Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jonáš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16222, komentáře < 7 dní: 473, komentářů celkem: 399079, adminů: 60, uživatelů: 5084  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 179 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

martino
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109583880
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Rudolf Bubík a dalajláma
Vloženo Sobota, 30. červen 2007 @ 22:23:04 CEST Vložil: bolek

Svědectví poslal Olda

Rudolf Bubík a dalajláma

S koncem května jsou spojeny dva velké křesťanské svátky, na které se ovšem poněkud zapomíná. Opomíjí se hlavně ten první, kterým je nanebevstoupení Páně. Je to svátek, který nám má připomenout událost popisovanou v knize Skutků, kdy byl Pán Ježíš vzat na nebesa. V osmém verši první kapitoly je velmi důležitá věta: dostanete sílu. Tato slova jsou velmi závažná a někdy je možná v popisu děje přehlížíme. Dnes bych proto chtěl hovořit o tom, že si musíme uvědomit, že Duch svatý a evangelium jsou mocí k životu. Jsme velmi často ve velkém nebezpečí, že budeme zaměňovat tuto moc za nejrůznější filozofie. Ale uvědomme si, že to nejde. Abyste pochopili, co mám na mysli, popíšu vám jednu událost ze svého života.


Hned po revoluci, když se pan Havel stal prezidentem, prohlásil ve svém prvním novoročním projevu, že chce, aby se Praha stala duchovní křižovatkou světa, a proto do naší země hodlá pozvat mimo státníky i pana dalajlámu a papeže. Toto sdělení na nás velmi těžce dolehlo. Byl jsem zděšen tím, co se v naší zemi bude dít dál. Rozhodli jsme se s bratry, že se budeme modlit.

Zanedlouho skutečně došlo k dalajlámově návštěvě v Praze. Při zvaní hostů nezapomněli ani na mne, a tak jsem dostal pozvání do Prahy na Hrad, do sálu na Vikárce, kde se mělo konat setkání s panem dalajlámou, a tam jsem měl zastupovat naši církev. Okamžitě jsme se rozhodli na tyto dny vyhlásit celocírkevní modlitbu a půst. A jel jsem do Prahy.

Mám v krvi přijít na místo raději dřív než později, takže jsem tam přijel s půlhodinovým předstihem. Prošel jsem si prostory, kde se setkání mělo konat. Byl to velikánský sál a kolem sálu, jak už to na hradech bývá, dlouhá chodba a z té chodby vedlo několik dveří dovnitř. Byl tam takový pěkný kout, jaký mám v podobných situacích rád, takový, odkud je možné v klidu pozorovat dění. Pozoroval jsem tedy, jak postupně přicházeli jeden církevní představitel za druhým, mnozí oblečení ve svých talárech. Najednou se otevřely dveře, zhruba dvacet minut před stanoveným začátkem setkání, a do chodby vstoupil pan dalajláma oblečený do tradičního oranžového oblečení - jedno rameno holé (za což jsem ho obdivoval, v zimě takto oblečen) a za ním šel jeho průvodce, ustrojen podobně. Byl jsem dost daleko, dobře ukryt, protože přede mě se ještě postavili další dva církevní představitelé, ale moje hlava lehce vykukovala, protože jsem dobře schovaný pozoroval dění. Ne nadarmo Pán Ježíš mluví o tom, že Syn člověka nemá hnízdo. Já jsem se také chtěl schovat do nějakého takového hnízda.

Pan dalajláma podával přítomným ruce a mě zajímalo, proč se nedívá těm, kterým ruce podává, do očí, ale přes ně. Chodba byla v ten moment plná novinářů i dalších přicházejících představitelů církví. Najednou se jeho a moje oči setkaly. Přestával podávat ruce a vykročil. Všichni mu ustupovali, prošel celou chodbu, nevšímal si vstupů do té velké haly. Pořadatelé se nechápavě dívali, co se děje. Prošel celou chodbou až na konec, vstoupil mezi ty dva, kteří stáli přede mnou, oni mu taktně rychle ustoupili a my dva jsme stáli proti sobě. Podával mi ruku, já jsem mu také podal svou, ustoupil a pustil ke mně svého průvodce, který šel za ním. Nevím, kdo to byl, nepředstavil se mi. V té době jsem ještě dobře slyšel, takže bych jeho jméno nepřeslechl.

Dívali jsme se jeden na druhého. Já jsem se modlil v jazycích, co dělal ten chlap, nevím. Po chvíli mi podal ruku, já jsem ji přijal, a pak jsem najednou cítil, jak z jeho ruky do mé vstupuje skrze prsty směrem ke dlani nějaká energie. Vstupovala a zpomalovala se. Nedošla ani do polovice dlaně a najednou jsem měl pocit, jako kdyby někdo povolil pružinu, která prudce tuto energii vyhodila pryč. Pak oba dva oranžově odění pánové odešli a my hosté jsme byli pozváni do velkého sálu, kde byly do kruhu postavené židle.

Pan dalajláma se představil jako myslím čtrnáctý (teď už si přesně to číslo nepamatuji) vtělený Buddha. Mě tyhle věci až tak nezajímaly, spíš mě zajímalo, kde je ten druhý chlapík, protože jsem ho nikde neviděl. Hledám, hledám - a on stojí za mou židlí. Uvažoval jsem, proč. Později se celé setkání změnilo na soukromý rozhovor některých představitelů s dalajlámou v angličtině, a jelikož se mi začal ozývat žaludek, šel jsem se na druhou stranu sálu posilnit z tabule, kterou nám tam pan prezident nechal připravit. Když se ozval hlas, že se pan dalajláma s námi chce před odchodem rozloučit, už jsme si nesedli do kruhu, ale jen tak stáli v takovém oválu, on na jedné straně, já na druhé. Podal ruku jednomu zprava, druhému zleva a pak šel přes celý ovál znovu přímo ke mně, aby se rozloučil se mnou. Celý čas jsem se modlil. Setkání skončilo a my jsme se rozešli.

Když jsem tento zážitek vyprávěl na biblické škole, jeden ze studentů mi řekl: „A já v tom příběhu budu pokračovat dál. V té době jsem byl ještě ve světě a byl jsem velkým ctitelem a obdivovatelem východních náboženství. Hlavně jsem obdivoval velkou moc, která je v těchto náboženstvích. Ještě s dalšími kluky jsme se vypravili za jedním známým indologem, který sídlil v Praze a už za doby totality v naší zemi šířil myšlenky východních náboženství. Ochotně nás přijal a my mladí obdivovatelé jsme ho poslouchali. Byli jsme nadšení z toho, co jsme se dozvěděli o velké moci, která tam působí, až jeden z nás se ho zeptal, zda je v křesťanství také nějaká podobná moc. A dozvěděli jsme se, že je, ale křesťané ji nepoužívají. A pak nám náš hostitel začal vyprávět: „Řeknu vám jeden příběh. Když tu byl dalajláma - byli jsme ve velmi úzkém spojení - vyprávěl mi, že prezident Havel pozval na Hrad všechny církevní představitele. Když dalajláma přišel mezi pozvané účastníky setkání, bylo to všechno pusté, jen v jednom člověku byla velká moc, velká energie. Údajně to byla moc srovnatelná s mocí, kterou měl v sobě dalajláma. Načež dalajláma šel za ním a nabídl mu sjednocení. Ale ten vůl to odmítl.” A student za všeobecného smíchu dokončil slovy: „Konečně vím, kdo byl tím „volem”, který to odmítl.”

Drahý čtenáři, zkusme se zamyslet. To, že jsem se mohl zúčastnit setkání s představitelem mocného duchovního směru a že si mě můj Bůh mohl použít, bylo jenom proto, že za mnou byly modlitby Božího lidu. Prostí bratři a sestry se modlili, volali k Bohu a já jsem tam mohl stát a zvítězit. Ne pro mou moc, ale pro moc modliteb Božího lidu. Ukázalo se, že síla Ducha svatého zmobilizovaná upřímnými modlitbami Božího lidu je silnější než jakákoliv jiná duchovní moc.

Mladá fronta Dnes o tři dny později napsala, že pan prezident svolal do Lucerny všechny umělce, představitele, diplomaty a jiné velikány naší politické i kulturní obce, a během deseti minut byli všichni v transu. Proč nebyli v transu všichni na Vikárce? Protože díky modlitbám Božího lidu tam byla jiná moc, která to nedovolila.

Celý článek pod názvem „Dostanete sílu“ viz http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2007060101

Podobná témata

Svědectví

"Rudolf Bubík a dalajláma" | Přihlásit/Vytvořit účet | 126 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 01. červenec 2007 @ 08:34:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Osobne mam o pana Bubika aj tak strach ... Myslim, ze on je jednou z poslednych prekazok ekumenizmu a zjednocovaniu sa na baze ucenia New Age ....


Další moderní proudy v katolické teologii - vstupní brána k New Age










Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Neděle, 01. červenec 2007 @ 11:09:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Setkání dvou duchovních lidí je spíš velká věc, není třeba se proti tomu obrňovat a vytvářet bariéry. Takže já to nechápu: Proč byl pan Bubík zděšen, když se dověděl, že Havel pozval dalajlamu? Proč se schovával za ostatními? On se ho bál, nebo co?



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Neděle, 01. červenec 2007 @ 15:26:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


Kdysi jsem už toto četl. Ale vůbec nechápu, proč tam bratr Bubik vůbec šel, a proč v rozporu s 2Jan 10-11 podával ruku zástupci satana a obcoval tak jeho zlým skutkům.



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Neděle, 01. červenec 2007 @ 19:11:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://mocneevangelium.webzdarma.cz
Mě by zajímalo toto:
Jakto, že dalajláma označil moc přebývající v R. Bubikovi za srovnatelnou s tou jeho?
Pokud by moc přebývající v dalajlamovi byla zlý duch a moc přebývající v R.Bubikovi Duch sv., je možné, že by ďábelník označil tuto moc za srovnatelnou?
Pokud by to tak bylo, neměl by spíš v hrůze utíkat? Případně být od démona osvobozen?



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Neděle, 01. červenec 2007 @ 22:23:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážení přátelé dovolte mi pár otázek
Zajímala by mně jedna věc,za koho se Apoštolská církev ( nebo za co?) modlila a postila?
Proč se pan biskup modlil v jazycích, jeho mateřtině by snad Bůh nerozuměl?
Za další si myslím, že se klidně mohlo stát, že pan biskup při setkání jednoduše cítil to, co cítit chtěl. Tohle se občas stává.
S tím transem bych to také neviděl tak dramaticky, noviny přehánět musí, ono se to pak lépe prodává . . .
Můžete mi vyjmenovat co udělal Dalajlama špatného ?
Proč by Bůh nemohl přivádět lidi k sobě i prostřednictvím jiných vyznání než je křesťanství?

Pokud někdo dělá dobré skutky musí k nim být povolán a mít dar od Nejvyššího. Ve jménu Zlého dobro dělat nejde. S něčím podobným se setkal P. Ježíš když si mu apoštolové stěžovali, že i jiní uzdravují nemocné . . . určítě víte, co jim odpověděl.

Závěrem prosím známé vlepovače odkazů, - pokud mi budou odpovídat - abych jich byl ušetřen.
Také děkuji všem kteří mi na otázky odpovědí, nebo přidají svůj pohled.
Honza



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Pondělí, 02. červenec 2007 @ 12:31:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Diky Bohu Pana Jezise Krista jmenem za takove lidi jako bratr Rudolf Bubik! Tim ze tam sel, ukazal nam jak se zachovat a ze ti "druzi" poznali, ze on je jiny a nemeli nad nim moc. Pro Marka2: ja to vidim tak, ze se neschovaval, ale byl v ustrani, aby dal najevo, ze neni soucasti te spolecnosti i kdyz tam byl pozvan. Nevyhledaval jejich prizen a setkani. On totiz na rozdil od vas Marku2, vi o co jde. Ani se nebal, ale moc v nem byla pro ty druhe tak viditelna, ze si asi mysleli, ze je jednim z nich akorat na vyssi urovni. Ano, Bozi moc v nem je ta nejvyssi a to poznali az mu podali ruku. Je moc dobre, ze Buh drzi v CR takove verici jak pan Bubik.



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pondělí, 02. červenec 2007 @ 16:38:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tedy přátelé,
řeknu vám, sem by měli chodit na exkurzi sedmáci, když se učí o středověku.
To bych dříve neřekl, že ve středověku bylo takové temno, phobos a deimos.
Marek2



Re: Rudolf Bubík a dalajláma (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pondělí, 02. červenec 2007 @ 19:47:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V dalajlámovi sídlí moc. Skoro stejná, jako v Rudkovi. Ale pozor! Zatímco v Rudkovi sídlí moc se znaménkem plus, v dalajlámovi to musí být moc se znaménkem mínus.
Nezdá se ale, ani z příběhu, ani z jiných známých fakt, že by plus a mínus znamenalo něco jiného než v případě iontů.

To s Johankou z Arku, například, to bylo vyhrocenější: Tu provázela Boží moc - podle některých Francouzů, anebo to byla moc od ďábla - podle Burgunďanů a Angličanů. Všichni se ovšem shodovali na tom, že je to moc zvaná veliká, neb každý ví dodnes, že malé holky nevyhrávají války.
Na chvíli se zdálo, že vyhráli Angličani, když ji za pomoci církve upálili jako čarodějnici. Jenomže natrvalo vyhráli Francouzi, protože o něco důležitější církvev milou a upálenou Johanku prohlásila za svatou mučednici.
Dodnes se křesťané, podle toho, odkud si myslí, že byla ta moc, dělí na Francouze a Angličany.

Dělení křesťanů v případě dalajlámy a Rudka Bubika by bylo mnohem jednoznačnější, kdyby nešlo jen o ionty.

Olin



Re: Rudolf Bubík a dalajláma a zmatek v mysli nás tu doma (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 03. červenec 2007 @ 00:58:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Poštěstilo se mi být na jedné přednášce, kterou zde dalajláma měl.
Nevytvářel nic zlého okolo sebe. Seděl jako obyčejný člověk, i když jsem nic necítil, protože jsem necítil jeho ruku ve své.
Vy tady šílíte, když ho prohlašujete za moc od ďábla. Nedovedete si představit nic jiného, než svět rozdělený na dvě půlky : jedna je vaše a ta druhá je od ďábla, dokonce tady někoho napadlo zeptat se, jestli by nebylo lepší, kdyby věřící bratr  biskup mu raději ruku nepodal, ale místo toho ho OSLEPIL (…aby tohoto čarodějníka zlořečením ve jménu Božím dočasně oslepil jako apoštol Pavel, píše Gregorios777 v Pondělí, 02. červenec 2007 @ 21:09:27 CEST).
Právě správně napsal jeden (od Marek2 v Pondělí, 02. červenec 2007 @ 16:38:48 CEST), že sem na Grano by se měli vodit  děti nebo studenti na exkurzi, jak vypadalo dění ve středověku.
Chybí tady vymítači ďábla, kteří by zaříkávali dalajlámu a další, kteří by ho odvedli ke hranici a ještě někdo, kdo by se ho před zapálením zeptal,  jestli odvolá své nauky a přijme křesťanství (to ´naše´  podle církevní příslušnosti toho, kdo by se ho zeptal).
Co byte řekli na Napoleona? Způsobil škody na náboženství, ale toho tady necupujete. Ani o Hitlerovi tady nečtu, že by byl posedlý zlým duchem, ačkoliv to by možná byla pravda. Nepůsobil ale na církevním hřišti a proto není obviňovaný z hereze.



Stránka vygenerována za: 0.66 sekundy