Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Roman.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16185, komentáře < 7 dní: 256, komentářů celkem: 396994, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 262 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
luteran
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108965564
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45
Vloženo Neděle, 04. květen 2008 @ 21:26:17 CEST Vložil: Bolek

O Bibli poslal Hyperion

Na GS se stále znovu vrací téma očistce. Myslím, že by bylo dobré, abychom se na tuto nauku podívali ve světle Bible. ŘKC církev se odvolává na nemálo biblických pasáží. Věnovat se všem v jednom článku by vedlo k příliš dlouhému textu, takže jsem se rozhodl vzít je jeden po druhém.

Definice očistce

Katechismus KC říká:"Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených. Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tridentském sněmu. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku. Toto učení se také opírá o modlitbu za zemřelé, o níž hovoří již Písmo svaté: „Proto dal [Juda Makabejský] přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy“ (2 Mak 12,46). Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištěni, mohli dosáhnout blaženého patření na Boha. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: „Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí jejich otce, proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby."" (§1 030-1 032)

Nauku o očistci definoval Florentský koncil a potvrdil ji Tridentský:"Duše věřících, kteří po opravdovém pokání zemřeli v lásce k Bohu, ale neodpykali zcela své hříchy a opomenutí dobrého, jsou po smrti očišťovány očistnými tresty. K ulehčení těchto jejich trestů pomáhají přímluvy věřících žijících, jako mše sv., modlitby, almužny a jiné dobré skutky." (Dekret o očistci, 1563). Tridentský koncil rovněž stanovil trest exkomunikace anathema pro ty, kteří očistec popírají. (šesté zasedání, 1547). Tuto nauku potvrdil i 2. vatikánský kocil (Lumen Gentium, odst. 49 a 50; link)

2 Makabejských 12,38 - 45

Právě tuto pasáž člověk najde snad ve všech katolických apologetických textech o očistci. V úvodních dvou verších se píše:"Potom vedl Juda své vojsko do města Adulámu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. Následujícího dne - byl už totiž nejvyšší čas - šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců." (38-39) Je to jakýsi úvod, kde se dovídáme, že vojáci Judy Makabejského šli po bitvě pohřbít své padlé druhy, což jim předepisoval mojžíšský zákon.

Velmi důležitý je následující verš:"U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jabny, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli."(40) I když vojáci bojovali na straně Božího lidu, používali (zřejmě pro svoji ochranu) amulety falešných bohů a jejich vina tedy spočívala v modloslužbě. Nedopustili se tedy žádného tzv. lehkého hříchu, ale jednoho z nejtěžších. Vypsat všechny verše Písma, kde se modlářství odsuzuje, není možné. Ve vztahu k nauce o očistci je však důležité vidět Božím pohledem míru provinění těch padlých vojáků. A tak v Dt 31,16-17 čteme:" Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, ty ulehneš ke svým otcům a tento lid povstane a bude smilnit s cizími bohy země, do níž vstupuje, opustí mě a poruší mou smlouvu, kterou jsem s ním uzavřel. V onen den vzplane proti němu můj hněv. Opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude za pokrm svým nepřátelům a stihne ho mnohé zlo a soužení. V onen den řekne: »Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?«" Lze tedy o nich prohlásit, že umřeli v Boží milosti a přátelství, že byli spaseni a že po opravdovém pokání zemřeli v lásce k Bohu? Toto jsou slova popisující stav těch, kteří po konci svého pozemského života putují do očistce. (viz výše) Ne, tito lidé porušili smlouvu s Bohem, který se od nich odvrátil. Za zmínku stojí, že i pro nežidy je podle Talmudu jednou ze sedmi povinností pro spásu nepodílení se na modloslužbě.

Další verš:"Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci." (41) jen potvrzuje, že padlí byli Bohem opuštěni a jejich smrt odhalila jejich modlářství, které nebylo ostatním patrné. O zjevení skrytého čteme v Písmu (zejména NZ) často.

Závěrečná pasáž:"Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. Nato uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka - proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy." (42-45) není možné chápat odděleně, jak se v apologetických textech často dělá. Všimněme si, že vojáci Boha prosili, aby byl jejich spolubojovníkům odpuštěno modlářství. Juda následně všechny před takovou ošklivostí v očích Božích jako je modlářství varuje. Z kontextu je zřejmé, že "vznešená a zbožná" myšlenka spočívá v tom, že ty, kteří zemřeli ve zbožnosti, čeká odměna. Juda však udělá sbírku a pošle peníze do chrámu, aby byly za padlé modloslužebníky přineseny oběti, i když ve zbožnosti nezemřeli. Jak tento čin chápat? Především je jasné, že končí-li lidská existence smrtí, nemají modlitby za mrtvé žádný smysl. Mají-li ho v případě, kdy ve vzkříšení věříme, je téma s očistcem sice související a nikoli bezpodmínečně spojené. Juda je tedy chválen za svoji víru ve vzkříšení, ale samotná sbírka a odeslání peněz do chrámu není v textu nijak hodnoceno, jen se konstatuje, co se stalo. Rovněž se nepíše, že k odpuštění hříchů došlo. Víme jen tolik, že Juda a zřejmě i kněží v odpuštění věřili.

Závěr

Z Písma je zřetelné, že padlí vojáci nesplňovali podmínky pro podstoupení časných trestů v očistci. Nezemřeli v Boží milosti a přátelství, naopak Bůh se od nich kvůli jejich modlářství odvrátil. I pokud bychom připustili, že oběť Judy a jeho vojáků nebyla marná, což je jen nepodložená spekulace (ve skutečnosti z Písma vyplývá, že marná byla), nemůžeme dávat tuto pasáž do souvislosti s očistcem. Katolické přátele upozorňuji, že na tyto padlé vojáky nelze pohlížet jako na někoho, kdo přijal jakousi starozákonní obdobu "křtu krve", a že tito lidé zemřeli ve stavu tzv. smrtelného hříchu.


Podobná témata

O Bibli

"Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45" | Přihlásit/Vytvořit účet | 48 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1)
Vložil: Marobud v Pondělí, 05. květen 2008 @ 00:59:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že církevní učení o očistci si nebere nároky něčeho stoprocentně závazného, ale že je to cesta, jak si představit ještě jednu možnost obrácení a pokání, když někdo nevyužil ty, které měl za života. Psychologové mluví o tzv. near death experiences, kdy se lidem promítá celý jejih život. To může být ono setkání s Bohem, poslední zápas o to, na kterou stranu se budu chtít přiklonit.

Bohužel středověký pojem očistce je zdiskreditovaný, ale přál bych si, aby existovala možnost obrácení i po smrti.



Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 05. květen 2008 @ 08:04:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Z Písma je zřetelné, že padlí vojáci nesplňovali podmínky pro podstoupení časných trestů v očistci. Nezemřeli v Boží milosti a přátelství, naopak Bůh se od nich kvůli jejich modlářství odvrátil.--

řekl bych zbytečné a umělé úvahy,protože staří Židé nevěřili ani na nebe ani peklo natož na očistec např.

Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý i čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat boji.Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.

Kazatel z kap. 9



Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pondělí, 05. květen 2008 @ 10:10:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku

  Myslím, že ta formulace docela dobře ukazuje, jakým způsobem vznikají některá učení.

  Očistec je nutnou součástí systému pro lidi, kteří nejsou zasvěcení. Je to trochu rozdíl proti tomu, co známe jako křesťané. Křesťané mají celkem jednoduchou věc - Duch Boží dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti a máme věčný život. Dělá to ráno, v poledne, večer, uprostřed noci, v těžkých i lehkých chvílích. Neúnavně utěšuje a přimlouvá se. Vkládá do srce jistotu Boží lásky a nekonečné moci.

  Jenže co s lidmi, kteří tohle ujištění nemají, chtěli by do nebe, ale vůbec nemají představu, co se s nimi po smrti stane? To je fakt vážný problém. Musí se tedy dodat něco, co toto dilema vyřeší. A tím "něco" je "jistota spasení" skrze očistec: "Jestliže nežiješ v těžkém hříchu, je úplně jisté, že se dostaneš do nebe, ale jako skrze oheň".

  Nezáleží na tom, co žiješ teď. A většina římských katolíků nežije v těžkém hříchu (podle katolického učení, neřeším teď to, že například jedno přikázání z desatera ŘKC vypustila a jedno radikálně změnila, o ostatních přikázáních ani nemluvě), takže jsou si  díky očistci vlastně jistí, že se dostanou do nebe. Aktuální vnitřní stav člověka se dá pak docela dobře odvysvětlit, na to je spousta teorií, ale to by bylo na samostatný článek ...

 



Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 05. květen 2008 @ 10:23:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32).


A já mu věřím. Ježíš by tyhle slova nezvolil, kdyby nebyla možnost odpustit hříchy i po smrti. Zcela jasně rozlišuje tento věk a budoucí věk.

Pokud někdo zemře ve smrtelném hříchu, nemůže mu být odpuštěno (protože sám o to nestojí).

Jenže my nevíme, kdo zemřel jen ve hříchu lehkém a kdo ve hříchu smrtelném. Prohlásit o někom, že zemřel ve smrtelném hříchu, je sice lehké, ale nemusí to být pravdivé. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Záleží na postoji lidského srdce a na vědomí toho, že hřeším. Do lidského srdce vidí jenom Bůh.

Proto Juda nedělal soudce lidí, ale odsoudil samotný skutek modloslužebnictví a doufal v Boží milost. A Bohu se líbí, když si navzájem pomáháme. Je to projev lásky.



Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pondělí, 05. květen 2008 @ 22:47:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


Něco, co by se dalo nazvat očistec v Písmu samozřejmě existuje, ale nikoliv v katolickém pojetí. Očistec podle Písma není aktivován ihned po smrti, ale až počas milénia:

Jsou dva druhy věřících. Jedni se snaží duchovně růst, jejich cílem je POZNAT KRISTA a proto všechno položili za škodu a mají to jako za lejna, aby Krista ZÍSKALI také ve své zkušenosti, aby mohli okoušet i hloubky, které v Kristu jsou ( Ef 3,16-18 ) a také, aby vyrostli do plného věku postavy Kristovy – tedy do dospělosti v Kristu. Tím se z nich stanou VÍTĚZOVÉ, kteří porazili toho Zlostníka a nechali se vysvobodit Pravdou ( Zj 2,11 // 1Jan 2,13-14 // Jan 8, 32 ). Druzí věřící žijí lhostejně k cíli Božího povolání v Kristu Ježíši. Dál žijí ve světě, případně i úmyslně hřeší a nemají v plánu se svých hříchů zbavit. Žijí převážně v těle a budou se z tohoto svého života před soudnou stolicí Krista zodpovídat ( Lk 12,45-46 // Ga 6,7-8 ).

Žd 12,5-6 říká, že Bůh své děti přísně vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna. Účelem Boží výchovy je naše účast na Jeho svatosti. Boží kázeň a výchova probíhá už v této časnosti. Písma nám také zjevují, že tato výchova, kázeň a náprava bude pokračovat i v době, která bude charakterizovaná SPRAVEDLNOSTÍ – tedy v době Kristova tisíciletého Království na zemi, která nastane po druhém Kristově příchodu ve slávě a moci, když přijde, aby obdržel zaslíbený Davidův trůn v Jeruzalémě ( 2Sam 7, 8-17 // Ž 89, 20-38 ), odkud bude vládnout celému světu. Příchod Krista v moci a slávě bude znamenat v první řadě SOUD všech PRAVÝCH křesťanů PŘED SOUDNOU STOLICÍ Krista. Soud začíná od Domu Božího. Podle 2Kor 5,10 dostane každý křesťan od Pána buď ODMĚNU nebo TREST, podle toho, co působil ve svém fyzickém těle. Působil-li DOBRÉ a konal Boží vůli – obdrží DOBRÉ. Působil-li ZLÉ a konal-li nepravost a žil svévolně – obdrží ZLÉ. S tím se srovnává i Ga 6, 7-8: „ Nemylte se, Bůh nebude oklamán, neboť cokoli rozsíval by člověk, to bude i žíti. Neboť, kdo rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení, ale kdož rozsívá Duchu, z Ducha bude žíti život věčný.“ Zde se nejedná o život věčný, který podle 1Jan 5,13 MÁME již NYNÍ. Ani se zde nejedná o život věčný, který budeme mít na věčnosti na Nové zemi a v Novém nebi. Protože oba tyto životy jsme obdrželi ZDARMA, skrze VÍRU a z MILOSTI ( Zj 22,17 ). Je však také věčný život, který můžeme získat skrze SKUTKY. Myslím tím přirozeně skutky, které pro nás připravil Bůh od věčnosti, abychom v nich chodili ( Ef 2,10 ), ve své vůli, tedy skutky Boží vůle, ke kterým nás vede Duch svatý. Je to věčný život v Království Božím ( Kristově ), které bude trvat 1000 let ( Zj 20,4-6 // Ga 5,21 // 1Kor 6,9-10 // 2Pt 1,10-11 ) a je připravené jako ODMĚNA pro věrné Kristovy služebníky ( Lk 12, 31-44 ). O tomto životě hovoří např. Mk 10,30: Tam Pán Ježíš říká, že ti, co pro Něj OPUSTILI všechno, vezmou V BUDOUCÍM VĚKU ŽIVOT VĚČNÝ. Zde se nemluví o věčném životě získaném milostí skrze víru, ale o věčném životě ZA ZÁSLUHY, skrze SKUTKY, tedy o životě v KRÁLOVSTVÍ ( viz. také Mt 19,16-19 ). Je to věčný život, který se získává vstupem TĚSNOU BRÁNOU a chozením po ÚZKÉ CESTĚ ( cesta kříže a sebezapření ) – Mt 7, 13-14. Je to život v KRÁLOVSTVÍ ( Mt 7,21 ). V církvi je však mnoho věřících, kteří neznají rozdíl mezi věčným životem a Královstvím nebes na zemi. Myslí si, že věčný život a Království jsou TOTOŽNÉ. Že konečná spása bude vlastně vstupem do tohoto Království. Mylně považují podmínky pro vstup do Království za podmínky pro vstup do věčného života. Tím upadají do zákonictví, protože podmínky vstupu jsou pro obě místa zcela ODLIŠNÉ. Zatímco do věčné spásy se vchází skrze VÍRU a z MILOSTI, která je ZDARMA a není ničím PODMÍNĚNÁ, pak do KRÁLOVSTVÍ se vstupuje PODMÍNĚNĚ, skrze SKUTKY ( konání Boží vůle ). Pán Ježíš řekl: „Nebude-li HOJNĚJŠÍ spravedlnost vaše, nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉHO.“ ( Mt 5,20 ). A také : „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Království nebeského, ale ten, kdo ČINÍ VŮLI Otce mého, kterýž v nebesích jest.“ ( Mt 7, 21 ). Nevěrní křesťané nakonec uslyší: „Odejděte ode Mne, činitelé nepravosti.“ Zde se v žádném případě nejedná o VĚČNOU SPÁSU nebo o VĚČNÉ ZATRACENÍ, protože věčná spása nemá NIC ČINIT s NAŠIMI SKUTKY, ale pouze s naší VÍROU, a s tím, zda jsme skrze ni přijali Ducha svatého a byli jsme znovuzrozeni. Avšak vstup do Království, má co činit VÝHRADNĚ s NAŠIMI SKUTKY. V Mt 16,24-27 hovoří Pán Ježíš o nutnosti zapření SEBE SAMA, o VZETÍ KŘÍŽE a NÁSLEDOVÁNÍ Pána pro ty, KDO CHTĚJÍ PŘIJÍT ZA NÍM. Tím myslí, přijít za Ním do KRÁLOVSTVÍ, o kterém hovoří v následujících verších: „Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž ODPLATÍ každému, podle SKUTKŮ jeho.“ Zatímco věrní křesťané vstoupí s Kristem do Jeho radosti v Království, nevěrní uslyší od Krista: „JDĚTE ODE MNE“. Říká to v tom smyslu, že nevejdou s Kristem do jeho Království. Ztratili svoji ODMĚNU. Budou vyvrženi do vnějších temností a tam bude pláč a skřípení zubů ( Lk 13,27-29 ). V Jan 10,28 říká náš Pán o svých ovcích : „A já život věčný dávám jim, a nezahynou navěky, aniž jich kdo vytrhne z ruky Mé.“ Zde hovoří o svém DARU věčného života, který je nezvratitelný. V Mt 5-7. kap. však Pán hovoří o VSTUPU DO KRÁLOVSTVÍ, který je třeba si ZASLOUŽIT svými SKUTKY. Zde se již nejedná o DAR, ale o ODMĚNU. Jestliže smísíme tyto dvě skutečnosti, dostaneme se do neřešitelných problémů. Smísíme tím MILOST a ZÁKON, DAR a ODMĚNU, VĚČNOU SPÁSU a KRÁLOVSTVÍ. Výsledkem bude, že nám obě skutečnosti SPLYNOU a výsledkem bude ZÁKONICTVÍ – budeme věřit tomu, že věčnou spásu si lze ZASLOUŽIT nebo, že je možné ji ZTRATIT skrze neposlušnost. Z Písma víme, že ODMĚNOU věrných služebníků bude radost jejich Pána – tedy KRÁLOVSTVÍ nebeské na zemi, SLÁVA tohoto Království ( Mk 10,37 // Jan 17,24 ), TRŮN ( Zj 3,21 ) a královská KORUNA ( Zj 3,11 // Jak 1,12 // 2Tim 4,8 ). Tito věrní služebníci budou s Kristem vládnout nad národy – jeden nad pěti městy, jiný nad deseti městy ( Lk 19,16-19 ). Co se však stane s těmi křesťany, kteří NEZVÍTĚZILI, nenásledovali Krista, nenesli svůj kříž, nezapírali sami sebe ( svoje duše ), nekonali Boží vůli, ale žili si pro své staré? S těmi, které Pán znal pouze jako Otec a Spasitel, ale již je NEZNAL jako PÁN a KRÁL? (Mt 7,23). Někteří byli přísně trestáni již za svého života v této časnosti. Někteří však žili vesele dál, a nebylo proč si myslet, že by je Pán nějak trestal. Co bude s nimi, když nebudou moci vstoupit do Království, neboť toho NEBUDOU HODNI? ( Lk 21,36 // Mt 10,11 + 13 // 2Tes 1,5 ). Tito věřící budou EXKOMUNIKOVÁNI z KRÁLOVSTVÍ. Pro ty, kteří nebudou HODNI vstoupit do KRÁLOVSTVÍ, je připraven spravedlivě dávkovaný TREST, jehož účelem bude OČIŠTĚNÍ a NÁPRAVA těchto neposlušných Božích dětí. Základní OČIŠTĚNÍ probíhá samozřejmě skrze KREV Kristovu. Mnoho Božích dětí však hřeší a mají mnoho nevyznaných hříchů, které nedávají pod očistnou moc krve Kristovy. Proto Bůh používá k jejich očištění ještě jiných prostředků – VÝCHOVU a TRESTÁNÍ. Mnoho Božích dětí je dnes poskvrněno mnoha bludy a také mnoho jich otevřeně hřeší. My však víme, že při vstupu do věčnosti – na Novou zemi a na Nové nebe již budeme zcela OČIŠTĚNI a budeme podobni Pánu Ježíši. Do Nového Jeruzaléma NEVSTOUPÍ NIC POSKVRŇUJÍCÍHO. Tím nám vzniká PROBLÉM. Jestliže je pro mnohé křesťany taková propast mezi ČISTOTOU, která bude v Novém Jeruzalému a mezi značně NEČISTÝM subjektivním stavem, ve kterém jsou NYNÍ, JAK a KDY tedy bude tento PROBLÉM PŘEKLENUT? Víme, že BUDOUCÍ VĚK ( = VĚK KRÁLOVSTVÍ ), bude obdobím ODMĚNY pro jedny a TRESTU a NAPRAVOVÁNÍ pro druhé. Víme také, že v BUDOUCÍM VĚKU také budou ještě mnohé hříchy ODPUŠTĚNY ( Mt 12,32 ). Nyní je věk MILOSTI a před námi leží VĚK KRÁLOVSTVÍ ( budoucí věk ), po němž již nastane VĚČNOST na Nové zemi a v Novém nebi. Zde již žádné očišťování věřících probíhat nebude. Někdo říká, že smrtí dojde k úplnému očištění. Někdo říká, že k tomu dojde při vytržení a proměně při Pánově příchodu pro Církev. Jaký smysl, by pak měla soudná stolice Kristova, která bude až po tom všem? Kde jsou pro tyto vývody biblické důkazy? Písmo říká, že nevěrní služebníci Pána budou více nebo méně BITI ( Lk 12,45-48 ) po druhém příchodu Pána. Kol 3,24-25 říká, že budou-li služebníci Páně páchat nepravost, vezmou ODMĚNU své nepravosti. V 2Tim 1,18 přeje Pavel Oneziforovi, aby mu dal Pán v ONEN DEN ( soudná stolice Kristova ) najít u Něj milosrdenství. Zle jednajícímu bratru Alexandru Kotlářovi však přeje, aby mu Pán ODPLATIL podle jeho zlých SKUTKŮ ( 2Tim 4,14 ). ( To je názorný příklad ZADRŽENÍ HŘÍCHŮ ). Těm, co ho opustili při jeho první obhajobě před císařem, přeje Pavel, „kéž jim to NENÍ POČÍTÁNO.“ ( 2Tim 4,16 ). OHNIVÁ GEHENNA V KRÁLOVSTVÍ V Mt 18, 1-9 hovoří Pán ke svým UČEDNÍKŮM. Ne k těm, co nejsou Jeho učedníky, ale výhradně ke svým učedníkům: „lépe je tobě do života vjíti kulhavému, aneb bezrukému, nežli dvě nohy a dvě ruce majícímu uvrženu býti do OHNĚ VĚČNÉHO.“ Zde se mluví o soudu nad SKUTKY neposlušných křesťanů, které budou potrestány po Kristově soudu před soudnou stolicí Kristovou, těsně po nastolení KRÁLOVSTVÍ. Trestem zde bude uvržení do OHNĚ, doslova do GEHENNY. ŽIVOT, o kterém se zde mluví, je ŽIVOT V KRÁLOVSTVÍ, neboť je to život ZÍSKANÝ SKRZE DOBRÉ SKUTKY. Mt 5,22 hovoří o tomtéž: „kdo by řekl ( bratru svému ) „BLÁZNE“, musí PEKELNÝ OHEŇ TRPĚTI.“ Verše 25-26 hovoří o DOČASNÉM ŽALÁŘI ( KRIMINÁLE ), kam budou uvrženi ti učedníci, kteří budou hrubě hřešit proti svým bratřím. Protože i hněv a utrhání vůči bratru je Pánem posuzován stejně jako vražda v srdci. Z kontextu vyplývá, že vězením je zde ohnivá Gehenna z verše 22. Takový člověk nevyjde ven, dokud všechno nesplatí do posledního haléře ( v. 26 ). Lk 12,5: Pán opět mluví ke svým UČEDNÍKŮM: „Bojte se toho, který, když zabije, má moc uvrhnouti do pekelného ohně ( přesněji do GEHENNY ).“ – Lk 12, 1- 5. Zde Pán vyzývá učedníky, aby měli bázeň před Bohem, neboť On jest Ten, který má moc uvrhnouti neposlušné učedníky do Gehenny ( viz. výše – Mt 18,1-9 // Mt 5,22 ). Verše 6 – 7 ukazují, že se zde nejedná o nevěřící, ale o věřící – o vrabce ( Mt 6,26 ) Nevěřící jsou vrány. Zj 2,11 : „Kdo zvítězí, nebude uražen od smrti druhé.“ To také logicky znamená, že kdo bude poražen, bude také ( viz. výše ) URAŽEN ( = uražen, ukřivděn, poškozen, způsobí mu škodu ). Druhá smrt ho bolestně zasáhne, ale jen dočasně. Nepohltí ho úplně, jako ty, kdo v ní skončí navěky. Je to jako s autem po havárii. Může být havárie, která zcela zničí automobil, takže už je nepoužitelný a jeho řidič zemře. A může být lehčí havárie se škodou třeba 30-50 000 Kč a řidič urpí lehké nebo těžké zranění, ale přežije to. Žd 6, 8 : „Ale vydávající trní a bodláky, zavržená jest, a BLÍZKÁ zlořečení, jejížto konec bývá SPÁLENÍ.“ Toto místo hovoří o těch, kteří odmítnou Boží milost v Kristu ( odpadnou od víry a milosti ) a vrátí se zpět k Zákonu a zvířecím obětem, k víře v to, že spásu je možno získat skrze skutky. Opět nejde o věčné zatracení. Ten člověk je BLÍZKÝ zlořečení, ale není zcela zlořečený. Je to stav PODOBNÝ zlořečení, ale není to zlořečení samotné. Žd 10,26-29: „Neboť jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti Pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy. Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a OHNĚ prudká pálivost, který žráti má protivníky.“ Židé, kterým Pavel píše, se chtěli vrátit zpět k Zákonu a k obětem kozlů a telat. Tím by oběť Kristova za jejich hříchy přestala být účinná, protože oni by pošlapali Syna Božího, nevážili by si krve smlouvy, kterou byli posvěceni a potupili by Ducha milosti. Byla jim zjevena Pravda o Kristu a oni by odpadli a vrátili by se zpět k Zákonu a ke skutkům. Pokud by takto odpadli od MILOSTI ( Žd 12, 15-17 ), byli by DUCHOVNÍMI SMILNÍKY jako Ezau, který za jednu krmi PRODAL své PRVOROZENSTVÍ. I oni by se návratem k Zákonu dopustili duchovního smilstva a prodali by své znovuzrození ( prvorozenství ), neboť první znovuzrození byli právě ze Židů. Tito odpadlí Židé, by nevstoupili do Kristova Království a ještě by byli potrestáni skrze oheň. Jan 15,6 : „Nezůstal-li by kdo ve Mne, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschne, a budou sebrány a na OHEŇ uvrženy a HOŘÍ.“ Zde Pán mluví o těch, kteří neponesou OVOCE. Jde tedy opět o ty, jejichž skutky nebudou uznány PLNÝMI před Bohem ( Zj 3, 1-5 ). Nejde zde o zatracení Božích dětí, ale o KÁZEŇ v KRÁLOVSTVÍ. 1Kor 3,15: „Pakli čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň.“ Toto je poslední místo, které uvedu společně s těmi výše uvedenými. Dokazuje více než jasně, že i kdyby nějakému křesťanovi shořely v Božím soudu VŠECHNY jeho SKUTKY, stejně bude nakonec SPASEN pro víru v Kristovu oběť. Neboť nikdo nemůže položit jiného ZÁKLADU pro naši spásu, než je Ježíš Kristus ( 1Kor 3,11 ). Věřím, že všechny výše uvedené verše dostatečně ukazují, že v době KRÁLOVSTVÍ (v budoucím věku ) bude probíhat OČIŠŤOVÁNÍ a NÁPRAVA skrze OHEŇ GEHENNY a že mnohým budou ještě v této době odpuštěny jejich hříchy, když si je spravedlivě "ODSEDÍ" v Božím KRIMINÁLE.



Stránka vygenerována za: 0.53 sekundy