Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodejnicím a Husovi - a to ještě nedostatečně.
Církev vždy vedla - naštěstí vždy neúspěšně - válku jak proti svobodě a všem demokratickým procesům, tak proti Darwinovi i Freudovi. Dnes vede válku proti homosexuálům, genetickému inženýrství, plánovanému rodičovství a rovnoprávnosti žen. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolesta a utrpení nevinných.
Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?
303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)
- při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)
312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648)
315 - konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440)
330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.
380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.
391 - císař Theodosius zakázal pohanství.
Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom, napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači.
416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády.
590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.
680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.
800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.
828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.
896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.
V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.
904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.
906 - v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.
955 - papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.
970 - dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.
V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.
1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.
1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:
- Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.
- Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.
- Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.
- On sám má právo na císařské insignie.
- Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.
- Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.
- Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.
- Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.
Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.
1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.
V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.
Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.
1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.
1171 - Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.
1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.
1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.
1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století.
1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.
Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.
1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.
1205 - papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout - včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37)
1208 - papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby.
1215 - na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.
1227 - papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.
1229 - Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře.
1232 - Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici.
1233 - papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník.
1239 - nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.
1243 - vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí)
1277 - papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.
1294 - papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: "…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži."
Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.
V těchž letech uznávaný teolog a filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři staletí vůbec žádný z papežů.
Hlavním principem papežem pověřených dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen. Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.
Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování katolické církve.
Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce, aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.
1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha - kozla zvaného „bafomet“.
1320 - papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.
1323 - papež Jan XXII. prohlásil: "Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého." Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.
1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d'Ascoli.
1342 - papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice.
1370 - velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.
1378 - papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů
1377 - vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí
1389 - zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.
1400 - byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.
1414 - kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.
1415 - na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus.
1421 - 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii.
1428 - ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.
1430 - papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců.
1431 - je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou.
1440 - papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal.
1453 - byly odhaleny čarodějnice v Normandii.
1456 - se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.
1458 - inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.
1471 - papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy.
1478 - vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.
1480 - Sixtus IV ustavil inkvizici ve Španělsku
1482 – jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.
1483 - byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.
1484 - vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: "Čarodějnici nenecháš naživu" (Ex 22,17)
1486 - napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub Sprenger „Malleus Maleficaru - Kladivo na čarodějnice, příručku k objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu, který je podle této "knihy“ natolik špatný, že tvoří hlavní dveře - jimiž vstupuje ďábel. Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII.
1490 - papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.
V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.
1503 - si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí, Boloňskou republiku, Parmu a Piacenzu, které Vatikán ovládal až do konce devatenáctého století.
1506 - obnovil Julius II. odpustky na dalších dvacet let.
1510 - bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen.
1514 - bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525.
1516 - francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.
1517 - augistiánský mnich Martin Luther přibil na vrata Albertovi zámecké kaple ve Wittenbergu svoji listinu „Devadesát pět tezí“ o odpustcích.
1520 - papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.
1522 - papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.
1527 - propukly hony na čarodějnice v navarrském kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v Německu.
1538 - se opakovala tatáž situace na těchž místech.
1542 - byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním.
1545 - francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.
1555 - Pavel IV. prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici." Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.
1557 - vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.
1559 - zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.
1561 - zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí.
1563 - koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení manželského svazku, ať je proklet."
1564 - Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.
1566 - byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.
1570 - procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie.
1571- byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.
1572 - je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské za stálé podpory papeže.
1575 - se konalo veliké množství poprav v Alsasku.
1579 - vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.
1580 - došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ - v němž schvaloval i mučení dětí.
1582 - se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.
1583 - papež Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.
1589 - vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“.
1589 - bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.
1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta čarodějnic.
1592 - bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem větší.
1595 - vydal právník, jenž poslal za patnáct let na hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy, příručku pro zastánce tvrdých postihů čarodějnic „Demonolatreiae“. V jejich stíhání ještě pokračoval do roku 1612.
1599 - vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.
V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.
1600 - byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.
1600 - bylo v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl.
1602 - právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.
1603 - sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.
1605 - Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání.
1608 - vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku „Compendium Maleficarum“.
1609 - byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.
1610 - za zhruba dvacetileté období bylo v západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic. Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku.
1616 - papež Pavel V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822.
1620 - upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.
1630 - Galileo Galilei vydal své dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius.
1633 - Galileo Galilei je na základě soudu, vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru. Církev se ve skutečnosti mýlila a jestliže již dnes katolíci prohlašují, že to vlastně ani nebyla katolická doktrína, může si vůbec být někdo jakoukoli katolickou doktrínou jistý? A dodnes Řím vůbec nespěchá s tím, aby se vůbec omluvil.
1648 - když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské…atd.
1650 - byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.
1652 - došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.
1657 - římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl správně veden.
1666 - byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.
1677 - se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.
1682 - byly ukončeny hony na čarodějnice.
1685 - je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v následujících třech letech opustilo na padesát tisíc rodin protestantů.
V 17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti miliónů.
1715 - byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.
1740- Benedikt XIV. Prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.
1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.
1789 - Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím.
1808 - když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.
1813 - byla zrušena španělská inkvizice.
1814 - zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry.
1816 - Pius VII. zakázal při soudech používat mučení.
1828 - Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.
1829 - bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.
1831 - od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.
1832 - papež Řehoř XVI. ve svém díle „Mirari“ označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejs*****utější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.
1838 - lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. "Svého" území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.
1852 - činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje vlastní školy a koleje.
1856 - vydal papež Pius IX. edikt, který nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno jakožto zločin.
1864 - papež Pius IX. ve svém díle „Quanta Cura“ napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a odsoudil ve svém sylabu omylů názor, že křesťanství by už nemělo být jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup demokracie. Tzv. Katalog omylů odsoudil veškerý lidský pokrok.
1869 - I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.
1870 - papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně.
1870 - italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.
1878 - papež Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné.
1880 - Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím.
V 19.století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.
1902 - je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium
1903 - Pius X. prohlásil, že
papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženský
Přečíst zbytek komentáře... 
