V letošním roce se náš sbor přidal k akci pořádané sborem Slova života, ve které budou lidé ze všech domácností města Brna pozváni na společnou večeři na Kurzech Alfa. Jelikož se jedná o akci mimořádného významu, rozměru, nasazení a nákladů, jistě si zaslouží naši pozornost. Co jsou tedy Kurzy Alfa? Kurzy Alfa jsou dnes v evangelikálních a zejména v charismatických kruzích považovány za vůbec nejúspěšnější evangelizační nástroj současné doby. Nyní probíhá 32.000 kurzů ve 156 zemích světa, materiály jsou přeloženy do 62 jazyků a ročně Alfou projde 8 mil. účastníků. Kurzy Alfa v naší zemi pořádá KMS pod záštitou Evangelikální aliance.

Populární kurzy vznikly v anglikánském sboru Holy Trinity Brompton (HTB) v Londýně v roce 1977 jako kurz pro nově obrácené křesťany, kteří byli zváni k diskusím nad Božím Slovem při společných obědech. V roce 1981 došlo k redukci kurzů, přidal se k nim víkend o Duchu svatém, ve kterém byli konvertité vyučováni zkušenosti s Duchem svatým. V roce 1990 se kurzů ujal Nicky Gumbel, populární anglikánský vikář, postupně jim vtiskl novou dynamiku a začal je používat jako evangelizační materiál. Mimo mateřský sbor byly poprvé použity již v roce 1992 a v roce 1993 se konala jejich první konference. K explozivnímu růstu kurzů do jiných církví došlo poté, co se sbor HTB otevřel Torontskému požehnání a tato duchovní zkušenost byla formou materiálů ke kurzům včleněna do víkendu s Duchem svatým.

Nejvíce je ale na Kurzech Alfa ceněno, že jsou široce ekumenické a evangelium v jejich podání je přijatelné jak pro katolíky, tak pro protestanty. Doporučil je jak papež Jan Pavel II, tak konzervativní vůdce evangelikálního hnutí John Stott. Podle samotných protagonistů kurzů je to vůbec poprvé, kdy katolíci spolu s protestanty káží společně stejné evangelium na základě identických materiálů a lidé se obracejí uvnitř prakticky všech církví. V čem tento úspěch spočívá? Podle Garyho Coxe, který vyučoval v ČR na konferenci Kurzů Alfa, v tom, že člověk zde má „nejprve patřit do církve, a teprve poté věřit“ neboť to, proč lidé setrvávají v církvích, jsou lidé. Obrácení do církve tak má předcházet obrácení ke Kristu.

Tato strategie je známá jako tzv. „nekonfrontační evangelium“. Podle samotného Nickyho Gumbela zde není lidem řečeno „čemu mají věřit“, není na ně vyvíjen žádný tlak, ale nechává se jednat pouze „Duch a prostředí“. Pořádající sbor vytvoří dobrou atmosféru a při dobrém jídle jsou po úvodních vtipech lidem na základě pečlivě připravených manuálů řečeny úvodní promluvy, po kterých následuje diskuse ve skupinkách při kávě a čaji. K obrácení zpravidla dochází na víkendu s Duchem svatým, kde se podle Garyho Coxe lidé obrátí tím, že po modlitbě k Duchu svatému „prožijí působení Ducha svatého tím, že se jich dotkne a dá jim prožít Boží lásku.“

Přes celosvětovou rozšířenost, popularitu a efektivitu, mají kurzy i nespočet odpůrců, a to zejména mezi reformovanými evangelikály, klasickými letničními a fundamentalisty. Jejich námitky podstatně shrnuje stanovisko Církve bratrské, která je v českém měřítku vedle Slova života a Křesťanských společenství jinak vlajkovou lodí Kurzů Alfa.

Vedle celkově velmi pozitivního shrnutí a doporučení se zde uvádí, že „v Kurzu zřetelně schází důkladnější prezentace učení o pokání a o řešení viny obecně… s tím souvisí oprávněná výhrada některých kritiků kurzu Alfa, že zkušenost s Duchem svatým se někdy předkládá neobráceným lidem. Následování Krista tak může obejít bolestivý proces pokání a stát se spíš napodobováním nějakých zkušeností.“ Rovněž se zde kritizuje mechanický přístup uvedený v „Příručce pro vedoucí kurzu“ a dále se poukazuje na to, že užití kurzu „má být hlášeno, registrováno, očekávají se zpětné statistické informace. Konference Alfy jsou představovány jako nezbytná podmínka použití tohoto nástroje a podobně.“ ¨Podle autorů prohlášení se to může jevit jako zbytečná aplikace marketingových postupů.

Stanovisko zároveň nabízí možnosti doplnění a úprav, nicméně je nutné tento návrh posoudit ve světle toho, že ten, kdo chce pro své aktivity používat značku „Kurzy Alfa“, nesmí obsah kurzů podstatně měnit a zároveň musí zachovat zde obsažené učení. Tomáš Janda, pražský koordinátor kurzů, mluví o tom, že jde o „naprosto normální věc copyrightu alá Coca Cola.“

„Světový trend je sjednocovat skrze Alfu farnosti (sbory) a denominace ´v jeden hlas církve´ v rámci města, později národa. Jen tak lidé mohou uvidět církev silnou, srozumitelnou a aktuální.“ Tato strategie má proto podle stejného autora zcela zásadní význam: „Pokládáme za zásadní udržet jednotu a společný krok všech kurzů Alfa vždy v jedné denominaci, a také ve spolupráci denominací mezi sebou. Proto v pražské kanceláři usilujeme o: vzájemné povzbuzení a výměnu zkušeností,  společné modlitby,  společné plánování, postup a vize,  společnou propagaci.“ Konečným cílem má být: „vytvoření kvalitní celoplošné sítě několika desítek až stovek kurzů Alfa v Praze a okolí, zviditelnění této naddenominační sítě (vlastně již celé obecné církve) široké veřejnosti, souběžné propojování Alfy se všemi dalšími církevními aktivitami a službami.“

Strategii formulářů, manuálů a dotazníků, které musí zúčastněné sbory vyplňovat, je proto nutné nahlížet ve světle výše uvedené vize. Nejedná se přitom o žádnou místní, českou iniciativu, neboť tato strategie má svůj původ v Anglii a tuto vizi sdílí tým stálých zaměstnanců. Potvrzuje to i svědectví delegace českých protestantských a katolických charismatiků v Londýně, která „povzbuzena tímto trendem, se připojila k velké světové vizi, kterou mají pracovníci Alpha International (asi 80 stálých zaměstnanců).“ Iniciativa v některých národech vrcholí akcí „tzv. ´pozvání národa na večeři´, podporovaná všemi denominacemi, které se sjednocují v jeden hlas - společně se modlí a akci připravují. Jde o jakési jednorázové zviditelnění a otevření církve lidem kolem nás, takový „den otevřených dveří“. Zatím nejsme v takové situaci, zjistili jsme ale, že míra úspěšnosti Alfy u nás víceméně odpovídá stupni jejího rozvoje.“ Proto i akci brněnského Slova života můžeme vidět jako snahu demonstrovat viditelnou jednotu obecné církve, která směřuje k vytvoření viditelně jednotné církve v rámci českého národa.

Ačkoliv mají Kurzy Alfa jednoznačnou a otevřenou podporu jak v rámci vedení našeho sboru, tak v rámci vedení církve, přesto se členové sboru cítili znepokojeni kritikou Kurzů Alfa, která je ve světě v současné době velmi rozšířená. A to i přesto, že pastor Slova života v Brně a klíčová osoba pro Kurzy Alfa v ČR, Michal Vaněk, osobně v našem sboru Kurzy Alfa představoval. Podobnými obavami byl zaměstnán i jeden bratr z našeho sboru, který své obavy předložil v modlitbě Bohu. Při společné nedělní bohoslužbě pak popsal sen, který o Kurzech Alfa měl. Pokusím se tento sen popsat tak, jak si jej pamatuji.

Bratr ve snu viděl, jak katoličtí hodnostáři vynášeli z kostela ukřižovaného Krista. Vyjádřil přitom svůj zvláštní, až tísnivý pocit, který mu tento obraz poskytl. V čele průvodu šel katolický hodnostář s berlou, na jejímž vrcholu byla umístěna bílá rukavice. Poté byl bratr jedním účastníkem procesí vyzván k následování. Při četbě knihy Nickyho Gumbela „Jak to říci ostatním“, což je stěžejní publikace shrnující strategii Kurzů Alfa, jej v odpovědi na modlitbu silně oslovil citát Ose Quinesse z Trinity Forum, kde se píše: „V současné době se nám v Americe naskýtá vyjímečná duchovní příležitost. Mnoho křesťanů ji promarňuje. Program Alfy nabízí efektivní způsob, jak hozenou rukavici zvednout“. Bratr tento sen interpretoval tím, že katolíci vynášejí skrze Alfu Krista lidem a pro nás je to velkou výzvou, hozenou rukavicí.

Dovolím si tento výklad doplnit. Pokud tento sen byla opravdu Boží řeč, pak jsem přesvědčen, že se jedná o prastarý symbol, který ukazuje na biskupskou berlu, která je odpradávna chápána jako symbol jednoty všech křesťanů a následování jejího nositele je pak chápáno jako následování pastýře ze strany oveček. Věřím proto, že Kurzy Alfa, respektive akce pozvání města Brna na večeři Kurzů Alfa, je pro církev vskutku výzvou. Večeře může být navíc chápána i jako symbol eucharistie, což je rovněž z katolického pohledu svátost  jednoty církve, zcela v duchu závazku obsaženém v Charta Oecumenica, na jejímž základě se má viditelná jednota vybudovat. Tato eucharistie je pak chápána z katolického pohledu jako oběť Krista, a proto byl odpradávna tento rituál součástí kázání evangelia jezuitských misionářů, jako byl František Xaverský. Vynášení mrtvého Krista mezi lid pak může být nahlíženo i jako symbol nesení eucharistie lidem, což jest po transsubstanciaci a rozlomení hostie rovněž v oběti usmrcený Kristus, nabízený lidem jako lék nesmrtelnosti „pharmacon athanasias“.

Podle předložené vize pracovníků Alfy v Londýně budou možná i křesťani v ostatních městech stát tváří v tvář podobné výzvě.

Aleš Franc