Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 261, komentářů celkem: 429596, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 431 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

oko
ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116504510
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!!
Vloženo Středa, 21. únor 2007 @ 19:49:20 CET Vložil: Bolek

Sebeobrana poslal miloslav

Praktikování modlitby růžence nás může odvést daleko od Boha! (Skóre: 1)
Od Standa v Pondělí, 05. únor 2007 v 05:58:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) Posílám zde jeden velmi zajímavý a poučný článek od br. Reformovaného.
>____________________________________________________________________
Reformovaný, Standa:Duchovní onanie, mantra, amulet nebo modla? Co z toho je růženec? M.P: Ani jedno ani druhé ani třetí ani čtvrté!!!!

Reformovaný, Standa: Nedávno jsme zde na GS byli velmi intenzivně seznamováni s růžencem i jeho historií a byli jsme rovněž vyzýváni k praktikování této podivné „modlitby“. Modlitba růžence však není jen nějakou neškodnou náboženskou úchylkou, jak by se snad někomu mohlo zdát. M.P: Prosil bych odkaz na tuto diskusi neznám ji. Mě úchylně připadají tyto a podobné výroky od lidí, kteří nevědí jak se růženec modlí a co v něm je za slova.

Reformovaný, Standa: Praktikování této „modlitby“ nás může odvést daleko od Boha. M.P: Jak jste to zjistili z nějakého „vědeckého“ výzkumu či z vlastní zkušenosti?

Reformovaný, Standa: Na úvod připomeňme, že Pán Ježíš nás vyzývá, abychom nemluvili v modlitbě naprázdno a nebyli tak jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. M.P: Při modlitbě růžence se nemluví na prázdno. Životopis našeho pána Ježíše Krista není drmolením prázdných slov! Pohané často při mantře opakují jedno slovo či větu a to zde není. Mnohomluvná modlitba může být i vlastními slovy. Reformovaný, Standa: Modlitba má také vycházet ze srdce, jinak bychom mohli ctít Boha svými rty, ale naše srdce by mu mohlo zůstávat vzdálené. M.P: Jak víte, že lidem, kteří se modlí růženec nevychází modlitba ze srdce? Vy do nich snad vidíte, že soudíte? Reformovaný, Standa: „Modlitba“ růžence je ovšem pravým opakem těchto principů a navíc to není jen Bůh kdo je zde oslovován. Růženec se může stát vším, co bylo jmenováno v nadpisu. M.P: V modlitbě růžence je oslavován Bůh a blahoslavena Panna Maria. Modlitba růžence graduje slovy: Sláva otci i Synu i Duchu Svatému jako byla na počátku i nyní i vždycky i na věky věků a uzavírá se další modlitbou a to Otčenáš jenž si na nebesích …a to vždy pokaždé desátém opakování růžencového tajemství jako je např. PRVNÍ TAJEMSTVÍ RŮŽENCE SVĚTLA Zdrávas Maria milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný je plod života tvého, Ježíš,
1.který byl pokřtěn v Jordánu (Mt 3,13-17) (modlí se 10x vždy za slovem Ježíš)

Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Reformovaný, Standa: Růženec je duchovní onanií, protože představuje sebeukájení jistých „náboženských“ potřeb. M.P: A na to jste zase přišli jak? Reformovaný, Standa: Je zřejmě možné se jej „modlit,“ což přináší určité pocity sebeuspokojení, bez toho, že by bylo třeba vstoupit do vztahu s Bohem. To by však bylo ještě tím nejmenším. M.P: Každá křesťanská modlitba toto umožňuje. Protestantská nevyjímaje. Bylo by smutné kdyby to tak nebylo.

Reformovaný, Standa: Dlouhé, často mnohahodinové, bezmyšlenkovité drmolení slov způsobuje, že se růženec stává mantrou, která postupně vymývá mozek „modlitebníka.“ M.P: A na to jste přišli zase jak? Málo kdo se modlí více jak čtyři růžence denně. To však nezabere jak zde tvrdíte mnoho hodin, ale 1:30 hod. z textů je zřejmé, že neznáte obsah slov katolického růžence proto jsem vás s tímto textem seznámil, nebo mi chcete snad tvrdit, že jste se modlili mnoha hodinový růženec několik let a ze své zkušenosti víte, že je to tak jak tvrdíte? Reformovaný, Standa: Růženec rovněž silně připomíná modlitební budhistické mlýnky. Vznik růžencového modlitebního mlýnku však nelze očekávat, protože točení mlýnkem by mělo na vymývání mozku oběti mnohem menší efekt než dlouhé drmolení. Také „příjemné pocity“ by byly pravděpodobně méně intenzivní. M.P: Připomínat to může, ale o tom vymývání mozku je to vaše spekulace kterou vymýváte mozek lidem, kteří vám na to naletí.

Reformovaný, Standa: Růženec se může stát i amuletem. Růženec je totiž i předmět, složený z korálků různé velikosti navlečených na šňůrce, který slouží jako pomůcka k namixování správného poměru různých „modliteb.“ K těmto „korálkům na šňůrce“ se často vytváří silný citový vztah, který přerůstá až ve víru, že takovýto růžencový amulet má nadpřirozenou moc svého uživatele ochránit. V době konfliktu Srbska s Chorvatskem, jsem viděl v jednom časopise fotografii, která byla výmluvnou ilustrací použití růžence jako amuletu. Na té fotografii byl běžící chorvatský voják s růžencem a samopalem. Pravděpodobně, věříce v nadpřirozenou ochranu svého růžencového amuletu, běžel do boje s „pravoslavnými psy.“ M.P: Růženec je především „počítadlo“ a nemusí se k této modlitbě používat vůbec, někdo používá prstýnek který má v sobě zářezy pro odpočítávání počtu modliteb, jiný člověk může používat deset prstů svých rukou. Ano růženec se může stát amuletem pro ateisty, kteří ho vozí za zrcátkem svého auta vozí ho pro štěstí. U fotografie běžícího vojáka asi nezjistíme zda se jednalo o fotku na objednávku, nebo zda se voják nemodlil a když dostal rozkaz běžet tak si prostě růženec nestihl dát do kapsy. Nevěřící fotografové číhají na tyto záběry viz. Fotky z filmu u kterého jde záběr snadno zastavit a vyfotit v momentu se*****y tak jak nečistá duše fotografa potřebuje, aby se dal kdokoliv z duchovních zkompromitovat.

Reformovaný, Standa: Nejzávažnější ze všeho však je, když se růženec stane modlou a „nahradí“ vztah k Bohu. Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat, že se to nemůže stát a kdyby snad, tak jen jako nějaký extrémní „úlet“ lidové zbožnosti. O opaku však může svědčit následující úryvek, který se už na GS v diskusi objevil. Je však tak závažný, že stojí za to si jej na tomto místě připomenout. Zde je zmíněný úryvek:

„Závěr encykliky: Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“ M.P: To mi připomíná jak se tonoucí stébel chytá když se zaštiťuje hned větou : Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat…Pro mě je v této modlitbě důležité, že papež říká blahoslavený protože jím se má blahoslavit Panna Maria. Tuto modlitbu dostal svatý Benedikt přímo od Panny Marie a je dobře, že nás tato modlitba (ne nějaké materiální korálky) může spojovat z Bohem jako po „telefonu“. MODLITBA JE ROZHOVOR S BOHEM. Je to pouto lásky, které nás sjednocuje se všemi anděly i svatými a také s lidmi dobré vůle. Modlitbou a půstem se dá vyprosit mnoho milostí u Boha. Reformovaný, Standa:V tomto úryvku jasně vidíme i ze slov samotného papeže, že růženci je připisována moc, která může patřit jedině Bohu. Věřím, že každý, kdo není slepý je schopen vidět, že růženec má potenciál stát se modlou a jako takový je extrémně nebezpečný. M.P: Škoda, že se papeže nemůžeme na to zeptat. Trochu mi to připomíná tvrzení homosexuálů o tom kolik slavných lidí, kteří již nežijí bylo homosexuály. Oni se ti mrtví totiž nemohou bránit.

Reformovaný, Standa: Závěrem lze tedy konstatovat, že růženec může být duchovní onanií, mantrou amuletem a dokonce i modlou. Pokud se Vaši přátelé modlí růženec, varujte je prosím! Můžete jim rovněž tento článek vytisknout, nebo poslat link. Modlete se za ně, aby jim Bůh dal prohlédnout a praktikování růžencové mantry opustit. M.P. Také mohu závěrem konstatovat, že stanovisko katolické církve k růženci a k lidové pobožnosti je jiné než jak se nám ho snaží pisatel podsouvat. KKC Lidová zbožnost 1674 Kromě obřadů svátostí a svátostin katecheze musí brát v úvahu různé formy zbožnosti věřících a lidové nábožnosti. Náboženský smysl křesťanského lidu si našel v každé době různé formy zbožnosti, které obklopují svátostný život církve, jako uctívání ostatků, návštěvy svatyň, pouti, procesí, křížová cesta, náboženské tance, růženec, medailky, atd. 1675 Tyto výrazy jsou prodloužením liturgického života církve, ale nenahrazují jej: "Uvedené pobožnosti se mají konat se zřetelem k liturgickým dobám a v souladu s posvátnou liturgií. Z ní mají nějakým způsobem vycházet a k ní přivádět lid, neboť ona je svou povahou daleko převyšuje". 1676 Je nezbytné pastoračně rozlišovat, aby se podporovala a rozvíjela lidová zbožnost a, je-li třeba, aby se očišťovala a aby se poopravil náboženský smysl, který je základem takových pobožností a aby se prohlubovalo poznání Kristova tajemství. Jejich provádění je podřízeno péči a úsudku biskupů a všeobecným církevním předpisům. Lidová zbožnost je v podstatě souhrn hodnot, který s křesťanskou moudrostí odpovídá na velké existenční otázky. Lidový katolický "zdravý rozum" má schopnost syntézy pro existenci. A tak tvořivým způsobem spojuje božské a lidské, Krista a Marii, ducha a tělo, společenství a instituci, osobu a komunitu, víru a vlast, rozumové chápání a cit. Tato moudrost je křesťanským humanismem, který radikálně dosvědčuje důstojnost každé bytosti jako Božího syna, obnovuje základy bratrství, učí, jak žít v souladu s přírodou a také chápat práci a nabízí důvody k životu v radosti a vyrovnanosti, i třeba uprostřed existenčních protivenství. Tato moudrost je také pro lid základem rozlišování, evangelním instinktem, který mu dává samovolně vnímat, kdy je evangelium v církvi na prvním místě nebo kdy je jeho obsah vyprázdněn a dušen jinými zájmy. Souhrn 1677 Posvátná znamení stanovená církví, jejichž cílem je připravit lidi na přijetí plodu svátostí a posvěcovat různé životní události, se nazývají svátostiny. 1678 Mezi svátostinami zaujímají důležité místo žehnání. Tvoří je zároveň chvála Boha za jeho díla a za jeho dary, a přímluva církve, aby lidé mohli užívat Božích darů v duchu evangelia. 1679 Křesťanský život se kromě liturgie živí různými formami lidové zbožnosti, zakořeněnými v různých kulturách. Církev, i když musí bdít, aby je osvítila světlem víry, podporuje formy lidové zbožnosti, které vyjadřují evangelní instinkt a lidskou moudrost a obohacují křesťanský život. Miloslav Pletánek


"ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!!" | Přihlásit/Vytvořit účet | 77 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

RŮŽENEC A JEHO ZASTÁNCI SE STAVÍ PROTI PÍSMU A BOHU! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 06:10:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
RŮŽENEC JE MODLENÍ DO PRÁZDNA

Růženec byl přijat Petrem Hermitem r. 1090 z hinduismu a islámu. Počítání modliteb je pohanská praxe. Buddhisté se modlí ve velkém za pomoci modlitebních mlýnků. Opakování stejné modlitby dokola a její počítání není duchovní spojení s Bohem, ale duševní a fyzická rutina. Tato fyzická a duševní rutina nemá s pravou modlitbou v Duchu svatém nic společného (Efezským 6:18).

Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni, vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Mt 6:6-8)


Žalmy 115:4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

Izajáš 44:9 Výrobci model jsou všichni k ničemu; modly, které mají za žádoucí, jim nijak neprospějí. Jejich svědkové, ti nic nevidí a nic nevědí, jsou jen pro ostudu.

1 Janův 5:21 Děti, varujte se modlářství.


Růženec se může stát i amuletem. Růženec je totiž i předmět, složený z korálků různé velikosti navlečených na šňůrce, který slouží jako pomůcka k namixování správného poměru různých „modliteb.“ K těmto „korálkům na šňůrce“ se často vytváří silný citový vztah, který přerůstá až ve víru, že takovýto růžencový amulet má nadpřirozenou moc svého uživatele ochránit. V době konfliktu Srbska s Chorvatskem, jsem viděl v jednom časopise fotografii, která byla výmluvnou ilustrací použití růžence jako amuletu. Na té fotografii byl běžící chorvatský voják s růžencem a samopalem. Pravděpodobně, věříce v nadpřirozenou ochranu svého růžencového amuletu, běžel do boje s „pravoslavnými psy.“

Nejzávežnější ze všeho však je, když se růženec stane modlou a „nahradí“ vztah k Bohu. Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat, že se to nemůže stát a kdyby snad, tak jen jako nějaký extrémní „úlet“ lidové zbožnosti. O opaku však může svědčit následující úryvek, který se už na GS v diskusi objevil. Je však tak závažný, že stojí za to si jej na tomto místě připomenout. Zde je zmíněný úryvek:

„Závěr encykliky: Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“

V tomto úryvku jasně vidíme i ze slov samotného papeže, že růženci je připisována moc, která může patřit jedině Bohu. Věřím, že každý, kdo není slepý je schopen vidět, že růženec má potenciál stát se modlou a jako takový je extrémně nebezpečný.

Závěrem lze tedy konstatovat, že růženec může být duchovní masturbací, mantrou amuletem a dokonce i modlou. Pokud se Vaši přátelé modlí růženec, varujte je prosím! Můžete jim rovněž tento článek vytisknout, nebo poslat link. Modlete se za ně, aby jim Bůh dal prohlédnout a praktikování růžencové mantry opustit.
__________________________________________________________________________


Důkaz o římskokatolickém modlářství: http://granosalis.cz/article.php?sid=5516






Re: Propagujes tu nebiblicke praktiky prevzate z pohanstvi (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 08:40:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Milo,

Tim, ze zde propagujes nebiblicke praktiky prevzate z pohanstvi snizujes verohodnost i ostatnich svych prispevku.

Nebudu s Tebou dlouze diskutovat, protoze se obavam, ze nechces brat Bibli vazne. Pokud je to tak, tak Ti nemam co rici.

Nize jeste znovu umistuji cely clanek, kde vysvetluji, proc povazuji modlitbu ruzence za ohavnost.

reformovany




Re: Duchovní onanie, mantra, amulet nebo modla? Co z toho je růženec? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 08:44:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Duchovní onanie, mantra, amulet nebo modla? Co z toho je růženec? Nedávno jsme zde na GS byli velmi intenzivně seznamováni s růžencem i jeho historií a byli jsme rovněž vyzýváni k praktikování této podivné „modlitby“. Modlitba růžence však není jen nějakou neškodnou náboženskou úchylkou, jak by se snad někomu mohlo zdát. Praktikování této „modlitby“ nás může odvést daleko od Boha. Na úvod připomeňme, že Pán Ježíš nás vyzývá, abychom nemluvili v modlitbě naprázdno a nebyli tak jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Modlitba má také vycházet ze srdce, jinak bychom mohli ctít Boha svými rty, ale naše srdce by mu mohlo zůstávat vzdálené. „Modlitba“ růžence je ovšem pravým opakem těchto principů a navíc to není jen Bůh kdo je zde oslovován. Růženec se může stát vším, co bylo jmenováno v nadpisu. Růženec je duchovní onanií, protože představuje sebeukájení jistých „náboženských“ potřeb. Je zřejmě možné se jej „modlit,“ což přináší určité pocity sebeuspokojení, bez toho, že by bylo třeba vstoupit do vztahu s Bohem. To by však bylo ještě tím nejmenším. Dlouhé, často mnohahodinové, bezmyšlenkovité drmolení slov způsobuje, že se růženec stává mantrou, která postupně vymývá mozek „modlitebníka.“ Růženec rovněž silně připomíná modlitební budhistické mlýnky. Vznik růžencového modlitebního mlýnku však nelze očekávat, protože točení mlýnkem by mělo na vymývání mozku oběti mnohem menší efekt než dlouhé drmolení. Také „příjemné pocity“ by byly pravděpodobně méně intenzivní. Růženec se může stát i amuletem. Růženec je totiž i předmět, složený z korálků různé velikosti navlečených na šňůrce, který slouží jako pomůcka k namixování správného poměru různých „modliteb.“ K těmto „korálkům na šňůrce“ se často vytváří silný citový vztah, který přerůstá až ve víru, že takovýto růžencový amulet má nadpřirozenou moc svého uživatele ochránit. V době konfliktu Srbska s Chorvatskem, jsem viděl v jednom časopise fotografii, která byla výmluvnou ilustrací použití růžence jako amuletu. Na té fotografii byl běžící chorvatský voják s růžencem a samopalem. Pravděpodobně, věříce v nadpřirozenou ochranu svého růžencového amuletu, běžel do boje s „pravoslavnými psy.“ Nejzávežnější ze všeho však je, když se růženec stane modlou a „nahradí“ vztah k Bohu. Naši římsko-katoličtí přátelé se jistě budou zapřísahat, že se to nemůže stát a kdyby snad, tak jen jako nějaký extrémní „úlet“ lidové zbožnosti. O opaku však může svědčit následující úryvek, který se už na GS v diskusi objevil. Je však tak závažný, že stojí za to si jej na tomto místě připomenout. Zde je zmíněný úryvek: „Závěr encykliky: Po výzvě ke všem stavům v církvi k modlitbě růžence cituje papež modlitbu bl. Batolo Longa: O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, .......“ V tomto úryvku jasně vidíme i ze slov samotného papeže, že růženci je připisována moc, která může patřit jedině Bohu. Věřím, že každý, kdo není slepý je schopen vidět, že růženec má potenciál stát se modlou a jako takový je extrémně nebezpečný. Závěrem lze tedy konstatovat, že růženec může být duchovní onanií, mantrou amuletem a dokonce i modlou. Pokud se Vaši přátelé modlí růženec, varujte je prosím! Můžete jim rovněž tento článek vytisknout, nebo poslat link. Modlete se za ně, aby jim Bůh dal prohlédnout a praktikování růžencové mantry opustit.



Pletánku, Lukine a spol. Katolický kult Marie je modlářstí a ohavnost! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 10:12:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
KDO JE MARIE?

Podívejme se, co učinil Bůh na jedné straně a co učinili na druhé straně lidé z ctnostné Miriam,
tak se totiž hebrejsky jmenovala ona dívka Marie. Byla tou pannou, při níž se vyplnilo zaslíbení,
které dal Pán skrze proroka Izaiáše: „Aj, panna počne a porodí syna, a nazve jméno jeho
Immanuel." (Iz.7:14)
Jestliže je v nových překladech Bible používán výraz mladá žena (něm. junge Frau) místo
„panna" (něm. Jungfrau), jedná se o silné zkreslení smyslu. V době této božské události nebyla
Marie „mladou ženou", tou byla později. Marie byla pannou, když ji Duch svatý zastínil. Znamení
panny jsou čistota a neporušenost.
„Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Josefovi,
prve než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého." (Mat.1:18)
Page 18 of 89
Josef byl tak zklamán, že ji chtěl opustit. Můžeme se vžít do jeho situace a vycítit, co se v něm
odehrávalo. „Ale Josef muž (dle něm. Mengeho překl. Bible: „…snoubenec…") její spravedlivý jsa,
a nechtě jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti." Nechtěl žádný skandál, cítil se ale tak uražen,
že se s ní chtěl rozejít. „Když pak on o tom přemýšlel, hle, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka:
Josefe synu Davidův, neboj se přijmout Marii snoubenku svou jako manželku; nebo dítě, které
očekává, z Ducha svatého jest." (v.20)
Zde nalézáme v Písmě svatém první zmínku o tom, že se snoubenka stala později jeho
manželkou. Kdo čte dál, zjistí, že Josef jednal přesně podle pokynu, který mu byl dán: „…i učinil,
jak mu byl anděl Páně přikázal: Vzal snoubenku svou k sobě, ale neobcoval s ní manželsky, až
porodila syna, kterému dal jméno Ježíš." (v.24 — dle něm. Mengeho překl. Bible) To je dostatečně
jasné. Teprve po narození Ježíše Krista měl s Marií manželský styk. Z tohoto manželství vzešli čtyři
synové a několik dcer, jejichž počet není udán. „Zdali tento není syn tesařův? Zdali matka jeho
neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? A sestry jeho zdali všecky u nás
nejsou?" (Mat.13:55-56) To je biblická pravda, všechno ostatní jsou výmysly formulované k uctění
Marie.
Již v Mat.1:16 je Josef v rodokmenu uveden jako manžel Marie. Chceme ale doložit dalšími
svědky i tu skutečnost, že zde existovalo manželství, ze kterého vzešly děti. Evangelista Marek o
tom podává zprávu v 6. kapitole ve 3. verši. Lukáš nás informuje o tom, že Ježíšova matka a Jeho
bratři za Ním přišli. Oznámili Mu: „Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti. A on
odpověděv, řekl jim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteří slovo Boží slyší a plní je." (Luk.8:20-21)
Ježíš nepřišel, aby povýšil pozemský příbuzenský vztah, proto také nemohl brát zvláštní ohled na
pozemskou matku a na její syny, které také porodila. Proto učinil příslušnou opravu, aby zdůraznil,
kdo jsou pravé děti Boží, totiž ti, kteří jednají podle Slova Božího.
Chybná inspirace ale existovala už tehdy. Ani to nám není zatajeno: „I stalo se, když on to
mluvil, že pozdvihla hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, který tebe nosil, a
prsy, které tě kojily. On pak řekl: Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží, a ostříhají jej." (Luk.11:27-
28) Jaký zřejmý hlas typický pro uctívání se tam pozdvihl! Pán to však okamžitě opravil.
Aby mohl být kult Marie dobře podpořen, bylo místo u Luk.1:28 zfalšováno nebo špatně
přeloženo: „I vešel k ní anděl, řka: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou!" V katolickém
katechismu čteme: „Zdrávas Marie, milosti plná, Pán s tebou!" Je to ohromný rozdíl, jestli je někdo
omilostněný, nebo jestli je někdo plný milosti.
Marie měla stejný život jako všechna děvčata. Než ji anděl Gabriel oslovil, byla již s Josefem
zasnoubená a chtěla si ho vzít. K této zasnoubené Marii anděl zvolal: „Neboj se, Marie, nebo jsi
nalezla milost u Boha!" (v.30) Samozřejmě že byla překvapená z nebeského posla a zvěsti. Tento
verš ještě jednou potvrzuje, že Marie nebyla plná milosti, ale jak je psáno: „nalezla milost u Boha."
Proto řekla: „Hle, jsem služka Páně, staň se mi podle slova tvého. I odešel od ní anděl." (v.38)
V Písmu svatém neexistuje ani jedno jediné místo, podle kterého bychom byli závislí na milosti
Marie, nebo dokonce na přízni Josefa. Naopak: Milost Boží se nám zjevila ve Slově, které se stalo tělem
a přebývalo mezi námi (Jan.1), a i dnes ji můžeme nalézt pouze u Spasitele: „A plnosti jeho (ne z její) my
všichni vzali jsme, a to milost za milost. Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše
Krista stala se." (Jan.1:16-17) I o tom je nám v Písmu svatém zanecháno jasné svědectví.
Syn neleží ani na prsou Marie, ani v jejím náručí, jak to ukazují a představují nesčetná
vyobrazení, ale jak je psáno, v lůnu Otce: „Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený Syn, který jest v
lůnu Otce, vyprávěl." (v.18) Všechny tak zvané milostné obrazy a symbolická vypodobnění matky s
dítětem byly převzaty z pohanských kultů bohyní plodnosti. Toto oklamání svedlo mnohé z cesty
služby Bohu na cestu modlářství! Ježíš přece není „záviděníhodný" plod Marie, jak se mylně
vyučuje. Marie byla pouze nositelkou božské substance.
V následujících verších je poukázáno na lidské selhání Marie. Po slavnosti přesnic v Jeruzalémě
se lidé vraceli domů; pouze dvanáctiletý Ježíš zůstal v chrámě, aniž by to rodina hned zjistila. „I
stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, on sedí mezi učenci…" (Luk.2:46) Pochopitelně si
Page 19 of 89
Marie dělala starosti a zřejmě proto si nebyla vědoma, co říká, když Mu vyčítala: „Synu, proč jsi
nám to učinil? Hle, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe." (Luk.2:48)
Odpověď chlapce byla zřetelnou opravou: „Jak jen jste mě mohli hledat? Zdali jste nevěděli, že
musím být v domě Otce svého?" (Luk.2:49) Tím nemyslel tesařskou dílnu Josefa, ale odvolával se
na Svého nebeského Otce, a tak opravil výrok Marie, která v tom okamžiku chybně označovala
Josefa za Jeho otce.
Že i Marie potřebovala milost a spasení, vidíme z toho, že i ona se odebrala po nanebevstoupení
Ježíše Krista do vrchní síně a náležela k té skupině 120-ti, kteří tam obdrželi Ducha svatého: „Ti
všichni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s
bratry jeho." (Sk.1:14) O Jeho bratrech, kteří také byli ve vrchní síni, je řečeno, že v Něho nevěřili
od samého počátku. (Jan.7:3-5)
Marie tenkrát nebyla uctívána; patřila k těm, kteří se sami modlili, aby prožili vylití Ducha
svatého. Osobní obdržení Ducha svatého je nutné pro spásu každého Božího dítěte, a tedy i pro
Marii.
Říká se: „Marii splní Syn každé přání." Kde je to napsáno? Tím se v lidech probouzí mylná
naděje. Základem této myšlenky je domněnka, že Ježíš je Synem Božím a Mariiným. Takové
vyjádření ale není ani jednou v Písmu svatém. On je Syn Boží, Marie byla pouze nádobou.
Když se na svatbě v Káně Galilejské nedostávalo vína, řekla Marie Ježíšovi: „Vína nemají!"
Ježíš jí odpověděl: „Co se staráš o mé záležitosti, ženo? Ještě nepřišla hodina má." (Jan.2:3-4) To
byla ostrá odpověď na jemné poukázání a měla vyjasnit, že žádný člověk Jej nemohl ovlivnit, ani
Marie ne.
Dobrou radu, kterou dala sluhům, bychom si ovšem měli vzít k srdci: „Cokoli by vám řekl,
učiňte!" (v.5) To je veliké poučení pro celé lidstvo.
O rodných bratrech Pána není zmínka jenom v evangeliích, Pavel o nich hovoří také: „Zdali
nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolové, i bratří Páně, i Petr?" (1.Kor.9:5)
Galatským píše apoštol: „Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně."
(Gal.1:19)
Pozoruhodné je, že ode dne vzniku novozákonní církve o letnicích, tedy od Sk.2 až do poslední
kapitoly Bible, už o Marii není žádná zmínka. Biblicky věřícím křesťanům to je jasné. Ona svůj
úkol splnila. V prvotních křesťanech nepřebýval duch modlářství, ale Duch svatý. Oni neuctívali
stvoření, ale Stvořitele.
„Od 7. století nastalo zcela nebiblické uctívání a zbožňování Marie. Od 12. století je
užívána modlitba ,Ave Maria‘. K mariánským slavnostem přibyla kolem r. 1140 ,slavnost
neposkvrněného početí‘. Ve 12. století se začalo také s růžencovou modlitbou. Ve znamení
Marie chce katolické náboženství získat svět pro sebe. Proto kult Marie zesílil právě po druhé
světové válce…" (O. Markmann: Irrtümer der katholischen Kirche/Omyly katolické církve/, str. 48-
50)
Na základě toho, co se učí a praktikuje, je jednoduché rozlišit, zda působí Duch svatý nebo duch
antikrista. Se vším důrazem se musí říci: biblická Marie, které bylo řečeno: „Blahoslavená, která
uvěřila, neboť dokonány budou věci, které jsou pověděny jí ode Pána." (Luk.1:45) a která oddaně
řekla: „Hle, jsem služka Páně, staň se mi podle slova tvého." (Luk.1:38), je zcela jiná Marie než ta,
která byla povýšena na bohyni a která byla na koncilu v Efezu v roce 431 po Kr. vyhlášena za
„Bohorodičku".


CO JE MARIÁNSKÝ KULT?

Podle svědectví Písma svatého může být předmětem víry, uctívání, oslavování a klanění jenom
Bůh. Je-li na toto místo vyvýšen někdo jiný, jedná se o pověru a modloslužbu. O tom přesvědčivě a
obšírně psali již protestantští theologové. K lepšímu porozumění bude zopakováno několik pasáží.
Page 20 of 89
Pro Mariánský kult neexistuje absolutně žádné ospravedlnění. Různá zjevování Marie nejsou v
Písmu svatém zaslíbena. Bez takových zjevení uplynulo více než tisíc let. A kupodivu se stala vždy
jen v katolických zemích jako v Polsku, Portugalsku, Španělsku nebo Francii. V protestantských,
muslimských, buddhistických nebo jiných zemích, kde by to bylo zapotřebí, jestliže by na tom
závisela spása, se nezjevovala. Ale k uklidnění všech duší budiž řečeno: ona se vůbec nemůže
zjevit, právě tak jako se nemůže zjevit také Petr, Josef nebo někdo jiný. Děje se to prostě jenom v
lidské představě, protože si to lidé tak přejí. Smíme se tedy tázat: Kdo je na všech těch poutních
místech uctíván a oslavován? Ježíš nebo Marie? Jaký je to duch, který neoslavuje Ježíše, ale Marii?
Duch svatý určitě ne! Je to duch klamu. Farář O. Markmann píše pod titulem „Démonický
mariánský kult" („Die Dämonie im Marienkult") následující: „Mystický kult kolem Marie je též
poznamenaný démonskými vlivy. O uctívání Marie jsou zprávy již z prvních století. Na rozvoj
Mariánského kultu v době prvních staletí měl obzvláště významný vliv antický pohanský kult
mateřských bohyní." (O. Markmann: Irrtümer der katholischen Kirche/Omyly katolické církve,
str. 47)
Odkdy má Bůh matku? Již tento výraz je zcela nebiblický. Ona nebyla matkou Boží, ale porodila
Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Bylo to v městě Efezu, kde národ jednohlasně zvolal:
„Veliká je Artemis (Diana) Efezských!" (Sk.19:28) Nyní se na mariologických kongresech zpívá:
„Veliká je Marie!" Jak je to podobné — —jednu sesadit a druhou povýšit!
Teprve od 5. století se začal rozvíjet mezitím již tak rozšířený Mariánský kult. Arthur Drews
napsal: „Z historického hlediska poskytuje uctívání Marie takový pohled, při kterém člověka
zachvátí nářek nad celým lidstvem. Jsou to dějiny nejdětinštějších pověr, nejopovážlivějších
padělků, překrucování, výkladů, přeludů a machinací, stmelených z lidské ubohosti a
potřebnosti, jezuitské vychytralosti a žádostivosti katolické instituce po moci, divadlo rovným
dílem k pláči i k smíchu: pravá božská komedie." (K. Deschner: Und abermals krähte der
Hahn/Opět zakokrhal kohout/, str. 401)
Od „Ave Maria" až k dogmatu jejího tělesného nanebevstoupení je všechno nebiblické, a proto
nesprávné. Jsou to výmysly, které římskokatolická instituce zavedla v průběhu přibližně 1600 let.
Dnes se to bere tak, jako kdyby to všechno bylo „křesťanské vyznání víry", i když to je ve
skutečnosti antikristovské, zhoubné dílo nepřítele, který by chtěl lidstvo odtáhnout od jediné
spasitelné víry v Ježíše Krista a přivést je k nespasitelné pověře v Marii. Znamenití theologové od
doby reformace až do současnosti to zcela otevřeně a jasně konstatovali.
Pověra ve zjevení Marie na různých poutních místech je v očích Božích ohavnou věcí, skrze
kterou jsou upřímní lidé vedeni do omylu. O nynějším papeži píše farář Markmann: „Není to
rouhání, jestliže papež při své návštěvě Polska pokládá k nohám černé Madony z Jasné Góry
v Čenstochové zlatou růži a v tichém vytržení před touto modlou vyznává: ,Totus tuum‘,
,Zcela tvůj‘? Tuto mocnou modlitbu k Marii: ,Totus tuus‘ si mimochodem vyvolil za směrnici
svého pontifikátu a celého svého kněžského života. Svou modlitbu k černé Madoně tam
ukončil slovy: ,Tobě posvěcuji celou církev — až k hranicím země! Tobě posvěcuji lidstvo a
všechny lidi — moje bratry, všechny národy a národnosti. Tobě posvěcuji Řím a Polsko, skrze
tvého služebníka spojeného novým poutem lásky. Matko, přijmi nás! Matko, neopusť nás!
Matko, veď nás!‘" (O. Markmann: Endzeit, Entrückung, Antichrist /Konečný čas, vytržení,
antikrist/, str. 32-33) Z Marie byla učiněna matka římskokatolické konfese. Ona také není královnou
nebeské říše, nýbrž královnou římskokatolické světové říše.
Podle knihy „Fatima" od Joaquina Maria Alonsa se prý Marie 13. května 1917 zjevila ve třpytu
třem pastýřským dětem. Číslo 13 se pak stále opakuje: 13. července 1917 prosila „svatá panna" ty tři
děti, aby příští měsíc zase přišly. 13. září 1917, při pátém zjevení, prý řekla: „Chci, abyste sem 13.
října zase přišly a dále se modlily růženec…" Až do šestého zjevení, 13. října 1917, se odhadoval
počet poutníků pospíchajících na ono místo už nad padesát tisíc. Celá léta tam putovaly miliony lidí,
aby kladly Marii na srdce své žádosti, aniž by přitom ale věděly, že Marie sama byla odkázaná na
Boží pomoc a do dneška nebyla schopná pomoci ani jedinému člověku.
Page 21 of 89
Marie je ve Fatimě v Portugalsku znázorněná a uctívaná mnohými sochami a obrazy. Nynější
papež Jan Pavel II. klečel v kapli zjevení před jedním takovým vyobrazením. Celý tento kult úplně
odporuje prvnímu přikázání: „Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, které jsou na
nebi svrchu, ani těch, které na zemi dole, ani těch, které u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti,
ani jich ctíti. Nebo já jsem Pán Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech
do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí." (2.Moj.20:4-5)
Lidé, kteří si zhotovují podobizny, se musí zařadit k těm, kteří Boha nenávidí. V podstatě se
nejedná o nic jiného než o náboženský tanec kolem zlatého telete. Jeden má svatého Kryštofa, další
různé jiné obrazy; dokonce přenáší sem a tam i lidmi zhotoveného Krista.
To mi připomíná rozhovor s několika lázeňskými hosty, při kterém přišla řeč i na víru. Při tom
jsem se zeptal, jestli někdo z nich má osobní vztah k Ježíši Kristu. Spontánně mi jedna dáma
odpověděla: „Já jsem svého Ježíše prodala." V prvním okamžiku jsme byli všichni udiveni, až nám
vysvětlila, že měla jako sběratelka starožitností asi 1,25 m vysokou sochu Ježíše veliké hodnoty,
kterou prodala do jakéhosi kostela.
Na celé Zemi existují miliony různých vyobrazení, která jsou všechna ohavností před Bohem. Ve
Své svatosti vyslovil Bůh svůj rozsudek nad všemi, kteří se klaní obrazům: „Zlořečený člověk, který
by udělal rytinu aneb věc slitou, ohavnost Pánu, dílo rukou řemeslníka, by ji pak i do skrýše odložil.
I odpoví všechen lid a řekne: Amen." (5.Moj.27:15) Lidé nehledají útočiště u Něho, který jediný je
schopen pomoci, nýbrž se pokoušejí dosáhnout pomoci na vedlejších cestách a skrze různé
pomocné prostředky. Neurážejí a nepobuřují tím ale Boha až do krajnosti? Když se tázali Ježíše na
první přikázání, odpověděl jim: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. Proto milovati budeš
Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech sil svých!"
(Mar.12:29-30) Zde se skutečně nenalézá místo pro Marii, pro svaté, ochranné patrony, sochy, ikony
a tak dále.
Copak může Marie jako člověk vyslyšet miliony modliteb z celého světa, aniž by byla
vševědoucí? Copak by mohla Marie vyslyšet někoho na nebi, na Zemi i v očistci, aniž by byla
všudypřítomná? Vševědoucí a všudypřítomný je však jenom Bůh. Copak nejsou veškerá poutní
místa, jedno ve které zemi se nalézají, ohavností před Bohem, a proto zavrženíhodná? Tak praví
Pán: „Hledejte mne a živi buďte. A nehledejte Bethel, ani nechoďte do Galgala, a do Bersabé
neputujte; nebo Galgal jistotně se přestěhuje, a Bethel přijde na nic. Hledejte Pána, a živi buďte!"
(Am.5:4-6)
Dnes by to muselo znít takto: „Hledejte Mne," praví Pán, „a živi budete. Nechoďte do Lurd, do
Fatimy, do Čenstochové či do Altötting atd. atd, ale přijďte ke Mně, abyste obdrželi opravdu věčný
život." Kdo hledá Boha, může Jej nalézt tam, kde se zrovna nachází, neboť Bůh je všudypřítomný.
Vittorio Messori cituje německého kardinála Jozefa Ratzingera: „A tentýž Jan Pavel II., poté
co byl zraněn atentátníkem 13. května — v den výročí prvního zjevení v portugalské vesnici,
se vydal na pouť do Fatimy, aby děkoval Marii, »jejíž ruka tak divuplným způsobem řídila
střelu«." (V. Messori: Zur Lage des Glaubens/K situaci víry/, str. 112) Stejný kardinál Ratzinger
oznamuje, že katolická náboženská instituce svá mariánská dogmata zvěstovala v následujícím
pořadí: „…nejprve navždy trvající panenství a mateřství Boží a potom, po dlouhém čase
uzrávání a přemýšlení, byla uznána, že je bez dědičného hříchu, a pak tělesné vzetí Marie do
nebeské nádhery." Za tím stojí hrozná věta: „Tato dogmata chrání původní víru v Krista jako
pravého Boha a pravého člověka." (V. Messori: Zur Lage des Glaubens/K situaci víry/, str. 108)
To nemůžeme takto přijmout. Tato čtyři dogmata, zrovna tak jako všechna ostatní, nemají žádný
biblický podklad. Biblické pravdy se neusnášejí na koncilech a nevznikají odhlasováním, ale Bohem
povolaní muži zvěstovali ve jménu Páně to, čemu se má věřit a co se má učit. Se vší rozhodností
zde musíme panu Ratzingerovi předložit jeho vlastní výrok: „…mimochodem je přece úplně
samozřejmé, že pravda nemůže být stvořena odhlasováním. Výpověď buď pravdou je, nebo
není. Pravdu musíme nalézt, ne vytvářet." (str. 62)
Čím tedy jsou všechna ta zavedená dogmata, zvyky a tradice? Jsou pravdou, nebo ne? Vznikly
teprve po dlouhé době uzrávání a přemýšlení, jak kardinál Ratzinger sám řekl, a proto nejsou
Page 22 of 89
původní pravdou, ale byly vytvořeny na základě domněnky. Odstup let mezi vznikem jednotlivých
dogmat tomu nasvědčuje. Kde je tedy ta pravda, kterou musíme nalézt? Zcela jistě pouze ve Slově
Božím, a nikde jinde! Biblicky věřící křesťan, který patří k církvi živého Boha, je „vzdělaný na
základ apoštolský a prorocký, kde je gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus." (Ef.2:20) Vše, co
během let papežové zavedli, s Biblí nesouhlasí, a proto není apoštolské. Proč Petr, Jakub, Jan a
Pavel Marii nijak nevyvyšovali? Tehdy bylo přece všechno tak čerstvé a v živé paměti.
V theologii se přešlo od christologie k mariologii. Vždyť už se zcela veřejně pořádají
mariologické kongresy, kde se opravdu vše točí jenom kolem Marie. Kristus bývá zmiňován, pokud
se to zrovna hodí, jen tak mimochodem. „Papež vyžadoval obnovení uctívání Marie, které by
bylo podle Bible, bez jakýchkoliv ústupků trojjediného a christologického ražení, které by
bralo ohled na jinak věřící a které by odpovídalo výrazům platné doby a kultury." (Katolický
katechismus pro dospělé, str. 173) Co může biblicky věřící křesťan říci k takové nebiblické, do
omylu vedoucí a Bohu se rouhající výzvě k uctívání Marie?
K opravdu věřícím se apoštol Jan obrací s velmi důležitým slovem, které platí pro všechny časy:
„Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdu, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy."
(1.Jan.2:21) Žádné z prohlášených dogmat nemá svůj původ ve Slově pravdy. Jejich původ je z
jiných pramenů. Kdo nenalezne přístup k pravdě — ke Slovu, musí si vytvořit náhradu! A kdo nemá
důvěru v Boha, jezdí jako papež mezi davy svých přívrženců v neprůstřelném "papamobilu".
Následují bez bližšího vysvětlení vypsaná data (jež se ale nedají vždy přesně zjistit), kdy byly
zavedeny různé věci, které v raném křesťanství neexistovaly (L. J. King: House of Death …/Dům
smrti…/, str. 117-122):
310 někteří začínají s křižováním se
320 voskové svíčky při bohoslužbě
375 uctívají se andělé a zesnulí svatí
394 zavádí se každodenní mše
431 počátek uctívání Marie
500 kněžstvo začíná nosit jednotný oděv
600 Řehoř I. zavedl do bohoslužby latinu; začátek vzývání Marie a zesnulých svatých
650 počátek slavností ke cti panny Marie
709 zavádí se líbání papežovy nohy
750 počátek světské moci papeže
788 uctívání Marie a zesnulých svatých; klanění před křížem, sochami a relikviemi
850 rituál svěcení vody přidáním soli a kněžským požehnáním — tzv. svěcená voda
890 uctívání Josefa, manžela Marie
965 zavádí se svěcení zvonu
995 zavádí se prohlašování zesnulých za svaté
998 ustanovuje se půst v pátek velikonočního týdne
1079 počátek kněžského celibátu
1090 zavádí se růženec
1100 zavádí se obětování při mši
1184 ustanovení inkvizice proti kacířům
1190 počátek prodávání odpustků
1200 hostie nahrazuje chléb při večeři Páně
1215 dogma pozdvihování; nejméně jednou do roka vyznávání hříchů (zpověď) před knězem
1220 zavádí se klanění hostii
1227 zavádí se zvonění zvonkem na znamení toho, že kněz vykonává proměňování
1229 laikům se zakazuje číst Bibli
1245 kardinálové začínají nosit červený klobouk
1264 zavedení slavnosti Božího těla
1410 sboru je zakázán kalich
1439 vyhlášení nauky o očistci
Page 23 of 89
1478 zavedení inkvizice ve Španělsku
1545 tradice je postavena na stejnou úroveň s Písmem svatým
1546 začlenění apokryfů do Bible
1854 zvěstování neposkvrněného početí Marie
1870 ustanovení dogmatu o neomylnosti papeže
1925 tělesná přítomnost panny Marie v nebi
1950 vyhlášení dogmatu o tělesném nanebevzetí Marie.
Každý přemýšlející člověk se přece musí ptát, jaký smysl mají všechna ta, s tak velikým
odstupem vyhlašovaná učení. Nový zákon je ukončený. A k tomuto zákonu — k této závěti — se
nesmí nic přidávat. „Bratři, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou právoplatně
potvrzenou nemůže nikdo zrušit, nebo k ní něco přidat." (Gal.3:15) Co se s pozemskou závětí nikdy
nesmí udělat, to se s Boží závětí učinilo, a sice všemi těmito pozdějšími dodatky. Kde zůstává
respekt před konečným varováním: „…jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že jemu přidá Bůh ran
napsaných v knize této." (Zj.22:18)? (Viz také Př.30:5-6)




Re: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!! (Skóre: 1)
Vložil: cristiano v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 11:47:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz
Já bych doporučil pročíst si jednu velmi zajímavou knihu, kterou se mi podařilo přeložit. Pojednává o Panně Marii a je velmi dobrá. Děkuji Pánu, že dal tu milost, získat takovou knihu k překladu, protože pro katolíky je to dobře srozumitelné tak samo i pro evangelíky. Zde se pak už dělí jen jedna věc. Zda-li člověk bere Boží Slovo vážně, anebo ne.
Tak ať se každý přesvědčí sám.

Zprávy z nebes (možno stáhnout v pdf... a přesto zablokováno k editaci a případné tapetaci... :-))

v lásce našeho Pána Ježíše Krista

Cristiano



Re: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!! (Skóre: 1)
Vložil: joker v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 15:26:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
O blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem.
A já měl zato, že mezi námi a Bohem je Duch svatý. Ó jak jsem se hluboce mýlil...



Nejenom reformovanemu a Lukinovi (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 17:04:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
http://www.granosalis.cz/article.php?sid=6473

Nenicme kvuli kdekajake blbosti Bozi Dilo!



Re: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!! (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 17:43:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Demagogu, souhlasím s tebou...




Re: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!! (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Čtvrtek, 22. únor 2007 @ 19:01:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
///Zdrávas Maria milosti plná.../// Toto nikde v Písmu nenajdeme. Píše se tam, že Maria NALEZLA milost u Boha a že je milostí OBDAŘENÁ ( Lk 1,28+30 ). A to je rozdíl, než být PLNÁ milosti. Plný milosti a pravdy je pouze Bůh a náš Pán Ježíš ( Jan 1,14 ). My jsme pouze vzali z Jeho PLNOSTI a také jsme nalezli milost a jsme jí obdařeni. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by v epištolách psáno např. "Milost vám a pokoj od Boha Otce, Pána našeho Ježíše Krista a od Panny Marie, Matky Boží..." Ale k lítosti katolíků je tam řeč pouze o Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu. Takže jsme opět svědky katolických fantazií.



Re: ANI JEDNO ANI DRUHÉ ANI TŘETÍ ANI ČTVRTÉ!!!! (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pátek, 23. únor 2007 @ 07:59:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Asi byste se neměl pouštět do teologických disputací, když jste sám napsal:
Re: Zajímavá diskuse na ChristNetu (Skóre: 1)
Od Miloslav v Úterý, 28. listopad 2006 v 13:31:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
o těch co žijí na hromádce. Mimochodem v Písmu je psáno o manželské smlouvě, ale s tím už jděte na Serafína on je kněz a zná Bibli lépe než já. Jdu do práce.



Oslovovat neni totez co oslavovat... (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Sobota, 24. únor 2007 @ 08:08:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Jak uz jsem nejednou napsal, nac oslovovat Pannu Marii a ne primo Boha?



Stránka vygenerována za: 0.60 sekundy