poslal lutrik
Úvod - O církvi jsem teď mnoho četl. Získal jsem díky tomu mnoho informací a podnětů. O ně bych se rád s Vámi podělil. Předem se omlouvám, že Vás asi zahltím řadou informací a souvislostí. Ale jinak to snad ani nejde. Pokusím se ovšem formulovat i své postoje, což by Vás mohlo zaujmout. Doufám, že tento úvodní text vyvolá podnětnou diskusi.
Co je církev? - Shoda vládne v tom, že je to shromáždění (svolání) Boží. Ale v jakém smyslu? Jako shromáždění (kongregace) konkrétních lidí (věřících)? Nebo jako mystické tělo Kristovo, chrám Ducha svatého a nevěsta Kristova, která nás (věřící) předchází a do které se včleňujeme? Rozlišuje se sociologická dimenze církve a teologická dimenze církve, což je podle mne důležité. V tomto kontextu nutno odlišit viditelnou podobu církve (viditelnou církev) a neviditelnou podobu církve (neviditelnou, duchovní, skrytou církev). Neviditelnou podobu církve vnímáme skrze víru. Církev je pak víc než "spolek zahrádkářů“. Ovšem platí skutečně (jak se učí), že původ církve je u Boha?. Že Bůh církev chtěl, založil ji a představil? Nebo církev vzniká tím, že se věřící prostě sejdou? Je církev víc než místní sbor či souhrn všech místních sborů? Existuje něco jako „obecná“ církev? Souhlasím s tím, že církev je zároveň viditelná a zároveň neviditelná. Nesměšovat to. Nezdůrazňovat jen jednu z těchto dimenzí, mít to vyrovnané.
Pravá a nepravá církev - Rozlišuje se ještě církev pravá a církev nepravá. Kdo vlastně tvoří (pravou) církev? Všichni pokřtění? Nebo jen znovuzrození? Či tzv. rozhodní křesťané, kteří berou víru (velmi) vážně? Církev jako ostatek věrných? Jaké jsou znaky pravé církve? Ze starokřesťanských vyznání víme, že církev je svatá, katolická (obecná), jedna (jediná) a apoštolská.
Svatá církev - Církev je Bohem posvěcený a vyvolený lid. Svatost církve je dar nebo výsledek lidského úsilí? Vyznačuje se církev již na zemi opravdovou svatostí, byť nedokonalou, jak věří katolíci? Nebo svatost církve není její životní kvalita (trvalý znak), spíš církev je posvěcována Bohem, což vede církev a křesťany k posvěcování života, což tvrdí např. Jan Milíč Lochman? Pro mne spíš to druhé.
V církvi jsou i hříšníci? Je křesťan zároveň (simul) ospravedlněný a zároveň (simul) hříšník, jak tvrdí Luther? Myslím, že ano. Zkrátka církev tvoří ospravedlnění hříšníci. Církev proto potřebuje neustálou obnovu a reformu (semper reformanda). Nevede ovšem tento princip k nestálému štěpení zejména u protestantských církví? Reformy ano, ale opatrnost je zde nutná.
Katolická (obecná) církev - Vládne shoda, že církev je katolická (obecná), protože je poslaná hlásat dobrou zvěst všem lidem ve všech dobách po celém světě. Má však církev plnost Božího Zjevení a dober spásy, jak se někdy v této souvislosti uvádí? Toť otázka.
A vyžaduje obecnost církve spojení místních církví s římskou církví, jak píší katolíci? Jsou všichni pokřtění nějak spojení s katolickou (římskokatolickou) církví? To sotva.
Jedna (jediná) církev - Jeden Kristus znamená nutně jednu (jedinou) církev? Odporuje množství církví Boží či Kristově vůli? Je jednota církve již předem daná, jen ji třeba přijmout a uskutečnit? Existuje jedna Kristova církev v množství eklesiálních útvarů, jak píše Pavel Filipi? Nebo se jedna Kristova církev uskutečňuje (subsistuje) v katolické církvi a ostatní berou z plnosti katolické církve, jak se tvrdí římští katolíci? Pro mne má pravdu spíše Filipi.
Apoštolská církev - Vládne shoda, že se to týká svědectví apoštolů a nástupnictví v poslání. Jde ale jen o posloupnost víry či ještě nutně i o posloupnost v řádném úřadě (v biskupském úřadě)? Nebo jde hlavně o apoštolskou praxi (ortopraxi), včetně diakonie a lásky k bližním? Dokonce o společenství s chudými a utlačovanými? Tzv. opce pro chudé v praxi. Každopádně je ortopraxe důležitá.
„Mimo církev není spásy“ - Platí to ještě a případně v jakém smyslu? Je to jen napomenutí pro křesťany, aby neopouštěli církev? Nebo je to víc (církev jako „ústav spásy“ či archa Noemova)? Jde zde o pokušení ztotožnit viditelnou a neviditelnou církev, jak tvrdí Jan Milíč Lochman? Platí toto tvrzení (že mimo církev není spásy) i pro evangelíky, když se nevztahuje na určitou církev (denominaci)? Křesťan jistě potřebuje církev. V možnost spásy pro nekřesťany lze jen doufat, i když je to těžce představitelné. Pro Boha však není nic nemožné.
Církev jako společenství - Zde najdeme napětí mezi všeobecným kněžstvím všech věřících (pokřtěných) a existencí úřadů či dokonce hierarchie. Katolíci mají svátostné kněžství jáhnů, kněží a biskupů. Všeobecnost kněžství a úřady se asi nevylučují. Nezbytnost hierarchie je ovšem otazná. A co neomylnost církve? Podle mne existuje, ale jak kdy a u koho? Není nutně vázána na papeže, koncily či hierarchii a ordinované služebníky. V církvi se snad ale vždy najde někdo (člověk, hnutí, proud) kdo má pravdu. Církev jako společenství vytvářené Božím slovem, vytvářené svátostmi, jako společenství služeb a společenství s chudými a utlačovanými.
Církev a Boží království - Církev jako společenství naděje se má modlit za příchod Božího království. Stačí to ale? Nebo má proto něco dělat? Neztotožňovat církev a Boží království. Boží království církev přesahuje. Týká se celého lidstva a celého vesmíru. Existuje ale vazba mezi církví a Božím královstvím. Znamená to však nutně, že se církev dovršuje po Kristově návratu. Toť otázka. Rozlišení církve putující (bojující) a církve vítězné má i svá úskalí.
Znaky pravé církve - Podle Augsburské konfese jsou jen dva konstitutivní znaky církve (článek 7) a to čisté hlásání evangelia a řádné vysluhování svátostí. Hlásá katolická církev čisté evangelium? Pokud ne, tak není pravá církev. To si myslí někteří evangelíci. Katolíci zase zpochybňují řádně vysluhování svátostí u evangelíků (není zde mnohdy apoštolská posloupnost v biskupském úřadě). Která církev je tedy pravou církvi. Jen některé? Všechny? Žádná? Ovšem reformovaní požadují navíc církevní kázeň a poslušnost víru. Česká konfese zase navíc kříž, útisk pro pravdu (!) a bratrskou lásku. Uvádí se i další (spíše nekonstitutivní) znaky církve. Martin Luther uváděl úřad klíčů (zpověď a absoluce), kazatelský úřad (biskupové a faráři), utrpení pro evangelium (!), poslušnost přikázání druhé desky Desatera (vůči lidem - nezabiješ, nepokradeš atd.). Když netrpíme pro evangelium a nepociťujeme útisk pro pravdu, patříme ještě do pravé církve? Jiní požadují ještě křesťanský život. Tyto další znaky nejsou jednoznačné. Závisí na odpovědnosti každého křesťané. Na stejné požadavky běžného života mohou křesťané odpovídat různě. Nutno odlišit znaky církve a křesťanský život.
Závěr - Pro mne osobně je církev důležitá (sociologicky a teologicky). Bez církve (církevního společenství) může křesťan přijít o spásu. Přesto nelze jednoznačné odsuzovat „církevní turistiku“. Člověk má právo hledat pro sebe tu „pravou“ církev. Důležitější je věrnost evangeliu než určité viditelné církvi. Není také nutné být „věčným disidentem“ uvnitř nějaké církve. Možnost odejít jinam je legitimní. Klíčovou roli připisuji apoštolské praxi - ortopraxi. Nejde jen o zvěst, svědectví víry, liturgii či bohoslužbu, ale i o diakonii a lásku k bližnímu a k bližním. Konkrétní pomoc potřebným (např. bezdomovcům). Optovat pro chudé, mít společenství s chudými a utlačovanými. Církev je instituce lidská i Boží instituce. Milovat církev, i přes její nedostatky.
Stanislav Heczko
Vyšlo v Britských listech dne 30. 8. 2007
