Grano Salis - Martin Luther se nemýlil, sola scriptura platí!

Martin Luther se nemýlil, sola scriptura platí!

Svoboda slova, kterou nám vydobyl svojí obětí Pán Ježíš Kristus nám umožňuje například publikovat své názory a pohledy na Svaté texty Bible. Někteří ze čtenářů Grano Salis vědí, jak jsem odmítal soustavně ono protestantské pravidlo sola scriptura.Bratři a sestry, vážení přátelé, vyslechněte mne, v následné diskuzi se můžete vyjádřit k závěrům, které jsem v článku učinil.„Martin Luther se nemýlil, sola scriptura platí!“, tak jsem nazval svůj článek. Proč jsem najednou učinil tak velký obrat? Copak jsem to nebyl já, který jsem pořád do něčeho „ryl“, kterému se pořád něco nelíbilo. Důležité je, než začnete sledovat tok mých myšlenek, vysvětlit, jak chápu ono sola scriptura.

Pro většinu z nás, vážení čtenáři Grano Salis, je pravidlo sola scriptura neutuchající snaha objevit ve Svatých textech Bible ten nejpřesnější výklad, to nejpřesnější vysvětlení. Takto pochopené sola scriptura vede pak k usilovnému studiu biblických textů, to určitě chápete.

Je tento názor oprávněný tj. sola scriptura jako hledání toho nejsprávnějšího vysvětlení biblického textu?

Já osobně jsem si myslel také. Snad to byl i jeden z důvodů, proč jsem začal se studiem hebrejštiny, abych se tak dobral autentického poselství biblických textů. Má však podobná logika, podobné uvažování své opodstatnění? Já si myslím, že ne! V poslední době jsem opět o sola scriptura mohl přemýšlet. Po odpovědích v diskuzi od uživatele Grano Salis katolíka, nebo pastýře jsem došel v souvislosti se sola scriptura k následujícímu závěru.Nejdříve se vás zeptám, bratři a sestry; „Co je obsahem Svatých textů Bible, o čem, nebo o kom biblické texty vypovídají?" Zodpovím za vás: Svaté texty Bible vypovídají o Ježíši Kristu.

Jenom pro příklad, jeden verš z biblických textů, které mé konstatování potvrdí. „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.“ (Jan 5:39)Nyní se navrátíme k myšlence o sola scriptura. Pokud má platit sola scriptura a Ježíš samotný je základním poselstvím nejenom Starého, ale i Nového zákona, k jakému závěru tedy dojdeme?

Sola scriptura je výpovědí o Ježíši Kristu.

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Genesis 1:1) „A dodal: Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec...“ (Zjevení 21:6) Ježíš Kristus jako počátek. „Hospodin pravil: Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.“ (Genesis 4:10) Ábel jako předobraz Ježíše a jeho nevinné smrti.David – předobraz Ježíše Krista; Šalamoun, Mojžíš, oběti v chrámě – to jsou ve své podstatě výpovědi o Ježíši Kristu. Martin Luther se nemýlil, sola scriptura platí! Nikoliv mnoho výkladů, respektive hledání správného a jediného výkladu biblických textů, nýbrž cílem Svatých textů Bible je živý vzkříšený Ježíš Kristus! Pokud vysvětluji něco z hebrejštiny, přidám řečtinu, dále třebas aramejštinu, latinu a já nevím, kdoví jaké další jazyky, tak stejně můj výklad musí skončit u základního poselství Bible a tímto poselstvím je vzkříšený Ježíš Kristus!

Čím víc my protestanté lpíme na textech – scriptura, tím více lpíme na osobním vztahu s Pánem Bohem, s Ježíšem Kristem. Sola scriptura musí a nachází své naplnění v Ježíši Kristu, nebo spíš je to On, Ježíš, který je esenciálním poselstvím biblických textů. Abych nebyl obviněn z nepravověrnosti, Ježíš Kristus, je cestou, prostředníkem k Bohu Otci. Pán Ježíš jako oběť, jako zákonodárce, jako Bůh, jako člověk, jako hlava těla (církve), jako mudrc, jako citlivý muž, jako tvrdý muž, jako divotvůrce, jako uzdravovatel, jako prorok – mám ještě pokračovat?

Bible není o nás, o lidech, biblické texty jsou výpovědí o Pánu Bohu, o Ježíši Kristu. Co se při závěrech, které jste spolu se mnou mohli sledovat změní? Ve vztahu ke katolíkům, může být naopak sola scriptura paradoxně východiskem při našich vzájemných rozhovorech, sdílíme s nimi přeci téhož Krista – a to nemůže popřít ani nějaký zapšklý protikatolický čtenář Grano Salis.

Při pečlivém studiu to nebude už hledání přesného výkladu, ale poměřování nauk dílem živého Boha, vzkříšeného Ježíše Krista. Například je psáno: „Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ (1 Jan 2:1) Všechno a všichni, kteří by se snad chtěli „natlačit“ do role přímluvce, ubírají ze slávy Ježíši Kristu! Mám na mysli modlitební prosby sourozenců katolíků o přímluvu svatých – vidím to jako závažné pochybení v katolické věrouce. V otázce eucharistie mi tolik nevadí, že v tomto katolická věrouka vidí proměnu eucharistie v tělo a krev (což je neprokazatelné, a tohle učení je vlastně otázkou víry).

Daleko větší problém vidím v tomto: „Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni.“ (Matouš 26:27) Pokud Pán Ježíš píše o všech, nemá katolická církev „nárok“ určovat podmínky, při kterých se já jako protestant rozhodnu přijímat eucharistii při katolické liturgii! Církev, katolická církev v tomto případě povážlivě balancuje, když se staví na úroveň vydavatele tohoto přikázání, Ježíše Krista, což ji ovšem nepřísluší! Navíc, právě ve vztahu k eucharistii vidím upřímnost našich katolických sourozenců pro tzv. ekumenu, ale článek neměl za cíl hodnotit katolickou věrouku.

Zamyslete se prosím, čtenáři Grano Salis, nad mým závěrem, že sola scriptura není hledáním přesné nauky, ale končí u živého Boha Ježíše Krista. Při takovém pochopení můžeme jakoukoliv křesťanskou nauku poměřovat výkupním dílem Pána Ježíše, ale stejně tak na něm, na Ježíši Kristu, prostřednictvím Ježíše Krista můžeme začít usilovat o případnou jednotu mezi různými konfesemi, včetně našich katolických spoluvěřících.„Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď se všemi námi.“ (2 Korintským 13:13)

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace