Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Drahoslav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16084, komentáře < 7 dní: 156, komentářů celkem: 389882, adminů: 60, uživatelů: 5030  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 25 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106907053
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Vlastnila církev svůj majetek?
Vloženo Sobota, 26. leden 2008 @ 17:46:06 CET Vložil: Olda

Katolicismus poslal Nepřihlášený

K obecné otázce, zda církev svůj majetek pouze spravovala a nevlastnila, je třeba přistupovat historicky, protože zde došlo k vývoji. Takový závěr je určitě pravdivý pro středověk, kdy král podle své vůle církevním subjektům majetek věnoval a opět odebíral.

Ještě před občanským zákoníkem z r. 1811 bylo celkem nesporné, že vlastnictví církve je vlastnictvím veřejným.


Po občanském zákoníku z r. 1811, který už považoval církev za jednoho z vlastníků, zákonitě docházelo k postupné emancipaci církevního vlastnictví (ze známých důvodů bylo pod státní kontrolou – za dob Marie Terezie a později Josefa II., který zrušil v r. 1781 všechny kláštery, jejich majetek byl vyvlastněn a ze jmění těchto klášterů zřídil zemské náboženské fondy, později sloučené do náboženské matice. Důvodem nebyl prospěch státu, ale naopak péče státu o to, aby se církevní majetek nezmenšoval a nepřestal sloužit kultu. To byl významný krok k tomu, aby vlastnictví církve bylo chápáno jako skutečné vlastnictví. Nový vztah mezi státem a církví byl upraven zákony z r. 1874. Byla zrušena státní kontrola nad církví. Církvi bylo povoleno zakládat si nadaci. Uzákoněním tzv. kostelní konkurence (tj, že všichni obyvatelé farnosti, kteří se hlásili k určitému náboženství, povinně přispívali na náboženské potřeby své farnosti) si mohla obstarávat nové finanční zdroje na výstavbu kostelů, placení zaměstnanců atp.

Ve 20. století se církev stala plnoprávným vlastníkem. Argumentem je i pozemková reforma – zákon č. 32/1918 Sb. a zákon č. 215/1919 Sb. – protože zacházela s církevními majiteli zcela stejně jako s jakýmkoliv jiným soukromým vlastníkem. Samo podrobení církevních nemovitostí pozemkové reformě tedy znamená, že na ně bylo nahlíženo jako na vlastnictví církve (vlastnictví státu, krajů, obcí bylo ze záboru zákonem vyloučeno). Podobně je tomu i v době po zákonu č. 142/1947 o revizi první pozemkové reformy, kdy církevní majetek podléhal revizi pozemkové reformy, a zákonu č. 46/1948 o nové pozemkové reformě, kterou byla konfiskována prakticky veškerá zemědělská a lesní půda bez finanční náhrady. Protože tím byla církev úplně zbavena své ekonomické základny a od této chvíle tedy zcela odkázána na státní pomoc, přijal stát zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností (CNS), který platí s menšími úpravami dodnes. Podle §10 tohoto zákona "tvoří veškeré movité a nemovité jmění a majetková práva CNS, jejich složek a komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů jejich majetek, jehož zcizení nebo zabavení vyžaduje předchozího souhlasu státní správy".

K tomu, že CNS vlastnily majetek, je ještě třeba dodat, že ani judikatura nejtotalitnějšího období (tj. 50. let), ani pozdější socialistická judikatura, nikdy nepochybovaly o tom, že církve tzv. církevní majetek vlastní. Názory, že církve majetek nevlastnily, ale jen spravovaly, nemají žádnou oporu v dřívějších právních předpisech ani v soudní judikatuře. Z těch naopak plyne, že církve majetek vlastnily. To, že byly dlouhodobě charakterizovány církevní instituce jako veřejnoprávní korporace, nemá z tohoto hlediska význam. Vždyť nikdo zcela nezpochybní existenci majetku státu jen proto, že stát je subjektem veřejného práva.

http://tisk.cirkev.cz/z-domova/vlastnila-cirkev-svuj-majetek.html

"Vlastnila církev svůj majetek?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Vlastnila církev svůj majetek? (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Sobota, 26. leden 2008 @ 18:15:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na tuto otázku je možná jediná logická odpověď.
Není přece možné, aby někdo "svůj majetek" nevlastnil.



Re: Dva příběhy církve lačnící po bohatství (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 26. leden 2008 @ 23:55:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
   Příběh první - z prvního sboru, do něhož jsem chodil a v němž jsem uvěřil:

Sedmdesátá léta. Sboreček Církve bratrské byl malý, asi pět rodin, jejichž otcové krátce před tím, než jsem přišel,  se vrátili z basy, kterou vyfasovali za "maření státního dozoru nad církví". Ve sborečku ale byla mládež, velmi dobře vedená, ekumenická, otevřená pro nevěřící, v níž řada mladých studentů, jako já, poznala Krista. Ačkoli to nebylo nijak rozsáhlé dílo, na ty roky bylo zázračné. Celá řada z nás, kteří jsme tam chodili, ze stali kazateli. Tomáš Řehák patří mezi nejznámější - abych jmenoval alespoň jednoho. V životě jsem pak nespatřil tak efektivní Boží dílo.

Přešly roky, sametová revoluce, sboreček už netvořilo jen pět rodin ale daleko více, kolik přesně, nevím. Já jsem byl už Na Maninách. I rozhodli se otcové i mladí, starší i členové církve k velikým obětem a postavili nový kostel doprostřed sídliště. Vznáší se mezi paneláky v podobě lodi.

Můj odhad - asi 20 MIL. náklad.
Budoucnost? Volby vyhraje politická strana vedená třeba Dr.Rátem, nebo jiným doktorem a zabaví kostel, vyžene křesťany a dům odevzdá pionýrům. Po nějaké dově dojde k nové "vzpouře slušných lidí", Ráta pošlou do penze a nastane čas restitucí.
Církev bratrská bude mít tu drzost, že bude chtít svůj dům zpět.
Státu se nebude chtít, to se rozumí, ale nakonec nějaká vláda se odváží jít proti proudu a majetek vrátí. To bude řevu v národě! To bude bouře na internetu! Dokonce někteří křesťané budou hlásit, jak taková církev, která si říká biblická, baží po bohatství. Hodnotu budovy mezitím někdo odhadne na 10 MIL. - ale EUR, a ateistická levice s křesťanskou ultrapravicí budou vypočítávat, jakého majetku se loupeživí preláti zmocní.

CÍRKEVNÍ MAJETEK ROSTE! Přirozeně a zdánlivě sám od sebe. Není to statická veličina. Církve totiž pracují, obětují, hospodaří, projektují, budují, slouží. Stačí deset patnáct let a dříve ožebračené, početně chudičké společenství zbohatne tím, že investuje peníze, čas a práci do něčeho, co má hodnotu vyjádřitelnou pak i v penězích.

Stačí patnáct let. Co se asi všechno stane za sto let, v kterých církev nikdo neokrade? Pak je opravdu co znárodňovat.

Olin




Re: Dva příběhy církve lačnící po bohatství (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 27. leden 2008 @ 00:26:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
   Příběh druhý, z dnešního dne.

Začalo to plakátkem: Jiří Kusý zpívá biblické písně Antonína Dvořáka, v sále blízkého zámku.
Protože jsme rodina vesměs muzikymilovná, rozjel jsem se tam s dcerou.

Zámek je býv. domov důchodců, navrácený v restituci Anglickým pannám.
Anglické panny - to je pozoruhodný příběh Angličanky Mary Ward, která si na poč. 17. stol. "usmyslela", že ženy potřebují vzdělání podobně jako muži, a založila po vzoru již existujících jezuitů družinu sester, které by se věnovaly vyučování dívek.

Něco takového ovšem bylo provokací ještě za Boženy Němcové, natož v 17. stol.
Katolická církev ty sestry chtěla neustále zavřít někam do kláštera, a když se nenechaly, papež Urban VIII. ("slavný" z procesu proti Galileovi) je pronásledoval a zakázal.

Myšlenka ale přežila, snad i nějaké ty sestry, a v 19. stol. nastal školám Anglických panen čas rozkvětu  (nakonec i papežského uznání). Normální Čech o nich moc neví, ale mohl by vědět, že v této společnosti v Kalkatě byla učitelkou jistá sestra Tereza, než opustila klášter a školu a na ulici se stala Matkou Terezou.

Tato společnost se ale do Čech dostala taky, a někdy za 1.rep. koupila od Windischgraetzů zmíněný zámek. Založily v něm jazykovou školu pro dívky. Pak přišli komunisti, "zrušily" dívky, nikoli však jeptišky. Těm "dali" novou službu: důchodce.
Nakonec vyhnali i jeptišky a zůstali jen důchodci.

Zámek byl - jak jsem viděl - navrácen Anglickým pannám v první vlně restitucí, ale co v něm sestry dělají nevím. Já jsem tam byl na koncertě. Protože mám ale pro to voči, viděl jsem, v jakém stavu po čtyřiceti letech hospodaření domova důchodců je. Mimochodem - ještě v horším stavu je na první pohled statek, který k němu patřil.

Ať už tam sestry budou dělat cokoli, co je dnes jejich službou, docela určitě se tam neflákají. A k tomu, aby se zase ze zámku stal škola nebo hospic nebo cokoli na úrovni 21. stol., je třeba, aby se Anglickým pannám dostalo spolu se zámkem buď ono hospodářské zázemí, nebo nějaká jeho náhrada. 

Ale státu se to nebude líbit, dokonce lidem se to nebude líbit, a dvakrát dokonce ani některým křesťanům se to nebude líbit, protože církev přece nemá nárok, podle některých dokonce ani nemá nic dělat, zejména nic co stojí peníze. Podle jiných má ty peníze stále dostávat od státu, aby pak titíž lidé, co jsou proti restituci, mohli napsat, že si dějají ze státu "dojnou krávu".

Olin

 



Re: Vlastnila církev svůj majetek? (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Neděle, 27. leden 2008 @ 03:18:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je zajimave jak nekteri lide posuzuji navracovani majetku. Kdyz se vraci soukromym osobam, tak je to v poradku, ale pokud jde o cirkev, tak se dela "dusno". Skutecnost je takova, at se to lidem libi nebo ne, ze ten majetek cirkvi patril a mela by mit na jeho vraceni pravo. Vzdycky se musi jednat podle zakonu. A co tedy rikaji Ceske zakony? Ja nevim. Ja je tak dobre neznam. Treba to bylo tak, ze se na cirkevnim majetku podilel i stat a pred tim monarchie. To se pak musi rozresit tyto problemy. Jak to vlastne s vlastnictvim bylo. A pak podle zakona jednat at se to nekomu libi nebo ne. Na to ty zakony jsou!



Re: Vlastnila církev svůj majetek? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Neděle, 27. leden 2008 @ 08:59:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
    Oline, myslím, že kromě socialisticko-komunistických zlodějů, kteří tem majetek ukradli a jejich přisluhovačů nikdo extra nepochybuje o tom, že církev má zákonné právo na majetek, který jí byl ukraden.


    Jen ta morální situace se má trochu jinak. Představ si, že by těch pár výše uvedených tatínků, co si postavilo kostel za 20 melounů, vstoupilo do nějaké církve. Řekněme do Jednoty bratrské. Majetkový status kostela by byl nejasný. A pak by se s církví neshodli. Církev by je vyloučila ze svého středu, nebo by byli odešli sami. Majetek by pak různě koloval mezi státem, privátními vlastníky a příslušnou církví. Někdy násilně, někdy dobrovolně. Až by ho nakonec ukradli komunisti.

    Po pár letech komunistického zločinectví by pak nastoupily restituce. Církev by se o kostelík samozřejmě zajímala a téměř jistě by na něj měla zákonné právo. Potomci těch několika tatínků, kteří kostelík postavili, by na něj právo neměli. Byť by zastávali stejnou víru, jako jejich otcové.

    A to je taky moje výhrada jako katolíka.



Stránka vygenerována za: 0.18 sekundy