Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dříve nesli chudé Africe evangelium, teď sexturistiku – „nové evangelium“ Až třetina dívek v keňských přímořských turistických střediscích je zapojena do dětské prostituce. Vyplývá to ze zprávy OSN, která byla dnes 19.12.2006 zveřejněna. Více než 15 000 dospívajících dívek tu provozuje sex za peníze. Polovinu klientů tvoří turisté z Evropy, především z Itálie, Německa, Švýcarska a Velké Británie, uvádí zpráva vypracovaná s podporou keňské vlády. Viz:

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=314270&tro375_0_2 Prokletí Evropané. Proč a kdy došlo k tomuto obratu o 180 stupňů, k sebeprokletí Evropy? Namísto podpory křesťanství, sociální, školská i mediální politika evropských států odrazuje místní ženy a muže od zodpovědnosti a sňatku. Přímo vybízí k pohlavní promiskuitě. Ze statistiky vyplývá, že v Anglii r.1966 spolu žila sexuálně před svatbou jen 3% párů. Ostatní zachovávali předmanželskou čistotu. R.1988 počet párů, sexuálně aktivních před svatbou, vzrostl v Anglii na 48%. Pedagogové očekávali, že ta manželství, kde si muž a žena sexuální techniky a polohy již před uzavřením manželství natrénovali, budou stabilnější. Opak se stal pravdou. V Anglii 70% rozvedených žen přiznalo, že žilo se svým partnerem sexuálně již před svatbou. [377, str.30] Průzkumy ve více než 20 západních zemích ukázaly, že manželství, která jsou uzavírána po období sexuálního života na zkoušku, jsou podstatně méně stabilní, než manželství, která lidé uzavřou rovnou bez předchozího sexuálního soužití. [170] „Minulý rok (1997) požádalo (v Británii) o antikoncepci 59 000 dívek ve věku 13 až 15 let, tedy každá desátá. Ve srovnání s dvacet let starými statistikami to znamená desetinásobný nárůst.“ (Britské dívčí časopisy prý svádějí děti k sexu, zpráva Reuters, Lidové noviny, 4.4.1998, str.20.) [40] Prakticky 1 z 10 dívek v Británii přichází v současnosti o panenství do 13 let. Téměř polovina dívek začíná sexuální život mezi 14-16 rokem. Pouze 11% britských sedmnáctiletých dívek jsou panny. [39] Přitom Anglie byla zemí, v níž církev před několika desetiletími představovala ústřední společenskou instituci. Morální hodnoty, společenské chování, kulturní aktivity, rozvoj rodiny, životní styl, a dokonce i politická rozhodnutí byly vlivem práce Johna Wesleye od dob jeho zesnutí celonárodními křesťanskými (evangelikálními) názory. Víra, že nejvyšším cílem života je uctívat Boha a sloužit mu, byla hluboce zakořeněna v mysli anglického národa. [255][468] Od 2.poloviny 20.století byly tyto hodnoty v Anglii vytlačeny pronikáním sekularismu. Dle zprávy z vysílání českého křesťanského rádia Proglas r.2001 se ve Velké Británii hlásí ke křesťanství (tím, že se pravidelně účastní nedělní bohoslužby) 6 milionů obyvatel, což představuje 10,25% obyvatelstva. Je to o 10% méně obyvatel než v r.1970. Evropská liberální ariánská protestantská teologie 18.- 20.století přinesla své zkažené plody! Angličané se nyní více zajímají o věci materiální než o duchovní. Bůh přestal být ústředním bodem jejich života. Křesťanská společnost téměř vymizela. Skuteční prakticky věřící lidé, tzv. tahouni společnosti k dobru, tvoří nyní podle odhadů pouze 2% obyvatelstva. [484][37][300] „V kinech a televizi se ukazuje z 85% sex mimo manželství. A tohle že nemá na lidi vliv?“ (Angus, Stuart, Sex, AIDS, vztahy, Křesťanský život Albrechtice 1995, str.24.) [12, str.24] Masmédii vnucovaná sexuální volnost i finanční náročnost rozvodů vede k tzv. divokým svazkům. Jinými slovy k tzv. dlouhodobému žití na hromádce. Tyto volné svazky dlouho nevydrží a rozpadají se statisticky častěji, než rozváděná manželství. Tento trend převládá od 80.let 20.století [377, str.20]. Muž a žena spolu sexuálně žijí, bydlí v jedné domácnosti, vychovávají děti, ale nechtějí za sebe přebrat právní zodpovědnost. Nevěří si vzájemně natolik, že by se chtěli vzít. Nejprve se partneři několik let odmítají sejít u manželského oltáře, protože se ještě málo navzájem znají. Potom, aniž by se u oltáře kdy sešli, se rozcházejí, protože jeden druhého již příliš dobře znají.[170] Tento trend se celospolečensky rozmáhá a statisticky nejviditelněji se projevuje na novorozencích. Např. zatímco v r.1967 bylo nejen počato, ale i porozeno mimo manželství ve Francii 6% dětí, tak v r.1998 to je 40% dětí. V dřívějších desetiletích a staletích byl tento styl života typický pouze pro propuštěné vězně a recidivisty rekrutující se převážně z nejnižší společenské vrstvy obyvatelů velkoměstských ghett. V 90.letech 20.století se již rozšířil jako jakási módní vlna do všech společenských vrstev bývalých křesťanských zemí. [401][103, str.20-21] Mít nemanželské dítě a žít s otcem toho dítěte nebo s jiným mužem „na hromádce“ je v tzv. západní Evropě od 2.poloviny 20.století módní a navíc i finančně výhodné. Prostě se to nosí, neboť je to masmédii systematicky propagováno. Ve Skandinávii existuje generace padesátiletých svobodných matek, které mají již dospělé děti. Na Islandu se rodí v r.1998 dvě třetiny dětí mimo manželství. Ve Švédsku uvádějí statistiky více než polovinu dětí narozených mimo manželství. Poprvé se tam tímto způsobem narodila přesně polovina dětí v r.1994. V těsném závěsu za tímto neblahým rekordem jsou Dánové a Norové, kde se v r.1998 rodí polovina dětí mimo manželství. Dříve byla Skandinávie v tomto ohledu výjimkou. V r.1996 se mluví o celoevropském trendu a dokazují to statistiky organizace Eurostat. Jde o postmoderní kulturu. Výjimkou ze západoevropského pravidla je pouze Itálie, Švýcarsko a především pravoslavné Řecko. V Itálii a Švýcarsku se narodilo mimo manželství v r.1998 jen 1 dítě z 11 narozených a v Řecku jen 1 z 30 dětí. Svatbou by v Německu přišla svobodná matka o 400 dolarů měsíčně, v Dánsku o 500 dolarů měsíčně a ještě by musela začít platit nájemné, které za ni dosud platil dánský stát. Dánsko platí svobodným matkám také různé kurzy a nabízí jim různé možnosti dovolené. Navíc v Dánsku a Irsku mají svobodné matky k dispozici veřejné služby, kde se jim o dítě postarají. Proto v Irsku, kde byl státem povolen rozvod až v r.1997 svobodné matky v některých lokalitách početně převládají před vdanými. Ve Velké Británii 1 ze 3 narozených dětí je od r.1994 nemanželské. Ve Francii se mimo manželství r.1998 rodí 40% dětí, tj. stejně jako ve Švédsku r.1983. Ve Francii z těch, kteří začali žít v 90.letech pohlavně, žije r.1998 mimo manželství na tzv. hromádce jedna třetina párů – je to 4,8 milionu osob. V Dánsku dospěla situace tak daleko, že statistické úřady začaly zahrnovat muže a ženy žijící „na hromádce“ do stejné kategorie jako manžele. Dánský psycholog Bodil Pedersen tvrdí: „Žít spolu, aniž bychom se brali, je součástí pocitu být Dánem“. [366] [463][458][401] Západoevropské státy v justiční a finanční podpoře nemanželského stylu života pokračují i počátkem 21.století (v USA byla naštěstí tato podpora ženské i mužské nezodpovědnosti na přelomu tisíciletí novým zákonem zmírněna). Evropa se stále řídí učením apoštola komunismu Engelse. Ten ve své knize „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“ snil o komunistické budoucnosti, ve které budou svobodné matky bez manželů vychovávat děti s podporou státu. Žádal v ní, aby svobodná matka žila „na hromádce“ se svobodným mužem. Falešně tam prorokoval, že rozvody se stanou požehnáním pro celou společnost – tedy i pro děti. [254, str.33] Dle zpravodajství a své disertační práce informuje Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve