Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ladislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16170, komentáře < 7 dní: 244, komentářů celkem: 395772, adminů: 60, uživatelů: 5071  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 265 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108421165
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Tridentský koncil 1545-1563
Vloženo Sobota, 31. březen 2007 @ 17:34:30 CEST Vložil: bolek

Ekumenismus poslal Pattre

Tridentský koncil

V letech 1539-1541 se v Německu konala řada sněmů, na nichž se protestanti a římskokatoličtí teologové pokoušeli dosáhnout vzájemného porozumění a  určité jednoty.

Na římskokatolické straně se jich účastnili někteří z předních katolických Erasmových žáků, kteří měli pochopení pro protestantskou nauku o ospravedlnění vírou a nepřáli si rozdělení západní církve.

Jak už víme kardinál Contariny, který hrál určující roli na sněmu v Řeznu sám prošel konverzí, která měla mnohé styčné body s konverzí Lutherovou. Přesto, že došlo vlastně ke shodě ve věci ospravedlnění, tak ale v otázkách transsubstanciace  a papežské autority byl kompromis nemožný.




Neúspěch pokusů o mír s protestanty nahrával římským zastáncům neústupnosti. Roku 1542 po neúspěchu Řezna byl svolán koncil do Tridentu, kde místo konání bylo zvoleno po bedlivé úvaze na území německé říše, ale v dostatečné blízkosti Říma, jež zaručovalo papežskou kontrolu.


Tridentský koncil byl počátek protireformace, jež se stala náboženským hnutím a nepočítáme-li negativní záměr zadusit protestantský omyl, pak ani jiný žádný jiný význam a  konkrétní program neměl. Nepočítal ani s žádnou zásadní reformou církve nevyžadovala žádnou změnu postoje ze strany papežství. Přesto svědectví konzistoří ukazují, že až do roku 1542 by mnozí kardinálové bývali ochotni uznat protestantské požadavky týkající se ženatého kléru, přijímání podobojí, národních překladů Písma, ospravedlnění vírou, svátků, půstů a mnoha jiných sporných bodů. Problém však byl, že po roce vzájemných výpadech a triumfu fanatismu na obou stranách, po roce 1542 v Římě zásadě došlo posunu doprava. Rozhovory před koncilem zkrachovaly a protestante se ještě více odklonili od Říma.  V Římě byla zřízena inkvizice, do jehož čela byl postaven fanatický neapolský papeženec kardinál Caraffa (pozdější papež Pavel IV). Proto Řím opanovala záhy nová netolerantní tmosféra, leč nikoli reformistická. Byl sestaven seznam zakázaných knih „index librorum prohibitorum“ a jejich pálení se potom stal častým jevem.. Židé byli nuceni nosit žlutou hvězdu a protestanté byli upalováni a volnomyšlenkáři umlčováni.


Za těchto okolností se roku 1545 koncil konečně sešel v Tridentu , ale  v té době ho jen málokdo bral vážně. Byl zpožděn o pětadvacet let, během  nichž se po Evropě rozšířily různé formy protestantismu.


Tridentský koncil zasedal ve třech obdobích 1545-1548, 1551-1552 a 1562-63. Byl devátý všeobecný (ekumenický) jako uznávaný římskokatolickou církví. Ačkoli byl nazván ekumenickým neboli také celosvětovým, přes dvě třetiny biskupů, kteří se ho účastnili, byli Italové. Nakonec koncil nejednal ani v zastoupení celého římského křesťanství a už vůbec se nevymanil z papežského vlivu.


Koncil měl dva úkoly – vymezit učení římskokatolické církve proti protestantismu a zavést uvnitř římskokatolické církve kázeňské  reformy. Vymezení nauky se týkalo celé řady oblastí: Písma, tradice, prvotního hříchu, ospravedlnění, svátostí, očistce, relikvií (soch i obrazů) a odpustků.. Z koncilu vzešel větší počet dekretů a ustanovení, než z osmnácti předchozích koncilů dohromady.

Ještě jednu významnou změnu koncil zavedl a to nařízení biskupům, aby vytvořili semináře sloužící ke školení duchovenstva. Je dle mého šokující, že před tím žádný předpis týkající se výcviku kněží v jejich konkrétních povinnostech neexistoval. Vytvoření seminářů navíc posloužilo otevření celého problému vzdělávání v křesťanském světě. Církev se jím nikdy nezabývala systematicky , měla na ně absolutní monopol a tak žádnou podobnou potřebu nepociťovala. V patnáctém století, kdy bohatí měšťané začali zřizovat školy, které stály mimo církevní systém,  tento monopol těžce narušili a laikové vrhli na pole vzdělávání se vší rozhodností a na všech úrovních.. Renesance která klerikalismus představovala jako překážku stojící na cestě vědění a pravdě, poháněla vpřed reformaci.


Roku 1564, rok po završení koncilu , papež Pius IV. Potvrdil všechny jeho závěry a téhož roku také vydal Tridentské vyznání víry, známé též jako Vyznání Pia IV. Lze tu nalést mnoho protiprotestantských rozhodnutí, k nimž koncil dospěl. Od protestantů kteří přestoupili k Římu, se pak žádalo, aby s ním vyslovili souhlas.


Proti Tridentskému koncilu vystoupili přední protestantští teologové. Autorem jedné z nich byl Kalvín, který r 1547 uveřejnil Akta Tridentského synodu protilátkou opatřená. Byl si tak jistý svou pří, že Tridentský text nejprve v úplnosti předložil čtenáři a teprve pak podrobil zdrcující kritice. Obsáhlejší a  a uváženější odpově´d přišla od luterského teologa Martina Chemnitze, který meziléty1565 a 1573 uveřejnil Zkoumání Tridentského koncilu na něhož obšírně reaguje.


Dá se opravdu říci, že se Tridentský koncil nestal jen jeden z řady římskokatolických koncilů, už proto, že přinesl závazné prohlášení protiprotestantského protireformačního římského katolicismu. Ve světle (chceš-li ve stínu) Tridentu byly čteny a vykládány i dřívější koncily. Trident tak římskokatolickou církev ovládl  na čtyři století a toto období skončilo až Druhým vatikánským koncilem, z něhož vzešel ještě větší počet dokumentů, nežli z koncilu Tridentského a který se nesl ve značně odlišném duchu.


Nyní se Trident stal jedním z koncilů minulosti, přesto ambice mnohých rádi oživují jeho minulost pro vyvolávání xenofobie a sporů uvnitř křesťanského tábora. Jsem smutný že část Grana se tomu úspěšně propůjčila a chybí naprostý duch smíření, který je samozřejmě v Kristu pro Boží lid už vydobytý. I přesto, že ozvěna koncilu doznívá ještě v dnešních časech, je znát, že římskokatolická církev už dávno změnila kurz a tak je přirozené, že až na výjimky se církve snaží najít společný poklad vzájemného obecenství v prostředí rovných podmínek přátelského dialogu na mnoha úrovních a to především v rovině teologických otázek. Myslím, že oponenti zejména nechápou, že deklarativní dokument Charty Oecumenici nejde proti suverenitě a autonomii jednotlivých církví a nemá nejmenší snahu překračovat denominace nějakých vyvolených - nevolených elit v přelézání ohrad, ale cesta jednoty se hledá na nově vytvořené přátelské platformě naprostého vzájemného respektu. Potom chápu, že ambiciózně laděným osobnostem typu pastýře,  musí dokument nutně vadit.

Pattre


Podobná témata

Ekumenismus

"Tridentský koncil 1545-1563" | Přihlásit/Vytvořit účet | 33 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Tridentský koncil a Lutherova reformace byly lepší než víra v prázdné Peklo (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 31. březen 2007 @ 19:02:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Milý Pattre!
Tvá informace o Tridentském koncilu je velmi zajímavá. Díky za ni.
Píšeš, že:
"Problém však byl, že po roce vzájemných výpadech a triumfu fanatismu na obou stranách, po roce 1542 v Římě zásadě došlo posunu doprava."

Odpovídám:
Tím triumfem, dle Tebe fanatismu, byla na straně Luthera s Kalvínem a na straně katolické Ignáce Loyoly s Filipem Nerim aj. obnova víry v Kristovo učení, že Peklo je věčné a nebude liduprázdné, ale naopak velmi plné. Viz např. Matouš 22,14:
"Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."
Jak jsem již párkrát napsal, já jsem Bohu vděčný za tehdejší rozdělení západoevropské církve v 16.století. Proč? Protože předtím ďábel plánoval za pomoci Erasma Rotterdamského a Erasmových žáků křesťanství v západní Evropě zcela zlikvidovat Erasmem šířeným Origenovým bludem prázdného Pekla. O totéž se ďábel snaží a zatím se mu to daří od poloviny 20.století. Origenův blud prázdného Pekla je tím, co jako ďábelská duchovní malta stmeluje na současných oficielních obřadních ekumenických akcích nejvyšší představitele většiny dnešních církevních denominací, Bohu žel dnes už nejen křesťanského západu, ale i východu (proto o tom jako pravoslavný, čili východní, mluvím). Ostatní věci je většinou rozdělují, ale oni na ně nedbají, neboť liduprázdné Peklo, to je jejich hobby. Oni nemají Boží bázeň. Jak by ji mohli mít, když se Boha nebojí a před svými vlastními farníky laiky nestydí. Oni velkopansky nad nimi, v jejich očích teologicky nevzdělanými primitivy, kralují. Jsou to moderní saduceové, jako velekněží Kaifáš s Ananiášem, navenek zbožní, de facto bezbožní, nevěřící.
Na straně katolické 2.Vatikánský koncil nastartoval ztrátu víry ve věčné Peklo plné nevěřících a nekajících křesťanů. Někteří pravoslavní teologové za to teology katolické napomínají, jak nedávno přiznal český katolický kardinál žijící ve Vatikánu Špidlík.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve





Člověk je buď křesťan, nebo nekřesťan. Anonymní křesťanství je lež. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Sobota, 31. březen 2007 @ 19:28:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Věřím jako naprostá většina pravoslavných zejména v Rusku, že člověk je buď křesťan, nebo nekřesťan a že každý nekřesťan (a také nekající těžce hřešící křesťan) skončí jistě ve věčném Pekle. V tzv. anonymní křesťanství nevěřím.

V tomto se zajisté odlišujeme od katolických postmodernistů, kteří opustili tradiční víru obecně katolickou a přiklonili se k OMYLNÝM závěrům 2.Vatikánského koncilu, že ateisté, moderní Židé, muslimové a pohané dobré vůle jistě nebudou ve věčném Pekle. Podobně zbytečným a k svévoli kompromisnickým koncilem, který nenapomohl dobrému a neodstranil zlé, byl v dějinách Katolické církve v poslední době 5.Lateránský koncil, který skončil 16.3.1517. Nic nevyřešil, a tak došlo k reformaci – k tomu, že 31.10.1517 Martin Luther přitloukl svých 95 protestujících thesí na portál wittenberského kostela – a celá severní Evropa pak přestala být katolíckou. Za rozdělení západní církve tak mohl, kromě Erasmem šířeného bludu liduprázdného Pekla, kompromisnický katolický koncil. Podobně nyní 2.Vatikánský koncil brání jednotě Pravoslavné a Katolické církve. Především ruské pravoslaví odmítá ten odporný pohansko-ateistický druhovatikánský modernismus.

Ani já, ani ruští pravoslavní, ani protestantští evangelikálové typu Václava Lamra, kterého osobně znám a z teologické staré literatury vím, že ani jeden svatý pravověrný katolík před 2.Vatikánským koncilem, nevěříme ve spásu nekřesťanů tzv. dobré vůle. Věřilo se téměř 2 000 let a já tomu dosud věřím, že dospělý člověk, který zemře jako pohan, muslim, kabalistický Žid, ateista jde navěky do Pekla. Proto se v minulosti konaly misie, aby do toho věčného Pekla nepřišel. Shrnuto: Pokud má dospělý nekřesťan dobrou vůli, je třeba mu misií umožnit, aby se před smrtí stal křesťanem. Avšak 2.Vatikánský koncil učí opak, že spasen může být i ten, kdo v dospělosti zesnul jako nekřesťan. Pravděpodobně proto si druhovatikánští katolíci myslí, že se stačí v kostele a doma pouze modlit, ale misii na Zemi i v poloateistické České republice pokládají za zbytečnou.

Já se před nemocnicí nejen modlím, ale konám i hlasitou misii (-někdo to označuje za protest), když za každým zpívaným Žalmem volám: „Kdo vraždí své děti, je prokletý. K vrahům cizích dětí bude Bůh též krutý. Přestaňte vraždit děti umělým potratem, dřív než na vás přijde Boží trest. Přestaňte vraždit děti umělým potratem, aby vám Bůh mohl ještě odpustit.“ Pravděpodobně se tato forma misie nelíbí kompromisnickým druhovatikánským teologům a jejich spolupracovníkům z dalších denominací a chtějí mne za to umlčet. Jejich nesouhlas mně zajisté bolí, avšak s Boží pomocí jejich nátlaku neustoupím. Jsem přesvědčen, že má forma misie v České republice se líbí těm teologům i laikům, kteří již jsou v nebi, Marii panně a zejména Bohu. Budu v ní touto a podobnou formou pokračovat, i kdyby mě kvůli tomu vedoucí církví šikanovali.



Re: Tridentský koncil 1545-1563 (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pondělí, 02. duben 2007 @ 09:04:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Milníkem od kterého není možné považovat oficiální učení římskokatolické církve za křesťanské se stal tridentský koncil, který se konal v letech 1545-1563. Tridentský koncil totiž, ve svých článcích o ospravedlnění, přijal falešné evangelium a křesťany věřící pravému Evangeliu proklel.



Více zde:




Stránka vygenerována za: 0.58 sekundy