poslal gregorios777
Již od začátku prvního století, po odchodu apoštolů Páně až dodnes, můžeme pozorovat naprostý a masivní odklon křesťanstva k judaismu, k pošmourné nábožnosti, k náboženské tělesnosti, která není Evangeliem milosti, ale je jiným evangeliem, majícím jiného ducha a jiného Ježíše. Jde o příklon k judaismu ve všech jeho podobách, zjevných (katolicismus) i skrytých (protestantismus).
Již za dob apoštolů byli mnozí Židé, kteří vyznali Ježíše jako Mesiáše a kteří přesto zastávali celý systém SZ obětí (stejná situace jako dnes, pouze bez zvířecích obětí). Tito židovští Kristovci jednali tak, jakoby mezi nimi a svatým Bohem byly hříchy, za které museli ještě přinášet oběti. Jednali tak, jakoby JEDNA Kristova Oběť nebyla postačitelná, jakoby jejich svědomí nebylo ještě očištěno (Žd 9,14)!
A takoví "věřící" jsou i dnes. Byl jsem mezi nimi také. Doporučuji jim číst epištoly Židům, Galatským a Římanům, dokud nepochopí a nebude jim Duchem zjeveno Evangelium milosti. Zejména epištola Židům jasně vyhraňuje rozdíl mezi starozákonními oběťmi a obětí Kristovou.
Ten, kdo ještě nepochopil , co navěky znamená Kristova Osoba a Oběť pro Boha Otce, ten se ještě nachází, i se svou "vírou v Krista", v období zvířecích obětí, na úrovni Izraelity, který nevěděl, co je být NAVŽDY smířen s Bohem a mít ODPUŠTENÍ VĚČNÉ. Izraelita musel neustále přinášet nové a nové oběti za své hříchy - do nekonečna.
Kristus se obětoval pouze JEDNOU. A tato Oběť nás učinila DOKONALÝMI NAVĚKY (Žd 10,14). Pojí se s ní výrazy jako: Dokonalá Oběť, dokonalé odpuštění, dokonalé očištění VŠECH hříchů, dokonalé smíření, dokonalé postavení, dokonalé svědomí, věčné odpuštění, věčné vykoupení, věčná spása, věčně očištěné svědomí, věčně platná Oběť, věčné smíření, věčná jistota, věčná bezpečnost, věčné odpočinutí, věčné dědictví, věčná láska, věčná radost a věčný pokoj. To vše skrze JEDNU dokonanou a dokonalou, věčnou Oběť Krista skrze věčného Ducha (Žd 9,11-14).
Jsou to úžasné věci, to Kristovo dílo vykoupení ze zákona, z prokletí zákona (Ga 3,13). Přesto však většina křesťanstva zůstává u starozákonní koncepce hříchů a obětí, u spravedlnosti ze skutků, ze zákona.
Uvědomme si, že věčně spasen může být jen ten, kdo je před Bohem stejně svatý a neposkvrněný jako Ježíš Kristus. Kdo z nás si na to troufne? I kdyby se nám podařilo odstranit všechny hříchy, o kterých víme, zůstalo by ještě obrovské množství hříchů, o kterých ani nevíme, a skrze které a se kterými bychom nebyli HODNI vstoupit do nejsvětější svatyně (Žd 10,19), do bezprostřední Boží přítomnosti. I kdybychom měli to nejcitlivější svědomí, stále by ještě takových hříchů, které se Bohu nelíbí a o kterých ani nevíme, zůstávalo mnoho.
Proto ze skutků nemůže být ospravedlněn před Bohem žádný člověk (Ga 2,15-16). Proto přišel a zemřel Kristus, aby nám skrze VÍRU, byla zdarma připočtena spravedlnost bez skutků (Ř 4,6). Co všechno tedy Pán Ježíš udělal na kříži, jako dílo vykoupení?
2Kor 5,21:"Neboť Toho, který hříchu nepoznal, ZA NÁS učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v Něm.
Kristus zaujal naše postavení se všemi důsledky, abychom my mohli zaujmout Jeho POSTAVENÍ, se všemi důsledky. S Ním bylo na kříži nakládáno jako s hříchem, aby s námi v přítomnosti neskonalé Svatosti mohlo být nakládáno jako se spravedlností.
Kristus byl vyvržen z Boží přítomnosti, protože na Něm spočinul náš Kristu přičtený hřích, abychom my mohli být přijati do Božího Domu a do Boží náruče, protože máme přičteného Krista jako naši spravedlnost (1Kor 1,30).
On musel strpět, že Bůh skryl před Ním svoji Tvář, abychom se my mohli slunit ve světle této Tváře.
On musel projít třemi hodinami temnoty, abychom my mohli chodit ve věčném světle.
On byl Bohem načas opuštěn, abychom se my mohli těšit navěky Jeho přítomnosti.
Vše, co náleželo nám, jako zkaženým hříšníkům, bylo vloženo na Něho, abychom my mohli vlastnit to, co náleželo Jemu.
Když visel na zlořečeném dřevě, bylo VŠE proti Němu, aby NIC nemohlo být proti nám.
Byl učiněn zajedno s námi, v opravdové smrti a soudu, abychom my mohli být učiněni zajedno s Ním, ve skutečném životě a spravedlnosti.
On pil kalich hněvu - kalich, který ho lekal, abychom my mohli pít z kalicha spasení - z kalicha neskonalé přízně.
S Ním bylo nakládáno podle toho, co jsme zasloužili my, aby s námi mohlo být jednáno podle Jeho zásluh.
Se Spravedlivým bylo naloženo jako s nespravedlivým, nespravedlivý je přijat ve Spravedlivém (1Pt 3,18).
Naše hříchy přivedly Krista na kříž, ale On nás přivádí k Bohu.
Nyní se chci zastavit u nejdůležitější věci - u "VĚČNÉHO ODPUŠTĚNÍ". To je totiž v otázce vykoupení opravdu stěžejní téma. Je třeba vědět a mít o tom zjevení Ducha, že VŠECHNY naše hříchy, včetně budoucích, byly odpuštěny:"Ano i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s Ním obživil, odpustiv vám VŠECHNY HŘÍCHY. A smazav proti nám, ten zápis v ustanoveních, který byl odporný nám. I vyzdvihl jej z prostředku, přibiv jej ke kříži" (Kol 2,13-14). V židovském chrámu se musely bez přestání obětovat nové a nové oběti - býci a kozlové, které však nemohly navěky odstranit hříchy (pouze dočasně). V chrámu nebyly ani sedadla, protože kněží měli stále mnoho práce se zabíjením obětí, takže se nemohli ani posadit.
S Kristovou Obětí, je však otázka hříchu vyřízena JEDNOU a NAVĚKY. Kristus obětoval JEDNU věčnou Oběť, a proto nyní může sedět v nebi (Žd 10,12). Starozákonní kněží museli pořád stát a obětovat. Kristus to vyřídil vše jednou Obětí. Nyní již Kristus nemusí obětovat NIC, protože hřích věřících v Krista již před Bohem neexistuje. Kristus dokonale uspokojil Boží spravedlnost a Bůh již na naše nepravosti NIKDY VÍCE nevzpomene:"Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými oběťmi, které po všechna léta obětují, nikdy nemůže přistupujících dokonalých učiniti. Sic jinak zdali by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného (zlého) svědomí z hříchů ti, kteří obětují, jsouce JEDNOU očištěni?" (Žd 10,1-2). Takto svědčí Duch svatý:"Tato je smlouva, kterou učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, a na hříchy jejich, i na nepravosti jejich NIKOLI NEVZPOMENU VÍCE. Kde pak jest ODPUŠTĚNÍ jich, NENÍ VÍCE OBĚTI ZA HŘÍCH". (Žd 10,15-18). Bůh již NIKDY nevzpomene na hříchy věřících v Krista, protože mají věčné odpuštění kompletně všech hříchů (i těch, které ještě udělají). Důkazem tohoto věčného odpuštění je, že již nemusí být obětována žádná oběť. Věřící má před Bohem dokonale čisté svědomí, protože před Bohem jsou všechny jeho hříchy PRYČ. Proto také nikdy nepřijde na SOUD (Jan 5,24) před Bohem Otcem, proto také má věčný život navěky a ten pro to věčné odpuštění již nemůže být zrušen a on nemůže být znovu zatracen. Bůh neporušuje smlouvy. Ano, věřící bude souzen před Kristem, před Jeho soudnou stolicí (2Kor 5,10-11), ale tím se nyní zabývat nebudu, neboť to nijak nesouvisí s tématem.
Starozákonní Izraelita měl předepsanou obět za hříchy, a když ji vykonal, je řečeno:"A bude mu odpuštěno." Izraelita mohl na základě tohoto Božího VÝROKU a na základě KRVE oběti věřit, že hřích je mu odpuštěn. Kdyby tento Izraelita nebyl přesvědčen, že hřích je mu odpuštěn, činil by Boha lhářem, a krev Bohem ustanovené oběti, by považoval za NIC. Představte si, co by se stalo, kdyby izraelita poté, co obětoval oběť za hřích, prohlásil, že jeho hřích nebyl očištěn.... O co víc to platí o Oběti vzácné krve Pána Ježíše Krista.
Nyní tedy máme plnou svobodu k vejití do svatyně svatých (kam dříve směl jen nejvyšší kněz a to ještě jednou za rok!!!). Je tomu tak proto, že jsme vírou v Kristu a proto nás Bůh vidí JAKO KRISTA. A pouze někdo, kdo je v Božích očích tak čistý, dokonalý a svatý, se může odvážit svobodně vstoupit do svatyně svatých kdykoliv chce (Žd 10,19). Ne skrze své "čisté" skutky, pouze skrze VÍRU v Krista.
Pokračování ve II.díle
