Grano Salis - Petr Vlček : Boží změny

Za ta dlouhá léta co se plavíme na naší lodi se přece jen trochu měníme. Vidím to na ostatních i na sobě. Míra té změny je přímo úměrná tomu, nakolik do procesu proměňování svého JÁ zapojíš Krista. Jednoduše řečeno, do jaké míry dovolíš Bohu samotnému, aby s tebou pracoval. Silně jsem si to uvědomil dnes odpoledne, když jsem náhodně vyslechl zvláštní rozhovor. Pomáhal jsem lodnímu kuchaři škrábat brambory, když jsme zjistili, že to do večera nemůžeme stihnout. Proto nám přišli pomoci dva mladí muži z jiného patra lodi. Byli příjemní, usměvaví a hlavně pracovití.

Loupání brambor jim šlo skutečně od ruky a navíc se z nich vyklubali znamenití a vtipní vypravěči. Sdíleli se s námi o společenství do kterého chodí a byli na to patřičně hrdi. Bezvadný pastor, skvělé staršovstvo, živí členové. Vyslechli jsme spoustu barvitých historek ze života onoho sboru, ze společných akcí, z dovolených. A právě k jedné z prázdninových rekreací se několikrát opakovaně vraceli. Byli tehdy na společném pobytu se sborem z jiné denominace. Horší dovolenou prý ještě nezažili. Například při společných bohoslužbách jim mohly doslova potrhat uši jakési prehistorické chvály, které zpívali členové onoho sboru z ušmudlaných knížeček. Naší mladí muži nemohli pochopit téměř vše, co zde během čtrnácti dnů viděli a slyšeli. Počínaje kázáním pastora, přes způsoby uctívání až po trávení volného času. Vše bylo jakési podivné a strnule mrtvé. Zeptal jsem se jich, zdali si myslí, že ten „podivný“ sbor věří ve stejného Boha jako v jejich domovském. To prý ano, dokonce jejich členové vyznávali , že Ježíš Kristus vykoupil a spasil svět. Stejně ale by do takového prostředí nemohli chodit, necítili by se tam dobře. Nezazlívám jim jejich pocity, ale přes to jsem měl chuť jim něco ostřejšího k tomuto tématu říct. Naštěstí jsem se ovládl. Vždyť už jsem to slyšel tolikrát. Jakoby v každé denominaci byla nenápadně sycena představa, že my to děláme nejlépe. Kdo ji sytí je nasnadě. Satan skutečně nenávidí církev a usiluje o její zničení. Zasévat jed v podobě netolerance mu jde velmi dobře. Vždyť cílem toho zlého je zasít nákazu přímo v jednotlivých společenstvích, sborech, denominacích. Ta nákaza má za cíl odvrátit naši pozornost od podstaty – našeho vztahu s Bohem. Budeš – li se starat a kritizovat, že to někde dělají hůře, nebo naopak lépe, pak tě dostal. To není naše starost, to nás oslabuje a vyčerpává, nehledě na fakt, jak tím negativně svědčíme světu. Poznal jsem, že ti sourozenci, kteří mají vybudovanou pevnou vazbu s Kristem, tyhle žabomyší války neřeší. Ti, kteří každodenně podstupují svůj boj víry, jednoduše nemají čas řešit to nepodstatné a navíc mohou čerpat z Pánovy tolerance. Pokud jinde stojí společenství věřících na Božím slově – Bibli, pokud vyznávají, že Kristus je hlavou církve, pokud milují Hospodina a v bázni dodržují Desatero, pak není mou věcí je kritizovat. Vzpomínám si, jak mě kdysi unavovalo a vysilovalo mé vlastní kritizování ostatních. Přiznám se, že kořenem mé kritiky byla má pýcha v kombinací s něčím, co jsem v sobě nesprávným způsobem řešil. Jakási vnitřní nespokojenost se svým duchovním životem, která pramenila z nenaplněného vztahu s Kristem. I teď tomu vztahu hodně dlužím, ale již je to jiné, protože On ve mně žije. A proto nedovolí, abych se zdržoval prázdným kritizováním, které nikam nevede. Kritizování se drží za ruku se sudičstvím a k tomu nám přece Ježíš jasně říká : „ Nesuďte, abyste nebyli souzeni . Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. „ /Mt 7, 1-2/ Dovolíš – li Kristu, aby v tobě kraloval, pak ti pomůže zbavit se zátěže, kterou sebou vláčíš v podobě kritiky a sudičství. Z vlastní zkušenosti vím, jak to osvobozuje. Jaký velký balvan ze mě spadl ve chvíli, kdy jsem si s Boží pomocí uvědomil, že lidé okolo mě nejsou mým problémem. Tím problémem jsem byl já a moje pokrytectví, které bylo živnou půdou pro kritizování a vynášení soudů. Jednoduchá rada na konec. Pokaždé, když budeš mít chuť někoho zkritizovat či rovnou odsoudit se zhluboka nadechni a zavři ve svém pokojíku. Řekni nahlas : „ Pane Ježíši, ukaž mi prosím, jak si stojím já sám ve věci, která mi tolik vadí na mém bližním, a kterou mu chci vytýkat ? Jak je to se mnou ?“ Uděláš – li to skutečně upřímně, v tu chvíli jsi pevně v Kristu a Jeho světlo, Jeho moc ti nedovolí zhřešit sám proti sobě ani ostatním. A najdeš – li v tu chvíli sílu k pokání, pak jsi se na chvíli dotkl nebe. A právě odtud přichází změna, ta Boží. Petr Vlček

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace