Grano Salis - PO MÉM ODCHODU PŘIJDOU VLCI

Už od dob starozákonního Izraele vidíme tento jev. Nastane nějaké probuzení a postupem času pomine, utichne, Boží lid postupně odpadne od učení a praktikování Božího zjevení. Pak Bůh opět vzbudí nějakého "soudce", probuzení se na čas obnoví a pak opět upadne. Takto to bylo s Izraelem a je tomu tak i s Církví.

Církev se držela učení Krista, apoštolů a praxe Božího zjevení od svého vzniku v roce 32 AD až zhruba do smrti posledního apoštola Jana. Krátce po jeho smrti mezi léty 100-110 AD začala odpadávat od Božího zjevení. Je to jev, který popsal už apoštol Pavel, a který, jak věřím má všeobecnou platnost.

Pavel si před svým odchodem do Jeruzaléma k sobě povolal do Milétu starší z Efezu a řekl jim:"Buďte tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kterou sobě dobyl svou vlastní krví. Neboť já to vím, že PO MÉM ODCHODU, vejdou MEZI VÁS vlci hltaví, kteří nebudou odpouštěti stádu. A Z VÁS SAMOTNÝCH povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedníky po sobě" (Sk 20,28-30).

Tak se také stalo. V době Pavlova uvěznění se již od Pavla odvrátily všechny maloasijské církve (místní sbory), jak píše v 2Tim 1,15. Do místní církve vnikli jak falešní (neznovuzrození, nemající Ducha Kristova) "bratři" - vlci, tak také samotní praví věřící z řad Pavlových žáků, začali přejímat a šířit tyto bludy, které tam vlci vnesli. A to si uvědomme, že ti starší v Efezu byli Pavlovými osobními žáky (viz. jak tvrdí církevní otcové, že prý někteří z nich znali apoštoly nebo byli žáky některého z nich - čeho je to zárukou?) se kterými strávil celé dva roky! (Sk 19,8-11). Tento jev je platný všeobecně, jak dokazují dějiny i současnost. První Církev po odchodu apoštolů se od jejich učení odvrátila právě tak. Jako čistá panna zasvěcená Kristu vydržela tedy asi 70-80 let. Těžko si lze představit, že dnes by nějaké se*****ární probuzení (tedy, pokud by vůbec bylo z Ducha svatého) vydrželo déle než první Církev, která byla pod dohledem apoštolů - dohlížitelů (biskupů) celé všeobecné Církve.

Mezi tzv. církevními otci došlo poznenáhlu k úplnému zkreslení Evangelia milosti a ti se dostali do stavu věřících, opsaných v listech Galatským a Židům. Většina jich díky Bohu nekázala nějaké kardinální bludy, někteří však ano. Ti však byli většinou exkomunikováni.

Do církve začaly pronikat jako přídavek ke Kristovu učení všemožné pohanské praktiky a učení. Bůh však nedopustil, aby došlo k průniku a usídlení vážných kardinálních bludů. V tomto stavu se nyní nachází dnešní Římskokatolická církev. Spousta pohanských učení a praktik smíšených s Kristovým učením, ale díky Bohu, žádný velmi vážný blud v oblasti Kristologie a jiných důležitých nauk. Je tam jen jeden kardinální blud, a to je hlásání spásy ze skutků, což je popřením Evangelia milosti, avšak tento jev se s ŘKC táhne už od doby církevních otců. Je to vlastně judaismus se všemi vnějšími znaky - zákon (spása ze skutků) a záliba ve SZ věcech, speciální obleky ( i s pokrývkami hlavy!) speciálních služebníků - kněží, prostředníků mezi Bohem a člověkem, existence tzv. laiků, chrámy (kostely) a umělecká díla v nich, fyzický oltář, kadidlo, hudební nástroje apod. Také středověké upalování čarodějnic a "kacířů" sem patří.

Podobně tomu bylo i s protestantskou reformací, která slibně začala, avšak nedokonala započaté dílo. Brzy upadla (jako papeženci) do smilného spojení s politickým světem a započala vytvářet denominace odlišující se od sebe na základě učení (novokřtěnci - baptisté, letniční, charismatici), správního zřízení (presbyteriáni), národnosti (Anglikáni), nebo na základě různých hnutí (bratrské hnutí). Tím se začal proces nekonečného štěpení. V oblasti učení nakonec reformace opět opustila původní Evangelium milosti a nyní zastává učení, které ve svém důsledku znovu hlásá spásu ze skutků. Do charismatických a letničních kruhů s úspěchem proniká pokleslá americká kultura v podobě tzv. Hnutí víry, které je v podstatě takovým falešným křesťanstvím s mnoha prvky šamanismu New Age. Také proniká bludná doktrína "Království nyní", jejíž jedním z důsledků je učení o spáse ze skutků.

Jednou z mála světlých stránek v dějinách moderní Církve bylo hnutí bratří v 18. a 19. století v Británii (Plymouthští bratří) a Německu, skrze které Pán Ježíš obnovil mnohá biblická učení, která zatemnil katolicismus i protestantismus. Byly obnoveny podstatné novozákonní pravdy o učednictví, o Království Krista na zemi apod. Avšak i toto vzácné hnutí nakonec padlo příčinou pýchy do stavu sboru v Laodiceji (Zj 3,14-22).

Velmi nadějný byl vstup čínského Kristovce Watchmana Nee na scénu, ve dvacátých letech minulého století. Ten ve svém učení a praxi shrnul, rozšířil a doplnil učení bratří 18. a 19. století. Avšak v roce 1952 byl čínsým komunistickým režimem uvězněn pro víru. Tato světlá episoda trvala tedy v čisté formě pouze necelých 30 let. A nyní trvá jen v místních církvích, které i nadále uznávají školu učení W.Nee.

Pokračovatelem W.Nee, měl být jeho žák, Witness Lee, který, na pokyn W.Nee, před jeho uvězněním, emigroval do USA. Duchovní skutečnost je taková, že satan, z obavy před rozšířením těchto sborů, postavených na Bibli, připravil duchovní protiútok v podobě osoby tohoto "učitele", který se postupem času ukázal být falešným, nemajícím ani Ducha Kristova. Jeho zásluhou byly tyto nadějné církve zasaženy bludem modalismu (směšování Osob Trojice) a bludem pravoslavné theose = smíšení Boha a člověka, zbožštění člověka. Podle tohoto učení je věřící člověk bůh v životě a přirozenosti (podobné učení zastává i pohansko-šamanské učení Hnutí víry - jde veskrze o pohanský koncept). Oba bludy jsou kardinální, nezůstávají a přestupují učení Kristovo a proto jejich vyznavači NEMAJÍ BOHA (2Jan 9). Žel na toto učení naletělo velké množství pravých, znovuzrozených Kristovců, ochotných následovat Pána Ježíše cestou kříže. Těchto pravých věřících je v této skupině snad 99-99,99%. Žel, v důsledku přijetí tohoto falešného učení, které nakazilo kompletně celé tamní učení (i jeho zdravé části - Kaz 10,1), tyto Boží děti NEMAJÍ BOHA - nemají Ho ve své duši (jen ve svém duchu), a nemají Ho ve své vnější přítomnosti jednotlivců i sborů. Ve své duši a ve své vnější přítomnosti mají falešného ducha. Tím neříkám, že tam není žádná duchovní přítomnost - ať už v knihách, v duši věřících nebo ve vnější přítomnosti. Ta je tam naopak velká. Jenže to není Boží Duch. Na první pohled (bez bližšího rozlišení), vypadá mezi křestany každá duchovní přítomnost jako Boží. Avšak není to tak.

Učení W.Nee zůstala věrná pouze skupina sborů, kolem sboru místní Církve ve Stuttgartu. Tyto sbory se v roce 1989 oddělily od učení W.Lee a od sborů, kteří jeho učení akceptují (většinou nevědomi si těch bludů - ani o nich NEVÍ).

Vidíme tedy, že žádné Bohem iniciované hnutí nepřekoná 70-80 let, které vydržela bez poskvrny prvotní apoštolská Církev. Mám však naději, že Pán Ježíš při svém příchodu, najde na zemi roztroušené skupiny vítězů, kteří naplní Boží záměr za celou Církev (jako Gedeonových 300 mužů). Mám naději, že tito vítězové budou plně obnoveni v charakteru i v učení a že Pán si je vyzvedne k sobě ve vytržení. Bude to právě Pánův příchod, který zabrání jejich obvyklému rozkladu a odpadnutí.

	Hledej
	Je a svátek má Roman. Vytvoření registrace