poslal Seraphim F e l i x, téměř mučedník, zesnul r.256
pocházel z města Noly v italské provincii Kampanii. Povahově byl tichý a zbožný, zastával úřad lektora, tj. předčitatele Písma svatého.
Stařičký biskup nolský ho vysvětil na kněze a měl v něm věrného přítele a ochotného pomocníka v duchovní správě.
Za pronásledování císaře Decia bylo dost slabých křesťanů, kteří z bázně před smrtí obětovali modlám. Jiní, jmenovitě biskupové, aby byli zachráněni pro své věřící, prchali a skrývali se na poušti podle rady Páně: ”Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného!" (Mat. 10, 23) Také biskup Maximus svěřil správu své církve knězi Felixovi a uprchl z Noly do pouště.
Když biřici nenalezli biskupa, zatkli jeho zástupce. U soudu byl zmrskán a potom odveden do žaláře, kde ho položili na podlahu posetou střepinami. A aby se nemohl ani hnout, sevřeli mu nohy do klády.
Zatím se skrýval stařičký biskup Maximus na skalnaté poušti. Zmořen hladem a zimou ležel opuštěný na zemi, blízký smrti. Tu se Felixovi zjevil v noci anděl Páně, vysvobodil ho ze žaláře a přivedl na poušť, kde Maximus již zápasil se smrtí. Felix se mu snažil pomoci. Modlil se vroucně k Bohu a hle, na blízkém keři spatřil hrozen, vzal jej a vytlačil jeho šťávu stařečkovi do úst. Kmet se probral z mdloby a se slzami v očích děkoval svému zachránci. Felix pak odnesl biskupa na bezpečné místo, kde ho dal do ošetřování zbožné stařeně.
Horlivý Felix začal znovu pilně pracovat na spáse duší. Proto ho pohané podruhé hleděli sprovodit ze světa. Poněvadž ho v příbytku nenašli, spěchali s vytasenými meči na náměstí, kde právě měl křesťanské vyučování. Ačkoliv ho mnozí z pronásledovatelů osobně znali, byli najednou tak zaslepeni, že se ho samého tázali, zdali neviděl Felixe. S úsměvem odpověděl, že ne.
Když ho dále hledali, ukryl se ve zbořeništi opodál města. Jeho úkryt byl však prozrazen a pohané přišli, aby ho odvedli. Avšak Prozřetelnost Boží ho zachránila zvláštním způsobem. V krátké době opředl pavouk pavučinou vchod do skrýše. Biřici přiběhli, ale když viděli pavučiny, v domnění, že zde Felix nemůže být ukryt, odešli a upustili od pronásledování.
Potom se šest měsíců skrýval ve vyschlé studni, kam mu nosila jedna zbožná křesťanka potravu.
Když nastaly klidnější časy, vrátil se Felix k velké radosti věřících domů. Křesťané ho chtěli mít biskupem, on však z pokory odmítl. V době pronásledování mu bylo zabráno celé dědictví po rodičích. Radili mu, aby se ho soudně domáhal. On však řekl: ”Co jsem obětoval za víru, nechci již zpět. Raději chci následovat svého Pána v chudobě; on, jenž mne tak dlouho živil ve studni, mne bude živit dále až do smrti."
Felix zemřel přirozenou smrtí ve vysokém věku r. 256 nebo 266.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.51-52
