Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické, druhé největší nekatolické církve v Česku, v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že si církve budou muset najmout i experty, aby se už nyní dokázaly zajistit na léta, kdy se budou muset financovat zcela samy.

"Je to ale opravdu historická chvíle. Církve čeká budoucnost, kterou u nás neznají," říká Ruml.

Vládní koalice se sešla a řekla si modely. V tom navazuje na to, co dělala předcházející vláda. Že církve dostanou náhradu ve splátkách bylo jasné. Rozhodovalo se pak o detailech jako je doba, úročení nebo zda se bude brát v úvahu inflace. Měl jsem z toho dobrý pocit. Nebylo to tak, že by si jedna strana pouze diktovala a druhá poslouchala. Spíš jsme se ujišťovali o tom, že oni rozuměli nám a my jim. Nebylo v tom žádné veto, nikdy. Jen námitky, které se zvažovaly.

Uvnitř církví i mezi církvemi jsme se na mnoha věcech museli domluvit. Když jsme se sešli, rozhodně to nebylo jednoduché. Nakonec zvítězil pohled, který říkal, o co přijdeme, když se nedomluvíme a co získáme, když ustoupíme. Problém byl také v dělení mezi námi. Podle jakých kritérií by měla ta která církev získat jaký podíl. Nechtěli jsme, aby to bylo jen podle počtu duchovních, podle čehož nyní vyplácí stát. Jde taky o vliv či počet členů, které církve mají. Nakonec katolická církev získá 83 procent, ostatní církve 17 procent z celého balíku.

Podle dohody bychom měli dostávat 139 milionů korun. Dnes nám stát dává 70 milionů korun. Je pravda, že ze začátku budeme mít více peněz, než nyní. Nejpodstatnější bude ten začátek nepokazit. A najít způsob, jak investovat a zajistit chod církve do budoucna. Dostaneme papírky a starosti. Nemůžeme nijak ovlivnit výši inflace, to se v zákoně neřeší. Budeme pak muset vydělat ročně pět procent, pak deset procent, abychom nahradili snižující se dotace státu. Potřebujeme dlouhodobě stabilní výnos.

Budeme se teprve rozhodovat, zatím vytváříme zásady, principy nakládání s penězi. Zákon by měl být schválen až na podzim, my si zásady v církvi chceme schválit do léta. Ustavíme komisi a ta je bude rozpracovávat. Odborníky máme, ale bude nutné konzultovat i s experty mimo církev. Možná i s experty z jiných evropských církví. Protože jsou možnosti investovat i v rámci EU. Nejde jen o představu zisku, je to i riziko. Jestli budeme investovat do akcií či fondů ještě zdaleka není rozhodnuto.

Je to složité. Administrativně vrátit majetek, to není možné udělat zákonem. A katastrální úřady by to zaměstnalo na dvacet let. Hledá se rychlé řešení. Vrátit ve většině případů zničený majetek církvím, by znamenalo, postavit církve do role opraváře a restaurátora. V minulosti někdo založil sbor, někdo z členů mu věnoval kus pole, ta před lety nesla sboru peníze. Ale teď žijeme v roce 2008, nejde pěstovat brambory a pak je prodávat, abychom získali finance. Reálné není ani začít dnes zničený majetek opravovat a pak čekat dvacet let než začne vydělávat. Finanční náhrada je nejen za majetek, ale i za škody, které se na něm staly.

Je to tak, do dvaceti let musí být církve schopny stát na vlastních nohou a využijí k tomu i peníze, které teď dostanou jako náhrady. Nejde o to, aby si vytvářely ekonomickou moc, ale zisk, který jim pomůže překonat to, co ztratí od státu. Je to ale opravdu historická chvíle. Církve čeká budoucnost, kterou u nás neznají. Po celou dobu tady byla mezi státem a církvemi ekonomická návaznost. Ani za první republiky nedošlo k odluce. Ta odluka od státu se nikdy pořádně neuskutečnila. Byla řada debat, nikdy se to nestalo zákonem.

Byly doby, kdy protestanti v Čechách patřili k velkým a bohatým církvím. Ale je to jen historie, všechno je jinak. Že má církev 260 sborů, kostel, faru, nemovitost? To je ono? Kdekdo tady má dům, a když půjdete do církevního domu, je to rozdíl. Bohatství je relativní. Je jasné, že římskokatolický kostel vypadá jinak než evangelický, ale není to kritérium bohatství, je to laciná pravda, které se kdekdo chytí. Kdyby to ale měli lidé, co tento argument používají vysvětlit, zajímalo by mě, jak by to řekli. Je to berlička.

Ano, Pan Ježíš byl chudý. To je takové pnutí mezi tvrzením a cílem zajistit chod organizace, která tady má nějaké poslání. Stále jsou lidé, kteří chodí do kostela, věří a využívají toho, co nabízíme. Zajistit to majetkem je potřeba. Smyslem církve jako organizace je nabídnout službu lidem, kteří se ocitnou v situaci, kdy se cítí ohrožení, nejistí, opuštění nebo vystrašení. Taková instituce zkrátka nemůže jen chtít, aby si to lidé, co chodí do kostela, hradili sami. Musí se sama starat. Na druhou stranu v Česku není církev, která by se zhroutila, kdyby bylo všechno jinak.

Rozhodně ne, největším hráčem jsou obce a města. Obce potřebují odblokovat pozemky. Starostové jsou korektní a říkají jasně že, pokud zákon o vyrovnání neprojde, dáme na konci roku podnět Ústavnímu soudu k zrušení blokačního paragrafu. Když není jasný vlastník, obce nemohou čerpat fondy EU, nemohou se rozvíjet. A kdo ví, kolik příležitostí v budoucnu k získání evropských peněz ještě bude. Je to v zájmu všech. Je otázka, zda odblokovaný majetek stát převede bezplatně na obce, nebo to budou muset platit.

To nemůže řešit církev. Církve jsou navíc někdejší vlastníci obrovského majetku. Jestli na začátku tohoto režimu společnost řekla, že chce  něco udělat, tak mě zajímá, jak? Všichni ostatní restituenti mají také své představitele, kteří to budou řešit. I lidé v církvi se mohou cítit ošizení. Například proto, že se mají vzdát pozemku po předcích, který stát ještě nevrátil a teď za něj získají peníze. To vnímají jako nespravedlnost.

Nejde o to, aby se dosáhlo všeobecné spravedlnosti, nikdy to tak nebude. Vycházíme z tvrzení, že stát řekl: toto napravím. Napravuje zatím materiálně. Komunisté ale chtěli zlikvidovat církev jako nezávislý zdroj myšlení a sdružování. To se povedlo, protože v této společnosti je chuť svobodně se sdružovat a přemýšlet odpovědně oslabena. I tohle řekl stát, že bude řešit. A holt se to stále řeší.