Pokušení žádostivosti
Vloženo Úterý, 17. duben 2007 @ 15:36:53 CEST Vložil: Bolek |
poslal amisrtep (z článku "Noční bdění aneb Kdy už přijde ono očekávané probuzení církve Kristovy?")
Opojné nápoje světa
Bděme tedy, činíce dobře a ve všem buďme střízliví. Neboť tak jako spánek světa nepřítelem naším je i opíjení se jest náš nepřítel. Opíjení se nic jiného pak není, než přemíra užívání těch věcí, které člověka do opojeného stavu uvésti mohou. Toť prostopášnost jest a marnivost. Takový, kdož opájí se věcmi světa, mrhá uloženým časem svým, nechápaje toho, co podstatné jest, míjí vůli Páně (Ef5,15-18).
Znejme toho, bratří, že každá věc světa tohoto, ač sama o sobě nečistá není (Ř14,14), pro toho, kdož nepatřičně a zle ji užívá, opojným nápojem se stává. A tak ač sama o sobě věc ta čistá je, ke znečištění svému dochází špatným užíváním toho, kdo zle s ní nakládá, jak i psáno jest: „Všecko je dovoleno – ano, ale ne všecko prospívá“ (1.K10,23). Je-li špatný záměr i užitečné věci stanou se nebezpečné. Ne však o těch věcech pravím, že hříšné jsou, nýbrž naše tělesné sklony, kteréžto toužíme ukojiti a vyhověti tak svým sobeckým zájmům (Ef2,3), jak též praví Písmo: „Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny“ (Tt1,15). Před tímto ap.Pavel varuje nás, abychom tak nečinili: „nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním“ (Ř13,14), neboť tak mní Jakub: „Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt“ (Jk1,15).
Jak mnoho opojných nápojů nabízí tento svět! Z nich nejopojnější jsou: bohatství, sláva i moc. A z těch tří nejpřednější jest bohatství. Pro ně lidé od své čistoty odstupují, by je získali. Pro ně těl svých druhým k prznění vydávají a jiné nemravnosti a nestoudnosti páchají. Pro ně lžou i kradou, vraždí i války vedou. A když nečistým svým jednáním je získají, tu do stejného proudu prostopášnosti upadají jako ti, kdo je zneuctili. Jsou plni smilstva a cizoložství, modlářství a zlých vášní. Ve své nevázanosti hodují a pijí, a rouhají se Bohu (1.Pt4,3.4; 2.Pt2,10-15). A proto varujme se tohoto nápoje opojného, který v touze po bohatství a v milování peněz záleží a přijměme v pokoře do svého srdce Boží slovo, skrze sv.Pavla nám zaseté: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky“ (1.Tm6,6-12). Varování Písem, bratří, přijměme od samotného Pána Ježíše nám pověděných: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“ (L12,15); „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past“ (L21,34). Z ostatních pak nápojů předně od smilstva utíkejme, vždyť: „Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu“ (1.K6,18). Ve všem tedy buďme střízliví, v čistotě vedouce svůj život ve zbylém čase, a bděme, neboť: „Náš protivník, ďábel, obchází jako 'lev řvoucí' a hledá, koho by pohltil“ (1.Pt5,8).
Pokušení žádostivosti
K tomuto, chtěl bych ještě podotknouti, že mnohá pokušení na nás přicházejí, abychom na modlitbách svých před Pánem žádostiví byli, vzíti od Něho více, než-li je nám třeba. Takoví, kdo toto činí, dle Písma samého, zvrácenou mysl mají a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení (1.Tm6,5).Na modlitbách svých své vášně naplniti žádají, avšak od Pána toho nedostávají! (Jk4,3). A nejenže sami hanebnost tuto činí, ale jiným pomýlenost svou předkládají za vzor učení, Písem k tomu mistrně překrucujíce, aby i druhé do stejného proudu prostopášnosti strhli a z jejich nevědomosti těžili pro vlastní slávu a obohacení, vědouce, že kdyby učení tohoto neučili, falešné modlitby jejich, skrze ruce jimi podvedených, vyslyšeny by nebyly.
Tak ap.sv.Petr napsal nám, že překrucovati Písem budou (2.Pt3,16) a „Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili“ (2.Pt2,3). I ap.Pavel před tímto varuje nás, abychom se vyhýbali řečem bezbožným a naukám protikladným, které se lživě nazývají poznáním, neboť kdo k němu se hlásí, zbloudil ve víře (1.Tm6,20.21). Co protikladnějšího k učení Pavlovu o zbožnosti, která se spokojí s tím, co má, může být, než-li na modlitbách svých žádati, aby ukojeny byly naše vášně! Jaký to protiklad je mezi: býti spokojen, když nehladovíme a oděni jsme (1.Tm6,8), a „věřiti“ za věci ostatní, kteréž k základním potřebám lidským nepatří! Vždyť i o jídlo, pití a oděv starati se nemáme, tak jak po tom shánějí se nevěrní, neboť to všechno Bůh přidá nám, jen když Jeho království hledáme a spravedlnost (Mt6,31-34). Ti falešní učitelé učí toho, co příjemného uším se zdá, daleko jsou od pravdy. My však střízliví máme býti (2.Tm4,3-5), rozsuzujíce toho.
Za vzor zdravého učení vezměme, co v Písmu zapsáno je, že apoštolé Páně učili i žili, následujíce jich v tom, jakož i oni Pána následovali (Fp4,9;Žd13,7; Ef5,1). Tak apoštol Pavel neosmělil se toho, býti vyživován těmi, jimž evangelium kázal (2.K11,20.21;12,14-18), ač vyučujícím to právo přiznal (1.K9,4-12;1.Tm5,17.18;Ga6,6). Tu však ti hanební služebníci právo sobě na desátky činí, a na sbírky těch, kterýmž káží. Chlubíce se požehnáním tímto, že od Pána přijali, aby na své domy, auta a jiné věci vynaložili. Vzdáleni jsou od Písma, které praví: „Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří“ (2.K9,11). Tímto i druhé k nepoctivosti svádějí, kdežto nám řečeno jest: „Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama, jak jsme vám již dříve uložili. Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni“ (1.Te4,11.12).
Proto nenechme se strhnout učením tímto, v poctivosti žijme, vědouce, že náš Otec dobře ví, čeho je nám k životu potřeba (Mt6,32), a když hledati Jej budeme, odmění nás (Žd11,6).
Bdělost a probuzení
Bděme tedy a střízliví buďme v každém čase, varujíce se duchovního spánku i opilosti. Spánku toho proto, že hříšným jednáním jest a opilosti té, neb ona hříšným užíváním pomíjivých věcí, a člověk každý, jež opájí se jimi, pakli probuzen nebude, a Mesiáš jemu nezazáří (Ef5,14), nakonec v hříchu svém konečném věčnou smrtí usíná. Před těmito nepřáteli chraňme duše své, neotevírajíce se ďáblu, neboť ti nepřátelé v našich duších boj vedou, a kdo podlehne jim, nečistým myšlenkám a chtíči propadne.
Bděme, neboť bdělost ta duchovní jest žitím v bázni a pokání, a horlivým činěním dobrých skutků spravedlnosti. Střízliví buďme, neb střízlivost ta duchovní životem v pravdě je, rozumným a moudrým a náležitým užíváním věcí, a hledáním vůle Boží, spravedlnosti a věčného království Božího, i nacházením života zůstávajícího na věčnosti. Obé pak, toť věrným očekáváním jest Pána.
Jestli tedy bdělí a střízliví máme býti, pak za to mám, že probuzení a vystřízlivění svá očekávati jest nerozumnost i míjení pravdy. Řečeno nám přece není, abychom probuzení svá očekávali, ale abychom sami sebe probouzeli (Ef5,14), i jeden druhého, jakož činili apoštolé, a nespali, a bdělí byli i střízliví (1.Te5,6). Neboť probuzen může býti jen ten, kdo spí ,neb podřimuje, a vystřízlivěti, kdo opilý je, aneb se opíjí. Probuzeným jest pak zase ten, kdo nedřímá i nespí, a střízlivým, kdo neopíjí se a opilým není. Spáč, ten nečinně leží, dřímá si a sní, skutky života učiniti nemůže. Opilec, ten i když nespí, co dobrého je a není, rozsouditi správným soudem neumí, majíce zatemnělou mysl nápojem opojným, nedobře soudí i volí. Protož utíkejme dřímotě i nápojům opojným, abychom neusnuli a střízlivými zůstávali.
Kdož zázraků a divů i znamení Božích chce spatřiti i činiti, nemůže spáti či opojných nápojů píti, neb ty skutky Boží potvrzením jsou těm, kdož spravedlnosti a pravdě a vůli Boží žijí (J3,2; Mk16,20; Žd2,4; Sk2,43; 4,32-35). Pán slovo své i pravdy jimi potvrzuje, však jedněm ke spáse a druhým k odsouzení. Očistěme svá srdce od každé nepravosti, buďme nádobou posvěcenou a vznešenou, užitečnou ke každému dílu Páně (2.Tm2,19 srov. 2,20-21 kral.).
Pak když toto ve vytrvalosti činiti budeme, Pán jistě potvrzovati svědectví naše bude a divů Jeho i znamení, které nyní nevidíme, jak zdá se nám, pak jasně spatříme. Tehdy ono „probuzení“ životů našich jednotlivě nastane i celé církve, když usínati i opíjeti se nebudeme, hřešiti a víru k nabývání věcí pomíjivých používati přestaneme. Zrak svůj k Bohu dobrému a přesvatému upřeme, činiti budeme vůle Jeho, potvrzujíce víru naši v Něho skutky dobrými (Jk 2,17) a vystříhati se též budeme od poskvrny světa (Jk1,27).
Tu porozumíme, v čem světlo světa a sůl země spočívá, když činiti budeme též i druhým, co v Písmech svatých čítáváme a v kázáních slýcháváme, a srdcí svých vlastními životy a živobytím zaneprazdňovati ukončíme. Vždyť pravá a čistá zbožnost ne pouze ve vlastní očistě od poskvrn světa záleží, nýbrž také ve svatém, milosrdném a spravedlivém jednání, dokázaným dobrými skutky, prokázanými ne sobě samému, nýbrž vždy druhým (Jk1,27).
Petr Šíma (jsem autorem článku)
zajímají mně Vaše ohlasy............
|
