Petr Vlček má dvě, tři, čtyři  tváře. Lže jak když tiskne a přitom se tváří jako svatej charismatik. Přemýšlejme. Byl tady pod nickem likvid, všichni jsme jej znali dlouhé měsíce. Byl čitelný a nikdo nepochyboval, že likvid není likvid. Každý věděl co od něj může čekat. Opakovaně zval na grilování, dvakráte se snažil o setkání uživatelů Grana a každý jej mohl kdykoli v Počernicích navštívit. Byl tak obnažen až to bylo nápadné. / Možná je to přirozené a normální , jo kdo to ví. / Podporoval Serafína a zastával se ho při jeho pravidelných excesech zde, vždyť kouká na jeho chaloupku, občas odjel na misii, ale vždy se vrátil a zase vesele švitořil. Na krku nosil hrdě zlatou perlu / než mu ji pes Litvínov snědl /, kterou dostal pod nickem likvid za útrapy v Los Angeles. Nebyl zde nikdo, kdo by pochyboval , že je to on. Najednou ale, jednoho dne se Petr Vlček změnil v nestvůru. V strašlivou zrůdu. Začal lhát, chrlit ze chřtánu oheň, naučil se mluvit sprostě a ničil a bořil ...