Grano Salis - Když pařáty přejedou po duši (23.10.2003). Svědectví Libora Halíka (11)

Když pařáty přejedou po duši (23.10.2003). Svědectví Libora Halíka (11).

Ve středu 22.10.2003 mi Bůh vysvětluje Žalmem 45, že jsem v tomto boji jistým způsobem sám a v čele proto, že On mě pomazal nad mé druhy. Toho dne jsme s Petrem C. rozdali před nemocnicí více než 50 letáčků. Řeholní sestra zatelefonovala do radia Proglas a vyzvala posluchače na pochod proti potratům. Redaktorka však připojila výmluvu, že to není předem schválené katolickou biskupskou konferencí.

O těch odpadlých křesťanech v naší republice, kteří svými slovy nebo skutky podporují umělé potraty, mi Bůh ve čtvrtek 23.10.2003 slíbil Žalmem 94, že On je umlčí. Protože potratáři mají tzv. dlouhé prsty na všechny buňky současné společnosti, volám k Bohu slovy Žalmu 59: „Zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.“

Z téhož Žalmu 59 mi přichází i Boží odpověď: „Ty se jim však Hospodine směješ“ a „Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí“. Už ráno mé duši dal dobrý Bůh pokrm skrze Žalm 48: „O čem jsme slýchali (o Božích skutcích v Bibli), to jsme uviděli ve městě Hospodina“ (v Brně – městě horlivého modlitebníka Martina Středy). Na Obilním trhu jsem se pomodlil za Ivanku ze Zlína, narozenou ve 23. týdnu a vážící přitom 550 gramů. Pak jsem jí požehnal. Manželka četla naší dcerce z Bible příběh Božího muže Gedeona, který pod Božím vedením s pouhými 300 muži porazil armádu 135 000 mužů (viz Bible, kniha Soudců, 6.-8. kapitola). Gedeonovi se podařilo sehnat 32 000 bojovníků. Před bitvou mu ale Bůh řekl, aby do boje nebral nikoho, kdo se bojí. Pak z těch, co se nebojí, aby vybral jen 300 mužů. Příběh mě silně oslovil. Vždyť já mám také velmi málo a často prostých spolupracovníků, ale velmi mnoho vlivných, bohatých, lékařskými a jinými tituly vyzbrojených nepřátel.

Poté co stojím před nemocnicí na Obilním trhu celou dobu služby úplně sám, je má psychická bolest taková, jako když ďáblovy pařáty přejedou po mé duši. Ta je na povrchu silně rozškrábaná v celých pásech. Až do rána následujícího dne trvá, než se utvoří duševní strupy a rány se zacelí. Podobenstvím řečeno: Před nemocnicí se podobám správně nafouknutému fotbalovému balonu, do kterého si každý může kopnout. Nikomu se však nezdaří ho prokopnout. Po návratu ze služby jsem jako unavený splasklý balon. Cítím se, jako když mě někdo vysaje. Podobně se někdy cítím, ač tam nejsem sám, ale nenávist a zloba okolí je toho dne větší než obvykle. Také manželé Š. (moji nejbližší spolupracovníci) mi sdělili, že zbytek dne, kdy byli rozdávat letáčky na Obilním trhu, jsou velmi unavení a neschopni žádné práce. Toto vysátí cítí jen ten, kdo to unese. Ostatní spolupracovníky a spolupracovnice Bůh buď chránil nadpřirozenou emocionální anestezií, takže bolest necítili, nebo tím, že zde stáli v okamžicích, kdy nám někdo děkoval a vyjadřoval svůj obdiv. Nebo je Bůh potěšoval tím, že místo zlých lidí právě kolem procházeli lidé hodní, kteří si rádi vzali letáčky. Bůh je věrný. Nenaloží na nikoho těžší kříž, než unese. Je normální, že se člověk bojí protestovat proti těžkému hříchu svých bližních. Těžcí hříšníci totiž obvykle, ani po řadě napomenutí, nečiní pokání. Někteří z nich však přece jen pokání činí. Kvůli nim a kvůli zabránění těžkému hříchu vraždy dítěte stojí za to svou přítomností u místa zločinu, plakátem, hlasitými slovy kající modlitby, vysvětlujícími letáčky napomínat a varovat. Někdy i těšit přímluvnou modlitbou za nemocné a požehnáním.

Paní prodavačka z obchůdku s kojeneckými potřebami, který blízko nemocnice existoval do r.2004, mně vyjádřila svůj obdiv a prosila o modlitbu.

Soukromě jsem se pomodlil i za toto: „Bože prosím, chceš-li, ať získám vedoucího Proglasu kněze Martina Holíka a jiné pro pochod na Obilní trh.“ (Bůh mne vyslyšel, neboť Martin Holík se zúčastnil 2.pochodu) Skrze jisté Žalmy mě Pán Bůh opakovaně ubezpečoval o tom, že se mám nadále modlit nahlas, přestože mě jeden spolupracovník stále přemlouval, abych Žalmy četl potichu.

Přibližně pětatřicetiletý muž mi přišel na Obilní trh poděkovat za to, že tam stojím, že mě obdivuje.

Modlím se: „Bože, prosím Tě, je-li to ještě možné, za nápravu a lítost pro tu ženu, která se dnes chlubila, že zabila své dítě potratem.“

Mladý muž mi na Obilním trhu vyprávěl, že když před 6 lety jeho manželka otěhotněla, tak ji na radu lékařů chtěl poslat na potrat. Už byla provedena všechna předpotratová vyšetření, když si to s manželkou rozmysleli. Tak se jim narodil kluk a mají z něho velkou radost. On, otec, prý není věřící, ale když tento syn dostal meningitidu, tak se za něj modlil a Bůh mu pomohl. Řekl, že meningitida byla asi trestem Božím za to, že oni – rodiče dříve měli úmysl ho poslat na potrat.

Listopad 2003

Navštívil jsem brněnskou faru. Setkal jsem se s manželkou svého kolegy - děkana pravoslavné církve. Ukázal jsem jí fotografie z brněnského pochodu proti potratům a vyprávěl jí o naší akci na Obilním trhu. Vyjádřila mi obdiv.

Dozvídám se, že zdravotnický personál říká operační místnosti, kde zabíjí počaté děti „škrabka“.

Neznámá rodina nám na Obilním trhu dvakrát řekla, že ty letáčky, co jsme jim rozdali, četli a že se jim líbí.

Prosil jsem Pána Boha, aby mi pomohl se zdravím průdušek, chce-li, abych na Obilním trhu zpíval dále Žalmy. Bůh mě vyslyšel.

Už několik dní při zpěvu Žalmů si u nemocnice připadám jako dozorce v Pekle. Zlí lidé mu nemůžou ublížit, ačkoliv od něj musí slyšet pravdu o své vině. Za to ho nenávidí.

V pátek 7.11.2003 jsem členy a příznivce komunity Emanuel na jejich shromáždění vyzval, aby se zúčastnili zítřejšího pochodu.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace