Určitě. Každý biskup je při svém svěcení vyzván, aby "nazýval zlo zlem a dobro dobrem". Je třeba křičet do ospalého svědomí světa. Ve veřejném mínění často pojem "hřích" asociuje hlavně lechtivá témata kolem sexu. Bylo na čase jasně říct, že existují také jiné a ještě závažnější viny.

Ten nedávný projev arcibiskupa Girottiho a následné vyjádření papeže Benedikta XVI. samozřejmě neměly být konečným výčtem "moderních hříchů". Proti útokům na život v jeho nejzranitelnější podobě - potratům a eutanazii - se církev vyjadřuje permanentně, rovněž proti porušování práv člověka včetně rasismu. Myslím, že bude třeba věnovat stále větší pozornost etice médií a také ageismu - neúcta ke starým lidem narůstá, rozpory mezi generacemi vidím jako nejžhavější pole konfliktů blízké budoucnosti - a právě uzákonění eutanazie by se v téhle souvislosti mohlo brzy stát strašnou zbraní.

Napadá vás "moderní desatero" pro současného člověka? Znamená to kromě čestného života i třídit odpad?
Ale to nestojí vedle, nýbrž patří k čestnému, poctivému a odpovědnému způsobu života. To asi chtěl papež letos zdůraznit - ale nepředložil žádný konečný seznam. Desatero a Ježíšovo Kázání na hoře asi nikdy nebude překonáno a nahrazeno.

Moderní západní kultura oslavuje mnohé z "tradičních" hříchů: pýcha se dnes považuje za zdravé sebevědomí, obžerství za gurmánství, závist je motivací k úspěchu a chtíč vyvolává kdejaký billboard. Jak zní rada? Dívat se jinam? Neposlouchat?
Radím stavět se k vymývání mozku stupidními reklamami s patřičnou ironií, nadhledem, vnitřní svobodou. Křesťan musí být připraven mít odvahu k nonkonformitě, mnohdy plavat proti proudu a většinovému mínění, ale nesmí se ani uzavírat do zahořklého ghetta. Podle Bible je hlavním darem Božím svoboda, díky ní je člověk obrazem Božím - a proto si ji křesťan musí uhájit.

Kdy už je bohatství hříšné?
Když se bohatství stává člověku bohem. Martin Luther řekl: "Bůh je pro člověka to, co je pro něj to nejdůležitější." Církev vždy jasně odsuzovala hromadění bohatství, zejména pokud je nabyté nespravedlivě, nezákonně, pokud zotročuje člověka a činí ho necitelným k bídě druhých. To opravdu není nic nového. Ale v době, kdy se v procesu globalizace děsivě rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, kvete korupce, daňové podvody, tunelování, "individualizují se zisky a socializují rizika", kdy roste počet dětí umírajících každou hodinu na světě hlady a bezohledně se drancují zdroje přírodního bohatství, musí církev svůj hlas pozdvihnout ještě naléhavěji.

Ti, kteří jezdí luxusními vozy, hřeší? Britský Daily Telegraph opatřil článek o moderních hříších titulkem "Recyklujte, nebo do pekla s vámi".
Novináři milují provokativní titulky. To, jak Bůh trestá hříchy, bych nechal na něm. Některé hříšníky (včetně bulvárních novinářů) trestá patrně tím, že je nechá dočista zpitomět.

Je tedy hříšné používat automobil, když jej člověk bezpodmínečně nepotřebuje k životu?
Tohle si musí každý zodpovědět podle svého svědomí, má-li jaké.

Jak často používáte vůz vy?
Auto jsem nikdy nevlastnil a nevlastním, ale pokud někde musím být včas a není to zvládnutelné prostředky hromadné dopravy, využívám laskavosti mých blízkých, kteří auta mají.

Dopustil jste se někdy nějakého "sociálního" hříchu?
Nemyslím, že by některý z těch citovaných "moderních hříchů" byl můj problém. Jsem spíš "klasický" - nepříliš vynalézavý hříšník.

Peklo v některých lidech vzbuzuje romantickou představu z pohádek. Jak byste popsal "moderní" peklo?
Peklo je stav trvalé a totální odloučenosti od Boha; je to logický důsledek toho, že Bůh si nade vše váží lidské svobody. Chce-li někdo až do konce žít bez něho, pak Bůh toto jeho rozhodnutí respektuje a umožní mu to navěky. Jak takový stav naprostého odloučení vypadá, nikdo z žijících neví. Nedávno mne jeden novinář natolik nutil vykreslit mu peklo a potvrdit jeho představy (jako většina ateistů měl roztomilé náboženské představy na infantilní úrovni), aby se mu mohl vysmát, že jsem byl v pokušení mu říci: "Milostpane, nechaj se překvapit!"