Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Roman.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16185, komentáře < 7 dní: 256, komentářů celkem: 396994, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 237 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108965786
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství?
Vloženo Sobota, 31. květen 2008 @ 20:47:06 CEST Vložil: Bolek

Zkušenosti poslal Hyperion

Milé sestry, milí bratři, přátelé,

předem se omlouvám za asi trochu matoucí název, ale snad bude po přečtení jasné, co chci říci.

Proč jsem křesťan

Pocházím z rodiny, ve které se střetly dva protichůdné pohledy na svět - římský katolicismus a ateismus (materialismus). Myslím, že to byla právě tato zkušenost, která mě velmi záhy přivedla k až patologickému zájmu o náboženství a filosofii. Když jsem byl malý, byl jsem jakoby mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně mě mamina a hlavně babička vedly k víře. Dodnes si pamatuju modlitbičku "Andělíčku, můj strážníčku", kterou mě spolu s Otčenášem učila babička s tím, že se mám takto každý večer před spaním modlit. Na druhé straně se otec v jednom kuse náboženství posmíval a říkal mi, že náboženství je hloupost a že andělé jsou jen neexistující kosmické slepice. Již od nějakých 12 let jsem tedy začal číst všechno možné o náboženstvích a filosofii, abych zjistil, kdo z rodičů má vlastně pravdu - byl jsem od mala takové to dítě, které si místo fotbálku s kamarády radši někam zalezlo s knížkou. Celkem brzy jsem zjistil, že samotné knihy nikam nevedou a tak jsem začal jednotlivé systémy poznávat vedle samostudia i osobně. Byl jsem tedy častým návštěvníkem islámských modliteben, buddhistických a hinduistických center atp. Rodiče nebyli právě nadšeni, když zjistili, že se pravidelně stýkám s "misionáři" muslimského bratrstva, se svědky Jehovovými a tak vůbec.

Po pár letech jsem po celkem špatných zkušenostech s pár křesťanskými církvemi tak nějak zlomil hůl nad křesťanským mainstreamem. Křesťanství jsem se sice dále věnoval, ale pravdu jsem hledal v církvích a společenstvích, které jsou na jeho pomezí - nejvíc mě zajímali např. svědkové Jehovovi, mormoni, moonisté, lefebvristé. Kromě studia a osobního setkávání jsem se samozřejmě neustále obracel k Bohu s prosbou, aby mě vedl. Jak čas běžel, bylo mi stále bližší východní pojetí spirituality. Bible, Korán, Ádigranth (svaté písmo sikhů), Kniha Mormon, Boží princip (moonistický "upgrade" Bible) a další jsem považoval za knihy, které obsahují více či méně moudrosti, ale celou pravdu jsem v nich nenacházel. Mnohem víc mě oslovovala (a líbila se mi) třeba Tripitaka, některé spisy védické či z véd vycházející - nejvíc asi Aštávakragíta a Bhágavadgíta. Byl jsem z toho celkem zoufalý - viděl jsem, že mám poměrně slušné znalosti spousty cest k pravdě, ale současně jsem si uvědomoval, že něco musím dělat špatně, protože pravdu jsem stále neviděl. Začínal jsem si uvědomovat, že právě touha po pravdě je to, co mě od ní odděluje. Snažil jsem se od všeho oprostit a "neodvratně" jsem se blížil k théravádovému buddhismu, kde jsem nacházel nejvíc odpovědí. Jejich pojetí světa navíc hodně souzní s mým (také proto mám dnes z Bible nejradši Kazatele). Přestal jsem se modlit.

Po nějaké době jsem začal vážně uvažovat o svém odchodu do kláštera (théravádový buddhismus se praktikuje zejména na Srí Lance, v Thajsku, Laosu, Mayanmaru=Barmě). Začal jsem rozdávat majetek (jen knihy a byt jsem si nechal). Do práce jsem tedy chodit nepřestal. Uvědomoval jsem si, že vstup do kláštera je pro mě jakýmsi útěkem před zmatkem, který jsem prožíval. Domníval jsem se, že ten zmatek je způsobem mým chybným ulpíváním na světě, svém já a špatným postojem k hledání. Přiznávám, že jsem pro sebe viděl jen dvě cesty: klášter nebo sebevražda (to myslím vážně - ne jako nadsázku).

Pak jsem se začal zase modlit ve stylu:"Pane Bože, jsi-li vůbec a záleží-li ti aspoň trochu na mě, dej mi o sobě nějak vědět." Vzhledem k tomu, že jsem se podobně modlil už v minulosti, nevěřil jsem, že to k něčemu bude a vlastně jsem se na sebe pro tuto slabost zlobil. Nečekejte žádný zázrak - jednou večer jsem se zase takto modlil a najednou se ve mně něco změnilo. Najednou jsem prostě věděl, že Kristus je ta cesta. Usínal jsem s pocitem, že jsem "jiný" člověk. Cítil jsem pokoj, když jsem se vyznal ze své hříšnosti a nedostatečnosti. Jenže ráno jsem začal pochybovat. Říkal jsem si, že si to třeba jen namlouvám, že jsem podlehl nějakému sebeklamu či autosugesci. S vervou jsem se vrhl na křesťanství, abych našel nějaké chyby. Cosi ve mně mi říkalo, že už není cesty zpět od Krista, ale já jsem bojoval. Znal jsem spoustu tzv. svatých knih, které se mi líbily mnohem více než Bible, hodně směrů, které mě oslovovaly více než křesťanství. K Bibli jsem měl zvláštní postoj. Připodobnil bych to asi takto: když se člověk učí na zkoušku z historie, nebo jinak potřebuje fakta (=pravdu), sáhne po nějaké odborné publikace plné dat a jmen. Ale asi každý si radši přečte (líbí se mu víc) nějaký hisotircký román třeba od Waltariho. Nakonec jsem ale rezignoval a Bohu přiznal vítězství.

To, že jsem přijal Krista, je pro mě největší záhadou mého života. Vím, že jsem upřímně hledal, a vím, že jsem byl připraven odejít do kláštera, nebo najít pravdu skoro všude, jen ne v křesťanství. Vždyť i Korán (spolu s hadíthy) mi byl bližší než Bible. Vím tedy jistě, že jsem si Krista (křesťanství) dobrovolně nevybral. Spíš bych řekl, že si Kristus vybral mě.

Soused ateista - proč není také křesťan? Budu rád za odpovědi.

Kdybych chtěl nějak generalizovat svoji cestu ke Kristu, musel bych si myslet, že ten, kdo Ho nepřijal a kráčí po jiné cestě, nebyl asi tak upřímný a otevřený. Obávám se ale, že to není tak jednoduché. Během svého hledání jsem potkal velké množství podobně upřímně hledajících. Někteří došli ke stejnému "cíli" jako já, někteří stále hledají, ale dost jich pravdu našlo jinde - vesměs v islámu, ateismu, džinismu či buddhismu. Člověk nevidí do srdcí druhých, ale troufám si tvrdit, že mnozí byli stejně upřímní jako já a všichni stejně jako já prosili Boha o vedení. Trápí mě tedy otázka, proč nás všechny nedovedl ke Kristu. Vede Bůh jen někoho? Byli snad oklamáni nějakým démonem (nebo já třeba Iblísem=ďábel v islámu, nebo Márou=buddhistický vládce samsáry a smrti)? Nebo snad ti, kteří ke Kristu nedošli, nebyli opravdu upřímní a vybrali si cestu podle svých preferencí?

Předem děkuji za případné komentáře.


Podobná témata

Zkušenosti

"Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 74 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Sobota, 31. květen 2008 @ 21:50:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
  Velice zajímavé svědectví. Ptáš se "Trápí mě tedy otázka, proč nás všechny nedovedl ke Kristu. Vede Bůh jen někoho?". V tvém svědectví vidím odpověď: "Najednou jsem prostě věděl, že Kristus je ta cesta." Samotnému ti je určitě jasné, že toto vědění si člověk dost těžko v sobě způsobí. Ale ani toto ještě nemusí být jednoznačná odpověď. Jistotu v tobě možná může způsobit Bůh, ale vyvstává otázka proč to učiní. Že by pro upřímnost v hledání?
   Abych řekl pravdu Hyperione tak se v tobě nevyznám. Podle tvých komentářů u mého článku  "Jsme pány sami sebe" jsem si u tebe vytvořil názor kdy tvá odpověď je NE. Aspoň mi to tak vyplynulo z tvých komentu. Možná se mýlím, snad mne tedy opravíš. Pokud se však tohoto budu držet tak mi unika jak to, že neznáš odpověď na svou otázku. Protože pokud nejsme pány sami sebe tak nejsme v posledku ani těmi kdo konají rozhodnuti pro Krista, nebo proti Kristu, protože "naše" rozhodováni je určováno tím co jsme a co jsme je určováno geny a prostředím s výchovou v kterém žijeme, tedy něčím vnějším. Ale toto podivení vychází z mého názoru na tebe, pokud se mýlím, zapomeň na něj a ber to tedy jen jako mou odpověď na tvůj dotaz.
   Na okraj snad ještě toto. Můj život byl spíš naruby, nejprve jsem byl chycen Bohem, potom křesťanstvím, které mi přineslo "pravdu" o jediné cestě, tudíž o nesmyslnosti zabývat se jinými náboženskými směry, pote jsem byl osvobozen z "jediné pravdy" a začal jsem se zajímat i o jiné "pravdy", kdy jsem vlastně došel k tomu kdes ty v podstatě začal, k Buddhismu, Zenu....



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Sobota, 31. květen 2008 @ 22:30:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Trápí mě tedy otázka, proč nás všechny nedovedl ke Kristu.

Ale dovedl, akorat jeste neni vsem dnum konec. Ale jednou kazde koleno poklekne a kazdy jazyk vyzna, ze Jezis je Pan. Tak to stoji v epistole Filipskym. To proto potom bude peklo liduprazdne.

Aviaf



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: Petrha (PetrHa@granosalis.cz) v Neděle, 01. červen 2008 @ 10:24:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperione, Ty jsi to napsal tak hezky upřímně. Vážím si toho. Já jsem to měl lehčí než Ty. Jako puberťák jsem věřil tomu, co nás učili ve škole. Totiž, že Bůh není, že je výplodem lidské mysli..Věřil jsem v sílu vědy, která jednou tajemství náboženství vysvětlí. Ale pak se člověk setká se smrtí kolem sebe. Odejdou rodiče a mám před maturitou. Jsem sám a začínám se zabývat smyslem existence. Jeden s mých kamarádů mi daruje Nový zákon a podává svědectví o Kristu. Vůbec tomu nerozumím, ale rád bych tomu přišel na kloub. Otevírám knížku a čtu první evangelium. Činím to s obrovskou úctou. Mám pocit, že je zde nějaké tajemství. Nerozumím však tomu. A pak jsem pozván do rodiny mého kamaráda na oběd. Poprvé v životě slyším modlitbu a prožívám nádhernou atmosféru. Jako bych znova našel domov. A poznávám duchovní život a duchovní hodnoty. Začínám se i sám modlit. A tady začíná můj duchovní život. To je na dlouhou kapitolu. Studuji různé knížky, filosofie i psychologie. Zažívám zklamání a kolikrát je víra i otřesena. Zvláště, když vidím projevy fanatismu anebo účelové přetvářky. Uvědomuji, jak je to i nebezpečná a zneužitelná záležitost. Nakonec však poznávám, že důležitá je věrnost a osobní vztah k Bohu. Není to o filosofii, ale o vztahu ke svému Stvořiteli a Zachránci. Je to tak prostá záležitost, že to pochopí i člověk bez vzdělání. K čemu ty filosofe apod. Jen si tím prodlužujeme cestu k poznání. Ale nakonec se naštěstí i po dlouhé cestě dostaneme k poznání Boha.



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Neděle, 01. červen 2008 @ 10:27:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Mám prosbu: mohl bys to hledání nějak datovat, zhruba roky? (Bacha, použiju to v článku :-)


  Já jsem docela silný zastánce predestinace - tím, že hodně věřím bibli, věřím taky hodně tomu, že si nás Bůh vyvolil ke spasení ještě dlouho před tím, než jsme se narodili, natož pak než jsme "dali život Kristu". Trochu problém vidím v tom, že je tu druhé předurčení - satan si nás vybral, aby nás zničil.


  Mám celkem tu výhodu, že jsem prožil půlku života v křesťanském náboženství a tu druhou už jako výsostné vlastnictví Ježíše Krista. Z toho, co o náboženstvích vím, bych neřekl, že si je člověk může svobodně vybrat, to je jen iluze. Teritoria, lidé a jejich vlastnictví na Zemi jsou rozdělené a jednotlivé mocnosti si moc "nelezou do zelí", když likvidují lidské životy. Spíš docela umě spolupracují na likvidaci, a předávají si zkušenosti, aniž by museli přetahovat lidi z jednoho náboženství do druhého.
  Typickým příkladem kvalitní spolupráce na likvidaci lidí jsou pro mne třeba mocnosti komunizmu a socializmu v Evropě minulého století. Vnější konflikt mezi náboženstvími a náboženskými systémy je jen zdánlivý, nemá jiný cíl, než fyzickou a tím u duchovní likvidaci lidí. Ale to můžeš posoudit spíš mnohem více ty, protože jsi poznal asi více náboženství dopodrobna.


  Na druhou stranu věřím, že si člověk může svobodně vybrat (má moc na) přechod z království temnoty do království Božího milovaného syna. Přesto, že člověk v moci hříchu nemůže dělat svobodně téměř nic kromě hříchu, tak věřím, že může svobodně svůj život prodat Ježíši. Protože tohle svobodné právo Ježíš koupil za nejvyšší cenu, jaká kdy byla zaplacena. Touhle svobodnou volbou se změní právní stav.


  Přirovnal bych to k tomu, jako když se člověk za komunismu prodral přes železnou oponu (i když tohle znám jen ze svědectví). To, jestli tenkrát člověk zůstal v Čechách, nebo utekl, bylo jediné svobodné rozhodnutí, které mohl v Čechách udělat. Když zůstal, byl limitován právním stavem tehdejšího socialistického zřízení. Něměl jinou svobodu než "držet hubu a krok". Pokud utekl, dostal se do jiného právního stavu. Mohl v tu chvíli ve svobodě dělat, co chtěl - mohl být třeba i komunistou a slavit 1. máj a zpívat o míru nebo kapitalistou a vydělávat prachy, nebo cokoliv jiného - jít do kláštera, založit nemocnici, cokoliv.

  O tom je křesťanství. Jediná svobodná volba, která na začátku existuje, je změna "duchovního" právního stavu. Tím člověk vejde do svobody Božích dětí, přejde ze smrti do života a jak to jen ještě Bible nazývá. V tom novém právním stavu nastává teprve opravdová svoboda - která znamená i to, že se někteří lidé vrátí zpátky do socializmu.



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 01. červen 2008 @ 13:40:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Taky se chci podělit o dnešní zážitek. Ráno jsem se vyjadřoval k otázce, zda máme svobodnou volbu.

Pak jsme byli na takové malé místní pouti pod širým nebem. Mše svatá se sloužila v nově zbudovaném liturgickém prostoru na kraji lesa. I díky počasí to byl velmi příjemný zážitek.

A zrovna dnes byla bohoslužba Slova zaměřena na otázku lidské svobody. Věřím, že nic není náhodou.

(Dt 11,26-28)
Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení:
požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji,
a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát.


Máme na výběr. Ve stejném duchu je závěr Ježíšova horského kázání.

(Mt 7,24-27) 
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále.
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.
"

Lidská svoboda neznamená možnost jednoduché volby mezi dobrem a zlem. Chceme - li být skutečně svobodní, musíme se svobodně rozhodnout pro dobro.
Zvolíme - li zlo, stáváme se otroky zla. Není možné zvolit zlo a zůstat svobodným, jako není možno trvale bydlet v domě bez základů. Čím více se rozhodneme pro Boha (dobro), tím jsme svobodnější. Dnešní doba je charakteristická absencí trvalých rozhodnutí (neochota vstupovat do manželství, brát na sebe závazky.) Je potřeba nejen poznávat Boží vůli, ale také ji umět přijmout. Uskutečňovat se v Božím plánu přináší pravou svobodu.


Osobně vnímám dění kolem sebe ze dvou úhlů:
1. osobní rozhodnutí člověka, na které máme přímý vliv (odpovídat na Boží volání).
2. jednání lidstva, nebo jeho části, ke kterému sice patříme, ale průběh věcí ovlivnit nemůžeme, nebo jen nepatrně. (Vojáci, keří šli do světových válek, si to nevybrali. Stali se nevinnými obětmi za hříchy někoho jiného.)





Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Neděle, 01. červen 2008 @ 18:28:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavý příběh a nádherné svědectví. Netuším, proč tvůj soused není křesťan, netuším to ani o mých sousedech. To bude nejspíš tajemství. Ale zdaleka ne všichni křesťané přijali Ježíše Krista a ne všichni, kteří ho přijali, jsou křesťané.



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 01. červen 2008 @ 21:11:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Usínal jsem s pocitem, že jsem "jiný" člověk. Cítil jsem pokoj, když jsem se vyznal ze své hříšnosti a nedostatečnosti.--

To je právě zlomový bod-na své cestě jsi posbíral všelijaké myšlenkové harampádí, praktická zkušenost chyběla až se odstavil takový zmatek,že to směřovalo k sebevraždě a najednou tu bylo něco co by tě od toho toho osvobodilo.    
 
--Trápí mě tedy otázka, proč nás všechny nedovedl ke Kristu.--

Právě jak získá člověk určité přesvědčení,musí mu jaksi sloužit, pak ho i takové věci trápí.Mě osobně tohle netrápí,protože vidím že to není ani možné,každý má minimálně trochu jinou cestu,vyrůstá v jiném prostředí ,potkává jiné lidi , má jiné zájmy atd. tudíž nedospěje ke stejným závěrům  


 --Soused ateista - proč není také křesťan?--

jednoduše většinou proto,že z jeho pohledu mu nemá dnešní křesťanství co nabínout-už stačí když se necítí jako hříšník,své chyby vnímá jako přirozenost ,  také jak jsem vypozoroval  někdy  stačí nějaký blok ,ať už daný předsudky nebo ne vždy světlou historií církeve nebo v tom,že v jeho mysli by kolidovali věroučné věci např. první lidé na zemi pře 6000 lety    



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: Marobud v Pondělí, 02. červen 2008 @ 09:57:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nejvíc mě zajímali např. svědkové Jehovovi, mormoni, moonisté, lefebvristé. Myslím, že je to zajímavá kombinace, zvlášť s posledně jmenovanými. Já jsem také vyrůstal v rodině rozpolcené z hlediska víry, pokřtěn, ale nepraktikující, a hledal jsem něco konzervativního. Teprve když jsem se začal účastnit církevního života, stal jsme se liberálem.



Re: Proč jsem křesťan a soused ne? ´Volíme´ si své náboženství? (Skóre: 1)
Vložil: vnd v Čtvrtek, 05. červen 2008 @ 06:14:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
'Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal na živu.' A co ti, co nepohlédli? A hlavně (byli-li takoví) proč nepohlédli?

Nedávno jsem se trochu pral s J3 (rozmluva s Nikodémem). Dosud jsem k podivnému zlomu v rozhovoru ve 3. verši ("Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." - "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.") slyšel v podstatě dva přístupy: Ježíš mluví z cesty to co sám chce (a neodpovídá na otázku) nebo Ježíš ví, o co Nikodémovi jde a směřuje hned k věci.

To mě moc neuspokojovalo a zkoušel jsem, jestli mě nenapdne něco lepšího. Možná napadlo. Vzpoměl jsem si na Mt 16,17 ("Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.") a J6,65 "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." a napadlo mě, jestli Ježíšova odpověď Nikodémovi není stejného druhu. Jestli tedy neříká něco ve smyslu: 'Vidíš v mých činech působení Boha - tedy Boží království? To nemůže vidět ten, kdo se nenarodí znovu' - podobně jako u Petra.

Asi tady nemusím obšírně vysvětlovat, proč nevidím problém nazvat zacílení budhistů touhou po nebi - jde jen o výraz. Taky bych mohl říct, že život je utrpení a oni hledaji cestu z něj (skrze 'nirvánu'). Ale jak se tam dostat (do toho nebe)? Jsou prý nápady jak najít záchranu  - vyzvednout si ji v nebi (popřípadě za mořem či v moři) - babylonská věž, Gilgameš a snad i další. Jenže Ježíš v odpovědi Nikodémovi říká: "Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka".

Timto (alespoň mě se zdá) naznačuje, že cesta k záchraně, pro nás samotné není přístupná, musí nám být donesena. Následující sebepřipodobnění Ježíše k Mojžíšovu hadu ("Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný"), může (podle mě) ukazovat i na připodobnění nás k lidem s jedem uvnitř. A ten jed vykoná své dílo zkázy, pokud 'nepozvedneme k oči k bronzovému hadu', tedy nedostaneme věčný život skrze víru v Syna. "Kdo nevěří, již je odsouzen" možná navazuje na ten jed - jen ten, kdo pohlédl na hada zůstal na živu.

"Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo" - a tady je (možná) částečná odpověď na otázku článku. Nemyslím, že je univerzální. Ježíš svými činy ukázal na Boha (a Nikodém v tom spatřil Boží království). Možná někdo (dosud) nerozumí tomu, co říká křesťanská zvěst a skutky, které vidí na křesťanech mu v tom porozumění moc nepomáhají. Nevím.

To spatření Božího království, je podle mě (a podle toho co jsem psal) dáno shůry. Možná těm, kteří neuvěřili to dosud nebylo zjeveno (ani Šimon neviděl v Ježíši Mesiáše ihned) a možná si zamilovali více tmu.



Stránka vygenerována za: 0.61 sekundy