Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ladislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16170, komentáře < 7 dní: 244, komentářů celkem: 395772, adminů: 60, uživatelů: 5071  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 299 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108420757
přístupů od 17. 10. 2001

Aktivity a kampaně: Severočeská křesťanská konference Smíření
Vloženo Středa, 28. listopad 2007 @ 07:13:56 CET Vložil: bolek

Zajímavosti poslal Pattre

Nad Severočeskou  křesťanskou konferencí „Smíření Čechů a Němců“

Pokud vás zaujala otázka sudetských Němců z článku CB Litvínov (který jsem samozřejmě nepřišpendlil já -­­­> nejednám anonymně) a Katolicko-charismatická, proněmecká orientace, posílám článek, který jsem již zaslal do redakce Brána (periodikum CB) a který vyšel ve značně redukované formě (což vzhledem množství sdělení celkem chápu) http://www.i-brana.cz/cislo/index.php?f=3&i=0709 . Bylo to jakési ohlédnutí za Severočeskou křesťanskou konferencí 2007 konající se na jaře tohoto roku v CB Ústí nad Labem.


Zde je celý článek:

V sobotu 19.5.2007 se konala 15.Severočeská křesťanská konference pořádanou severočeskou pastorálkou, tentokrát v Ústí nad Labem zastoupenou sbory CB Ústí nad Labem, CB Litvínov, CB Most a CB Chomutov, KS Děčín, KS Krupka, KS Jirkov, ve spolupráci s Evang.svobodnou církví Sohland a službou Go East Berlín tématicky nazvanou „Smíření Čechů a Němců“. Myslím, že církví organizovaná Severočeská Konference Smíření byla úžasným a zlomovým počinem, který ve svém smyslu naplňuje slova Písma vyznání vin s prosbou o odpuštění hříchu.


Již před konferencí mi to nedalo a trochu jsem se zabýval  tématem odsunu Sudetských Němců a překvapivě jsem zjistil, že nebyli odsunuti z Československa na základě tzv. "Benešových dekretů".

(Zde jsem již před půl rokem vycházel ze stejného zdroje, který uvedl Standa)
Domácí československá legislativa neměla totiž pravomoci odsunovat osoby na území okupovaného Německa. Přesto Benešovy dekrety vedly ke konfiskaci německého majetku a odebraly Němcům jejich občanství. Německé obyvatelstvo však mohlo být odsunuto pouze jen se souhlasem válečných mocností, které ho poskytly na konferenci v Postupimi. Schválila je Komise spojenecké kontroly (Allied Control Commission) na svém dvanáctém zasedání 20. listopadu 1945.
V srpnu 1948 konstatoval mezinárodní Červený kříž na své první poválečné konferenci ve Stockholmu, že od roku 1945 bylo násilím odsunuto ze střední a východní Evropy asi čtrnáct milionů etnických Němců. V rámci tohoto procesu se uskutečnil organizovaný odsud asi dva a půl milionu sudetských Němců z Československa do americké a sovětské zóny v okupovaném Německu a Rakousku. Mezinárodně ho schválil článek XII Postupimské konference.
Odsun Němců z Československa schválily britské úřady, pak byl schválen i mezinárodně a do určité míry úspěšně omezil budoucí konflikty mezi Čechy a Němci z Československa. Odsun byl ovšem represivní, zahynulo během něho mnoho tisíc nevinných civilistů a lidé byli vyhnáni ze svých domovů do zničeného Německa. Jenže v daném historickém kontextu si nelze představit, že by sudetští Němci mohli v Československu zůstat.  Mezinárodní mocnosti takovýto odsun schválily. Přesto organizovaný odsun nebyl tak ničivý, jak je známe z jiných historických případů tzv. hrůzostrašných a spontánních etnických čištění.
Britské úřady hrály klíčovou roli při postupné formulaci politiky odsunu sudetských Němců, kterou vypracovala Benešova londýnská exilová vláda. Pomáhaly i Spojené státy a Sovětský svaz, Američané dokonce pomáhali při organizaci odsunu.

Potíž ale je,  že historiografie těchto událostí byla v období studené války tvrdě zmytologizována, ale tak i samozřejmě zmytologizováno z pozice postižené německé sudetské protistrany. V důsledku toho vznikly soupeřící, ideologické verze těchto událostí.


Objektivní, vyvážené zhodnocení realizace a důsledků odsunu sudetských Němců dosud většinou opravdu chybí. Čím dál více mě však situace odsunu přesvědčuje, že zatím nelze šáhnout po příliš solidní a objektivní historické analýze, kromě vypíchnutí jistých historických faktů.  Konkrétních faktů provinění Čechů při odsunutí Sudetských Němců z našeho kraje. Kdo by se chtěl nimrat v souvislostech, které by vyžadovali zabředávávání v předcházejících událostech historického kolotoče, vysvětlování akcí a reakcí vzájemných příčin důsledků tohoto národnostního konfliktu před válkou, během války a po ní?

Myslím, že sami organizátoři si byli vědomi, jakým křehkým ledem se tato konference vlastně stává,  pokud ve snaze vysvětlování problematiky před aktem vyznání těchto vin bude předcházet odborná historická analýza, která má vše vysvětlit, může se nešťastně odvést pozornost od smyslu konference (stane se kontroverzní revoluční přednáškou), kterou  má být přece smíření a pak (s tím související) problém jisté jednostranné tendenčnosti, jež zákonitě (jak známo) přináší nepochopení.  Konference byla určitě chápána nejen jako záležitostí severočeské pastorálky, ale také záležitostí veřejnou a proto zde pochopitelně mohla být některými lidmi sledována různá lobby (především sudetoněmecké). 


Den před konferencí jsme se společně s Pavlem Neústupným, Petrem Šimmerem a s dalšími kazateli i křesťany s českých a německých sborů setkali odpoledne na Ústeckém mostě, který byl postaven ve třicátých letech dvacátého století a kde v červenci roku 1945 byli svrženi někteří sudetští němci do vody a následně po nich stříleno. Na místě už je několik let pamětní deska slavnostně umístěná primátorem Gandalovičem. Při pohledu do vody mi bylo celkem úzko při představě, že by mě někdo z takové výšky (cca 12 metrů) chtěl hodit do 3-tří metrové hloubky Labe. Na místě jsme společně s německými sourozenci uctívali našeho Pána a následně vyznávali viny, jež se zde Češi na Němcích (dva měsíce po válce) dopustili. Zajímavostí zůstává, že se nejednalo o spontánní živelnou akci občanů Ústí nad Labem , ale organizovaný pogrom z Prahy, gardami z ministerstva tehdejší vlády. Ústečané se samozřejmě k vyprovokované akci přidali. Poté proběhlo společné uctívání Pána českými i německými chválami a také společně strávili čas na modlitbách.


Sobotní konference se konala v modlitebně CB Ústí nad Labem za přítomnosti bratrů z Německých sborů v čele s Pavlem Neústupným  a jiných hostů.

Konference Smíření začala v 9:30 v prostorné modlitebně a popravdě řečeno, málo kdy se vidí taková organizovanost a ochotné srdce hostitelů, jako právě prokázali služebníci ústeckého sboru. Po celou dobu konference o hosty velmi ohleduplně pečovali a zároveň konferenci vlastní organizací naprosto nerušili. Pohoštění bylo také příkladné a jak vidno, připravované s láskou.


Konference začala zvučnými chválami hudebníky sestavenou z německých hostů v čele bubeníka a zároveň pastora Udo Knöfela, který byl také řečníkem v odpolední části. Z chval a uctívání vyzařovalo pomazání, ale také hudební profesionalita.


Po bloku chval kazatel CB Litvínov ing. Petr Šimmer hovořil na téma „Boží srdce pro náš kraj“ . Vycházel z I Moj 33 kapitoly, dramatu ze setkání Jákoba s Ezaem, kde je vidět Boží srdce Jákobovo zápasu s Bohem u řeky Jabok před tímto setkání. Před tím odchází se svou rodinu od svého tchána  na základě zaslíbení, které dal Bůh jemu i jeho otcům:

·       Bůh dopustil, aby došel až k místu řeky Jabok, dopustil tento vysilující zápas a Jákoba usvědčil

·       Bůh chtěl aby se dál Jákobovi dobře vedlo a naplnil Boží plán, ale podmínkou v této chvíli bylo jeho pokoření se před pohanským bratrem a hlavně usmíření s ním

·       Bůh, který bojoval s úskočností Jákoba ho dovedl k pokoření a vyznání viny před svým bratrem (kde se mu sedmkráte poklonil), z toho co bylo lety zaprášené a přesto stále živé

Proto Smíření může uskutečňovat jen ten, kdo je sám smířen s Bohem a je před ním zlomen.

2 Korintským 5:17  „Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
18  To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,

19  totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám.
20  Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.
21  Vždyť Toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“
Marxismus tvrdil, že změna prostředí (kraje), změní člověka. Bůh však změní srdce člověka a tak změní prostředí. Hospodin má určitě otevřené srdce pro tento nejateističtější kraj v České zemi a možná v Evropě, ale i my se musíme zde:

·       Nechat usvědčit z našich vin

·       Toto usvědčení přijmout a na základě pokoření pozitivně jednat

·       A to tak, že budeme ochotni vyznat naše viny před druhou stranou

Je mi jasné, že nevěřící tomu budou těžko rozumět a nemůžeme to po nich ani žádat, nicméně Boží děti by měly jít cestou usmíření a to samozřejmě otvírá Boží srdce, tj. pak také přináší požehnání pro náš kraj. Nesrovnávejme tedy vinu Němců a Čechů, ale vyznávejme naši vinu na Němcích.


Poté zazněly české chvály, s českými hudebníky regionální severočeské kapely pod taktovkou Pastora KS Jirkov Miroslava Kocholatého.


Po tomto dalším bloku chval se kazatel CB Most ing. Milan Let rozhovořil na téma „Bez kořenů“.  V úvodu přednášky zmínil osobní svědectví jakožto severočeského rodáka, který dětství prožil v Teplicích a vzpomínal na poměry panující v tomto kraji za doby reálného socialismu. Dále pokračoval v analýze toho, co se dále v tomto severočeském regionu dělo po odsunu sudetských Němců, kdy Češi přicházeli do vylidněných vesnic a měst tzv. do hotového. Typickým úkazem jsou příklady, kdy přišlý Čech z nějakého koutu naší republiky prošel náměstí nějaké zdejší obce a ukázal si na dům, který se mu zalíbil. Pokud v domě ještě bydleli Němci, museli se do půl hodiny sbalit s minimem svých pár švestek a dům navždy opustit.

Většina těchto přistěhovalců neměla k této zemi žádný vztah a neměli zde žádné kořeny. Němci byli pozváni do naší země již za Přemysla Otakara II, kdy dostali právo na jazyk a půdu. Pokud někdo chce ospravedlnit odsun na základě událostí let předválečných a válečných, nemůže ale ospravedlnit způsob jakým se to stalo.

Odchodem sudetských Němců jsou kořeny zpřetrhány a u lidí (Čechů), kteří zde nalezli nový domov, jsou znovu zpřetrhány tím, že komunisti řadu vesnic a obcí srovnala kvůli těžbě uhlí se zemí a vybudovala panelová sídliště (tzv.noclehárny). Nové mělké kořeny jsou znovu zpřetrhány a rostou výsypky, hnědouhelné krátery. Krajina začíná být ničena v zájmu těžby. Město Most je zbourán a postaven jinde znovu, jako gigantický panelákový pomník vlády komunismu. Tento region se stává tzv. Klondajkem. Oním zlatem, kvůli kterému se kraj rabuje se jmenuje hnědé uhlí.

Na závěr jsme vedeni Milanem k výzvě  modliteb za lidi jež zde žijí jako ti bez kořenů - ať poznají smíření s Bohem a mají možnost poznat a vyznat vlastní vinu, činit pokání a přijmout odpuštění skrze milost a víru v Ježíše Krista našeho Spasitele. Tento kraj za poslední desetiletí vyznával, že Bůh není a to více, nežli jakýkoliv jiný region v Evropě.


Poté přicházeli někteří pastoři jednotlivých sborů, kdy v čele s domácím kazatelem CB Ústí nad Labem Štefanem Paluchníkem vyznávali viny spáchané Čechy na sudetských Němcích po Druhé světové válce.


Po přestávce nastal okamžik pro německé hosty, kdy jako první již nám známý pastor a bubeník Udo Knöfel začal s osobním svědectvím o tom jak jako Němec cítí vinu za zrůdnosti, které jeho krajané napáchali za Druhé světové války. Když shlédl film Schindlerův seznam, v polovině filmu vyběhl z místnosti a plakal před Boží tváří a ptal se Pána, proč se musel narodit jako Němec, tedy občanem národa, který se dopustil takových ohavností. Pod tíhou těchto vin, jsem se jako Němec začal angažovat ve stavění nemocnic v Indii a v jiných křesťanských projektech v Africe  z motivu napravovat minulost svého národa.

Mým odhodláním  jakožto Božího dítěte je žít pro jednotu v Kristu a tímto vám Čechům děkuji za odvahu řešit svou minulost. Kristus nás učí neoplácet bezpráví bezprávím. Nás Němce to velmi povzbuzuje. Ještě jednou vám děkuji za odvahu“.


V osobním svědectví Reinhold Lebschi, sudetský Němec vzpomíná na svůj původ, minulost jeho rodiny a české kořeny (i když se narodil ve Švábsku)…svůj silný příběh zakončil písní o cestě Abrahama  do zaslíbené země.


Německý bratr v Kristu a historik doc. Hagen Getzmacher vedl část: „Smíření a vyznání Německé viny“ a vyprávěl nám o tom, jak sám bydlel 5 let v Praze a za války chodil do Německé školy. Otec nastoupil do Německé armády, avšak na konci války se odstěhovali do Aše a roku 1951 ilegálně přešel hranice do Německa. V nepřátelském prostředí v období odsunu sudetských Němců vnímal skutečnost oné velké propasti mezi Čechy a Němci, která se jevila jako naprosto nepřekonatelná . V Německu viděl, jak sudetští Němci neustále mluvili o odsunu , jako by to bylo včera. Odsunutí Němci jsou dodnes plní nenávisti a při odsunu mnohdy Čechy prokleli.

Hagen Getzmacher na závěr podtrhl, že náš úkol, jakožto nositelů smíření dle II Kor 5/17-21,je zasáhnout svět Kristovo evangeliem. Řekl v pláči: „prosím tímto za odpuštění…vás Čechy, kdy jsme vás pod tíhou historických událostí prolínali.“
Byl jsem Bohu velmi vděčný za toto vyznání, byla to pro mě velmi emotivní záležitost a rád v Kristu sudetským Němcům odpouštím. Přesto můj osobní dojem je takový, že Český národ ani tak nezasahuje fakt proklínání jednotlivými sudetskými Němci při odsunu a po něm (i když o jeho negativním duchovním vlivu nepochybuji), ale vědomý historický fakt vlastizrady tohoto německého etnika tj. německých Čechů na našem území.

Pavel Neústupný pozval na konferenci také zástupce spolku sudetských Němců v České republice, těch z mála co zůstali po odsunu v tomto kraji. S osobním svědectvím prožití časů zmíněného odsunu a s důsledky vin vyvstalé z let předválečných a válečných se velmi autenticky a  emotivně sdílela představitelka spolku Margareta Bauerová.


V Závěru konference (jež byla určitým vyvrcholením) vystoupil Pavel Neústupný s hlavním programem jež završoval smysl samotné konference a jako rodilý Čech uzavíral část „Smíření a vyznání české viny“. Zdůraznil, že nyní mluvíme o otázce viny, trestu a smíření s odpuštěním jak na německé tak i české straně. Avšak vina a trest je v Kristu přibita na kříž.

Pavel se zmínil o jednom (pro mě to byl nejsilnější moment konference) svědectví židovské ženy, která v Berlíně 1981 na olympijském stadionu s 25 000 lidmi na jedné konferenci pod názvem „Berlínské dny vyznání a smíření“, která přežila Holkaust, trpěla v koncentračních táborech a osobně přežila pokusy a sama v koncentrácích ztratila 95% svých příbuzných. Po válce uvěřila v Krista a sama prohlásila, že:  „...z Dachau šla s nenávistí, kdežto do Berlína s láskou“. Když na této akci přednášela v jednu chvíli se zhroutila a ačkoliv se zařekla že až do smrti už nepromluví německy, poté do mikrofonu před všemi prohlásila německy: „ odpouštím vám všem a miluji vás“. Na tomto stadionu mnozí dojetím plakali a po shromáždění jí přišlo asi pět nacistů odprosit. Jeden z nich byl jejím dozorcem  v lágru . Takové srdce je právě srdce Krista a takové má být právě srdce naše.

V dalším svědectvím zmínil Přemysla Pitra, který za války pomáhal Židům a ke konci války židovským dětem. Po válce se staral o německé děti z rodin sudetských Němců. Tento člověk naprosto vybočoval z myšlení své doby. Tvrdil, že před Bohem a dějinami jsme zhřešili všichni a všechny křivdy jsou opodstatněné na všech stranách. Proto jediné a možné je vyznat svou vinu (nikoliv druhého) a prosit za odpuštění. Odpovídáme pouze za vlastní hříchy.

Hromadný odsun českých Němců (jak zmínil Pavel Neústupný) byl nespravedlivý a právní by bylo netrestat plošně milionový národ kolektivně, ale po prokázání konkrétních vin bylo možno teprve trestat dle tehdejších zákonů.

Toto Pavlovo prohlášení však může být ve světle předválečných historických událostí, také věcí spornou. Pravdou je, že čeští Němci se ve volbách v drtivé většině přihlásili k Henleinově straně a tak i jejímu programu. Jejich národnostně vystupňované požadavky lze také Čechy chápat jako zradu k vlastnímu národu. Myslím, že pro českého čtenáře by nebylo na škodu si přečíst knihu Mnichovské dny, která vyšla pouze v roce  1968 a postupně zcela věcně odkrývá vládní jednání v předválečných letech s touto českoněmeckou menšinou. Tato kniha, jejímž autorem je sám Dr. Edvard Beneš, nebyla pohodlná jak za doby totality, tak možná z jistých důvodů i dnes. Pokud vím, po revoluci ještě nevyšla. Přesto svými  fakty vnáší světlo do mnohých událostí.

Dále se Pavel Neústupný zabýval citáty z Benešových výroků jako: „..hrůzy (myšleno vykonané na sudetských Němcích) musí být tak veliké, aby strašila sudetské Němce po mnoho let“, nebo „…konec války bude psán krví a budou muset splácet“.

Přiznám se, že v tuto chvíli se již Neústupný procházel po zmíněném tenkém ledě jednostranného výkladu historických událostí v dobrém úmyslu tématicky zmínit (zcela logicky) pouze českou vinu. Nicméně, vytržením  Benešových citátů a jiných výroků lidí tehdejší vládní moci z kontextu, se dopustil logického jednostranného historického zkreslení a zaujetí. Myslím, že v souvislostí všech událostí které předcházely nelze jednoznačně ve vytržených citátech nasazovat prezidentu Benešovi psí hlavu. Tlaky , kterým musel čelit před válkou ze strany této národnostní českoněmecké menšiny a postupný tlak Anglie, by asi neustál kdejaký politik. Pokud nemohu historii vykládat v souvislostech, pak je velmi těžké něco vyložit tak,  abych nebyl tendenční. Faktem také zůstává, že závěr Pavlovo smíření byl pro většinu opravdu velmi emotivní záležitost, nicméně pro některé přítomné také sporný moment. Přesto jsem rozuměl Pavlovo záměru a snaze ukázat zejména skutečnost, že pronásledování a vraždění sudetských Němců není ani tak věcí spontánně lidově živelnou, jako programově řízeným aktem tehdejší vlády a ministerstva.


Osobně jsem předpokládal (což do tohoto okamžiku platilo), že jakákoliv historická analýza musí být omezena na naprosto neoddiskutovatelné a věcné historické minimum v očekávání podtrhnutí smyslu smíření na základě Kristovi oběti na Golgotě, kde se Bůh usmiřuje s člověkem a nabízí cestu k záchraně na základě prolité krve, vyznání vin (pokání) a víry v Něj! Kde Bůh v Kristu nabízí řešení smíření ve všech rovinách lidského života a to i národnostních.

Nicméně na vyznání českých vin to žádný vliv nemělo a mám za to, že konference jednoznačně splnila svůj účel. Pro mě osobně svou náplní, programem a Božím jednání byla tato Severočeská konference zatím tou nejsilnější, jakou jsem zatím zažil.


Konference vedla k očekávanému průlomu, kde je ústřední  Kristovo vítězství na kříži. Nesla se ve smyslu „Smíření“ ve světle Písma a evangelia, kde je středem a kamenem úhelným sám Kristus, nikoliv správné porozumění historického období odsunu Sudetských Němců.

Tento Bohem připravený skutek usmíření jistě otvírá nebe, bourá hranice, zbavuje prokletí a pro požehnání tohoto kraje je skutek určitě důležitý, neboť náš Bůh je Bohem smíření především.

S přátelským pozdravem,



Pattre

Konference vedla k očekávanému průlomu, kde je ústřední  Kristovo vítězství na kříži. Nesla se ve smyslu „“ ve světle Písma a evangelia, kde je středem a kamenem úhelným sám Kristus, nikoliv správné porozumění historického období odsunu Sudetských Němců.
Osobně jsem předpokládal (což do tohoto okamžiku platilo), že jakákoliv historická analýza musí být omezena na naprosto neoddiskutovatelné a věcné historické minimum v očekávání podtrhnutí smyslu smíření na základě Kristovi oběti na Golgotě, kde se Bůh usmiřuje s člověkem a nabízí cestu k záchraně na základě prolité krve, vyznání vin (pokání) a víry v Něj! Kde Bůh v Kristu nabízí řešení smíření ve všech rovinách lidského života a to i národnostních.

Podobná témata

Zajímavosti

"Severočeská křesťanská konference Smíření" | Přihlásit/Vytvořit účet | 10 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Severočeská křesťanská konference Smíření - s křížkem po pohřbu (Skóre: 1)
Vložil: IC434 v Středa, 28. listopad 2007 @ 08:50:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji
Deklarace byla podepsána 21.ledna 1997. Za německou stranu ji podepsali Helmut Kohl a Klaus Kinkel, za českou stranu Václav Klaus a Josef Zieleniec.
Článek III: Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.
Článek IV: Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Celý text deklarace zde




Odkaz Dr. Edvarda Beneše nesmí být nikdy zrazen a zapomenut! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 28. listopad 2007 @ 09:17:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odkaz Edvarda Beneše

Vážení spoluobčané!


V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety presidenta ČSR. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nebudou opakovat tragické události let 1938–39.

Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu, na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.

Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „tak zvaní čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu.

Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává.

Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M. R. Štefánka. Vedlo by to k zániku obou našich národů.

Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost a potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.


Váš Dr. Edvard Beneš


Praha, květen 1947
_____________________________________________________________________________________________________________________________

Poselství prezidenta ČSR dr. E. Beneše Prozatímnímu národnímu shromáždění ze dne 28. října 1945

Otázku odsunu Němců posuzujeme s hlediska mravního
 
      Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili. Odůvodňujeme to řadou nejzávažnějších důvodů nejen politických, nýbrž i mravních, a já prosím všechny naše politické činitele,aby otázku tu vůbec posuzovali především také s hlediska mravního.
      Pokoušeli jsme se až do roku 1938, a zejména v roce 1938, dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. Všecky naše pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, že od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem a v plné odpovědnosti veliké většiny našich Němců byl připravován rozvrat našeho celého státu. Nešlo jen o připojení našich Němců k říši, naši Němci se dali ve své 80-90% většině úplně do služeb barbarského nacismu k zničení našeho státu a k podlomení všech mravních a kulturních sil a hodnot našeho národa. A když se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z říše celého našeho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a naši zemi tyranisovali. Všecky mosty mezi nimi a námi byly jejich postupem navždy strhány, náš společný život s nimi není možný. Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu klidu a míru Evropy není.
 
Znemožníme nový Mnichov
 
Historie posledních deseti let tu ostatně mluví sama. Až bude nyní během připravovaných procesů s našimi Němci pověděno všecko o celém zákulisí tohoto grandiosního komplotu a o skutečném vztahu našich Němců k Hitlerově vládě, uvidí celý svět, jak jsme v právu a jak mravní zákony o spolužití občanů a lidí mezi sebou mluví pro nás. Činím apel na všecky velké spojence z druhé války světové, která začala právě Mnichovem, na Sovětský svaz, na Velkou Británii, Spojené státy, Francii a Čínu a všecky ostatní - aby nám pomohli vyřešit tuto otázku definitivně a učinili konec všem příštím pokusům o nějaký nový Mnichov. Naše geografická situace a historie naší země od 10. století tu může býti dostatečným důvodem a dokladem  k tomu, že toto konečné řešení německé otázky u nás je naprosto nezbytné, jedině správné a opravdu logické.
            Že všecky přípravy k přesunu Němců od nás se musí dobře organisovat, provádět humánně, lidsky, nenacisticky a v plné dohodě se spojenci, rozumí se nám samo sebou. V tom duchu byly připraveny naše dekrety ohledně občanství německého a maďarského občanství, našimi občany budou jen ti, kdož naše občanství znovu od naši vlády obdrží. Dále dekrety o konfiskaci německého a maďarského majetku,  německý majetek je zabrán jako záloha na naše reparace proti německé říši, která prováděla po celých sedm let u nás takové devastace a rabování, že všechen německý u nás na to ani zdaleka nestačí. To ostatně nevylučuje položení otázky reparací s naší strany v celé její šíři. I tímto řešením chceme však ulehčit ten tak obtížný a složitý problém reparací po této válce vůbec.



Re: Severočeská křesťanská konference Smíření (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Středa, 28. listopad 2007 @ 08:57:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak vidím článek se slil v tučnou kurzívu, nicméně v náhledu před odesláním do redakce byl upraven jinak. Takhle to příspěvek z nezpřehledňuje. Také závěr je nějak přehozen … děje se běžně, že se to tak rozhodí?



Re: Věřící se zaměstnávají nebiblickými věcmi... (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Středa, 28. listopad 2007 @ 14:04:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


///Konference vedla k očekávanému průlomu, kde je ústřední  Kristovo vítězství na kříži. Nesla se ve smyslu „Smíření“ ve světle Písma a evangelia, kde je středem a kamenem úhelným sám Kristus, nikoliv správné porozumění historického období odsunu Sudetských Němců.

Tento Bohem připravený skutek usmíření jistě otvírá nebe, bourá hranice, zbavuje prokletí a pro požehnání tohoto kraje je skutek určitě důležitý, neboť náš Bůh je Bohem smíření především. ///


Jak to víš, že konference vedla k nějakému průlomu? Jak víš, že vůbec bylo něco v duchu vykonáno? Kde máte biblický podklad pro takové nesmyslné jednání?

Kde se v Novém Zákoně takto smiřují věřící ze Židů s věřícími z Římanů, mezi kterými došlo k mnoha křivdám a bylo zmařeno mnoho životů?

Proč se smiřuje něco, co smířil již dávno Kristus na kříži a co je tedy v Něm automaticky smířeno mezi věřícími a co nebude asi nikdy na tomto světě smířeno mezi oběma národy tvořenými z drtivé části nevěřícími lidmi? ( Ef 2,14-17 )





Re: Severočeská křesťanská konference Smíření (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 29. listopad 2007 @ 10:44:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když se chce landgraaf Peter von Schimmer s někym smiřovat, tak neni potřeba ani chodit přes hranice, muže začít rovnou ve svym domovskym schtettelu. Až se tam usmíří se všema, se kterejma by to bylo namístě, tak muže přejít k těm ostatnim, který maj s jeho osobou ňáký nevyřízený účty, aby ten jeho freundschaft s helmutama nevypadal jako přiblblý nicneznamenající gesto.



Re: Severočeská křesťanská konference Smíření (Skóre: 1)
Vložil: IC434 v Čtvrtek, 29. listopad 2007 @ 11:23:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Máme zde pěkné a nadšené svědectví o velkém mezinárodním smiřování. Smiřovat se s někým kdo má stejný názor je dost snadné i vzhledem k tomu, že ho vidím jen na pár hodin na nějaké konferenci. Přesto tu znějí velká slova o bourání hranic, zbavování prokletí, otvírání nebe. Ale ouha, co když ten s kým bych se měl smířit nemá stejný názor? Tak na to nám Pattre odpovídá jinde. Najednou jsou pro velkého smiřovatele národů oponenti cituji jeho slova: "tlupa podobně „vyvolených“ satisfakčně nakažených bolavých lidí", či "virtuálními konspirátory, bonzáky a proticharismatickými rasisty" a "že od takových labiláků raději dál" atd., atd. Celý jeho příspěvek na adresu těch co si dovolili mít jiný názor než on si můžeme přečíst zde. Je to opravdu reakce hodná někoho, kdo se podílí na "průlomovém" smiřování národů. Doufám, že naši zem nikdy nepovedou podobní "smiřovatelé". To by byla válka za humny.





Re: Severočeská křesťanská konference Smíření (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Sobota, 01. prosinec 2007 @ 10:20:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nejen pro Grega,
osobně neřeším otázku zrušení Benešových dekretů a z mého příspěvku lze rozpoznat, že tento náš druhý prezident má mé jisté sympatie (proto jsem ho hájil v otázce nějakého jednostranného pranýřování). Historie mě zajímá a proto je mi jasné, že kdYž se sudetští Němci podíleli na rozpoutání druhé světové války,  jednalo se o logickou historickou reakci tehdejšího Československa, takže šlo o řešení národnostního problému prolnutý s tehdejší politikou. Platí to i přes to , že S.N.  nebyli odsunuti z Československa na základě tzv. "Benešových dekretů" (viz výše).

Dobrá, ale  buďme objektivní v souvislosti k tragičnosti česko-sudetských vztahů jako prolnutí  cizího i vlastního zavinění. Dojít k vzájemnému odpuštění z takových tragédií lze opravdu jen skrze Kristův kříž,  proto k tomuto překonání lze vzít sílu v křesťanském postoji víry ke vztahu k bližnímu. Usilování o smíření je vždy velmi blízké Boží vůli a to i v sekulárních historicko-národnostních záležitostech, když je připraven ten kdo žádá i ten kdo je schopen to přijmout. Proč by se nemohla angažovat církev? To co především Gregori odděluje se nevylučuje, ale právě naopak. Proto jsem velmi rád že ta konference proběhla, nicméně co se mé osoby týče nemám na jejím pořádání žádný podíl ( žádný „smiřovatel národů“ se nekoná), jen jsem se jí zúčastnil a napsal o ní jakousi reportáž s vlastním pohledem. S tím pohledem nemusí každý souhlasit. To je snad pochopitelné

Ke smíření jsou vždy potřeba dvě strany. Umím si představit usmíření s člověkem který má jiný názor, ale těžko s někým, kdo o usmíření nestojí. To platí vlastně v rovině jakéhokoliv smíření (samozřejmě i CéBé se Zelíčkem, ale tam snad do budoucna nepůjde o zas tak velký problém - když vzájemné odpuštění vyjádřeno bylo - zůstává pouze vzájemné nepochopení). Avšak máme tu jednu výjimkou: Boha, který se s námi skrze Krista usmířil dřív, nežli jsme o to stáli, když jsme ještě žili ve svých hříších. On je prostředník nové smlouvy (Žd 8/6, 9/15, 12/24), kde není třeba druhé strany ve smlouvě Galatským 3:19-20,  což je polidsku asi nepochopitelné Timoteovi 2:5, přitom tak osvobozující, neboť je tu jakákoliv neschopnost člověka se vypořádat s hříchem tak, aby se mohl v tomto smyslu Bohu nějak zavázat. Člověk se může s Bohem usmířit, tak že uvěří v Krista, činí pokání a příjme amnestii ve smlouvě již dávno uzavřenou. Smíření je projevem Boží Otcovské lásky Ř 8/5.

Z toho všeho mi vyplývá, že pojem smíření má dalekosáhlý a hluboký dopad a jde o mnohem více nežli jsme asi schopni pochopit.

Proto v té souvislosti ještě jednou opakuji:


2 Korintským 5:18  To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
19  Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření
Zmíněná konference Smíření vedla k jednomu bodu a to:  podtrhnutí smyslu smíření na základě Kristovi oběti na Golgotě, kde se Bůh usmiřuje s člověkem a nabízí cestu k záchraně na základě prolité krve, vyznání vin (pokání) a víry v Něj! Kde Bůh v Kristu nabízí řešení smíření ve všech rovinách lidského života a to i národnostních.



Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy