Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má René.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16063, komentáře < 7 dní: 280, komentářů celkem: 387886, adminů: 60, uživatelů: 5024  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 307 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers
·Výsledky Sjezdu delegátù BJB v Brnì 6.11.2021
·Kazatel Pavel Mrázek byl zvolen vedoucím Odboru mládeže BJB
·Od 1.11.2021 dochází ke zmìnì epidemiologických opatøení na církevních akcích

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106527471
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: JAKÉ BYLY VE SKUTEČNOSTI KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY?
Vloženo Neděle, 28. leden 2007 @ 20:11:39 CET Vložil: Bolek

Historie poslal miloslav

Jaké byly ve skutečnosti křížové výpravy?
Autor: Thomas Madden | Publikováno: 18.01.2007 | Rubrika: Historie Profesor Thomas Madden, historik z University v St. Louis v USA a autor knihy „A Concise History of the Crusades“ („Stručné dějiny křížových výprav“), poskytl agentuře ZENIT rozhovor,v jehož první části uvádí na pravou míru rozšířené mýty o křížových výpravách a křižácích.

Jaké falešné představy o křížových výpravách a křižácích jsou běžné?

Uvedu pět asi nejrozšířenějších mýtů a důvody, proč jsou mylné.



1. mýtus: Křížové výpravy byly nevyprovokované agresivní války proti islámskému světu.

To je tak nesprávné, jak jen to může být. Od Mohamedových dob se muslimové snažili dobýt křesťanský svět. A také v tom směru dokázali pěkný kus práce.

Po několika staletích výbojů dobyly muslimské armády celou severní Afriku, Střední Východ i Malou Asii a ještě převážnou část Španělska. Jinými slovy: do konce 11. století se muslimské síly zmocnily dvou třetin křesťanského světa. Palestiny, vlasti Ježíše Krista; Egypta, kolébky křesťanského mnišství; Malé Asie, kde svatý Pavel zakládal první křesťanské obce — to nebyla periferie křesťanského světa, to bylo jeho jádro. A růst muslimského impéria tím ještě nebyl u konce. Rozšiřovalo se ve směru na západ od Cařihradu, jejž nakonec minulo a proniklo do Evropy.

Pokud jde o nevyprovokovanou agresi, byla celá na muslimské straně. V jistém okamžiku měl už křesťanský svět na vybranou pouze bránit se nebo prostě podlehnout islámským výbojům.

2. mýtus: Křižáci nosili kříže, ale šlo jim ve skutečnosti jen o kořist a dobývání území. Jejich zbožné fráze měly pouze zakrývat loupeživou chamtivost.

Historikové byli zpravidla přesvědčeni, že růst evropské populace vedl ke krizi příliš mnoha urozených „druhých synů“, kteří bývali vycvičeni v rytířském válečnictví, ale na něž nezbyla feudální půda, již by mohli zdědit. Křížové výpravy byly proto vykládány jako jakýsi bezpečnostní ventil — tito válkychtiví muži byli vysíláni daleko od Evropy, kde by si mohli vybojovat půdu na úkor někoho jiného.

Moderní bádání podpořené příchodem počítačových databází vyhodilo tento mýtus do povětří. Nyní víme, že to byli právě „první synové“ Evropy, kdo odpověděli na papežovu výzvu jak v roce 1095, tak v dalších křížových výpravách. Vydat se na křížovou výpravu bylo nesmírně nákladným podnikem. Páni byli nuceni prodat nebo dát do zástavy svou půdu, aby shromáždili dostatečné finanční prostředky. Většina z nich neměla zájem o nějaké zámořské království. Středověký křižák, stejně jako voják dnes, byl hrdý na to, že plní svou povinnost, ale toužil se vrátit domů.

Po velkolepém úspěchu první křížové výpravy, kdy už měli křižáci v rukou Jeruzalém a velkou část Palestiny, prakticky všichni odešli domů. Na místě jich zůstala jen malá hrstka, aby konsolidovali a spravovali nově získaná území.

I kořist byla skrovná. Ačkoli křižáci nepochybně snili o nesmírném bohatství v kvetoucích městech Východu, skoro nikdo z nich nezískal ani náhradu vlastních nákladů. A peníze ani půda nebyly tím, kvůli čemu především se vydali na křížovou výpravu. Šli usmířit své hříchy a zasloužit si spásu konáním dobrých skutků v daleké zemi. Podstupovali takové náklady a útrapy, protože věřili, že přijdou-li na pomoc svým křesťanským bratřím a sestrám na Východě, ukládají si poklady tam, kde je mol a rez nemůže zkazit. Brali velmi vážně Kristovo napomenutí, že kdo na sebe nebere svůj kříž, není Krista hoden. Pamatovali také na to, že „nikdo nemá větší lásku, než položí-li život za své přátele“.

3. mýtus: Když křižáci roku 1099 dobyli Jeruzalém, zmasakrovali všechny muže, ženy a děti v městě, takže ulicemi tekla krev až po kotníky.

To je oblíbený obraz, který má ukázat špatnou povahu křižáků. Nepochybně bylo v Jeruzalémě zabito mnoho lidí poté, co křižáci město dobyli. Ale to je nutno chápat v historickém kontextu. Ve všech před-moderních evropských a asijských civilizacích bylo přijatým morálním standardem, že město, které se odmítalo vzdát a bylo pak dobyto silou, náleželo vítězům. To se týkalo nejen budov a zboží, ale i lidí. Proto muselo každé město nebo každá pevnost pečlivě zvažovat, může-li odolat obléhatelům. Pokud ne, bylo moudré vyjednávat o podmínkách kapitulace.

V případě Jeruzaléma se obránci bránili až do samého konce. Počítali s tím, že impozantní městské hradby budou udržovat křižáky v patřičných mezích, dokud nedorazí posily z Egypta. Zmýlili se. Když město padlo, bylo proto vydáno v plen. Mnoho lidí bylo zabito, ale mnoho jiných bylo vykoupeno nebo jim bylo dovoleno volně odejít.

Podle moderních hledisek to jistě vypadá brutálně. Ale středověký rytíř by mohl poukázat na to, že při bombardování v moderní válce je zabito mnohem víc mužů, žen a dětí, než kolik jich vůbec mohlo být pobito mečem během jednoho nebo dvou dnů. Je třeba se zmínit o tom, že v těch muslimských městech, která se křižákům vzdala, byl lidem ponechán majetek, nebyli obtěžováni a mohli svobodně vykonávat své bohoslužby.

Pokud jde o potoky krve v ulicích, žádný historik je nemůže chápat jinak než jako literární konvenci. Jeruzalém je veliké město. Na množství krve, které by stačilo pokrýt jeho ulice souvislou třípalcovou vrstvou krve, by bylo třeba mnohem víc lidí, než jich žilo v celé zemi, natož v městě samém.

4. mýtus: Křížové výpravy nebyly nic jiného než středověký kolonialismus převlečený do náboženského hávu.

Je důležité si uvědomit, že Západ nepředstavoval pro Střední Východ mocnou, nadřazenou kulturu, která vpadla do primitivní nebo zaostalé oblasti. Naopak muslimský Východ byl mocný, bohatý a blahobytný. Vůči němu byla Evropa Třetím světem. Křižácké státy založené po první křížové výpravě nebyly novými osadami katolíků v muslimském světě, něčím jako britskou kolonizací Severní Ameriky. Katolická přítomnost v křižáckých státech nebyla nikdy velká, nejspíš pod 10% obyvatelstva. Tvořili ji vládci a úředníci, italští obchodníci a členové rytířských řádů. Převážnou většinu populace tvořili muslimové. Křižácké státy proto nebyly koloniemi ve smyslu plantáží nebo dokonce faktorií, jako později Indie. Byly to zahraniční vojenské základny.

Hlavním posláním křižáckých států bylo hájit posvátná místa v Palestině, zejména Jeruzalém, a vytvářet bezpečné prostředí pro křesťanské poutníky, kteří je navštěvují. Neexistovala žádná mateřská země, s níž by měly křižácké státy hospodářské vazby, a Evropané z nich neměli žádný hospodářský prospěch. Naopak náklady na udržování Latinského Východu odčerpávaly nemalou část evropských zdrojů. Jakožto zámořské základny měly křižácké státy především vojenský význam. Dokud muslimové válčili navzájem mezi sebou, byly tyto státy v bezpečí, ale jakmile se muslimové sjednotili, dokázali dobývat pevnosti, zmocňovat se měst a roku 1291 křesťany úplně vypudili.

5. mýtus: Křížové výpravy byly také namířeny proti Židům.

Žádný papež nikdy nevyhlásil křížovou výpravu proti Židům. Během první křížové výpravy táhla velká tlupa chátry, jež nebyla spojena s hlavní armádou, porýnskými městy s úmyslem olupovat a zabíjet Židy, které tam našla. Částečně z čiré chamtivosti, částečně také na základě nesprávného přesvědčení, že Židé jsou legitimním terčem války jakožto ti, kdo ukřižovali Krista.

Papež Urban II. i následující papežové tyto útoky na Židy důrazně odsuzovali. Místní biskupové, kněží i laici se snažili Židy hájit, třebaže s omezeným úspěchem. Podobně v počáteční fázi druhé křížové výpravy zabila v Německu skupina odpadlíků mnoho Židů, než se sv. Bernardovi z Clairvaux podařilo je dostihnout a učinit tomu konec. Tyto „rány vedle“ byly politováníhodným vedlejším důsledkem křižáckého nadšení, ale nebyly záměrem křižáckých výprav.

Moderní obdobou tohoto jevu byly případy, kdy se američtí vojáci v zámoří dopustili zločinů během 2. světové války. Byli za ně souzeni a potrestáni. Záměrem Spojenců ve 2. světové válce však nebylo páchat zločiny.

Myslíte, že boj mezi Západem a muslimským světem je v nějakém smyslu reakcí na křížové výpravy?

Nikoli. Tato odpověď by mohla někomu připadat zvláštní, jelikož Usáma bin Ládin a jiní islamisté často mluví o Američanech jako o „křižácích“. Je však důležité si připomenout, že ve středověku — a ve skutečnosti až hluboko do 16. století — byl supervelmocí západního světa islám. Muslimská civilizace byla bohatá, vysoce kultivovaná a nesmírně mocná. Křesťanský Západ byl zaostalý a relativně slabý.

Stojí za zmínku, že žádná další křížová výprava, jež Západ podnikl — a byla jich dlouhá řada - s výjimkou té první nebyla úspěšná. Křížové výpravy patrně zadržovaly muslimský expansionismus, ale rozhodně jej nezastavily.

Muslimská impéria se nadále rozšiřovala do křesťanských území, podmanila si Balkán, velkou část Východní Evropy a dokonce největší křesťanské město, Cařihrad. Z muslimské perspektivy nestály křížové výpravy ani za zmínku. Kdybyste se v 18. století zeptali běžného muslima, nic by o nich nevěděl. Důležité byly pro Evropany, protože představovaly veliké vypětí, jež ztroskotalo.

Avšak když v 19. století začali Evropané dobývat a kolonizovat země Středního Východu, mnoho historiků — zejména francouzských royalistických nebo nacionalistických autorů — začalo psát o křižáckých výpravách jako o prvním pokusu přinést zaostalému muslimskému světu plody západní civilizace. Jinými slovy křížové výpravy byly přetvořeny do podoby imperialistických válek.

Podle takto pojatého dějepisu se vyučovalo ve školách v koloniích a nová interpretace byla akceptována na Středním Východě i jinde. Ve 20. století byl imperialismus diskreditován. Islamisté a někteří arabští nacionalisté se pak chopili koloniální konstrukce křížových výprav a prohlašují, že Západ je odpovědný za jejich strasti, jelikož už od křížových výprav na muslimy stále dotírá.

Často se říká, že lidé na Středním Východě mají dlouhou paměť; to je pravda. Ale v případě křížových výprav mají paměť obnovenou: pamatují si to, co vyfabrikovali jejich dobyvatelé.

Jak se křížové výpravy liší od džihádu nebo od jiných náboženských válek?

Hlavním cílem džihádu je rozšiřovat dar al islam, území islámu, do dar al harb-u, území války. Jinými slovy islám je expanzionistický, snaží se podmaňovat si ne-muslimy a přivádět je pod muslimskou nadvládu. Těm, koho si takto podmaní, dává prostou volbu. Nepatří-li k lidu knihy — tj. nejsou-li to křesťané nebo Židé, mají na výběr konvertovat k islámu, nebo zemřít. Ti, kdo jsou lidem knihy, mohou volit mezi tím, že se podrobí muslimské vládě, a smrtí. Šíření islámu je tedy přímo spojeno s vojenskými úspěchy džihádu.

Křížové výpravy byly něco velice odlišného. V křesťanství bylo od počátku vždy zakázáno konverzi jakýmkoli způsobem vynucovat. Obracení na víru mečem nebylo tedy pro křesťanství možné. Na rozdíl od džihádu nebylo také cílem křížových výprav rozšiřování křesťanského světa ani křesťanské víry násilím. Křížové výpravy byly přímou, ale opožděnou reakcí na staletí muslimského dobývání křesťanských zemí.

Bezprostředním podnětem, jenž vedl k první křížové výpravě, bylo dobytí celé Malé Asie Turky v době zhruba od roku 1070 do roku 1090. První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095 jako odpověď na naléhavou žádost byzantského císaře z Cařihradu.

Urban vyzval rytíře křesťanstva, aby šli na pomoc svým východním bratřím. Malá Asie, část byzantského císařství, bývala křesťanská. Její evangelizaci začal sv. Pavel. Sv. Petr byl prvním biskupem v Antiochii. Pavel napsal jeden ze svých významných listů křesťanům v Efezu. Krédo církve bylo formulováno v Nicei. To vše v Malé Asii. Byzantský císař prosil křesťany Západu, aby pomohli dobýt zpátky tyto země a vypudit Turky. Touto pomocí byly křížové výpravy. Jejich cílem však nebylo jen dobýt nazpět Malou Asii, ale zmocnit se i jiných dříve křesťanských zemí, jež byly ztraceny v důsledku islámského džihádu. K nim též patřila Svatá země.

Nejvýznamnější rozdíl mezi křížovou výpravou a džihádem tak v jádře spočívá v tom, že křížová výprava byla obranou proti džihádu. Celá historie křížových výprav na Východě je historií odpovědi na muslimskou agresi.

Dosáhli křižáci nějakého úspěchu v obrácení muslimského světa?

K tomu bych řekl, že někteří františkáni začali na Středním Východě misii s cílem získávat muslimy pro víru. Nebyla úspěšná, hlavně proto, že islámský zákon dělá z konverze k jinému náboženství kapitální zločin. Tento pokus byl však od křížových výprav oddělený, ty neměly s obracením nic společného. A postupoval mírumilovným přesvědčováním.

Jak si křesťanstvo odůvodňovalo svou porážku při křížových výpravách? Byli křižáci zklamáni?

Porážku si odůvodňovalo stejně jako Židé ve Starém Zákoně: Hospodin svému lidu nedopřál vítězství pro jeho hříšnost. To vedlo v Evropě k širokému hnutí zbožnosti, jehož cílem bylo očistit křesťanskou společnost v každém směru.

Opravdu vyslovil Jan Pavel II. omluvu za křížové výpravy? Skutečně je odsoudil?

To je podivný mýtus; papež byl ostře kritizován, že prý se nedokázal omluvit přímo za křížové výpravy, když prosil za odpuštění všechny, jimž křesťané nespravedlivě ublížili. Náš Svatý otec je neodsoudil ani se za ně neomlouval. Omlouval se za hříchy katolíků.

Později se hodně mluvilo o tom, že se Jan Pavel II. omluvil cařihradskému patriarchovi za dobytí Cařihradu křižáky roku 1204. Papež však ve skutečnosti jen zopakoval to, co řekl jeho předchůdce papež Inocenc III. (1198–1216). Bylo to jedno z tragických válečných selhání a Inocenc dělal vše, co mohl, aby mu zabránil. Omlouval se za hříchy katolíků, kteří se účastnili křížových výprav. Neomlouval se však za křížové výpravy samy ani za jejich výsledek.

Zdroj: RC MONITOR 1/2005, z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei


"JAKÉ BYLY VE SKUTEČNOSTI KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: JAKÉ BYLY VE SKUTEČNOSTI KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 31. leden 2007 @ 11:58:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zde uvadim priklad pokrytectvi rimskeho katolika Miloslava, ktery v diskusich ChN priznal, ze ma homosexualniho zpovednika. Myslite, ze ten knez nepodava veceri Pane?

Citace co napsal Miloslav na ChN zde:

"RE: Budou ateisté, 10.11. 2006 18:59:16

miloslav pletanek, miloslav.pletanekprolife.cz

M.P: Už jsem své jednání probral se svým (mezi řádky jsem ho odhalil trochu se divil, ale rozchodil to)homosexuálním zpovědníkem, který jak on tvrdí se snaží žít v celibátu. Dle jeho slov nedělám nic špatného. Proto budu upozorňovat 0,3%homosexuální lháře a ohavníky i nadále, na to, že svádí lidi do pekla."

Prispevek Miloslava v kontextu zde:
http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp

konec citace



Rozhovor Libora Halíka s Mílou Pletánkem o homosexuálním kat.knězi (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 31. leden 2007 @ 19:14:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Kvůli Reformovanému vkládám i sem:

Rozhovor Mgr. Libora Halíka PhD., duchovního Pravoslavné církve s katolíkem Mílou Pletánkem o homosexuálním kat.knězi

Uživatel Libor říká:
Citace co napsal Miloslav na ChN zde:
RE: Budou ateisté, 10.11. 2006 18:59:16
miloslav pletanek, miloslav.pletanekprolife.cz
M.P: Už jsem své jednání probral se svým (mezi řádky jsem ho odhalil trochu se divil, ale rozchodil to)homosexuálním zpovědníkem, který jak on tvrdí se snaží žít v celibátu. Dle jeho slov nedělám nic špatného. Proto budu upozorňovat 0,3%homosexuální lháře a ohavníky i nadále
Uživatel Libor říká:
Napsal to Reformovaný,
Uživatel Libor říká:
Tím ti vytýká spolupráci s homosexuálem
Uživatel Libor říká:
Snažím se mu to vysvětlit

Uživatel Míla Pletánek říká:
bible neříká, že nemůže byt neaktivní celibátní homosexuál knězem

Uživatel Libor říká:
Bible považuje homosex za ohavnost a apoštol Pavel doporučuje při výběru na duchovního, aby byl lidem vzorem
Uživatel Libor říká:
Rad Pavla dnes biskupové nedbají a světili, než to BenediktXVI. vloni zakázal i homosexuály
Uživatel Libor říká:
Tu instruktáž BenediktaXVI. ti můžu sehnat
Uživatel Libor říká:
Myslím, že ten kdo má homosexuální touhy, by na kněze vůbec neměl chodit

Uživatel Míla Pletánek říká:
Homosex je ohavnost to ano, ale on ho neprovozuje. Když sejde z cesty heterosexuální knez a zacne dělat sex také jde špatnám příkladem Benedikta znám a má pravdu homosexuální lidé ale mohou být kněžími Bible to nezakazuje jde o to, že tito lidé mají být v seminářích tři roky pozorování a potom představený rozhodne. Ano kdo má homosexuální touhy tak by
Uživatel Míla Pletánek říká:
jako heterosexuální kněz neměl být v římskokatolické círky a ativní homosexuál by jím neměl být vůbec.
Uživatel Míla Pletánek říká:
on byl vysvěcen dříve než vyšlo rozhodnutí B16 tenkrát jsem na něj udeřil, že jsi homosexuál a on to přiznal nikdo jiný ,nebo mnoho lidí to asi neví. Tento člověk se mi přiznal a schvaluje to co děláme je proti propagaci homosexuality v době před vysvěcením jsem se ho ptal a on mi to přiznal

Uživatel Libor říká:
Asi jsi ho měl Mílo od toho vysvěcení na kněze odradit. Po vysvěcení po něm démon homosexuality půjde daleko víc, než když byl jen laikem.

Uživatel Míla Pletánek říká:
To mě nenapadlo, ale jestli odolá tak jako jiní na které také útočí heterosexuální démoni?

Uživatel Libor říká:
Pravděpodobně jsi se řídil tím novým katechismem, ale v něm jsou nějaké rozpory s tradičním tisíciletým učením církve - především v otázce homosexuality

Uživatel Míla Pletánek říká:
ten neznám co v něm je?

Uživatel Libor říká:
Ten katechismus co je k dispozici na internetu a prodává se v obchodech je ten nový.
Uživatel Libor říká:
Starý jsem Ti dal či prodal ,když jsi byl jednou u nás

Uživatel Míla Pletánek říká:
ten nový mám doma ano tím sem se řídil co však říká ten starý? muže bý neaktivnít homosexuál knězem stejně jako neaktivní heterosexuální řeckokatolický kněz?

Uživatel Libor říká:
Starý nemusel problematiku řešit, neboť tehdy bylo každému, včetně ateistů jasné, že homosexualita je bláznovství a že blázen nesmí být knězem. O možné kněžství neaktivních homosexuálů se začalo mluvit až po r.1973
Uživatel Libor říká:
Protože r.1973 USA psychiatři napsali, že homosexualita přestala být bláznovstvím.

Uživatel Míla Pletánek říká:
je to úchylka nejsou blázni

Uživatel Libor říká:
Mílo, chceš, abych tento náš hovor o homo

Uživatel Míla Pletánek říká:
dopověz to

Uživatel Libor říká:
o homosexualitě dal na Grano, když v něm opravím gramatické chyby ,nebo ne?
Uživatel Libor říká:
Úchylka a bláznovství je lidově řečeno totéž

Uživatel Míla Pletánek říká:
já to tak jako člověk z lidu nikdy nebral ani o tom nevěděl

Uživatel Libor říká:
Reformovaný tam totiž z Tebe veřejně dělá pokrytce. Tak by bylo možná dobré ukázat, že jsi přímý.
Uživatel Libor říká:
Samozřejmě jsou různé druhy úchylek, různé druhy bláznovství, agresivní jsou nejvíc nebezpečné
Uživatel Libor říká:
Dr. Aardweg označuje homosexualitu za podobný problém jako alkoholismus, narkomanii
Uživatel Libor říká:
Ani alkoholik ani narkoman by neměl být svěcen na kněze
Uživatel Libor říká:
ani v případě, že není zfetovaný či opilý každý den

Uživatel Míla Pletánek říká:
Já budu o homosexuálech tedy těch aktivních vždy říkat, že jsou ohavníci a pokud nebudou dělat ze své nouze ctnost budou li fyzicky napadeni budu je bránit. Jinak souhlasím a shodnu se s tím co napsal Réné Zach já bych jenom volil jiná slova. Alkoholik a narkoman je taky člověk a může být i vyléčen stejně jako homosexuál, nebo může být trvale abstinující od svého problému.

Uživatel Libor říká:
Aardweg: Homosexualita je neslučitelná s psychickou zralostí

Uživatel Míla Pletánek říká:
myslím si že jak u koho

Uživatel Libor říká:
Problém je, že alkoholismus a jeho produkt - opici, je dobře vidět, zfetovaný je též viditelný, ale homosexuála, který provádí homosexuální orgie od člověka, který se od homosexuality postí, nerozlišíš, viditelně nerozpoznáš.
Uživatel Libor říká:
Takže homosexuální kněz Ti může lhát, že se od homosexuality postí, ale právě před chvílí měl s někým rychlý homosexuální sex. Nepoznáš to, pokud ho při tom sexu nenačapáš.

Uživatel Míla Pletánek říká:
To ano, ale Bůh může homosexualitu vyléčit a nebo vzít pod ochranu před démonem pokušení. Ptal jsem se ho tenkrát jak to zvládá odpověděl zatím ano. Tak doufejme,že mu to vydrží.

Uživatel Libor říká:
Kéž by, ale nemůžeš mu 100% věřit.

Uživatel Míla Pletánek říká:
Ano jsou to lháři podle Bible, ale nehážu všechny do jednoho pytle. V době kdy jsem na něj udeřil mezi čtyřma očima jsi homosexuál? On odpověděl jak jsi to poznal. Já mu řekl čtu mezi řádky.
Uživatel Míla Pletánek říká:
Mohl lhát ale nelhal.

Uživatel Libor říká:
Nesmíš zapomínat, co napsal apoštol Pavel v listě ŘÍMANŮM, 1.kapitole, že homosexuálové jsou LHÁŘI. Přečti si můj článek na Granu "Proč se lidé navzájem klamou?"
Uživatel Libor říká:
Např. a) On tehdy nemohl vědět, zda nemáš nějaké důkazy proti němu - a tak nelhal. b) Přiznal se ti, neboť měl zájem o homosex s Tebou a oťukával si Tě.
Uživatel Libor říká:
Možná si myslel, že máš proti němu nějaké důkazy, že znáš někoho, kdo s ním spal.

Uživatel Míla Pletánek říká:
On nezaváhal a odpověděl ihned a pozoroval jsem, že při přátelském chlapském obětí se odtahuje, drží si odstup. Mohu se, ale mýlit.

Uživatel Libor říká:
To odtahování je dobré znamení, ale může to být jen herecký výkon, aby se neprozradil. Teď je pozdě, už je vysvěcen. Změnit to svěcení nelze.
Uživatel Libor říká:
Asi je dobré prosit Boha, aby, pokud ten kněz lže a dělá homosex, byl odmaskován včas, dřív než nějakého chlapce či muže, který se k němu chodí zpovídat, k homosexu svede.

Uživatel Míla Pletánek říká:
Budu se za něho modlit. Ještě jsem to nedělal, ale on se modlí za celou mojí rodinu to vím.

Uživatel Libor říká:
Ty jsi ho viděl, jak se za Tvou rodinu modlí? To Ti jen slíbil, zda to dělá, to nepoznáš - podobně jako nepoznáš zda provozuje homosex. Tady je třeba maximální opatrnost - zvláště u dětí, neboť mnoho homosexuálů je zároveň pedofily. Dej pozor na své děti. Já bych mu je ke zpovědi nesvěřoval. Nevíš, zda Ti pak děti všechno řeknou - mohou i hřích s knězem pokládat za zpovědní tajemství.
Uživatel Libor říká:
Mám o tom celou knihu "Zrada aneb krize v Katolické církvi". Zatím jsem neměl čas ji studovat, ale jak vidím, budu asi si ten čas muset udělat.
Uživatel Libor říká:
Ta kniha je o soudech s těmi katolickými knězi v USA, kterým bylo dokázáno zneužívání mládeže k homosexu

Uživatel Míla Pletánek říká:
Tu knihu mi někdy půjčíš jó.
Uživatel Míla Pletánek říká:
Koukám, že jsem ti neodpověděl, na to Grano to dej. Docela mě zajímá Reformovaný, když říká, že jsem pokrytec..

Uživatel Libor říká:
Mít homosexualitu byť jen v srdci, je ohavnost - mi právě řekla moje manželka.

Uživatel Míla Pletánek říká:
A co na to Písmo kde je psáno, že nesmí být neaktivní homosexuál knězem vždyť i smilstvo heterosexuality je ohavností

Uživatel Libor říká:
Když máš smilstvo vůči jinému tělu, než tělu Tvé manželky v srdci a toužíš po tom cizím tělu, tak těžce hřešíš - i když ještě ne tak extrémně těžce jako homosexuál. Pokud Ti ďábel vnukne jako film či fotografii do mysli nahotu či sex s cizí ženou, ale Ty řekneš svou vůlí: NE, pak jsi nezhřešil. Nesmíš však ty ďáblovy fantazie vyhledávat předem ani zpětně.
Uživatel Libor říká:
Proti těmto fantaziím se dá bojovat buď úplným půstem - že ty obrázky z hlavy vymažeš zcela, nebo půstem částečným, když ty obrázky nahradíš jen a pouze obrázkem těla Tvé manželky.



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy