Grano Salis - Problémy Země řešme na Zemi

Problémy Země řešme na Zemi Lidstvo postihne vyčerpání energetických zdrojů a šíření chorob, varuje futurolog Stanislav Heczko. Je ekonom a prognostik. Od roku 2004 vyučuje na Fakultě sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem na Katedře ekonomie. Předtím pracoval jako odborný asistent Katedry makroekonomie VŠE v Praze, byl odborným pracovníkem Ústavu pro hospodářskou politiku ČR a Ústavu prognózování ČR. Je členem Občanské futurologické společnosti a České společnosti pro politické vědy.

Světoznámý astrofyzik Stephen Hawking se nedávno nechal slyšet, že pro budoucí záchranu lidstva je nezbytné kolonizovat planety v jiných slunečních systémech. Je to třeba brát vážně, nebo to lze považovat za fantazírování, které si může dovolit jen podobná vědecká hvězda? Myslím, že je třeba to brát vážně, tímto směrem uvažují i další vědci. Osobně se ale k tomuto názoru nijak nekloním. Kolonizace vesmíru a jiných planet je technicky i časově velice náročná. Problémy světa budou narůstat mnohem rychleji, než naše schopnosti osídlovat vesmír. Kloním se spíše k názoru, že prioritou je řešit problémy pozemské a nezbavovat se jich exportem lidí mimo Zemi. Na mezinárodní vesmírné stanici je ale stálá přítomnost lidí již dnes. Ano, byli jsme na Měsíci a orbitální stanici stále vylepšujeme. Je ale třeba vidět, že kosmonautika po svém bouřlivém vývoji od 50. do 70. let už zase o tolik nepokročila. Na Mars se lidé nedostali a je otázkou, kdy a zdase tak stane. Osídlit sluneční soustavu a pak jiné hvězdné systémy - to je velice vzdálená perspektiva. To už může být z hlediska blížící se krize pozdě. Soustředit bychom se tedy měli spíše na „zdejší“ problémy – zejména na řešení nedostatku zdrojů, stabilizace společnosti a hlavně na obnovení rovnováhy mezi civilizací a přírodou. Můžete být konkrétnější ohledně hrozeb, se kterými se máme potýkat? Existuje celá řada scénářů jako je nukleární, epidemická, demografická či ekologická hrozba. Za hlavní problém ovšem lze považovat to, že se technický pokrok dostal do rozporu s absorpční schopností země zvládat vedlejší produkty lidské činnosti jako třeba odpady či zamoření emisemi. Svou činností jsme zahájili deregulaci klimatického systému, což ponese své důsledky. Ty se podle některých odhadů plně začnou projevovat ve čtyřicátých letech tohoto století. Jiní autoři se snaží ukázat, že důsledky klimatických změn nastupují rychleji a situují je již do 20. let. Předpovídá se i rozsah a charakter těchto dopadů? Odhaduje se, že by mohly postihnout až 40 procent světovépopulace a to i ve vyspělém světě, avšak ještě vícepopulacev rozvojovém světě. To jsou zatím poměrně nepředstavitelné rozměry. Nenese to jen ekonomické problémy, ale třeba také rizika zdravotní. Konkrétně se předpokládá rozšiřování chorob (a to z jihu na sever), oslabování účinnosti léků a očkovacích preparátů a zároveň oslabení imunity obyvatelstva. Jiným aspektem krize je předpokládané vyčerpání energetických zdrojů, na kterých naše společnosti stojí – tedy zdrojů fosilních paliv. Jakou vidíte perspektivu až nebude uhlí, ropa ani zemní plyn? Hovoří se o přechodu z věku fosilních paliv do slunečního věku, v němž budeme čerpat přímo či nepřímoenergii ze Slunce, tedy zalternativních zdrojů. Nyní jsme ovšem v přechodném období, kdy alternativní zdroje energie ještě nejsou tak zajímavé a výnosné. Takže je třeba přejít na nějaký dočasný náhradní zdroj energie. V tomto smyslu se předpokládá renesance jaderné energetiky, ovšem na bázi reaktorů nové generace. Tento způsob se jeví jako přínosný i proto, že nepodporuje skleníkový efekt, ač sám nese jiné riziko katastrof. Ale ve Francii je podstatná část energie závislá na jaderných elektrárnách a o katastrofách z tohoto regionu nikdy nebylo slyšet. Co může takový přechod doprovázet? Myslím, že otázka omezenosti zdrojů bude narůstat a skutečně je problémem, jak se k tomu postavíme. O ropu je v současnosti velký zájem. Potřebuje ji USA,expandující Čína, nové rozvojové ekonomiky jako je Indie, Brazílie a další. Cena ropy poroste a to je možný stimul pro hledání alternativních zdrojů. Jde o to, aby celá otázka byla rozumně řešena a o zbývající zdroje se země dokázaly spravedlivě rozdělit a vyhnout se vzájemným konfliktům a bojům o ně. Neubývá navíc nejen ropy, ale i dalších zdrojů, jako třeba vody. Tyto problémy bude třeba zásadně řešit a to bude výzva pro mezinárodně politický systém. Myslíte, že jsou už tyto otázky natolik tíživé, že se začínají řešit skutečně koncepčně? Myslím, že se zatím se příliš spoléhá na tržní signály, třeba naropné krize. Ty však způsobují nemalékomplikace vesvětové ekonomice. Kdyby se ovšem problémy řešily předem, s použitím futurologických a prognostických metod, nemuselo by se na tyto impulsy čekat. Málo tedy myslíme na důsledky svého jednání? V prognostickém ústavu, kde jsem před léty pracoval, mě zaujal termín „předstihové myšlení“. Je škoda, že u nás se tímto způsobem o věcech přestalo přemýšlet. Všechny ústavy zabývající se prognózováním u nás byly zrušené a proti futurologii přetrvává v našem prostředí určitáaverze. Trpí tím i řízení státu, pro které je typický nedostatek vizí, koncepcí či národohospodářských strategií. Příliš se spoléhá na tržní mechanismy, které sice samozřejmě mohou nastíněnéproblémy nějak vyřešit, ale otázka je, jak vysoké náklady a oběti (i lidské) to přináší. Problémem je i to, že vize budoucnosti jsou leckdy v rozporu s konkrétními zájmy a proto jsou ignorovány. Můžete uvést nějaký příklad? Globální klimatické změny – ty byly dlouhodobě odmítané. Přitom už od 80. let se začalo na tyto problémy upozorňovat. Ovšem uznání, že něco takového vůbec je, a že je potřeba to řešit, přichází až nyní. I tak je ještě stále problém některé kroky prosazovat, protože jsou proti tomu ekonomické zájmy řady firem a nadnárodních společností. V souvislosti s tím se řeší otázka, kdo náklady na toto přizpůsobení ponese. O této otázce zřejmě rozhodnou budoucí sociální střety. Jaká je podle vás adekvátní reakce na předpokládaný rychlý postup krize?
Je zřejmé, že výzvy budoucnosti se dostávají do rozporu s naším ekonomickým a sociálně-politickým systémem. Nalezení a obnovení rovnováhy bude myslím vyžadovat určitý prvek regulace a to jednak posílením úlohy státu, ale i dostatečné nadnárodní kontroly. Potřeba globálního řízení je zřejmá. Neviditelnou ruku trhu je třeba doplnit nějakou viditelnou rukou státu nebo nějaké nadstátní autority. Té ovšem připadá i úloha nutného přerozdělování zdrojů, což je role velmi nepopulární. Štěpán Plaček Vyšlo v Nedělním světě, dne 31. 12. 2006 na s. 7.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace