poslal eleazar Sem členem jednoho paracírkevního společenstva, který tvoří mimo tvrdýho jádra i sypmatizanti, co se neúčastní pravidelně všech akcí. V takovym případě, kdy se všichni mezi sebou úplně neznaj, neni možný přistupovat k zajišťování materiálních potřeb metodou "každý něco pro vlast", nýbrž je nutno se chovat jako inteligentní člověk XXI. století, což znamená zavíst jistej model financování, a to ňákym rozumnym způsobem.
Nejsme pod křídlama žádný denominace či jiný příspěvkový organizace; prostě nemáme žádnýho mecanáše, takže CO SI NEZAFINANCUJEME SAMI, TO NEMÁME.
Normální člověk si ani neuvědomí, co všechno společenstvo potřebuje, aby mohlo fungovat. Jednak ňáký prostory, kde se bude scházet, druhak ňáký to skrovnější vybavení, třeťak jídlo, pití a další kejtring, abysme se cejtili útulnějš. Nejsou to sice žádný pálky (max stovky), ale někdo se vo to musí starat a někdo se musí taky starat, aby bylo z čeho brát.
Sou celkem dva modely, jak k problému přistupovat:
1-členský příspěvky
Tj. klasika, a to buď formou percentuální (např. často používanej desátek), anebo paušální částkou za časový údobí. Výhodou týhle metody je, že je celkem snadno proveditelnej výběr, obzvlášť u metody paušálních plateb. Nevýhodou je, že je to metoda gleischaltující, což znamená, že člověk platí bez ohledu nato, jesli konzumuje. Je-li tato metoda spravedlivá, či ne, to je otázka politickýho přesvědčení, ale faktem je, že že gleischaltovaní podporuje nadměrnou spotřebu (a teda působí proti střídmosti a zdrženlivosti).
2-co používáš, zaplať
Tuto metodu známe všichni z běžnýho života. Obecně její hlavní nevýhodou sou vysoký náklady na výběr (netýká se církve, kde je dycky dost lidí ochotnejch posloužit). Další nevýhodou je, že člověk je takle nucenej mít furt prachy v ruce, což je dost nepohodlný a pro některý lidi obtěžující.
U nás oba způsoby kombinujem. Základem je způsob č. 2. V praxi to vypadá tak, že je stanovená částka X, kterou človíček zaplatí na příslušný akci. Z tohoto obnosu se financuje pronájem prostor, vybavení a pití. Výše částky je určená tak, aby pokryla náklady a zustala ňáká menší rezervní částka, pro případ krize. Členové společenstva náklady na provoz znaj a maj možnost se klidně zeptat, co kolik stálo, tj. jedná se o vysoce transparentní způsob financování. Někdy je částka X taky vyhlášena za dobrovolnou, takže má-li někdo dojem, že něco neni OK, tak muže beztrestně dát míň či vůbec nic.
Pohoštění si platí každej sám za sebe, co sní.
Jedinou oblastí, která se financuje prvnim způsobem je pití(vyz výše), který se platí společně. Jelikož se nejedná o lahové nápoje, tak by bylo by krajně nepraktický každýmu odměřovat, kolik vypil, a pak to přepočítávat. :)
