Povzbuzení: Petr Vlček : On je ta cesta
Vloženo Čtvrtek, 29. březen 2007 @ 22:22:16 CEST Vložil: bolek |
poslal likvid Nedávno jsem studoval, jak se plaví po moři bezmotorové lodě. S překvapením jsem zjistil, že loď, na které ty dlouhé roky plujeme, nemá motor. Alespoň ne ten viditelný.Celý den jsem pátral, prolézal všechny patra lodi, nakláněl se z paluby jestli neuvidím lodní šroub a nic. Zhola nic.
Z oné studie jsem pochopil, že nezáleží tolik na směru a síle větru, jako spíše na seřízení plachet. Jednoduše směr lodi neurčuje směr větru ani jeho síla, ale citlivé nastavení plachet. Já ale na naší lodi žádnou plachtu nevidím. S úžasem zírám na stožáry, a kromě vyprané zástěry lodního kuchaře, kterou si tam dal sušit, nevidím zhola nic. Opravdu mi to vrtá hlavou a při první příležitosti se na to zeptám Kapitána.
Naše loď je zvláštní svou velikostí a mocí.I samotný Titanik, kterého kdysi potopila lidská pýcha, vedle ní vypadá jako dětská lodička na hraní.Jdu do své kajuty, pokládám své unavené tělo na postel, zavírám oči a přemýšlím o naší lodi. Jde na mě dřímota. Právě, když začínám usínat, vyruší mě velký křik.“ Trosečníci na pravóbókú „ volá jeden z lodních důstojníků. A skutečně, když se konečně vyhrabu na palubu, vidím jak se záchranných člunů vylézají unavení lidé.Všichni jsme si oddechli, protože moře je dnes zvlášť neklidné. Prohlížím si naše nové spolucestující a ihned pozoruji, že jsou jiní než my. Jinak mluví, jinak se chovají, jsou jakoby z jiného světa.Neznají Otce, ke kterému se plavíme, neznají ani Kapitána.
Hlavně abychom se o ně uměli dobře postarat, říkám si v duchu. Po pár dnech, když jsme se s trosečníky trochu blíže seznámili , překvapeně zjišťuji, že všichni z nich jsou nábožensky nastaveni.Ač zatím neznají Stvořitele a Jeho Syna, mají v sobě vtištěno Boží zaslíbení, jsou nastaveni na to uvěřit. Když to řeknu počítačovou řečí, jako by byli naprogramováni věřit.Vše je v nich od narození připraveno a jen oni se rozhodují, zdali spustí instalační program.To je jejich svobodná vůle, jejich osobní rozhodnutí, ve kterém je nikdo nemůže zastoupit.To je ten důležitý moment, který rozhoduje o věčnosti. Kapitán se trosečníkům s láskou věnuje víc než nám ostatním, až na Něj trošičku žárlím, a trpělivě jim vysvětluje principy království svého Otce.Oni se pak po čase rozdělí na dvě skupiny.
Ta první začíná uctívat Otce a ta druhá modly.To mě nepřekvapuje tolik, jako fakt, že žádný z nich nezůstal neutrální.Trosečníci jakoby si promítali svou životní zkušenost na plátno Božího zaslíbení, porovnávají to a sami se rozhodují, zdali budou věřit Bohu, nebo zůstanou u svých model.Hovořím s každým z nich a skutečně nenacházím ani jednoho, který by mi řekl, že stojí uprostřed. Mezi tím, že je Bůh a mezi tím, že není Bůh. Ono to totiž nejde.Tam do toho prostoru se nic nevejde. Hospodin je ve své lásce naprosto úžasný, to už dávno vím, ale nově mě překvapuje, když si uvědomím, jak to dokonale jednoduše připravil. Až triviálně jednoduše. Buď se rozhodneš, že ve mně uvěříš, to je znaménko +, nebo se rozhodneš ve mně nevěřit a to je znaménko -.
Zkrátka plus je vždy plus a mínus je vždy mínus. Jen na okraj poznamenávám, že tvar kříže na kterém vybojoval Ježíš největší bitvu dějin má rozhodně blíže k znaménku +.Nedávno jsem slyšel nádhernou větu : Ježíš na kříži změnil znaménko mínus ve znaménko plus.Pod to se můžu podepsat, protože to platí v těch nejširších souvislostech.Ano lidstvo jako takové se po celé své dějiny odklání od Boha. Nejinak je tomu dnes.Ale Bůh geniálně řeší situaci, že sám ve svém Synu jde za lidmi a říká jim: jsem tady, záleží mi na vás.A nechává živého Krista, aby byl každý den s tebou.
Aby tě potěšoval, aby ti odpovídal na tvé otázky. Jako zrovna teď. Když se ptám Kapitána, kde že jsou plachty naší lodi s úsměvem mi klidně odpovídá : „ Věř mi, že tě dovezu k Otci a nestarej se o plachty. “ A vskutku je to tak. Často se zcela zbytečně staráme o nepodstatné věci, bádáme nad souvislostmi, kterým stejně nerozumíme a zapomínáme na to hlavní.
On je ta cesta, to On je podstatný v našich životech, to o Něm musíme přemýšlet a bádat.Už nebudu přemýšlet, proč naše loď nemá motor a plachty, a jaká je síla a směr větru. Když jsem v Něm, tak už to není moje starost.
|
