, proč se nebojí Božího soudu a zda si z něho zlý duch netropí žerty. „Pravda, můj otče,“ odpověděl umírající, „že u mě nebyly vidět neobyčejné věci. Mojí jedinou zásluhou je to, že ve shodě s příkazem Pána jsem miloval všechny lidi, snášel jsem jejich chyby, ospravedlňoval je, sloužil jim, o nikom jsem nemyslel ani nemluvil zle. To mě těší a dává mi naději, že se nade mnou Bůh slituje.“ Představený se zamyslel a potom s nadšením zvolal: „Bože, jak pěkná, jak vzácná je to ctnost! Synu, když jsi zachovával toto přikázání, zachovával jsi všechno; opravdu máš jisté nebe!“
Poslouchejte, drazí! Při každé příležitosti využijme a pěstujme tuto ctnost, která má tolik dobrých vlastností a přináší tolik užitku, ctnost, bez které budou všechny naše kontakty s bližními jen obyčejnou přetvářkou.
Odkud pochází nedostatek této ctnosti, která naplňuje pokojem lidi učené i prosté? Důvodem tohoto nedostatku je chtivost, pýcha a závist. Máte na někoho zlost, protože vás nepodporuje, něco proti vám řekl, pomluvil vám nějakou službu nebo vás předběhl v nějakém zájmu. Proto pěstujete v duši nechuť, tomuto člověku se vyhýbáte, držíte se od něj hodně daleko. Nešťastní lidé! Nezapomínejte, že kolikrát jednáte tímto způsobem, tolikrát se vás Bůh štítí; jednou vás opustí a bídně zahynete. Je pravda, že nemáme milovat hříchy a přestupky bližních, ty je třeba mít v nenávisti, ale člověka samého je třeba milovat, protože hříšník nepřestává být Božím obrazem. Kdybyste chtěli milovat pouze ty, kdo nemají žádné vady, nemilovali byste nikoho, protože všichni lidé na světě mají nějaké nedokonalosti a chyby. Dobrý křesťan musí hříšníkovi ukazovat srdečný soucit, protože je to ubohý člověk. To nás svým příkladem učí Kristus, protože se modlil a zemřel za hříšníky. A co přimělo apoštoly, aby přepluli moře a zemřeli mučednickou smrtí? Přiměla je k tomu láska k nepřátelům! Vlastně tato láska způsobila i to, že sv. František Xaverský dal sbohem otcovské vlasti a všem výhodám a vypravil se mezi barbary, aby pro ně snášel všemožné námahy a utrpení. Poustevník Abrahám také opustil svou celu a šel hlásat víru svatou neznámým lidem; vláčeli ho tam koňmi a pak ho zanechali napůl mrtvého. Ale kdo má v srdci opravdovou lásku, ten nevidí chyby svého bratra, i přes ně mu pomáhá, i kdyby ho to mělo stát velmi mnoho.
Kdo má rád bližního, ten mu nikdy nedá pohoršení. Pravdivá láska k bližnímu se pak projevuje skutky navenek. Kdo je koná, toho Kristus na posledním soudu postaví po své pravici a pozve ho do svého království. „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa“ (Mt 25,34). Sv. Serafim všechno rozdal chudým a dokonce prodal i knihu evangelií, aby zachránil ubožáka, protože už dříve rozdal vlastní oblečení. Když se ho jeden z žáků zeptal, proč se tak vůbec chová, svatý mu odpověděl, že si v evangeliu může přečíst: Prodej a rozdej všechno, co máš, chudým a budeš mít poklad v nebi. Tentýž sv. Serafim se nakonec prodal do otroctví a takto získané peníze věnoval ubohé vdově na zabezpečení její i jejich dětí.
Kdybychom měli tuto bohumilou ctnost, kolik duší bychom získali pro Boha, tak jako ten Serafim, který ještě mnoho barbarů obrátil na pravou víru! Když sv. Jan Almužník přemýšlel nad tímto příkladem, mluvil ke svým přátelům. „Zdálo by se, žes už udělal dost, jestliže jsi rozdal ubohým celé své jmění. Ale když se podíváš na toto jednání, vidíš, že jsi neudělal nic, protože jsi nedal sebe sama, jak to udělal sv. Serafim, který k tomu, aby zachoval při životě děti ubohé vdovy, prodal sám sebe.“
Nakonec vám říkám: láska je nejkrásnější z ctností. To ona nám zajišťuje Boží přízeň, chrání nás před peklem proto, že nám nařizuje přát dobro i nepřátelům, nikoho nedovoluje nenávidět a pro každého chce dobro. Kéž byste všichni měli tuto bohumilou a drahocennou perlu – pravdivou lásku k bližnímu. Amen.


8. O pekle křesťanů
„Tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt 8,12)
Když Pána Ježíš přišel do Kafarnaa, přistoupil k němu setník, který řekl: „Pane, můj sluha onemocněl, leží v domě a velmi trpí.“ Kristus tehdy odpověděl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Ale setník zachvácený dobrotou Spasitele zvolal: „Pane, nejsem hoden, abys přišel ke mně, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. Protože i já podléhám vladaři, ale mám pod sebou vojáky a když některému řeknu „jdi“, tak jde, a když druhému řeknu „přijď“, tak přijde. Když sluhovi řeknu, ať to udělá, tak to udělá.“ Ježíš se podivil slovům setníka a těm, kteří byli kolem, řekl: „Opravdu vám říkám, že jsem nenašel tak velkou víru v celém Izraeli, protože jich mnoho přijde od východu slunce a západu a usednou s Abrahámem a Izákem a s Jakubem v království nebeském a synové království budou uvrženi do temnot zavržení. Tam bude pláč a skřípění zubů“ (srv. Mt 8,5-12).
Což nás nevyděsí myšlenka, že špatní křesťané budou vyhozeni ven do temnot, čili do pekla, kde budou plakat a skřípat zuby? A obráceně, modloslužebníci, kteří neznali Krista, naopak otevřou oči, opustí cestu vedoucí k zavržení, vejdou do lůna katolické církve a zaujmou pozici místo špatných křesťanů, kteří ve svém zaslepení pohrdli Božími milostmi. Špatní křesťané budou jednou v pekle snášet strašnější mučení než nevěřící, kteří neslyšeli nikdy o Kristu a jeho náboženství. Křesťanům, hned jak dojdou do věku, ve kterém už mohou používat rozum, svítí krásné světlo pochodně víry. Dostatečným způsobem mohou poznat své závazky vůči Bohu, vůči sobě samým, vůči bližnímu. Jak strašné a hrozné bude peklo křesťanů! Jak je vzdáleno nebe od země, tak zavržení křesťanů bude daleko těžší od zavržení nevěřících. Protože spravedlivý Bůh tvrději potrestá toho, kdo přijal více milostí, ale pohrdl jimi, místo aby je využil a věrně sloužil Pánu. Zavržený křesťan trpí v pekle víc, je to nesrovnatelné se zavrženým pohanem. Kdybych nyní mohl přivolat Jidáše a nařídil mu promluvit, volal by jenom: „Ach, trpím.“ Nemohl by říci nic více, protože lidský jazyk není schopen vypovědět to, jak spravedlnost Boží trestá hříšníka po smrti.
Jako jsou v nebi různé stupně slávy pro vyvolené – v závislosti na zásluhách každého – tak i v pekle jsou různé stupně muk, protože každý zde trpí úměrně počtu a závažnosti svých hříchů. Všichni jsou nešťastni, protože nevidí Boha, což je jejich největším utrpením. Kdyby zavržený mohl vidět Boha, i kdyby jenom na 5 minut jednou za tisíc let, pak by jeho peklo přestalo existovat. Mýlí se bezbožníci, když říkají, že je jim jedno, jestli půjdou do zavržení za velký nebo malý počet hříchů. Opravdu, někdy se mi zdá, jako bych viděl plameny rozpálené rukou spravedlivého Boha, jak ustupují od modloslužebníků a strašně se pouští do zavržených křesťanů. A znovu se mi zdá, jako by sem z temných propastí doléhal hlas pohana: „Proč, Bože, jsi nás odsoudil do té propasti ohně? Vždyť jsme nevěděli, co máme dělat, abychom si tě zamilovali. Jestli jsme tě urazili, pak se to stalo jedině v nevědomosti. Kdybys k nám promluvil tak, jako jsi kdysi promluvil ke křesťanům, milovali bychom tě a vyhýbali se hříchům.“ Ježíš Kristus si zacpává uši k volání těch nešťastníků, protože jim dal přirozené právo a neopustil je úplně. Nářek zavržených křesťanů je ale v porovnání s tímto daleko strašnější. Ti nepřetržitě naříkají: „Ach, jak trpím. Vidím oheň, jsem v ohni, cítím oheň, sám jsem oheň. Vlastní vinou jsem zavržený. Dobře jsem věděl, co bylo potřeba dělat pro spásu, a měl jsem všechno, co k tomu bylo potřeba. Věděl jsem, že hříchem ztrácím Boha, duši i nebe, uvrhuji se do věčného ohně. Trpím tím trestem, protože jsem to sám chtěl. Milosrdný Bůh mi tolikrát odpustil, tolikrát mi udělil své milosti, tolikrát mě chtěl skrze výčitky svědomí pohnout k opuštění hříchů. Ale pohrdal jsem učením katolické církve, a přestože jsem přijal tolik světla, zoufale jsem hřešil. Trestej mě, spravedlivý Bože, protože právě pro mě jsi přijal lidské tělo, pro mě jsi snášel tolik pokoření a tolik muk, pro mě jsi přijal bolestnou smrt! Pro mě jsi hlásal to krásné učení a hojně jsi rozděloval své milosti.“
Navěky bude mít hříšník před očima všechny dobré myšlenky, touhy a činy, které mohl vykonat, ale nechtěl, svaté svátosti, které nevyužíval, modlitby, které zanedbal, mše sv., které vynechal.
A tak rozum osvícený vírou musí uznat, že zavržení a trápení křesťana bude mnohem větší a těžší než trápení nevěřícího a modloslužebníka. Tak to učí církevní Otcové.
Sv. Augustin říká, že jsou v pekle takoví křesťané, kteří jako jednotlivci trpí víc, než celé pohanské národy, protože sami jednotlivě přijali více milostí než všichni tamti modloslužebníci dohromady. A sv. Jan Chrizostom dodává, že hříchy křesťanů jsou v širším významu strašnými svatokrádežemi. Svatokrádež ve vlastním významu je znevážení věci zasvěcené Bohu, např. kostelů, svatých nádob, osob oddaných službě Boží, svatých svátostí. Ve významu trochu obecnějším je křesťan svatyní Ducha sv. Ve sv. přijímání přijímá přece do srdce Tělo a Krev Ježíše Krista. Takto tedy po těžkém hříchu ztrácí milost a s ní také odchází z lidské duše Bůh a bere si ji do své moci duch pekelný. Není to velké znesvěcení a svatokrádež? Nechci už mluvit o špatných zpovědích a sv. přijímáních, které vyvolávají strašný Boží hněv a šíří zhoubu v nebi i na zemi. Je třeba se divit, že pod nohama takového svatokrádežníka se neotevře země a že ho svým plamenem nepohltí peklo! Známý Salvián vypráví, že pohled na zavržené katolíky budí hrůzu. Oni, kteří měli být hvězdami skvějícími se na klenbě nebeské! Oni, kteří se měli rovnat kráse andělů! Ó Bože, kdo to pochopí – křesťan ječí v pekle! Vyvolený člověk se nachází mezi ďábly, úd Ježíše Krista v plamenech, dítě Boží v pazourech Lucifera?! Kristus říká, že na posledním soudu Ninivané povstanou proti vyvolenému lidu, protože oni se na volání Jonáše obrátili. Lidé nevěřící budou soudit nevděčné křesťany a zavrhnou je (srv. Mt 12,41).
Historie Egypťanů, kteří se utopili v Rudém moři, v nás vzbuzuje skoro soucit. Totéž moře, které je kdysi neslo na svých vodách, moře, po jehož povrchu tolikrát šťastně pluli na svých lodích, totéž moře je pro ně nyní místem trestu. Pro mě je tato biblická scéna obrazem zavržených křesťanů. Jako z těl utopených Egypťanů vytékala voda, tak z úst zavrženců bude po celou věčnost vytékat naříkání, že nechtěli využít Božích milostí, že během života znevážili Tělo a Krev Ježíše ve sv. přijímání. Navěky – podle slov sv. Bernarda – jim budou stát před očima utrpení a muka Ježíše Krista, které snášel také pro jejich spasení. Dále tentýž svatý říká , že se nikdy neztratí před jejich očima obraz slz, které prolil božský Spasitel, obraz jeho pokání. Budou vidět Krista v podobě, v níž přišel na svět a v níž ležel vložený v jeslích na seně. Budou ho vidět v Olivové zahradě, kde krvavými slzami oplakával jejich hříchy. Spatří ho ve smrtelné agónii, uvidí ho vlečeného ulicemi Jeruzaléma. Budou slyšet údery kladiv, které ho křižovaly na Kalvárii. Pochopí, jak nekonečně milosrdný byl vůči nim Pán, jak draze chtěl vykoupit jejich duši, kolik vytrpěl pro jejich vykoupení, aby mohli vejít do nebe – do nebe, které ztratili z vlastní viny a lehkomyslnosti. Jak je to všechno naplní zoufalstvím a sžíráním, jakým strašným to bude pro ně červem. Z planoucího ohně budou volat: „Ach, krásné nebe! Mělo jsi být naším věčným příbytkem a štěstím. Loučíme se, ztratili jsme tě kvůli vlastní vině a špatnosti.
Pohané naproti tomu nebudou mít takové výčitky, protože neznali církev, neznali její nauku a prostředky ke spáse. A kdo poslal křesťana do pekla? Bůh? Vůbec ne! Ježíš Kristus vroucně toužil po jeho spáse. Zlý duch? „Ach, ne,“ odpoví si křesťan, „přece jsem ho mohl neposlouchat, jak ho neposlouchalo tolik lidí. Mé špatné sklony? Ne! S pomocí Ježíše Krista jsem je mohl ovládnout, mohl jsem nad nimi panovat, milost Boží mi přece nikdy nescházela. Komu tedy mám připisovat svou zhoubu a své neštěstí? Bohužel, jenom sobě samému. Ne Bohu, ne zlému duchu, ne vášni. Sám na sobě jsem dělal všechny ty nešťastné věci, sám z vlastní vůle jsem se zahubil. Musím to připsat své vlastní špatnosti, své vlastní bezbožnosti, své vlastní svévoli. To ony mě přivedly do plamenů ohně, do plamenů, v kterých nemám nejmenší občerstvení ani jakoukoli naději na osvěžení!“
Ano, bratři! Buď se musíme celkově změnit, nebo budeme zavrženi. Naše dosavadní žití nás vede ke ztrátě nebe. Je to opravdu tak, stane se námi totéž, co se přihodilo nešťastnému Joabovi. Když chtěl zachránit život, utekl do chrámu a chytil se oltáře. Nic mu ale nepomohl útěk k oltáři, protože zde byl zabit na rozkaz krále Šalamouna, kterému David ještě před svou smrtí nařídil zbavit se Joaba, když ten svévolně zabil Abnera a Amaze (srv. 1Kr 2). Voják, který ho sťal, za ním vpadl do svatyně a zavolal: „Vyjdi odtud!“ „Ne,“ na to nešťastník, „jestliže mám zemřít, ať zemřu zde.“ Když ho tedy voják nemohl odtrhnout od oltáře, vytasil dýku a vrazil mu ji do srdce. A tak Joab zhynul u prahu Božího příbytku, kde čekal záchranu.
I nás potká totéž, jestli nepřestaneme pohrdat Božími milostmi. Přece Joab byl kdysi důvěrným Davidovým přítelem. I my jsme teď bratry Ježíše Krista, který nás tak hojně zahrnuje svými milostmi. Ale my, nevděční jako Joab, namáčíme své ruce v krvi Abnera, protože každý den dáváme Kristu těžké rány, zneužíváme svaté svátosti, jsme ve vztahu k Bohu tvrdí a nevděční.
„Nešťastníku,“ říká sv. Augustin, „děláš hřích za hříchem a myslíš, že se jednou zastavíš. Proč tě nenaplňuje strach při myšlence na to, že jednou musí míra tvých nepravostí konečně přetéci?“ Často poslední svátosti a duchovní pomoc jsou k ničemu hříšníkům, kteří už za života pili nepravost jako vodu a bez přestání pohrdali Božími milostmi! Ale přijde i pro vás ten moment, kdy v hodině smrti přijmete náboženskou útěchu a světu se bude zdát, že jste se s Bohem patřičně usmířili. Ale naopak se s vámi stalo totéž, co se přihodilo nešťastnému Joabovi! Ježíš Kristus, náš kníže a Pán, vyhlásí nad vámi ortel zavržení! Posila na cestě k věčnosti, zpověď a sv. přijímání, bude pro vás jako velké množství olova, které vás závratnou rychlostí strhne do propasti. Jako Joab se budete držet rohu oltáře, ale přesto neuniknete věčné smrti. Co je to za strašný pohled – křesťan zrozený Krví Ježíše Krista a sycený jeho Tělem se navždy musí rozloučit s krásným nebem, se šťastnou věčností a s obyvateli nebeských výšin. Pro něj zůstanou jen trápení v plamenech, zanikne pro něho veškerá naděje! Ať nám tyto pravdy ani na chvíli nesejdou z paměti! A tak s pomocí Boží unikneme tomu neštěstí, které nejsme schopni nikdy změnit, a spasíme svou duši. Amen.

http://www.fatym.com/




Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 09. prosinec 2006 @ 00:18:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý aviaf, děkuji za uvedené pasáže a také za logické zdůvodnění jejich výběru.

Nicméně:
Předně nejsem takový optimista, abych očekával, že všichni lidé jednou Krista přijmou. Někteří lidé milují zlo.
Ale na tom, jak moc jsem optimistou, samozřejmě nezáleží.

Nepochybně věřím v univerzalitu spasení, všichni mohou do Nebes a mnozí, i z těch, které neznáme jako křesťany, nepochybně vejdou, na druhou stranu někteří, které známe jako křesťany, nevejdou. Ježíš nemluvil do větru. Jestliže mluvil o tom, že někdo skončí tam, kde bude "pláč a skřípění zubů", tak rozhodně nemínil jen tak strašit své židovské soukmenovce, aby byli hodní. Myslel to smrtelně vážně. Nikdo totiž nemluvil příměji, než Ježíš sám, o univerzalitě spasení!

Proto si musíme pro poučení, zda skončí nebo neskončí někdo ve věčném zahynutí, dojít k pozitivním výrokům. Ne tedy k těm implikacím a negativním typovým výčtům, které zmiňuješ.

Důležité je, že dva takové základní pozitivní výroky (tedy že se něco stane, ne jen může stát) máme ve Starém zákoně: jeden na konci Izajáše, druhý na konci Daniele. Oba tu již uvedl xvejvodam.

Přesto si myslím, že bychom neměli rozvíjet spory o tom, zda a kdo skončí navěky zavržen. Proč si to myslím:

- Bůh smířil skrze Krista SVĚT se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
Máme-li tento úkol vzít vážně, musíme se soustředit na to, co nám Bůh svěřil. Strašení peklem nám tedy rozhodně nesvěřil. My bychom měli žít tak, aby univerzalita spasení, které věříme, MOHLA znamenat, že všichni vyváznou, ať už vyváznou, nebo ne.

- máme v Novém Zákoně jedno nenápadné místo - list Judův: právě uprostřed slov, které mluví o trestu věčného ohně, že "archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl:Potrestej tě Hospodin."
...a zas se dál mluví o zhoubě.
O zavržení satana arci nepochybujeme, ale text nám říká, že Michael to nechal na Hospodinu, že se neosmělil, což si vykládám tak, že ani andělé nevědí, kdo nakonec v ohnivém jezeře skončí. Nejspíš proto, že se Bůh ještě nerozhodl, anebo že to nechce nikomu prozradit napřed.
Tím méně to můžeme vědět my.

- když se na konci Zjevení mluví o jezeře hořícím sírou, pozitivně, tedy v přítomnosti, Jan tam viděl šelmu a falešného proroka, potom ďábla a nakonec smrt. Tyto tedy viděl pozitivně. O lidech to řečeno není. Je pouze řečeno, že tam byl uvržen ten, kdo nebyl zapsán v knize života. Ale nevíme pozitivně, zda to nakonec bude někdo z lidí.
Jako argument pro "prázdné peklo" to nemůže obstát, já jsem z biblických souvislostí, které jsem zmínil, přesvědčen, že to budou i někteří lidé, nicméně to přikrytí této chvíle, kterou "milovníci pekla" by tak rádi lidem vymalovali, mě varuje: "nestrkej tam nos. Soud je Boží, Ty se starej o spasení lidí."

To je moje evangelium.

Olin



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc ,, vsichni ,, dojdou spasy -naše závislos na textech (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 10. prosinec 2006 @ 12:42:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím, jestli se dlouho budeme přetahovat o písmena. Nikdo nepoví skutečnost, shání se co bylo napsané.
Je nesnadné zahlédnout budoucnost. Polemizujeme.
Kdo nezná, táže se (také dokola). Ten, kdo zná, nemluví, zbytečně by si dělal nepřátele.
Někdy v 15. století řešila Jednota ČB otázku co s věrnými lidmi po smrti a nenašla odpověď, psali sice proti ´všeobecnému´ (to je catholicos) názoru o očistci atd., ale napsali do věroučného materiálu, že máme za to míti, že věrní čekají na dobu, než budou opět s Kristem.
To slovo ´ale máme za to míti´ si pamatuji (bratrskou konfesi v rukou už nemám), a to svědčí o to, že autoři NEVĚDĚLI JAK TO JE, ale věřícím doporučili, že MÁME ZA TO MÍTI.
A to je i náš problém.
Všichni zde se dohadují, co máme ZA TO MÍTI, kalvíni mluví o předurčení, pelagiáni o osobních zásluhách a námahách, katolíci připouštějí přímluvný vliv světců, kteří jsou již ´tam´ a vidí naše bědy zde (dole na zemi), pravoslavní se (prý, jak znám z jednoho krátkého filmu o Rusi) domnívají, že celý svět není v pořádku, a máme se z něho vysvobodit, a ne jako jednotlivec, ale všichni (kromě názoru pátera Serafima asi).
Názory Arménské a Koptické církve žel neznám.
Židé věří na jednotu Izraele, s živými i mrtvými je to jeden celý Izrael a očekávají vzkříšení (píši to správně?).
Metempsychici jsou po česku ti, kteří věří na reinkarnaci, při čemž mají dvojí koncepci , jedni říkají, že nesmrtelná část se opět vtělí do jiného nového těla, jsouc přitahována nedokonalostí svého vztahu, že se opět přitahuje ke světu,a druzí říkají, že do nové existence přejde část, kterou nedefinují slovem, ale je utvářena vším, co dosud tvořilo zájem a činy člověka dokud zde trval, a toto nepostižitelné bude v novém oblečení přitahováno stejným okruhem předmětů (z toho vyplývá, že když hříšník zemře v nekajícím postoji ke svému hříchu, nepochopí v nové existenci tak lehko, že to je hřích a bude přitahovaný tímtéž a protože si neučiní v sobě zábranu, bude (zpravidla vesele) pokračovat tam, kde přestal při rozpadu předchozího těla).
Buddha doporučoval při meditaci navštívit také pohřebiště a vidět, jak se odlučují od těla člověka nehmotné části jeho bytosti. Tam alespoň je vidět nějaké poznání. Dnešnímu člověkovi to moc nedoporučuji, protože by se lekl nepoznaných objektů a někdo by uprchl, aniž by pochopil, co vlastně uviděl. Také jsem dost bezradní v našem století a neumíme se dost chránit před nečekanými věcmi. Nerozlišujeme ducha, duši a stín atd.
Ještě v antice se konalo bdění u mrtvého, po tři dny (nejméně dva) (je o tom zmínka v spisku Zlatý osel od Apuleia) a zúčastňovali se toho i křesťané – u svého mrtvého dma, byl to všeobecný zvyk, nikoliv pohanský, ale lidský). To bylo posilou pro duši zemřelého, která opouštěla hmotné tělo a v prostoru se neorientovala tak snadno jako tělesný žijící člověk. bylo důležité, aby na hlavu dopadalo světlo. Býval zvyk mít doma alespoň malou lampičku přes noc, v kostelech se udržel zvyk ´věčného světla´, to je lampičky, do níž se dolévá olej včas, aby nikdy nezhasla.
Doprovázení lidí na smrtelném loži před umřením i po něm je užitečné, je to podpora. nejde tedy jen o to, jestli někdo přejde z pozemského života do stavu dále, ale i na pomoci bližních. Dnes se umře v nemocnici, šoupnou ho do márnice a nikdo se tam nemodlí ani nebdí v tichu a ve vyvážením stavu mysli (neklid mysli živého by rušil duši zemřelého).
Párské náboženství zakazuje nářek a kvílení při úmrtí a pohřbu (náchylné k tomu jsou ženy, protože to bývá pro ně silnější rána, než houževnatým mužům), protože to jednak ruší zemřelého, než se sebere a putuje ´tam´ na další cestu, jednak nářek přitahuje pozornost démonů, kteří v dálce vytuší nějaké drama a je to lákadlo pro jejich pozornost, ovšem pro lidi krajně nevhodné – je lepší raději jim nic neprozrazovat kvílením a nářkem.
U muslimů bývalo zvykem (je to i dnes ??), že se u truhly sejdou sousedé a známí, modlí se a mluví o zemřelém jen dobré věci, aby jeho duši nezatěžovali výčitkami a nerozrušovali, než se připraví pro další cestu ´odtud - tam´ (kde ? nevím).
My to bereme tak, jako by určení člověka záviselo jen na tom, jak žil a nepomáháme mu. Tak při porodu se pomáhá, a i kdyby se narodilo silné dítě, potřebuje pomoc, je to vhod.
tady se rozvažuje o to, kde skončí člověk – předurčený ve spáse, hříšník v pekle (které bude stále nebo do času) nebo přestupní stanici zvané ´očistec´, materialisté si myslí, že zanikne, hinduisti, pythagoejci a jiní , že se po čase vtělí tase (po pár dnech, po pár letech), ale dohadujeme se tu u tom, co kdo NAPSAL..
Jděte se podívat, abyste to věděli.
A když to nevíme (ani já),
tedy mlčme a žijme správně.

Miro



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: oskar v Neděle, 10. prosinec 2006 @ 19:16:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Už první prorocká slova v Edenu určená hadovi, Adamovi a Evě napovídají, jak dopadnou dějiny spásy - vítěznou záchranou pro ženu a semeno ženy a smrtelnou porážkou pro hada, semeno hada a Adama. Jedná se o kolektivní postavy a v Pánově dni se ukáže, kdo je tou obraznou ženou, kdo semenem ženy, kdo je semenem hada a kdo obrazným Adamem.



Peklo liduprazdne není ani nebude (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 10. prosinec 2006 @ 21:48:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Peklo liduprázdné není ani nebude. Kdo hlásá něco jiného, tomu vzkazuje Bůh skrze list svatého apoštola Pavla toto:

Galatským 1,8
"Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!"




Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Pátek, 20. duben 2007 @ 11:18:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Ve svem vyctu biblickych citatu, ktere podporuji univerzalni spasu, jsem zapomnel pripojit i 2 Pt 3:9, z nehoz vyplyva, ze Buh ma zajem na spase vsech, a proto vyckava s poslednim soudem.

To jen pro uplnost, aby to bylo vsechno pekne pod jednou strechou.

Aviaf



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Pátek, 20. duben 2007 @ 12:12:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Musim se priznat, ze sdilim s Aviafem jeho nazor na liduprazdne peklo, ktery jsem prijala nedavno po prostudovani techto stranek, ktere vrele doporucuji: http://bible-truths.com/
Je to vysvetleni biblicke a rozumne. I kdyz nesouhlasim uplne se vsim, co na techto strankach uvadi, musim uznat, ze vysvetleni je podlozeno Pismem a vysvetlujici byl veden Duchem Svatym. Dale bych chtela zduraznit, ze neni ukolem krestanu ani to neni moudre, vykladat nevericim, ze dojdou stejne spaseni, ale ba naopak sirit "Dobrou zpravu" evangelia Pana Jezise Krista, coz je o hrichu, o pokani, o obeti za nase hrichy, kterou on ucinil, o jeho smrti, pohrbeni, vzkriseni, vzestupu do nebes a druhem prichodu. O nasledovani Pana uceni a soudrznosti a lasce s bratry (a sestrami).



V Pekle budou mnozí lidé - řekl Ježíš Mt 7,21-23 (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 00:21:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
V Pekle budou mnozí lidé - řekl Ježíš.
Evangelium sv.Matouše, 7.kapitola:
7,21 Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
7,22 Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?'
7,23 A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'



Ježíš učil,že část lidí zůstane pyšných i na Posledním soudu a skončí v Pekle. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 01:10:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Pán Ježíš učil, že část lidí zůstane pyšných i na Posledním soudu a skončí ve věčných mukách v Pekle.
Evangelium sv.Matouše, 25.kapitola:
25,31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
25,32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
25,33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.
25,34 Tehdy řekne král těm, po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
25,35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
25,36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.'
25,37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
25,38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
25,39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?
25,40 Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'
25,41 Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
25,42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
25,43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mně.'
25,44 Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
25,45 On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.'
25,46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

Zde v textu je vidět, že spravedliví jsou tak pokorní, že si ani u Božího soudu svou spravedlnost (své dobré skutky) neuvědomují. Tato pokorná nevědomost je jejich slávou.
Zde v textu je vidět, že nespravedliví jsou tak pyšní, že si ani u Božího soudu svou nespravedlnost (své chybějící dobré skutky) neuvědomují.
Psáno jest, že: "Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost"; "'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost'." 1. Petrova 5,5; Jakub 4,6
Zde proto padá Aviafe a Libby teorie, že všichni lidé nakonec zpokorní, že všichni lidé si s pokorným pokáním uvědomí své hříchy, aby byli spaseni.
Zde je vidět, že každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán. To ano, ale každý přitom nezpokorní. Každý člověk nebude o sobě smýšlet pokorně. Proto Peklo bude lidmi zaplněné.



Existují ti,za něž se nemá cenu modlit,zavrženci. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 10:07:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Existují ti,za něž se nemá cenu modlit,zavrženci.
Viz má debata s Miloslavem a následující biblické verše:

Re: Jak mohli souhlasit ti kteří si říkají lidé s takovou krutostí?
(Skóre: 1)
od Miloslav v Sobota, 21. duben 2007 @ 08:40:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Levičáci, kteří tam mají od voleb 2006 většinu ve sněmovně i senátu jsou z toho zděšeni a chtějí odhlasovat tou většinou změnu ústavy, aby byl potrat porodem zase povolen - prý to dělají pro zdraví ženy. Vepři nestydatí a prašiví psi to jsou (2.List sv.apoštola Petra 2.kapitola,22.verš.

Další viz. Diskuse Kořeny zla, kde se ukazuje jak to zlo začalo. http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=7025&mode=&order=0&thold

Prosme Boha za obrácení krutých srdcí těchto hříšníků.



[ Odpovědět ]

    Re: Re: Jak mohli souhlasit ti kteří si říkají lidé s takovou krutostí? (Skóre: 1)
    od Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 09:10:57 CEST
    (
    O uživateli | Poslat zprávu) )Tito poslanečtí a senátorští levicoví kruťasové (viz např. Clintonová) jsou horší hříšníci, než ateistický americký Žid potratář MUDr. Nathanson. Ten přestal vraždit, když natočil ultrazvukový záznam Němý výkřik a zde jasně viděl živé dítě, jak prchá před potratářovým smrtícím nástrojem. Mnozí nestydatí USA poslanci a senátoři z levicové Demokratické strany však chtějí vraždit miminka částečným porodem v 7.8.a 9.měsíci těhotenství! Bohu žel, jsou tak nestydatí, protože to jsou odpadlí křesťané a nastěhovalo se tak do jejich srdce místo jednoho démona dalších sedm - což platí zejména o kandidátce na USA prezidentku, Clintonové. Bůh ať před takovými odpadlými Jidáši chrání nejen USA!

    [ Odpovědět ] ]

      Re:Re:Re:Za obrácení nejkrutějších vůdců bych se nemodlil. (Skóre: 1)
      od Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 09:32:32 CEST
      (
      O uživateli | Poslat zprávu) )Míla napsal: "Prosme Boha za obrácení krutých srdcí těchto hříšníků."

      Odpovídám: Myslím, že obrácení bývalých křesťanů a křesťanek, kteří milují takové krutosti je nereálnou iluzí. Myslím, že jejich srdce už nepromění ani sám Bůh (Bůh neproměnil v minulosti srdce velekněze Kaifáše a Ananiáše). Spíš než za nemožné obrácení srdcí krutých vůdců, kteří vědí, jaké zlo činí, bych se modlil za obrácení srdcí těch milionů menších jimi oklamaných "ryb", které nevědí, co činí - za obrácení těch lidí (včetně křesťanů), kteří zabíjejí menší děti potratovou antikoncepcí, ale nevědí, že také vraždí. Za nevědomostí oklamanou popravčí četu vojáků na Golgotě se modlil přece i Kristus na kříži slovy: Bože Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí."
      Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve

      [ Odpovědět ] ]

        Re:Re:Re:Re:Apoštolé radili,za koho se už nemodlit.Měli zkušenosti. (Skóre: 1)
        od Seraphim v Sobota, 21. duben 2007 @ 09:43:33 CEST
        (
        O uživateli | Poslat zprávu) )Svatí apoštolé radili, za koho se už nemodlit. Měli s tím své zkušenosti.

        1.List sv.apoštola Jana, 5.kapitola:
        5,16 Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili.
        5,17 Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.

        List sv.apoštola Pavla Židům, 6.kapitola:
        6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
        6,5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
        6,6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Středa, 25. duben 2007 @ 11:22:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Teda - nechci nic říkat, ale už dost dlouho nikdo neupozornil na to, že ten či onen člověk je v pekle. Nezanedbává se tím všeobecná informovanost?



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 25. duben 2007 @ 17:32:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
A vskutku věříte, že peklo bude vyprázdněno?

A jak si tedy vykládáte tyto verše Písma?

Zjevení
20,6 To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.

20,10 Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

20,14 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.

20,15 A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

21,8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt."

21,27 A nevstoupí tam (do svatého města Jeruzaléma sestupujícího z nebe od Boha) nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Tak nějak si pro sebe čtu, že kdo není zapsán v knize života, bude uvržen do ohnivého jezera a nikdy nevstoupí do svatého města od Boha. Budou uvrženi tam, kde je ďábel a falešný prorok a dravá šelma. A ďábel i ten prorok a šelma tam budou trýzněni dnem a nocí a na věky věků. A do toho místa sestoupí také ti, kdo nejsou zapsáni v knize života. Co je tam asi čeká? V tom stejném místě, kde je trýzněn svůdce? Jaký bude jejich úděl? A jen na čas?

Bude tedy peklo, či ohnivé jezero, či jak to nazvete, prázdné?

Petr Šíma



Stylem Jidášovým se přesunula do věčného Pekla. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 25. duben 2007 @ 18:20:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Stylem Jidášovým se přesunula do věčného Pekla.
Dnes ráno 25.4.07 začali její byt prohlížet policejní agenti zvláštní služby ABW. Blidová měla být podle prokuratury zatčena spolu s dalšími 13 osobami podezřelými z rozsáhlé korupce okolo obchodu s uhlím. Odskočila si do koupelny, kde si vpálila kulku do hrudi Bývala ministryní ve vládách postkomunistické levice v letech 1993 až 1996.

Detaily:





Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 26. duben 2007 @ 11:52:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj aviafe,

 
Tvůj článek jsem si přečetl, neříkám že prostudoval dokonale.

 
Nicméně jsem opět uvedl některé verše, a ty jsi uvedl také, ale dal k nim krátká, kraťouličká vysvětlení.

 
Tak např. ve Zj21,8 je pro tebe zapsán seznam neřestí. Pro mne nikoliv – spíše neřestníků, chceš-li.

 
Pak jsi chtěl možná nějaké konkrétní v bibli zmíněné „zatracence“. Nepřiložil jsem konkrétní osobu, ale poukázal na Zj20,6 v souvislosti s následnými verši 14,15 a Zj21,8 a 27. Nic víc.

 
Podle tebe skončí v ohnivém jezeře pouze ďábel, falešný prorok a šelma. Poukázal jsem, že Zj20,15 a také 21,8 hovoří o lidech nezapsaných v Beránkově knize života a s konkrétními hříchy, či neřestmi chceš-li, kteří v onom jezeře skončí také. Budou uvrženi tam, kde bude uvržen jak ďábel, tak falešný prorok, tak šelma.

 
Zj21,27 jsem zmínil proto, že se v něm mluví o svatém městě Jeruzalémě, kam vstoupí svatí zapsaní v Beránkově knize života. A v onom verši je opět uvedeno, že tam nevstoupí lidé – nesvatí, rouhači a lháři, kdo nejsou zapsáni v knize života.

 
Poukázal jsem na ty verše z toho důvodu, že tak jak jsou psány, tak jim také rozumím.

 
Zapsaní v Beránkově knize života najdou svůj úděl věčnosti ve svatém městě Jeruzalémě sestupujícím z nebe od Boha.

 
Nezapsaní v Beránkově knize života najdou svůj úděl v ohnivém jezeře, kde bude před nimi uvržen ďábel, a před ním jak falešný prorok, tak i šelma.

 
Nemlátím ti těmi verši o hlavu. A ani nijak ty verše vlastně nevykládám. Pouze je komentuji.

 
Každý podle těch veršů najde někde svůj úděl, jedni tam, kde bude Bůh, a druzí kde ďábel. Rozhodujícím faktorem pro mě není, to čím jsi argumentoval, tedy např. že vrahové budou moci být spaseni, když se budou kát, s tím souhlasím, ale pro mě je rozhodují určení Boha, tedy lépe řečeno zápisy v Jeho knihách. A na základě těchto určení, každý bude sdílet nějaký úděl – v nebeském Jeruzalémě, nebo v ohnivém jezeře. Věřící a kající se vrah, a Bůh vidí do každého lidského srdce, což já nikoliv – a On také posoudí záměry každého člověka a co je v něm skryto, takový upřímný, věřím, najde svůj úděl ve svatém Jeruzalémě. Bůh tedy rozsoudí, ale na základě těch zápisů v knihách očekává lidstvo jakýsi dvojí úděl. Z globálu bude lidstvo zachráněno, neboť jednotlivci budou spaseni, ale část lidstva dojde svého údělu v ohnivém jezeře.

 
Rozhodující pro mne tedy není můj úsudek, kdo si co za co zaslouží, ale Boží úradek psaný v Jeho knihách. V knihách lidských skutků, kde si myslím budou zapsány spravedlivé i nespravedlivé činy věřících i nevěřících, ale rozhodující pro určení údělu jednotlivce má být Beránkova kniha života. Kdo jsou v ní zapsáni, ti budou s Bohem na věčnosti, kdo v ní zapsáni nebudou, budou od Boha odděleni a najdou svůj úděl v ohnivém jezeře, kde bude i ďábel, a kde oheň neuhasíná.

 
Takhle ty verše jednoduše čtu. Ale nic víc v tom není.

 
Petr Šíma



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Kristus v Neděle, 28. říjen 2007 @ 21:06:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Tomáši,

ve svém článku kromě jiného píšeš:

Zadruhe, je treba mit na pameti, ze 1)autori Bible si v mnoha pripadech zakladali na tom, aby na konkretni otazku prezentovali nekolik nazoru. Domnivam se, ze ti, kdo povazuji Bibli za rozporuprostou na te nejdetailnejsi urovni (casto i vcetne vedecko-historicke presnosti), zapominaji na to, ze 2)Bible neni dilem jednoho lidskeho autora, jako napriklad Koran, ale dilem mnoha lidi, kteri meli kolikrat na nektere konkretni veci celkem rozdilne nazory. Takze i v otazce spasy muzeme najit v Bibli pasaze na podporu toho i onoho.

Muj hlavni argument pro univerzalni spasu tedy spociva v tom, ze 3)spasa Boziho stvoreni je ustrednim tematem celeho biblickeho pribehu od Genesis po Zjeveni. Univerzalismus se projevuje uz v zaslibeni Abrahamovi (Gen 12:3). I v prorocich se casto objevuje predstava, ze vyvolenost Zidu jednou prinese ovoce celemu svetu (Iz 2:2-4, Iz 25:6-10). A samozrejme, v NZ - prikladne u Pavla - se tento univerzalismus (alespon podle krestanskeho chapani) naplnuje (napr. Gal 3:28).

Ad 1) Absolutní nesnysl
Ad 2) 2Tm 3:16-17 Veškeré Písmo je (vdechnuté Bohem)*Ř. slovo theopneustos (theos = Bůh + pnein = foukat, dýchat) se už jinde v NS nevyskytuje. a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, 17aby Boží člověk byl (takový, jaký má být)*ř.: náležitý, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. Bible je sice dílem "mnoha lidí", ale Autor je jeden = Bůh, který těm lidem to Slovo vdechl = inspiroval je, aby napsali to, co napsali, tzn. nic si nevymysleli ani nepsali svoje názory, ale Boží Slovo. Byl bych rád, kdyby sis vzal k srdci Petrova slova, která jsou také Božím Slovem (2P 3:9-16):
9Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, (jak si někteří myslí)*ř.: jak to někteří pokládají za otálení, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo*ř.: množ. č. zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. 10Pánův den přijde jako zloděj [v noci]. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její*ř.: v ní činy budou spáleny*var.: nalezeny (nebo: shledány k soudu). 11Když se toto všechno [takto] rozplyne*ř.: uvolní, jací musíte být ve svatém způsobu*ř.: množ. č. života a zbožnosti*ř.: množ. č. [vy], 12kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou*ř.: uvolní v ohni a prvky se žárem*nebo: spalováním roztaví. 13Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. 14Proto, milovaní, očekáváte–li tyto věci, vynasnažte se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny a bez úhony. 15A trpělivost našeho Pána považujte za záchranu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, 16a jak to napsal i ve všech dalších listech, v nichž o tom mluví. Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě.

Ad 3) Spása Božího stvoření není ústředním tématem celého Biblického příběhu! Ústředním tématem - myšlenkou Bible je Boží věčný záměr, s nímž Bůh stvoření stvořil - vybudovat Nový Jeruzalém jako věčné vyjádření Boha coby Božskolidské smísení = vzájemný příbytek Boha a člověka jako vládnoucí centrum celého vesmíru, což se dělo nejprve v předobrazech v době Starého zákona, nyní v přípravném stadiu budováním Církve coby Těla Kristova=nevěsta Kristova a v budoucím věku proběhne dokončovací stadium, po němž bude následovat budoucí věčnost s novou zemí, novým nebem a Novým Jeruzalémem-chotí Beránkovou = završení Božího budování. Potřeba spásy přišla později než stvoření, protože člověk padl, což Božím záměrem nebylo.

 Spásu potřebuje Bůh, aby mohl naplnit svůj plán=uskutečnit Boží věčný záměr a spásu potřebuje člověk, protože padl. To znamená, že Boží spása nemůže být ústředním tématem Bible. Kdyby člověk nepadl, přišla by Bible podle tebe, aviafe, o své ústřední téma, ale Bůh by nepřišel o svůj plán. Bůh měl ten plán předtím, než stvořil svět a před založením světa byla také naše (věřících) jména zapsána v Knize života. A Bůh, když člověk padl, ten plán nezměnil ani nezrušil ani nevzdal, ale postaral se o to, aby se naplnil navzdory pádu člověka díky Jeho spáse, která však není cílem ani naplněním Božího plánu. Je to prostředek potřebný k naplnění Božího plánu nikoliv plán samotný.

Je několik veršů hovořících o tom, že Pán Ježíš zemřel za mnohé nikoliv za všechny lidi. Je hodně veršů hovořících, že ne všichni uvěří, že ne všichni budou činit pokání, že nevěřící budou odsouzeni atd. Nemá smysl to zde znovu opakovat.

Ale podstatné je, jak jsem už v úvodu uvedl, že tvá východiska a tvé argumenty jsou od základu špatné. A proto je špatné i to, c je na nich postaveno. Kromě toho spor - mluvíš v článku o sporu - je skutek těla=lidské hříšné přirozenosti, s nímž Bůh, který je Duch, nemá nic společného. A já s tím také nechci mít nic společného. Amen.

Pán s tebou. Amen.

SV



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pondělí, 29. říjen 2007 @ 12:21:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tohle je zásadní nepochopení otázky spasení člověka. Ř 3:22 " Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří" . Podstatnou složkou spasení člověka  je víra v Ježíše Krista. Musím vzít Boha za slovo a uvěřit  tomu, že Ježíš umíral za mé hříchy a tím jsem před Bohem "ospravedlněn"; tedy Bůh se na mě dívá jako na "spravedlivého" pro mou víru v Krista 

Znovuzrození bez kterého nelze vidět ani vstoupit do Božího království obsahuje dvě složky : Pokání a obrácení.

Pokání je uznáním své viny před Bohem, že jsem dosud nebral Ježíše jako Spasitele, lítost nad tím a uvědomění si vlastní neschopnosti "se spasit sám" nebo nějak jinak ( např. uvědomováním si Kršny apod.)

Obrácení znamená změnu životního stylu. Dříve jsem nevěřil v Boha - teď věřím. Modlitba - dříve ani náhodou, teď bez ní nemůžu být ani jeden den. Jít do shromáždění - na co ? Teď se na obecenství věřících těším

Podmínkou spasení jednotlivce je vyznání ústy a víra ( v srdci)  v Ježíše jako vzkříšeného Pána. Ř 10: 9 - 10 "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení"

Myslím si, že v pekle bude z těchto důvodů narváno. Je mnoho křesťanů, kteří nikdy ve svém srdci neuznali, že Ježíš je jediný Bůh Spasitel a jediná Cesta ke spáse. O nevěřícíh ani nemluvě. Verše typu Ef 1:4-10 – Buh "privede vsechno na nebi i na zemi k jednote v Kristu" apod.( tak jak jsou řazeny v článku)  jsou podmíněny výše uvedeným znovuzrozením resp. týká se to jen těch, kdo uvěří a vyznají Ježíše jako Pána. Tento verš navíc ukazuje na urovnání řádu věcí i v nebeských oblastech, tak velký je význam kříže. Jednotu v Kristu může tvořit jen Církev Boží. Není možné vytvářet jednotu spolu s nevěřícími lidmi. Pokud tohle v Písmech nevidíme a ignorujeme, dojdeme k podobně mylným postojům, že peklo bude v podstatě prázdné  








Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Středa, 31. říjen 2007 @ 18:59:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Všem těm, kteří věří, že peklo nebude prázdné.

Nejde mi dohromady představa milujícího Boha a pekla - místa věčného utrpení. To jestli si lide zaslouží trest za to , že nepřijali Bohem danou spásu - Krista Ježíše to zde nechci řešit i když můj názor je, že věčné utrpení za to, že jsem neuvěřil v Ježíše mi připadá přehnané.
   Spíš mi nejde do hlavy to, že milující Bůh stvořil svět a přitom věděl, že se na tomto světě vyskytnou bytosti, které bude muset uvrhnout do pekla. To, že se tyto bytosti mohli rozhodnout pro spásu teď není důležité, důležité je to, že tím, že stvořil tento svět, vlastně jíž stvořil peklo a lidi kteří v něm skončí. Nebylo by lepší, kdyby raději nic nedělal? Nebo aspoň nestvořil peklo - prostě lidi co nepřijmou spásu nevzkřísil?
   Samozřejmě co já „stvořená bytost“ budu Bohu kecat do Jeho práce. Ale to já nedělám. Nejsem věřící a toto není polemika nad Bohem a Jeho stvořením (proč bych soudil Hospodina, když nevěřím, že On je), ale je to polemika nad představou, kterou o Bohu podává Bible a která, dle mého názoru, nemá se skutečným Bohem, pokud nějaký je, nic společného.
   Pokud vám vaše představa AGAPE a PEKLA jde dohromady, vaše věc. Pro mne to je další hřebíček do rakve v které pohřbívám Bibli podávanou jako slovo živého Boha.



Re: Liduprazdne peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy (Skóre: 1)
Vložil: Kristus v Čtvrtek, 01. listopad 2007 @ 18:51:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tomáši,

toto jsi napsal:
Muj nazor je zkratka ten, ze drive ci pozdeji se ke Kristu prihlasi kazdej. V souladu s Fp 2:11 kazde koleno poklekne a kazdy jazyk vyzna, ze Jezis je Pan. Vsichni tak prijdou k pokani. Jak jsem napsal, nevim, jak presne to chce Pan udelat, ale spoleham na Nej. To je ma vira.

Mohu se mylit. Rad si poslechnu, co k tomu kdo mate.

Připustil jsi možnost omylu, ale že bys rád "poslouchal", co k tomu kdo měl, to se vskutku říci nedá. Místo toho jsi oponoval, protože jsi přesvědčen o "své" pravdě - o tom, že tvůj názor je správný, což ovšem pravda není, neboť Ten, kdo je Pravda říká něco jiného. Možná si rád poslechneš, co k tomu má Lukáš (16:19-31), který pro nás zaznamenal skutečný příběh, který vyprávěl Pán Ježíš:

19„Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. 20U jeho vrat lehával*nebo: býval odkládán nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21a toužil se nasytit aspoň (tím, co padalo)*var.: drobty, které padaly ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. 22Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. 23A když v podsvětí (=peklo) v mukách pozdvihl své oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. 24I zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ 25Abraham řekl: ‚Synu*nebo: Dítě (ř. teknon), vzpomeň si, že (sis vybral)*nebo: jsi dostal své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. 26A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘ 27Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí (naléhavě domlouvá), aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ 29Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!‘ 30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ 31Řekl mu: ‚Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Doufám, že Pánu Ježíši Kristu oponovat nebudeš.

K tomu malá poznámka, která předchází tvé případné námitce, že jde o starozákonní příběh. Ano, jistěže se jedná o SZ příběh - jiný ani Pán Ježíš Židům v té vyprávět nemohl. My dnes místo Mojžíše a Proroků máme Pána Ježíše Krista, Jemuž Otec vydal svědectví zaznamenané v Markově evangeliu, jež je svým způsobem evangeliem Petrovým - jednoho ze tří učedníků, kteří na oné hoře (proměnění) s Pánem Ježíšem byli (9:7-8) ... „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“ 8A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho (ani Mojžíše ani Eliáše = zástupce proroků), kromě samotného Ježíše - Toho proroka, o němž mluvil Mojžíš.

SV



Stránka vygenerována za: 1.38 sekundy