Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Milena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16092, komentáře < 7 dní: 553, komentářů celkem: 390433, adminů: 60, uživatelů: 5032  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 234 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

martino
cizinec
ivanp
JirkaB
redifon
Magdalena07
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106986169
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Petr Vlček : Jak mě před 30 lety pohladil Bůh
Vloženo Úterý, 30. leden 2007 @ 17:12:55 CET Vložil: Bolek

Svědectví poslal likvid

Bouře je pryč. Sluníčko nás zase hřeje po tváři a modré moře je klidné. Stejně klidné a modré, jako bylo o prázdninách roku 1977 na pláži v Polském Gdaňsku. Uplynul půlrok od okamžiku, kdy jsem poznal Boha. Díval jsem se na tu spoustu vody a v srdci jsem měl radost. Bůh se mi dával postupně a pomaličku poznávat. Zrovna jsem měl za sebou první zkoušku víry. Ale hezky po pořádku. Začalo to tím, že jsem se rozhodl jet přes celé Polsko stopem k moři a zpátky.

Byly letní prázdniny, měl jsem čas a hlavně velkou chuť sedmnáctiletého jinocha po dobrodružství a dálkách. To, že jsem měl pouhých 50 korun, spací pytel, rifle, tričko a jeden postarší svetr mě vůbec nemohlo odradit od tak daleké a riskantní cesty. Začal můj první opravdový duchovní boj. Na jedné straně velká touha cestu uskutečnit, na straně druhé pochyby, zda to zvládnu a strach z neznáma. Opravdově jsem se s tím pral, a jak se blížil termín, kdy jsem si mohl na policii vyzvednout tzv. cestovní doložku, která mě opravňovala cestovat po tehdejších socialistických státech, tak se mé napětí stupňovalo. Pár dní před tím jsem dostal svou první bibli a nikdy nezapomenu na to, jak velké zklamání jsem prožíval. Jakýmsi starým podivným jazykem tu bylo popisováno cosi, čemu jsem absolutně nerozuměl. Zároveň jsem cítil, že mám v ruce svatou knihu , věděl jsem, že v ní jsou ty správné kalorie a vitamíny pro můj život. Přesto, že jsem byl přesvědčen, že vlastním tu nejlepší knihu knih – živé Boží slovo, nemohl jsem ji číst. Čím víc jsem se snažil číst, tím méně mi to šlo. Absolutní blok. A právě na cestě Polskem mi Bůh pomalu bibli začal otevírat. Cestoval jsem výhradně stopem, pouze na zpáteční cestě jsem se kousek svezl vlakem. Už první den, kdy jsem ujel stopem asi 300Km nastala krize. Blížil se večer, byl jsem unaven a poprvé v životě jsem byl daleko od domova, v cizí zemi a sám. Nastal boj. Něco mi říkalo, vzdej to, vrať se, nebuď blázen. Na druhé straně jsem to tak lehce nechtěl zabalit. Vyčerpán, unaven a neschopen se rozhodnout jsem večer na kraji města Wroclaw otevřel Bibli. Byl studený večer, seděl jsem na ještě nerozbaleném spacím pytli na kraji jakéhosi lesa. Snad poprvé v životě jsem zažil pocit absolutní samoty a začal se propadat do bezedné deprese. A v ten okamžik mi svitlo. Vždyť já nejsem sám, už přece nejsem sám. Mám svého Tatínka v nebesích. Otevřel jsem bibli a začal číst první knihu Mojžíšovu. Ty verše měly takovou šťávu , byly tak barvité, Bůh mě úplně vtáhl do děje, který je zde popisován. Stvoření nebe a země. Mohl jsem číst, jak můj Otec na začátku tvořil. Velkolepé. Sedmnáctiletý chlapec sedí kdesi uprostřed komunistické Evropy v době neskutečného politického útlaku a čte si jak byl stvořen svět. Cítíte tu sílu. Bůh mi otevírá své písmo a sytí mě svým slovem. Tu noc se mi spalo dobře. Neměl jsem sice střechu nad hlavou , ani jsem neležel v posteli, měl jsem však Boží lásku a odpočíval v Jeho náruči. Další dny byly podobné. Hodiny mávání rukou u cesty a další hodiny strávené s dobrými lidmi, kteří mě vezli k cíli mé cesty. Ale v jednom bylo vše jiné. Již jsem mohl číst Bibli. Najednou to nebyla nezáživná, suchá kniha, ale naopak dobrodružné a šťavnaté počteníčko. Sice jsem zdaleka nechápal členění jednotlivých knih , nemluvě o souvislostech mezi mimi, ale dostalo se mi výsady čerpat z této živé studnice. Začal jsem pomaličku objevovat Abraháma, Mojžíše, Joba, Šalamouna. Byl to nádherný čas, kdy jsem na jedné straně objevoval a hltal ten život pozemský a zároveň stejně tak ten život spirituální. A obojí s energií a zvídavostí svých sedmnácti let. Tu polskou cestu jsem po sedmi dnech úspěšně zakončil a dodnes děkuji Bohu, že si ji použil ke svému velkému vítězství v mém životě. Ještě v něčem mě Bůh skrze tuto cestu Polskem začal vyučovat. Začal mi ukazovat, že jiná cesta životem vede po jeho stezkách a jiná po stezkách tohoto světa. Na jedné straně mě svět přitahoval a lákal, na straně druhé jsem již znal Boha a jeho lásku. Tehdy jsem si chtěl ponechat obojí, ale nějak vnitřně jsem cítil, že to nejde, že to nějak stojí proti sobě. Na zpáteční cestě, kdy jsem si dopřál z důvodu silného deště luxus hodinové cesty vlakem, jsem četl v bibli o křtu. Sám jsem do té doby pokřtěn nebyl a o křtu toho moc nevěděl. Ale tehdy v tom polském vlaku to bylo poprvé, kdy jsem po něm zatoužil.Vím , že si mě Bůh začal pomalu na křest připravovat. Mě osobně spíše v tuto chvíli doslova trápilo na kterou cestu se dát. Čím víc jsem studoval bibli, tím víc jsem zjišťoval jak mnoho věcí v písmu je v přímém protikladu s tím , co jsem doposud znal. Ano , trápil mě pocit, že sedím na dvou židlích a nebylo mi v té pozici dobře.Až později mi došlo v jaké přímé souvislosti byly tyto mé úvahy a můj křest.


"Petr Vlček : Jak mě před 30 lety pohladil Bůh" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re:Bůh mě pohladil též (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 30. leden 2007 @ 18:19:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
To je moc fajn, že píšeš tak srozumitelné svědectví.
Zažil jsem něco podobného, ale protože jsem o něco mladší než Ty, tak až v 80.letech 20.století.
Jednou ještě nepokřtěn nikde, jsem zabloudil v noci v lesích mimo cesty. Prosil jsem Ducha svatého o vedení a dovedl mne zcela mimo cesty napříč lesem i tmou až kam jsem potřeboval. To byla má první zkušenost s vedení Duchem svatým.
Libor, od r.1995 duchovní Pravoslavné církve



Stránka vygenerována za: 0.13 sekundy