Moje zatímní zkušenost 
Mluvení v  jazyku není žádné extatické vytržení. Jedu autem a normálně se modlím v jazyku, vnímám okolí stejně jako, když se modlim česky. Pokud se modlím o samotě, třeba půl hodiny i více, pak se nejprve modlím česky a chvíli v jazyku. Tak to střídám. Vždycky jsem si myslel, že dar jazyků na mě sedne z Boží milosti a bude to.  Jenže u mě to tak nebylo, já se prostě ten jazyk učil postupně.  Prosil jsem Ducha svatého o ten dar a  pak jsem byl jednou obdarovanou osobou iniciován k mluvení jazyky.  Bůh je Bohem plným humoru. Ta osoba se se mnou modlila v soukromí za to, abych  dostal dar jazyků. Já po ní opakoval ty slova, ale nějak mi to nešlo.  Pak asi po 5 minutách, kdy jsem už přijímal pochybnost, že je to všecko špatně a podvod, tak jsem dostal tzv. "svatý smích" ( s prominutím, lidově "toronťáka" ), kdy jsem se smál asi 20 minut. To bylo potvrzení z Boží strany, že ten dar mám. Jenže já proti tomu desítky let kázal a proto jsem musel pokorně pokračovat a zkoušet to. Zkoušel jsem to třeba 5 minut a pak jsem to vzdal, že teda jako nic. Bylo to pro mě těžké ale vytrval jsem a toužil. Pak jsem se do toho položil a asi na potřetí jsem se "rozmluvil". Opět to není extáze, jsem normálně při vědomí, ale začaly se dít věci. Měl jsem občas prorocké slovo i dříve ( bez jazyku), ale teď to přichází mnohem častěji a slouží to k mému osobnímu budování a k budování místní Církve. Začaly mi sny, které ukazovali jak řešit některé věci.  Jinými slovy - zdá se, že jazyk je zintenzivněním dalších darů ( nebo se další dary více projeví).  Má to své úskalí o kterém je tady taky řeč a zaím vidím tyto důležité zásady : 

1. Mluvení jazyky ve společeném shromáždění kde mají přístup nevěřící je kontroproduktivní tak jak vysvětluji výše. Pokud tam je výklad jazyků, je možné mluvit v jazyku 

2. Pokud se modlí více lidí v jazyku, tak pološeptem, aby nerušil toho, kdo se modlí srozumitelnou řečí 

3. Mluvení jazyky nenahradí solidní teologický základ, ale odkryje mnohé pravdy Písem. Jinými slovy: Prorocká řeč musí být v souladu s Písmem, jinak jí nepřijímám.... a to je to měřítko !  Ten příklad s tím sborem : U Boha je všechno možné, ve sboru mohli být všichni lidé z města a další tam dojíždět. Zdá se mi, že Ducha sv. někdy promlouvá v tzv. "absolutní formě", neco ve smyslu  Lk 17: 6-7   Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla.". Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy. To nebylo nic proti Písmu, akorát se to nestalo skutkem. A to je někdy problém. Neumíme rozlišit mezi možnostmi a skutečností resp. to prorocké slovo bylo zřejmě potřeba brát jako symbolickou řeč, nějak podobně jako podobenství. Ale tady si nejsem jist, zda nejde už o spekulaci z mé strany .... 

4. Věřící nemůže mluvit jazykem, který je od Nepřítele protože se obrací k Bohu, vědomě a upřímně a ani tělesný otec nedá synovi místo chleba kus kamene, natož nebeský Otec nedá zlé věci svým dětem. Já osobně jsem nikdy předtím nežil tak posvěceným životem jako teď co mluvím jazyky ( neberte to jako chlubení, ale je to mé osobní prožívání života víry) . Satan je velký plagiátor ( vykrádač know-how) a opičí se po Bohu. Keltové a neopohané se také modlí k božstvům v jazyku, ale to není z Ducha svatého 

5.Zatím vidím, že Duch sv. dává prorocké slovo do konkrétní situace, jak se k ní postavit, jak jí řešit a/nebo odkrývá texty Písem popř. jejich výklad .... a to je super, to se mi stává dost často, jako odpověď na touhu, abych kázal Boží slovo a ne své myšlenky. Zjistil jsem, že si prorocké slovo nechám pro sebe a vtělím ho do modliteb nebo kázání. Když se to prohlásí s autoritou před ostatními může to vést k duchovní závisti apod.  

Je to pokus o konstruktivní dialog bez předsudků a budu rád, když mě k tomu "zkušení" charismatici něco napíšou. Je to odpověď Olinovi co dělám já s charismaty a jak si to představuji