Grano Salis - Je opravdu možné ztotožňovat homosexuály se sodomity a ohavníky?

"Sodomský hřích"

Následujícím příspěvkem, jenž je přepisem kázání pana faráře ThMgr. Jiřího P. Štorka, se ještě jednou vrátíme k tématu "bible a homosexualita" a podíváme se alespoň na jeden biblický text podrobněji:

Příběh o Sodomě a Gomoře, popisovaný v 19. kapitole první knihy Mojžíšovy, by jistě stál za obšírnější zamyšlení, než jaké můžeme na tomto místě předložit. V každém případě však nám i toto krátké rozjímání umožní, abychom dané téma shlédli v prostoru mnohem dynamičtějším, než jak bývá obvyklé. Sodomský hřích je totiž v biblickém kontextu chápán v mnohem širších a zajímavějších souvislostech, než jak jsme zvyklí z povrchního podání. Nuže!

Soubor abrahamovských textů 11. či 12. kapitolou počínaje je z určitého úhlu pohledu jakýmsi vyučujícím textem - řekněme katechismem, který má sloužit k podněcování "těch, kteří slyší", aby zvolili správnou cestu. Touto biblickou historií jsme totiž vtaženi do jakýchsi základních lidských příběhů, které se nás zásadně týkají. Souvisí totiž s naší volbou, s naším každodenním rozhodováním, s naší celoživotní orientací. Všimněme si nejprve širších souvislostí.

Příběhy Abrahama a Lota jako by vytyčovaly dvě cesty, dvě volby. Pro Lota je vždy důležitější to, co se týká blahobytu, úspěchu, užitku a požitku. V zorném úhlu jeho pohledu jsou spíš zahrady egyptské se všemi možnostmi, nabídkami a bohatstvím. Když má volit, kudy půjde, volí právě tuto cestu, tento životní styl. "Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Soaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. ... Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ" (Gn 13, 10nn).

Praotec Abraham je naproti tomu zřetelně mužem jiného zacílení života, jiné volby. Vyniká to zvláště při čtení Gn 13, 16: "Učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno." Na rozdíl od Lota, který "se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy", "Abram se usadil v zemi kenaanské" (Gn 13, 12). Abraham (potud ovšem stále ještě jen Abram) je mužem víry z lidského pohledu nezajištěné, ba až troufale riskantní a možná i naivní.

Lot volí ráj na zemi prezentovaný zemí egyptskou, zajištěnost měst (civilizaci). Abraham volí způsobem, odpovídajícím jeho prvnímu rozhodnutí, jež je poslušností: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu" (12, 1). Posluchač má býti vtažen do tohoto příběhu. Je přizván na cestu a záměrně odrazován od pouhého klidu, sytosti a jistot.

Prorok Ezechiel v 16. kapitole mluví ústy Hospodinovými proti dceři jeruzalémské: "Hle, toto byla nepravost tvé dcery Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, ...ale ruku utištěného ubožáka neposilovala" (Ez 16, 49). A Izajáš hned v první kapitole, zvláště v 17. verši, říká: "Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se vdovy." Nepochybujeme o tom, jaký a čí "křik ze Sodomy a Gomory je tak silný," že jej už nemůže neslyšet Hospodin, a jaký a čí "hřích tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se" (Gn 18, 2Onn). Stejně i apoštol Petr, když ve druhém listě mluví o lživých učitelích: "Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili," se zmiňuje o záhubě Sodomy (2 Pt 2, 1nn). Určitou novozákonní obdobou zničení Sodomy je jistě narážka z knihy Zjevení 11, 1nn, a není jistě náhoda, že vedle Sodomy je jmenován i Egypt jako v příběhu Lotově. Sám Ježíš se drží stejného tématu (Lk 17, 2O-37, ale i Mt 11, 20-24).

Když budeme nyní číst ten abrahamovsko-lotovský příběh, asi nás již neupoutá temné místo: "Vyveď nám je, abychom je poznali" (Gn 19, 5). Zato si začneme pozorněji všímat jiných momentů: Lotovy pohostinnosti a úcty k příchozím na straně jedné, a xenofobických projevů sodomských na straně druhé. ("Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!" - 19, 9) V tomto dramatu je naznačen rub té cesty, na niž se Lot vydal, rub touhy po blahobytu zaplacený násilím a bezuzdnou touhou po ponížení těch slabých, kteří nepoznali právo a bezpečí.

Skoro by se dalo říci, že tento příběh je v mnohém ospravedlněním té bezprávné menšiny. Důvodem tak strašného soudu Hospodinova je tedy hrabivost, touha po moci, páchané bezpráví, sociální útisk atd. A proč je tento příběh vypravován? To nám jakoby náznakem napoví nepatrná zmínka o Lotovu "posledním" přání (19, 20-22): Lot si nedá říci a nepřestane toužit po městě, alespoň "maličkém" - Soar.

Z toho poznáváme, že příběh o Sodomě a Gomoře je opravdu součástí vyučujících textů pro Boží lid, pozváním na cestu Hospodinovu, na cestu milosrdenství a zastání. Je to opravdu "jen" cesta. Ne konzum ve městě.

Necháme-li nyní na sebe působit myšlenku, že ona touha po "poznání" těch dvou mužů je polemickou karikaturou snad pohanského obcování s anděly, ucho Izraelce zde zachytí poselství, kam až vede tato nezřízená touha po majetku, vlastním bezpečí a usazenosti - že vede až k nejhroznějšímu rouhání se Bohu a jeho poslům. Kdo zajišťuje sebe sama, nakonec sáhne na samého Boha. Kdo se drží slova Božího, kdo nalézá uspokojení v zastání se druhých a ve skutcích Ježíšových (Mt 11, 2Onn), raději hledí k praotci víry Abrahamovi, jemuž nakonec Boží věrnost připravila naplnění.

Myslím, že tento příběh nejenže se ani v nejmenším nedotýká homosexuální orientace, ale že není ani argumentem proti homosexualitě jako takové, natož pak, nedej Bože, aby se používal jako kladivo na homosexuály. Je pozváním k věrnosti Bohu, k obhajobě práva Boží lásky a zastání se slabých - až s rizikem vlastního života. Zároveň je však ohlášením soudu všem násilníkům, nepřátelům uprchlíků a bezdomovců, všem, kdo se sami staví soudci a kdo druhými opovrhují či manipulují.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace